Asertivita může být cestou k sebevědomí

Špatně uplatňované křesťanské principy do nás kdysi uložily pocit vuny, komunistická éra nás dovybavila dětskými povahovými rysy, jako je nesamostatnost, nevíra v sebe, iracionální strach z vlastního rozhodnutí. Nemoc, kterou trpíme, je cosi jako kolektivní neurotický syndrom. Chceme-li se stát partnery asertivní západní Evropy, je nejvyšší čas s tím něco udělat, jinak nám hrozí nebezpečí, že se staneme její nemohoucí obětí. Nikoliv snad proto, že by okolní svět byl džunglí, která nás chce pohltit, ale spíš proto, že sami sebe podhodnocujeme, čímž do značné míry ovlivňujeme svůj národní osud.

Žádnou celonárodní terapii pro nás nikdo neuspořádá, musíme si pomoci sami. Nabízíme vám malé nahlédnutí do systému, který spojený s trochou zdvořilosti překvapivě funguje, a v mnoha případech dokonce i léčí. Nedejte se odradit tím, že v rukou hulváta může toto být nebezpečným nástrojem. V rukou hulváte je nebezpečné cokoli, zejména pak jemu samotnému, což on samozřejmě neví.

Těchto několik pravidel, tvořících samostatnou kapitolu knížky PhDr. Štefana Medzihorského, neřeší problematiku úplně. Nicméně - chytrému napověz...

ZÁKLADNÍ ASERTIVNÍ PRÁVA

Zde uvádíme jedenáct asertivních práv, která každý z nás má, a jejichž cílem je zabránit manipulativnímu chování druhých vůči nám. V souvislosti s těmito právy jsou popsány tzv. neasertivní pověry, které jsme si osvojili většinou díky výchově a díky svým pocitům zbytečné úzkosti. Vysvětlujeme, jak tyto pověry umožňují ostatním lidem s námi manipulovat.

1. ZÁKLADNÍ ASERTIVNÍ PRÁVO

Jako první krok na cestě k sebeprosazení je třeba si uvědomit, že nikdo nemůže manipulovat vašimi emocemi či chováním, pokud to sami nedovolíte. Vaše první asertivní právo zní:

Máš právo SÁM POSUZOVAT SVÉ VLASTNÍ CHOVÁNÍ, MYŠLENKY A EMOCE A BÝT ZA NĚ A ZA JEJICH DUSLEDKY SÁM ZODPOVĚDNÝ.

Ve většině případů je názor na to, co je dobré a co špatné velmi arbitrální. Co je kupříkladu správný způsob sexuálního styku? Standardní misionářská pozice? A co věci, které popisuje Kámasútra? Jestli jsou také v pořádku, jak to, že ve většině zemí nesměly být publikovány?

Manipulační pověra: Neměl bys nezávisle posuzovat sám sebe a svoje reakce. Musíš být posuzován vnějšími pravidly a autoritou, která je moudřejší a větší než jsi ty sám.

Jenže jde o váš život, a co se v něm stane, to záleží na vás, na nikom jiném. Mnoho lidí popírá, že by byli soudci vlastního chování. Příkladem mohou být výpovědi obviněných nacistických zločinců v Norimberku, kteří tvrdili: "Já jsem jen poslouchal rozkazy."

Všechna ostatní asertivní práva se odvozují od tohoto práva základního, dovolujícího být svým vlastním konečným rozhodčím.

2. ASERTIVNÍ PRÁVO

Máš právo NENABÍZET ŽÁDNÉ VÝMLUVY ČI OMLUVY OSPRAVEDLŇUJÍCÍ TVÉ CHOVÁNÍ.

Pověra: Za své chování jsi odpovědný druhým lidem a měl bys tedy to, co děláš, zdůvodnit a ospravedlnit.

Neznamená to však, že neřekneme promiňte, když někomu šlápneme v tramvaji na nohu. Jde o to nepoužívat sebeponižující omluvy či nadbytečné výmluvy pro své chování.

3. ASERTIVNÍ PRÁVO

Máš právo POSOUDIT, ZDA A NAKOLIK JSI ODPOVĚDNÝ ZA ŘEŠENÍ PROBLÉMU OSTATNÍCH LIDÍ.

Pověra: Vůči některým institucím, věcem a lidem máš větší závazky než vůči sobě samému. Měl bys obětovat svoje vlastní hodnoty, abys udržel tyto systémy v chodu. Jestliže nepracuji efektivně, musíš se přizpůsobit ty, nikoliv systém.

Příklad: Váš známý, který se rozhodl tento víkend zajet s rodinou na chalupu, vás žádá o zapůjčení auta, protože jeho vlastní se mu nepodařilo opravit. Sami posoudíte, zda mu problém pomůžete řešit, nebo zdvořile odmítnete. Jde o to, zbavit se nutkavých neovladatelných tendencí řešit vše za druhé a zbytečných pocitů viny, pokud se rozhodnete jinak.

4. ASERTIVNÍ PRÁVO

Máš právo ZMĚNIT SVUJ NÁZOR

Pověra: Názor, ke kterému ses přiklonil, bys neměl nikdy měnit. Musel bys ospravedlnit svůj nový výběr nebo přiznat, že ses mýlil. Pokud ses mýlil, znamená to, že jsi nezodpovědný, že se asi budeš mýlit znovu, že prostě nejsi schopen se sám rozhodnout.

Příklad: Profesor Švejcar dokázal veřejně v televizi říci: "Mýlil jsem se. Pro malé děti má zásadní důležitost kojení a co nejdelší kontakt s matkou. Dnes už víme, že to všechno umělá výživa nemůže nahradit."

5. ASERTIVNÍ PRÁVO

Máš právo DĚLAT CHYBY A BÝT ZA NĚ ZODPOVĚDNÝ.

Pověra: Nesmíš dělat chyby, pokud je děláš, musíš mít pocit viny. Ostatní lidé by v takovém případě měli tvé chování a rozhodování kontrolovat.

Víme, že pouze ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí. V rámci nácviku asertivního chování a posluchači kursu učí zbytečně se neomlouvat (to souvisí s 2. právem). Později, když už zvládnou asertivní chování, mohou se rozhodnout, zda budou zase zdvořilí. Při cvičení mají za úkol jenom oznámit fakta o dané situaci, například máš pravdu, přišel jsem pozdě, aniž by se toto chování omlouvali. Jde o to, naučit se zvládnout svoje vlastní chyby bez emocí a asertivně i v reálné situaci.

6. ASERTIVNÍ PRÁVO

Máš právo ŘÍCI: JÁ NEVÍM.

Pověra: Měl bys znát odpovědi na všechny dotazy týkající se možných konsekvencí tvého chování, protože když tyto odpovědi neznáš, nejsi si vědom problémů, které způsobuješ ostatním lidem, jsi nezodpovědný a měl bys být kontrolován.

Příslušné typy otázek často začínají frázemi jako: "Co myslíš, že by se stalo, kdyby všichni takhle...?" - " Jak by se cítil, kdyby...?" - "Co by to bylo za vedoucího, přítele, syna, dcera, matku, která by...?"

Při zvládnutí této manipulace nemusíte znát odpověď. Takové věci není nikdo povinen vědět, a jestliže o tom chce manipulátor spekulovat, klidně ho nechte. Často se domnívají rodiče či učitelé, že na odpověď nevím nemají právo, protože by se shodili. Opak bývá pravdou. V oblastech, kde jsme považováni za specialisty, však já nevím raději často říkat nebudeme.

7. ASERTIVNÍ PRÁVO

Máš právo BÝT NEZÁVISLÝ NA DOBRÉ VULI OSTATNÍCH.

Pověra: Lidé, se kterými přicházíš do styku, k tobě musejí mít kladný vztah. Potřebuješ kooperaci druhých lidí, abys přežil. Je velmi důležité, aby tě lidé měli rádi.

Příklad: Většina lidí je velmi citlivá na poznámky jako tohle si budu pamatovat, toho budeš litovat, a často i na pouhé dotčené nebo chladné pohledy. Taková úzkost je přirozená u malého dítěte, kterému hrozí ztráta lásky a tedy i péče a ochrany rodičů. Jestliže však jako dospělí lidé sami rozhodujeme o tom, zda nám záleží na dobré vůli našeho partnera, můžeme asertivně odpovědět nechápu, proč by sis to měl pamatovat nebo já ti nerozumím, zní to jako že mě už nebudeš mít rád.

Naše chování nemusí být schvalováno nebo oblíbeno všemi, se kterými jsme ve styku, ani nemusíme být úzkostní, že by nás přestali mít rádi, když se budeme snažit dosáhnout svého. Za umělecký dojem se zde medaile neudělují.

Právě v této pověře je i důvod, proč má tolik lidí potíže s jednoduchou odpovědí na různé požadavky. Předpokládáme, že protějšek je buď příliš slabý na to, aby se vyrovnal s naším odmítnutím a bude uražen, anebo že je nemožné mít s někým dobrý vztah bez stoprocentního vzájemného souhlasu.

Příklad: Na pozvání od přátel k nějakému výletu jen málokdo dokáže odpovědět otevřeně ne, tento víkend se mi nechce, snad někdy jindy. Místo toho vymýšlíme omluvy a výmluvy, které by se našeho partnera nedotkly, a které by nás v jeho očích nepoškodily. Člověk ale nemůže žít v ustavičné hrůze, že se dotkne citů druhých lidí. Sem tam se někoho dotkneme.

8. ASERTIVNÍ PRÁVO

Máš právo DĚLAT NELOGICKÁ ROZHODNUTÍ.

Pověra: Vše co děláš musí mít logiku či vysvětlení podle všeobecně platných pravidel, které jsou v souladu s tím, co ti říkám. Jinak nejsi spolehlivý.

Naši partneři dokáží logicky racionalizovat nejrůznější požadavky, které na nás mají, s důvody, pro které bychom neměli dělat to co sami chceme. Být logický znamená dělat pouze věci, kterým naprosto rozumíme, zatímco ve skutečnosti řešení řady problémů leží mimo tyto limity. Člověk může logickým způsobem opravovat porouchané rádio a sledovat všechny dráty a spoje, ale do chodu je nakonec uvede třeba tím, že je prostě vezme a prudce jím zatřese. Naše jednání může mít svoji logiku, kterou ten druhý nechce akceptovat.

Příklad: Jak často se stává, že dívka v takové logické posloupnosti souhlasí s A., připustí B., ale nepřeje si C. Mladý muž pak zdánlivě neotřesitelně argumentuje:

A."Celou diskotéku jsi se mnou tancovala...

B....dovolila jsi, abych tě doprovodil až před dům a z toho logicky plyne..

C....že bys mě měla pozvat nahoru, alespoň na kafe."

Asertivní dívka může uplatnit své právo říci: "Dobře se mi s tebou tancovalo, Honzo, děkuji ti za doprovod, ale domů tě pozvat nechci. Chápu, že ti to může připadat nelogické, ale známe se příliš krátce."

9. ASERTIVNÍ PRÁVO

Máš právo ŘÍCI, JÁ TI NEROZUMÍM.

Pověra: Musíš být senzitivní a umět předvídat potřeby svých bližních. Musíš chápat co potřebují, aniž by to jasně řekli. Jestliže nechápeš co druzí chtějí i bez toho, že by ti výslovně řekli, nejsi schopen žít s nimi v harmonii a jsi necitlivý arogant.

Jak často na nás někdo hledí dotčeně, uraženě či zlostně, aniž bychom chápali proč. Tito lidé místo aby nám asertivně oznámili oč jde a pokusili se získat alespoň část toho co chtějí pomocí rozumného kompromisu, rozhodují za nás o tom, že:

1. Nemáme pravdu.

2. Měli bychom intuitivně chápat, proč jsou s naším chováním nespokojeni.

3. Měli bychom automaticky rozumět, které naše chování je rozčiluje.

4. Měli bychom své chování změnit.

Takovouhle manipulaci si nemusíte nechat líbit. Není vaší povinností být takto rozumějící a chápavý. Nikdo není povinen bydlet v druhém.

Příklad: Manželka - "Kdybys mě miloval, věděl bys, jak

mi udělat radost."

Manžel - "Nerozumím té souvislosti, ale budu rád, když mi řekneš, co si přeješ.

10. ASERTIVNÍ PRÁVO

Máš právo ŘÍCI: JE MI TO JEDNO.

V našich podmínkách spíš: Je to možné, ale já mám jinou představu nebo Já to vidím jinak.

Pověra: Musíš se nsžit být lepší, stále lepší, dokud nebudeš ve všech ohledech perfektní. Asi se ti to nepovede, ale musíš se snažit. Jestliže ti někod naznačí jak by ses mohl vyplepšit, máš povinnost tento pokyn následovat. Když to neuděláš, jsi líný, degenerovaný, bezcenný a nezasloužíš si respekt od nikoho, ani od sebe.

Člověk má asertivní právo nedbat na to, aby byl perfektní podle definic kohokoliv, protože co je perfektní pro jednoho, může být pro druhého nepřijatelné nebo nepodstatné.

11. ASERTIVNÍ PRÁVO

Máš právo SÁM ROZHODNOUT, ZDA BUDEŠ JEDNAT ASERTIVNĚ NEBO NE.

Pověra: Příslušnou pověru mají tendenci si vytvářet sami účastníci kursů asertivity: Musíš za všech okolností jednat asertivně, když už víš co to je, a když sis tuto dovednost osvojil.

Zde je třeba zdůraznit, že jde o dovednost, kterou člověk může nebo nemusí použít, podle toh, jak se sám rozhodne. Zřejmě ve většině případů bude jednat asertivně, protože mu to bude něco přinášet. Někdy však z důvodů citových nebo taktických se může projevit i pasívně. Ve vyhraněných případech i agresívně, když se ukáže předchozí jednání neúčinné. (Zde však je vhodné nejdřív uplatnit tzv. eskalující asertivitu).

Vybráno z knihy Š. Medzihorského: Asertivita. Vydalo nakladatelství ELFA, Chvatěrubská 362, 181 00 Praha 8.