--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis, armádo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/002 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ještě jednou prezidentská komise (Rozhovor s plk. Jiřím Horákem)

Při nostalgických vzpomínkách výročí listopadových událostí 1989 si musíme stále klást myšlenku, jak bylo všechno vysvětleno či odhaleno. Je známé úsilí komise FS na odhalení událostí a příčin 17. listopadu, které nakonec vyústilo pouze přijetím tzv. lustračního zákona. Ve stínu této aktivity zůstávají výsledky a závěry komise prezidenta republiky, která zjišťovala činnost ČSLA v tomto období a jako jediná objasnila a dokázala zdokumentovat na faktech "zásluhy" a činnost tehdejší generality. Bohužel nebyla z jejích výsledků vyvozena patřičná trestní odpovědnost. Proto jsme se obrátili na jednoho z členů komise, aby nám, dnes již s odstupem času, připomenul vznik, práci a vše, co následovalo po předání závěrečné zprávy.

Jak došlo k ustanovení komise prezidenta republiky k prošetření činnosti ČSLA v listopadových dnech 1989?

Mladý důstojník ČSLA kpt.Ing.Kjučukov, příslušník ženijního praporu 3.msd, podal dne 12. 7. 1990 prezidentovi republiky stížnost, že v armádě se nic neděje, že všechno zůstává stejné jako za totality. Tato stížnost nebyla řešena Vojenskou kanceláří PR, ale byla předána přímo k vyřízení ministru obrany gen. Vackovi a ten nařídil stížnost vyřešit své inspekci. Stížnost byla podána na tehdejší velení ČSLA. Už to je zajímavé, že stížnost byla předána k vyřízení tomu, na koho bylo stěžováno. Stížnost předal na MNO gen. Tomeček, náč. Voj. kanceláře PR. Stěžovatel kpt. Kjučukov jistě tehdy s vysokou dávkou odvahy vystupoval proti prohlášení gen. Vacka, který ve sděl. prostředcích tvrdil, že všichni bývalí stranicko-političtí pracovníci od HPS až po pol. oddělení divizí odešli z míst, na kterých byli v čele svých rezortů v listopadu 1989. Stěžovatel kpt. Kjučukov uváděl, že tvrzení p. ministra je nepravdivé, falešné, protože se např. u jejich divize nic nezměnilo. Proto bylo rozhodnuto vyslat komisi z Inspekce ministra obrany (IMO) k vyšetření stížnosti. Náčelník inspekce gen. Pavel Pašek (nyní náčelník CO ČSFR) neopominul před odjezdem komise poučení, abychom nejdříve prověřili charakter a důvěryhodnost stěžovatele. Dnes mi to připomíná i formu práce Inspekce FMV při vyšetřování událostí Velké pardubické - podobnost náhodná).

Komise Inspekce min. obrany jednoznačně zjistila, že kpt. Kjučukov má pravdu. Skutečně u 3.msd v Kroměříži, z 57 bývalých politických pracovníků 4 odešli do civilu, 1 nepodepsal přísahu, 3 odešli na vlastní žádost jinam, 5 bylo přeloženo mimo svazek a 21 zařazeno na velitelská místa. Ostatní zůstali na dosavadních funkcích, ale pod jinými názvy. Dokonce i náč. politického oddělení divize a z 15 ZVP útvarů bylo v době kontroly 13 na svých dosavadních funkcích - ale jako kulturní pracovníci. (To všechno bylo možné na základě rozhodnutí p. gen. Vacka za přispění a péče p. Dr. Raška a gen. Rouleho).

Při vyšetřování tohoto případu jsem zjistil existenci rozkazu-šifrovky, kterou mi předal velitel 5.motostřeleckého pluku v Mikulově. Byl to rozkaz, kterým velitel 3.msd Kroměříž nařizuje uvést do plné pohotovosti jednotky určené pro akci "ZÁSAH". Pro pluk to byl úkol připravit k nasazení vyčleněnou část jednotek, která měla v součinnosti s orgány min. vnitra být připravena k zásahu proti tzv. demonstrujícím protisocialistickým živlům.

Po příjezdu do Prahy na MNO jsem neprodleně hlásil tuto skutečnost gen. Paškovi, který prohlásil, že o podobných rozkazech mu není nic známo. Odkázal mě, abych se šel zeptat na gen. štáb. To jsem okamžitě učinil. Náč. gen. štábu nebyl přítomen, proto jsem šel za jeho 1. zástupcem genpor. Vincencem. Ten po přečtení šifrovky prohlásil, že nic takového nikdy neviděl, že s ničím nebyl seznámen a že toto musí být případ, který si jistě musel vymyslet sám velitel 3.msd gen. Todavčič. Na moji důraznou námitku, že si přece v armádě (zvláště totalitní) nemůže každý velitel divize dělat co chce, trval na svém, že si to musel vymyslet z vlastní iniciativy vel. 3.msd sám a že na gen. štábu o ničem podobném nebo o příčinách vzniku tohoto rozkazu nic nevědí!!!

(Přitom v listopadu 1989 byl gen. Vincenc náč. Oper.správy Gšt - správy, která je řídící a musí mít absolutní přehled o stavu a situaci vlastních vojsk!!!)

Také pplk. Slobodník, podřízený gen. Vincence, zpracovatel agendy přísně tajných mimořádných bezpečnostních opatření (MBO), jako je "Zásah" apod., mi dal písemné prohlášení - doklad, že nic o podobných rozkazech neví a že podobné rozkazy nebyly v listopadu 1989 iniciovány a vydávány ze stupně Gšt nebo MNO - leda bez jeho vědomí. Je však zajímavé, že jeho dokumenty pro MBO v kritických dnech byly uloženy u oper. důst. oper. správy místo u něho v trezoru, jak bylo obvyklé - malý oper. sál č. 32 byl totiž hned naproti.

Shodou náhody se na MNO právě nacházel vel. 3.msd gen. Todavčič, kterého jsem informoval o tom, že na gen.štábu gen. Vincenc považuje jeho rozkaz k uvedení pohotovosti jednotek pro "Zásah" za jeho vlastní iniciativu. Pravděpodobně, opět podle názoru p. Vincence, že se asi dohodl s některým vedoucím tajemníkem OV KSČ a potom jednal na vlastní odpovědnost (jak se později prověřilo, gen. Todavčič v uvedené dny byl nemocen a rozkazy vydával jeho jménem NŠ 3.msd, který na to měl ze své funkce plné právo). Také se však prokázalo, že gen. Todavčič v době své nemoci aktivně zasahoval do činnosti divize.

Po mém vyslechnutí gen. Todavčič, v silně rozrušeném stavu, se ohradil proti podobnému tvrzení a uvedl, že mi tedy řekne pravdu. Nahlédl do svého poznámkového notesu a okamžitě mi nadiktoval kdy, od koho, pod jakým č.j. a jaké rozkazy 3.msd obdržela. Gen. Todavčič potvrdil, že rozkaz se stejným úkolem obdržela 3.msd od velitele 4. armády gen. Miroslava Petra (nyní zást. vel.Střed v Olomouci) pod č.j. 002525/4 dne 24. 11. 1989 v 08.16 hod. Hodnověrnost tohoto tvrzení byla neprodleně ověřována p.plk.Gšt.Ing. Kabíčkem a mnou u 4.td v Havlíčkově Brodě, která také byla podřízena veliteli 4.armády. U 4.td obdrželi stejný rozkaz od vel. 4.A dne 24. 11. 89, pouze s časovým zpožděním dvou minut než v Kroměříži u 3.msd.

Právě náhodou přítomný náč.oper.oddělení 4.armády plk. Pejřimovský ochotně potvrdil, že tento rozkaz k uvedení pohotovosti jednotek pro "Zásah" u 4.A nevymysleli, ale že tento rozkaz obdrželi od velitele Západního voj. okruhu gen. Zachariáše. Proto jsme odjeli přímo na velitelství ZVO, kde nám byl předložen poznámkový sešit pplk. Talpy, zpracovatele podobného rozkazu, kde přímo opisuje text nařízení, které VZVO obdržel od Gšt ČSLA. Tento rozkaz podepsal NGšt - 1. nám. ministra nár. obrany ČSSR gen. Vacek Miroslav. Na dotaz, kde je gen. Zachariáš a pplk. Talpa, jsem dostal odpověď od p.gen. Grohmana, že p. MNO Vacek je oba přemístil do Moskvy na tzv. Spojené velitelství vojsk Varšavské smlouvy. (S odstupem doby vidím, že gen. Zachariáš, jeden z mála schopných, nemusel tehdy být uklizen do Moskvy - při pozdějším jednání v komisi prez. republiky: jednal otevřeně a pravdivě i podle jeho prohlášení, že se choval tak: "Čí chleba jsem jedl, toho píseň jsem zpíval").

Jak se vyvíjelo Vaše šetření dále?

Přesto, že jsme měli nezvratné dokumenty, které prokazovaly původ nařízení a rozkazů přímo z MNO a Gšt ČSLA, tuto skutečnost jsme záměrně neuvedli v závěrečné zprávě pro ministra nár. obrany. My přece jsme nemuseli hlásit nebo připomínat gen. Vackovi a spol., co dělal v listopadových dnech 1989. Jednak to věděl nejlépe sám, jednak jsme byli stále jeho podřízení (čs. parlament, ani prezident tehdy stále nechápali nutnost zřízení Gen. inspektorátu ČSLA - nezávislého na MNO). Snad jsme také čekali, že generalita ČSLA sama poctivě, pravdivě a pokorně přizná svou činnost pro přípravu akce "Zásah". Jak pan ministr Vacek, tak NGšt gen. Slimák pro veřejnost i prezidenta stále tvrdili, že žádné rozkazy nebyly vydávány a když, tak pouze pro zajištění voj. muničních skladů, zbraní a zachování požadované organizovanosti a kázně u vojsk. Proto byla zpráva pro ministra zpracována od stupně pluk až do vel. západního voj. okruhu. Bylo tam uvedeno kdo, kdy a jaké rozkazy vydával. Zprávu osobně po schválení předal ministrovi obrany náč. inspekce gen. Pašek. Po návratu od ministra gen. Pašek uvedl, že gen. Vacek zprávu před ním pozorně přečetl a vrátil mu ji se slovy: "No a?". To byla veškerá jeho reakce.

Téhož dne v pozdním odpoledni se ke mně na MNO dostavil plk. Čeřovský se žádostí, že je informován, že probíhá nějaké šetření a zda by se něco nemohl dovědět nebo dostat nějaké informace. Toto mu bylo mnou odmítnuto s tím, že jsem pracovník Inspekce MO. Přitom jsem snad úplně mnemotechnicky uvedl, že nyní bych snad už mohl informovat a předložit dokumenty jenom prezidentu republiky jako vrchnímu veliteli ČSLA. Na to p. Čeřovský ihned uvedl, že půjde na Hrad a že zařídí, že ráno budu přijat p. prezidentem. Já jsem to nebral moc vážně, ale přesto jsem o tom informoval náč. inspekce gen. Paška. Druhý den ráno asi v 8 hod. mi v kanceláři zvoní telefon, po zvednutí sluchátka se ozve striktně: "Vacek". Představuji se také a ministr říká: "Vám někdo zakazuje nebo se bojíte jít na Hrad?" Já nato: "Nebojím, pane ministře, ale na žádost někoho nikam nechodím, jsem podřízen Vám!" - "Tak to všechno seberte a jeďte s tím se vším na Hrad!" a položil sluchátko.

Tak jsem to všechno vzal "se vším" a jel s kolegou plk.Ing.Kabíčkem na Hrad. (To pravděpodobně ještě p. Vacek netušil, že existují nám dostupné dokumenty usvědčující jak jeho, tak celou generalitu o jejich činnosti v listopadu 1989. Mimo jiné např. doklad o zřízení oper. skupiny pro řízení MBO, její stálou pohotovost na Gšt, telef.čísla i její celé složení v počtu 28 osob za velení p.genpor. Čadka - nyní dosud stále nejvyššího představitele armády v předsednictvu federální vlády ČSFR. Také do dnešního dne nikdo nevysvětlil, proč se připravovalo v noci z 23. na 24. listopad 1989 asi 300 ks polních lůžek pro příslušníky Gšt. Pro dnešního čtenáře toho jistě hodně chybí v knize pana Vacka: "Proč bych měl mlčet?").

Na Hradě seděla skupina osob, které předsedal p. Křižan a p. gen.Tomeček, náč. Voj. kanceláře prezidenta republiky. Dále byli přítomni pánové Čeřovský, Kadlec, Zrůstek a Šiler. Když jsme předložili zjištěné dokumenty, byla snaha všech to prostudovat a až udivující bylo, že gen. Tomeček nad tím kroutil hlavou, že nic takového neslyšel a nikdy neviděl. Po připomínce jednoho přítomného, že je možné, že taky zůstaly i jiné materiály (což se později prokázalo) a že by mohly být kdykoliv zneužity možná i proti p. prezidentovi, sebral se poradce p. Křižan a šel okamžitě za p. prezidentem. Asi za 20 minut se vrátil s tím rozhodnutím, že prezident uložil ustanovit komisi prezidenta republiky, která by předložené materiály prošetřila a zjištěné skutečnosti hlásila prezidentovi. Do komise byli vybráni: 2 poslanci FS, 2 členové SVO, 2 příslušníci Inspekce FMNO, 1 pracovník Voj.kanc. prezidenta republiky a 1 pracovník oddělení poradce pana Křižana. Komise se sešla několik dnů po ustanovení. Na zahájení činnosti se dostavil gen. Tomeček s požadavkem na celou komisi, že je to přeci jasné, že vůbec o nic nejde, že musí dojít k závěru komise, že prostě armáda byla v pořádku, že nic neprováděla, že žádné rozkazy nebyly a že nic takového neexistovalo (nevím, kdo mu dal impuls k tomuto vystoupení nebo zda bylo z jeho vlastní iniciativy). Já jsem toto jeho vystoupení prohlásil za nepřijatelné a zavádějící. Komise bude pracovat objektivně a přesně podle zjištěných dokladů, dokumentů nebo hodnověrných svědeckých dobrozdání. Gen. Tomeček potom odešel, komisi se nadále nevěnoval i proto, že odletěl s rodinou na měsíční dovolenou na KUBU. Potom, když se vrátil, tak asi za 14 dnů došlo k odvolání p. Vacka z funkce ministra obrany.

do komise celý rozčilený, jak je to možné, že mu volalo téměř 20 generálů i během noci a budili i manželku s otázkou, co že s nimi teď bude, že zůstali sirotci a podobně.

Komise mu na toto odpovědět nemohla, protože nenavrhovala někoho odvolávat nebo někoho někam přemísťovat (naivně jsme se tehdy po několikatýdenní vyčerpávající práci domnívali, že snad na závěr budeme přijati panem prezidentem.

Komise jenom předložila dokumenty, doklady, to co zjistila o činnosti ČSLA v listopadových dnech 1989.

V posledních létech byla praxe taková, že podle společných Směrnic MNO a MV ČSSR vyhlašoval k určitým dnům stanovený stupeň MBO (mimoř. bezpečnostních opatření) ministr vnitra, častěji jeho 1. náměstek gen. Lorenc, vždy dopisem ministru obrany a náč.gen.štábu, že "... s vědomím předsedy Rady obrany státu, gen.tajemníka KSČ atd...." vyhlašuje např.od 16. srpna do 25. srpna 3. nebo 4. stupeň MBO a tím to skončilo. Velení ČSLA podle Směrnic nebylo oprávněno samo žádné stupně MBO vyhlašovat. Toto smělo připravit pouze na žádost FMV!! Došlo-li tedy někdy přímo k vyhlášení pohotovosti MBO iniciativně od vedení ČSLA jako v listopadu 1989, mělo by se to vždy považovat za zneužití pravomoci. To se tedy prokazatelně stalo v listopadu 1989, protože ani FMO, gen. Lorenc, ani plk. Vykypěl nic takového nevyhlásili, ani na armádě nepožadovali. Dokonce podle jejich prohlášení v komisi prezidenta uváděli, že na poradě na Gšt ČSLA dne 24. 11. 89 museli mírnit představitele armády v jejich názorech a nápadech, které měli o tom, jak řešit současnou politickou situaci (viz diskusní příspěvek gen. Václavíka na mimoř. zasedání ÚV KSČ dne 24. 11. 1989).

Kdo mohl vydat rozkaz k aktivizaci pro "ZÁSAH"? Rozkaz pro aktivizaci a provedení akce "Zásah" byl oprávněn vydat:

a) všechny stupně (7.znamenal všechny ozbrojené síly státu), pouze předseda Rady obrany státu-gen. tajemník ÚV KSČ

b) všechny mimo 7. - ministr vnitra

c) do 5. stupně 1. nám. min. vnitra gen. Lorenc, vždy s vědomím předsedy RO státu

Dobře, ale ti to nebyli. Ani ministr, ani ÚV KSČ? Víme, že ministři vnitra i obrany byli spolu ve styku, ale nezjistili jsme, že by vnitro vydalo nějaký požadavek nebo vyhlásilo aktivovat nějaký stupeň MBO. Jak Lorenc, tak Vykypěl tvrdili, že již léta dávali ÚV KSČ hlášení o nedostatcích v řešení polit. problémů ve státě. Bylo to prý beznadějné, proto také považovali vše za politicky neudržitelné - tudíž neprojevili v listopadu 1989 žádnou iniciativu.

Kdo tedy nechal armádu tehdy zaktivizovat pro "Zásah"?? ČSLA nechal tehdy aktivizovat tehdejší ministr nár. obrany s celým svým kolegiem - viz jeho televizní vystoupení i vystoupení na plénu ÚV KSČ dne 24. 11. 1989 a rozkazy, které obdržely podřízené štáby a vojska. Na základě shromáždění, které bylo dne 23. 11. 1989 Na Valech, všichni hlavní funkcionáři ČSLA až do velitelů divizí a jejich náčelníků pol. oddělení v to, se jednomyslně ujednotili na tom, že armádu připraví k provedení akce "Zásah". Svou připraveností chtěli působit i na ÚV KSČ (jako v dubnu 1969) a nutit jej k přijetí militantního řešení. Proto vydali rozkazy připravit na celém teritoriu ČSSR k pohotovosti útvary armády k provedení akce "Zásah" (viz i výpověď dnešního min. obrany ČSFR p. gen. Andrejčáka, který tehdy velel Vých.voj. okruhu).

Čili to byl konkrétně pan gen. Václavík? Byl to Václavík, Klícha a Vacek jako náč.gen. štábu, který to všechno zorganizoval, on totiž jediný z nich tomu dobře rozuměl. Rozkazy vydali na MNO a Gšt a velitelé okruhů, armád, divizí i pluků je plnili (jistě při dobré vůli p. Dobrovského se mohlo zjistit, jak kdo angažovaně nebo jen tak-tak). Byly provedeny kontroly vydaných rozkazů, zřízeny trvalé operační skupiny pro řízení MBO na všech štábech. Hned potom byla organizována součinnost s orgány ministerstva vnitra, již dopoledne 24. 11. 89. K tomu byli pozváni k p. Vackovi na Gen.štáb pánové gen. Lorenc, plk. Vykypěl a plk. Šmíd.

Pan gen. Lorenc proto, že to byl 1. náměstek FMV. Mohl svým souhlasem posvětit rozhodnutí generality ČSLA.

Plk. Vykypěla proto, že to byl náčelník 2. správy FMV-StB, který byl absolutně o všem informován a disponoval velkými zpravodajskými, destrukčními i jinými možnostmi (vzpomeňte na Aeroflot 1969).

Plk. Šmída proto, že měl na starosti akci "Norbert", tj. preventivně zatknout asi 9 600 vytipovaných osob. Pro tyto měl připraveny koncentrační tábory na Moravě. Sám však před komisí prez. republiky prohlásil, že neznal jména osob, že vedl jenom pravidelně upřesňované počty, aby mu stačila kapacita táborů. Jména osob však znali podle něho sekretáři Rad obrany okresů. O zařazení určených osob do seznamů rozhodovali na okresech komise určené ve složení: jeden okresní tajemník OV KSČ, náčelník okresní správy StB, okresní náčelník Voj. správy a příslušný náměstek předsedy ONV, tajemníkem komise byl sekretář Rady obrany okresu. (Je zajímavé, že tohoto plk. Šmída si vzal gen. Vacek zpět do ČSLA počátkem roku 1990 a na návrh gen. Gavlase jej ustanovil náčelníkem plánovacího oddělení Hlavní správy VKR - asi pokračoval v započatém díle).

Také je zajímavé, když jsem toto vše sděloval v prosinci 90 a opětovně v dubnu 1991 p. ministru Dobrovskému, tak mi odpověděl, že o žádném Norbertovi neví a vůbec necítil potřebu pracovat se závěry komise.

Krátce po 17. 11. 1989 zaujalo vedení ČSLA jednotný postoj, odsoudilo akce studentů, schválilo jejich postih na Národní třídě, odsuzovalo protitotalitní demonstrace obyvatelstva, vyjádřilo plnou podporu tehdejšímu politickému systému a deklarovalo veřejně připravenost tento politický systém bránit i mocí a násilím. Na tom se ujednotilo 23. 11. 1989 na shromáždění Na Valech, které svolal min. nár. obrany (dodnes vedoucí kanceláře min. obrany tehdejší i současný p. plk. Kříž nemá seznam účastníků, ani neví, co se tam projednávalo. Také na HPS se nenašel žádný dokument o této poradě. Nám však stačí text uveřejněného Prohlášení ČSLA k pol. situaci, který vyšel v tisku).

Není znám jediný případ, že by některý voj. útvar nebo armádní složka podpořila protestující veřejnost nebo odsoudila policejní zásah proti studentům na Nár. třídě!

Ještě ohledně p. Vacka. Z náčelníka Gšt se stává ministr národní obrany. Co k tomu můžete říci?

Pravděpodobně p. Vacek v nové funkci po dohovoru s p. Adamcem a Mohoritou přijal rozhodnutí zachránit při ústupu z politického kolbiště co nejvíce kádrů KSČ. To je logické a jasně cílevědomé. Toto se mu v armádě podařilo takto:

a) Převzal celou VKR od ministra vnitra pod MNO (VKR byla součást StB), p. Sacher mu dokonce nabízel i gen. Lorence, toho nevzal b) Nerozpustil HPS a další stranicko-politické orgány KSČ, které zvlášť po zrušení čl. 4 Ústavy neměly v armádě vůbec žádné opodstatnění

c) Všechny politické pracovníky KSČ (politruky) převedl na jiná místa nebo pro ně nechal vytvořit jiná tabulková místa, či se z nich najednou stali pracovníci kultury

d) Nezbavil se všech normalizátorů po r. 1968, ani je nechtěl znát

e) Nenechal prověřit činnost v ČSLA v létech 1968-70. Nechtěl odhalit velezrádce (Való, Dzúr, Russwurm-Rusov a další). f) Propouštěl pouze ty, kteří měli už nárok na penzi nebo o nichž byl přesvědčen, že jsou zcela neschopní. Tím vytvářel zdání demokratizace vel. sboru. Celkově jsme však chápali, jak se říká, že nemůže překročit svůj stín.

Pan gen. Vacek jako náčelník Gšt vykonával svoji funkci s profesionální pečlivostí a náročnou svědomitostí socialistického důstojníka-internacionalisty. Byl sekretářem Rady obrany státu, což byl orgán nejvyšší pravomoce ve státě.

28. 7. 1989, opakuji 28. 7. 1989 vydal z vlastní iniciativy nařízení k upřesnění a oživení plánu "MBO" na celém území ČSSR. Současně vydal nařízení pro novelizaci celého plánu MBO s účinností od 1. 5. 1990 (návrh byl zaslán ve 22 výtiscích všem složkám a správám MNO a Gšt). Zde bylo vše perfektně rozpracováno až po vojáka s kasrem a pendrekem. Byl zachován pouze jeden výtisk, ale jenom proto, že velitelství ženijního vojska nesplnilo rozkaz nového N. Gšt gen. Slimáka ze dne 28. 3. 1990, který v něm nařizuje všechnu dokumentaci MBO zničit.

Po 17. 11. 1989 gen. Vacek udržuje organizovanost a pořádek na štábech i útvarech. V době od 21. do 24. 11. organizuje se svými podřízenými akci "VLNA" na rozkaz ministra obrany. Akce "VLNA" byla plněna na žádost taj. ÚV KSČ p. Hegenbarta, který to 21. 11. telefonicky požadoval na Václavíkovi, aby ČSLA měla připravenu záměnu obsluh vysílačů televize i rádia pro zajištění potřebného provozu a vydávání prohlášení strany a vlády. Vybraní odborníci byli potom soustředěni péčí gen. Ducháčka a spol. asi v počtu 96 osob na voj. ubytovně v Ruzyni, odkud byli připraveni plnit akci (je zajímavé, a z případu je vidět, že armádě mohl velet i nějaký tajemník ÚV KSČ. Dokonce letadla v noci svážela odborníky narychlo do Prahy až ze Slovenska, kolik to asi stálo peněz?). Podle plk. Vykypěla měl asi on rozhodnout, kdo má zůstat nebo kdo má být vyměněn z obsluh masmédií, protože předpokládal, že jenom pro tento důvod byl povolán k součinnosti s armádou. Součinnost s výše uvedenými představiteli FMV prováděl gen. Vacek za účasti gen. Vincence/!!!/, gen. Ducháčka a dalších. Stranické orgány KSČ v armádě dostaly od gen. Vacka k dispozici celou velitelskou spojovací síť pro vydávání i neprověřených zpráv a informací (viz gen. Tomalík o přepadení voj.munič.skladu atudenty).

Ze začátku snad mohla být činnost p. Vacka jako ministra hodnocena kladně v případě odebrání zbraní Lidovým milicím. To však provedl na žádost gen. tajemníka Urbánka, který se s ostatními tajemníky bál, že právě občané by se těchto zbraní nohli zmocnit a použít je právě proti nim. Po jmenování ministrem někdy kolem 8. - 10. prosince 89, jedná s představiteli OF (Havel, Křižan, Kocáb) a ujišťuje je, že armády nebude použito proti lidu. To již věděl, že dosavadní politika KSČ byla historicky prohrána. Prokazatelně se snažil získat důvěru Of, přitom však zachovával a chránil všechny staré struktury v armádě, snad pro jejich využití v budoucnosti. Proto také je třeba chápat jeho pozdější postoje, které se projevují v podpoře Levého bloku. Je zajímavé a charakterizující, že 16. 12. 1989 na 1. shromáždění postižených voj. z povolání, když je vyzván, aby vystoupil ze "strany zla", na to přibližně odpovídá: "...Celý život jsem byl komunistou, lepší společenský řád neznám. To nikdy neučiním, nikdy nezměním své politické přesvědčení. Kdybych měl přestat tuto uniformu nosit, tak nepřestanu být členem strany." To je politické krédo pana Vacka, které proklamoval před 400 přítomnými v kině Kijev dne 16. 12. 1989. Některé normalizátory odesílá z očí, jako např. Tomalíka, Matyáše, Zachariáše a jiné. Do důchodu posílá některé bývalé normalizátory s plnou "výsluhou", t.j. až 80 tisíci Kčs odchodného. Při jednání s SVO odmítá jakýkoliv jejich vstup do armády se slovy: "Nepotřebuji žádné komisaře". Proč taky, když si ponechal své a p. Rašek to zaštítil. Kádrové obsazení funkcí na MNO provádí převážně svými známými, jako gen. Gavlas, Tomeček, Rašek, Roule, Slimák, Zachariáš, Vincenc, Ducháček, Hevera atd. Je to však pochopitelné - jde o vzájemnou důvěru a podporu. Hlavní kádr. rozkazy narychlo podepisuje den před volbou prezidenta premiér Čalfa (co kdyby to zatím neznámý Havel neschválil). Nebyl zastaven odchod mladých kádrů z armády, zvláště voj. lékařů. Nebyla řešena otázka zrušení Politické akademie v Bratislavě. Reaktivovaní důstojníci jsou obsazováni do bezvýznamných funkcí. Všemi silami odporuje zřízení Gen. inspektorátu ČSLA, který měl být podřízen přímo prezidentovi nebo FS.

Jak jste v komisi pohlíželi na odvolání p. Vacka z funkce MO? Byli jsme velice překvapeni, tento akt z nás nikdo nečekal. Taky se později potvrdilo, podle mého názoru, že to bylo zbrklé rozhodnutí.

Pro ilustraci: V pondělí na MO bylo shromáždění všech hlavních funkcionářů MNO, opět do velitelů divizí včetně. Na shromáždění vystupuje p. Křižan a všem, i p. Vackovi, děkuje za dobrou práci v armádě také jménem pana prezidenta (...).

V úterý kolem 16.00 hod. předává komise konečnou zprávu o celém šetření ve 2 výtiscích p. Křižanovi (o zprávě s námi nikdo nemluvil).

Ve středu kolem 09.30 hod. se dozvídáme, že Vacek byl panem prezidentem odvolán z funkce ministra.

V následné tiskovce na Hradě mluvčí p. Žantovský vysvětluje přítomným, že prezident už dávno přemýšlel, že na postě MO má být civilista a celé odvolání potom mluvčí prezidenta ladí v tom tónu, jak se mně zdálo, aby se snad p. Vacek z toho neurazil. Pan Křižan tehdy vystupoval úplně trapně s naprostou neznalostí věci. Aby se na tento post dostal civilista, o tom opět rozhoduje gen. Vacek a navrhuje prezidentovi svého známého, L. Dobrovského. Došlo tedy k výměně pouze jedné osoby a funkce.

Při tomto hodnocení se nemohu vyhnout tomu, abych vám nesdělil následující skutečnosti: Po zrušení branně-bezpeč. oddělení ÚV KSČ setrvával nadále stejný stav. Totiž Min. nár. obrany nikdo neřídil, ani nekontroloval - nikomu nikdo neskládal "účty" za stav na MNO. BBV FS, jak jsem jej sám poznal, na to neměl. Prezident na to nemohl mít čas. Premiér Čalfa měl u sebe gen. Čadka. Min. nár. obrany ČSSR byl zvyklý přijímat úkoly od ÚV KSČ a od sov. maršálů z Varš. smlouvy. Můžeme závěrem tedy i připustit, že se mohl dopustit chyb, protože vlastně nikým nebyl úkolován. To ho však nemohlo zbavit odpovědnosti za rezort i politické odpovědnosti. Všichni se totiž starali, jak zachovat status quo.

Došlo tedy ke změnám po nástupu p. Dobrovského ? První, co mě překvapilo, bylo rozhodnutí p. Dobrovského, že již asi po dvou hodinách ve funkci věděl, jaké má vydat rozkazy. Skutečně byl tak jasnozřivý? Vždyť to byla pro něho naprosto neznámá oblast. Jak na to přišel, že má okamžitě zrušit činnost Svobodné legie? Vždyť to byla organizace, která zjistila a dodala autentické podklady pro činnost komise ! Protože jsem ho osobně neznal, tak při dotazech u členů CH-77 jsem se jednoznačně dověděl, že se jedná o bystrého, ambiciozního, v jednání ješitného až krutého člověka. Čekal jsem tedy, kterým směrem se začnou prosazovat jeho kvality.

Dovolil jsem si upozornit p. Dobrovského, že v armádě existuje tzv. "Solidarita poražených", že bývalé stranicko-politické orgány a VKR nepatří do demokratické armády. I současní velitelsko-štábní pracovníci se jich stále bojí, protože tam nadále působí a tvrdí jim: "Když půjdeme my, půjdete i vy!" Uvedl jsem příklad o plukovníku Pohořalovi - mluvčím pana Vacka - který mi osobně dne 1. 12. 1990 řekl, že za Vacka mne klika generálů a plukovníků zničí. Nevěnoval jsem tomu pozornost, až teprve za 14 dnů nato mne vyzval Dobrovský, abych odešel do civilu, a já jsem pochopil vlastně celou tu hrůzu oněch vztahů a skutečnou situaci. Měl jsem několik jednání s Dobrovským. Nevěděl jsem, jak byl jednostranně informován o některých činnostech reaktivovaných důstojníků a i v mém případě vím, že za vším stojí jeho hlavní poradce p. Vacek a spol. (gen. Němec, předseda SVO atd.). To jsem se dozvěděl až později, když už jsem v armádě skončil.

Mám před sebou poznámky, které jsem při posledním jednání s panem Dobrovským projednával:

- doporučoval jsem novelizovat zákon o civilní službě - není možné, aby se armáda rozpadla v důsledku špatného zákona, - dodatečně zrušit přítomnost všech bývalých pracovníků KSČ a VKR v armádě a ne je zařazovat do Voj. policie nebo na Správu zahraničních vztahů Gšt.,

- řešit závěry ze Zprávy komise prezidenta republiky - kde je prokazatelné, že činnost bude soudem hodnocena jako zneužití pravomoci veřejného činitele,

- zvlášť řešit případ gen. Slimáka, který nařídil proti znění předpisu "Adm-l-l" zrušit a likvidovat dokumentaci MBO, - alespoň morálně odhalit a odsoudit kolaboranty a velezrádce z r. 1968,

- upozornil jsem na to, že on sám slíbil v BBV FS, že udělá opět nové zkušební atestace - začal, ale nedokončil a neučinil žádné závěry,

- poukázal jsem na účastníky shromáždění ze dne 23. 11., kteří chtěli se zbraní v ruce bránit socialismus,

- hlavní důraz jsem položil na nutnost kádrových i organizačních změn, pokud se budeme snažit alespoň trochu sblížit s NATO.

Chci se Vás zeptat - jak reagoval pan ministr na Vaše připomínky a návrhy?

Uváděl jsem p. ministrovi, že je celá klika generálů a vyšších funkcionářů jako Tomeček, Čadek, Vincenc, Hevera, Diviš, Slimák, všichni že jsou poslušni i nadále p. Vacka, i když už není ministrem. To jsem však tehdy nevěděl, že on sám dělá totéž, možná i s nejvyšším požehnáním. O gen. Paškovi jsem uvedl, že prohlásil před svědky, že 24. 11. 1989, kdyby dostal rozkaz, tak by šel střílet do demonstrujících. Přestože já osobně považuji gen. Paška za poctivého a pracovitého člověka, musím na následujícím svědectví poukázat, jak dokázal systém a armádní uzavřenost zmanipulovat. Gen. Pašek výše uvedené zdůvodňoval tím, že "přeci nemohl dát na řeči nějakých jednotlivých disidentů nebo na vystoupení poblázněných studentů. Sám přece věděl, že většina lidí je pro socialismus, protože viděl, že lidi chodili ochotně a dokonce i veřejně volit. Teprve generální stávka 27. 11. 1989 mu ukázala, že se mýlil." (Nyní je velitelem CO ČSFR).

Pan ministr Dobrovský se strašně stavěl za gen. Slimáka, který byl novým náčelníkem Gšt. Několikrát prohlásil, že si nedovede představit, jak by mohl ministrovi bez něj. Škoda, jak známo o p. Slimákovi, nebyl to žádný normalizátor ze 70tých let, ale před tím byl náčel. Zpravodajské správy Gšt ČSLA. Sám před komisí prohlásil: "... byl jsem nejvyšším velitelem všech čs. špionů v zahraničí." Já se tedy domnívám, když p. Slimák pracoval v této funkci před listopadem 1989, že byl od KGB prověřenější víc než samotný Vasil Biľak.

Pan Slimák dne 28. 3. 1990 vydal nařízení N.Gšt č.j. 010068/13 ke zničení dokumentů MBO na stupních pluk, divize až velitelství armád. Na okruzích vytřídit. Tím porušil předpis "Adm-1-1" odst.10, čl.61, kde je uvedeno podobné dokumenty označit "V", uložit a archivovat. Tím znemožnil dokumentačně zjistit, co obsahovaly tyto tzv. trvale platné operativní dokumenty MBO na stupních pluk až armáda. Tento akt je nutno hodnotit jako vážné selhání nejvyššího velení - jinak by to bylo vědomé zahlazování stop a minimálně snaha dělat se lepším, než jaká je skutečnost. Chceme-li se přimknout k NATO, přirozeně hrozí nám stejná "úhroza", jako celé Evropě, proto musí naše armáda vypadat zcela jinak. Potom je lepší tu dosavadní utlumit a budovat něco úplně nového. Už ne podle vzoru p. Vacka "nas mnógo". Jistě by stačilo 5-6 brigád pozemního vojska (myšleno pro ČR), každá o síle 3,5-4 tisíce osob. Bylo by lépe mít 20-25 tisíc kvalitních vycvičených vojáků schopných okamžitého použití, než 90 tisíc tzv. vojáků, kteří dělají ostudu na veřejnosti, hlídají jenom sebe a ještě špatně.

Abych nezapomněl na Vaši otázku, jak reagoval p. ministr na podobné návrhy, uvedu příklad. Jednoho z největších odchovanců normalizace, který ještě na podzim 1990 se stavěl proti zrušení Varšavské smlouvy, plk. Jiřího Diviše, povýšil do hodnosti generála a ustanovil jej náčelníkem Správy Gšt pro zahraniční styky - stačí?

Mně vytýkal, proč do toho v armádě chci mluvit, když jsem 20 roků vynechal. No - já byl plukovník - on desátník - asi tomu rozuměl lépe.

Závěrem. Dnes už mi není líto, že jsme nenalezli s Dobrovským společnou cestu. Připadal jsem si jako "muž, kterému nevěřili". Dodnes nechápu, proč věřil těm druhým - asi byl a zůstal stále jejich. Chtěl jsem mu svým odchodem z armády pomoci v tom, že bude moci lépe své vlastnosti důrazně obrátit správným směrem. Nedokázal to - snad to pochopí až po přečtení tohoto rozhovoru. Ale to už je jenom mezi námi. Velice rád si hrál na neomylného. A Vacek, který kdyby zůstal neodhalen, tak byl dnes 1. kandidátem na funkci prezidenta jak pro Levý blok, tak pro celou dnešní opozici.

Nové české armádě přeji mnoho úspěchů a jejím tvůrcům nepromarnit nabídnutou historickou šanci!

(upravil B. Karel)