--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažková Ema
Název: Růžové papíry a první úsměvy
Zdroj: NN Ročník........: 0003/002 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Po zatčení dávají zadrženému podepisovat všelijaká lejstra. Ani jsem to moc nečetla. Jen mi bylo divné, že některé ty jejich papíry jsou barvy růžové.

Až později jsem se od svých poluvězeňkyň dozvěděla - jak jdou růžové papíry - tak je to vazba! A radily mi, že jsem to neměla podepisovat. Takže jsem dodatečně pochopila, proč se moji věznitelé zatvářili tak spokojeně a potěšeně, když jsem podepsala ... Oni by mne zavřeli tak jako tak, ale právní dopad by byl přece jen trochu jiný.

Pak mne vedli do suterénní cely přes úzký dvorek, ze kterého byla nahoře vidět samá zamřížovaná okna.

"To jste ještě neviděla, že jó?" - smáli se na mne opět tak pobaveně a s potěšením.

"Ale ano", odpověděla jsem, "znám to, za německé okupace jsem byla také zavřená v koncentráku a v Zuchthausu." Tu se ti dva mladí civilové přestali usmívat a už nepromluvili.

Strčili mne na celu, kde už byly čtyři vězeňkyně, takže nás tam bylo celkem pět. Vzpomenula jsem si na spisovatele Karla Poláčka a jeho bestseler Bylo nás pět. Ale ony čtyři mladé ženy mne považovaly za trestankyni: přišla jsem v bílém pracovním plášti tak, jak mne sebrali od malířského stojanu. Všechny myslely, že jsem přišla od hygienické služby na zdravotnickou kontrolu. Můj první pohled byl nahoru ke stropu, kde bylo malé zamřížované okénko. Za ním bylo vidět kus pneumatiky od nějakého auta, které zřejmě parkovalo na dvoře. Ale stěna pod okénkem nebyla rovná, nýbrž staropražské historické zdivo bylo sešikmené, a proto velmi zaprášené. V silné vrstvě usazeného prachu napsal prstem některý z našich předchůdců PROKURÁTOR JE VŮL !

Musela jsem se tomu zasmát, ten velký a velmi srozumitelný nápis byl ohromně adekvátní. Přesně a čitelně vyjadřoval pocity onoho vězně, precizně a lapidárně vystihl naše milieu na konviktském suterénu.

E. Blažková, akad. malířka, Praha