Co je KOMUNISMUS a co je FAŠISMUS?

 

     2. číslo listů Masarykovy společnosti "Odkaz" uveřejnilo anketu, v níž se čeští historikové vyjadřují ke smyslu našich národních dějin, k otázce historických mýtů, o vztazích mezi našimi národy, českém a slovenském, o problematice odsudu německého říšského obyvatelstva z ČSR v l. 1945/46 a konečně i o příčinách vzniku totalitních režimů po 1. světové válce v Evropě.

     Bylo skutečnou úlevou číst zas jednou po drahné době v nějakém periodiku názory lidí a kteří o tom, o čem mluví, taky něco vědí a kteří jsou současně i schopni postihnout danou problematiku byť třeba jen v obrysech, nicméně tak, aby nekontrastovala s historickou pravdou, jak jsme si na tom za poslední tři roky svobodné diskuse v našem tisku museli chtě nechtě zvyknout.

     Zejména mne mile překvapilo v dnešní době nemoderní a nekonformní, přesto však naprosto precizní formulování problému odsudu německého obyvatelstva z území Československé republiky v l. 1945/46 do německé vlasti, kterou - jak se to zřetelěn projevilo v roce 1938 - Československo Němcům nikdy nemohlo plně nahradit.

     Zaujnou i postřehy historiků o podhoubí, z něhož ve 20. letech naklíčily totalitaristické ideologie, komunismus a fašismus. Vysloveně mne však znepokojila argumentace některých dříve marxistických historiků, že totiž fašismus a komunismus se od sebe liší natolik, že teprve bude potřebí tyto fenomény přesně vymezit a objasnit. Historik Koloman Gajan kladení rovnítka mezi komunismus a fašismus dokonce pokládá za zavádějící simplifikaci.

     Dají se zajisté pochopit důvody, které některé historiky k podobnému závěru vedou, i když ty důvody mají hodnotu pouze teoretickou. Praktická stránka věci je ovšem zcela nabíledni. Ptejme se takto: Jak je na tom občan v obou těchto systémech. Odpověď je rovněž nasnadě: Každý občan je v nerovnoprávném postavení vůči těm, kdož se rozhodli předstírat, že jsou předsvědčenými fašisty, či komunismy. Pokud se občan v těchto systémech rozhodne nic nepředstírat, stává se automaticky občanem 2. kategorie jak ve fašistickém, tak v komunistickém státě. Dokonce celé skupiny obyvatel jsou vzhledem k povolání, které zastávají nebo až dosud zastávaly, postaveny na roveň antických otroků, nebo chcete-li na roveň amerických černochů v jižanských státech anno dazumal.

     Jsem-li historik, nemohu hodnotit nějaký systém podle toho, co o tomto systému píší jeho apologeti. Každý politický systém, režim, vládu, je třeba hodnotit jen dle každodenní praxe, neboli podle evidentních faktů a nezpochybnitelných jevů. Jestliže ještě dnes historik napíše, že komunismus nebyl na rozdíl od fašismu programově rasistický, teoreticky na tom možná něco je, nicméně co pak znamenaly ty milióny ruských a ukrajinských židů, žádajících o okamžité vystěhování ze SSSR do Izraele? Exodus Židů ze SSSR do Izraele je například vyčerpávající odpovědí na teoretickou otázku, co měla komunistická ideologie společného s ideologií nacistickou v kauze rasismus. Kdybych byl historik, tento problém bych už dále nezkoumal, zdál by se mi jasný.

     Z hlediska mé šestileté osobní zkušenosti s nacismem, neboli s fašismem s německy sadistickou tváří, a dvaačtyřicetileté zkušenosti se socialismem s mnoha prolhanými tvářemi, jsou pro mne jako občana naprosto bezpodstatné případné jemné rozdíly mezi tím, co si říká fašismus, nacismus, komunismus, či bolševismus, rozdíly, které pro mne hodlá vědecky vymezovat a kdovíproč objasňovat dřívemarxistická historiografie. Proč se mám neustále dovídat, jaký byl rozdíl nejen mezi fašismem a komunismem, ale i mezi komunismem a takzvaným stalinismem?

     Byl snad "stalinismus" něco jiného, než aplikace marx-leninismu do praxe metodou vivisekce na "masách"? Svádět totální selhání vulgární ideologie na jakéhosi Stalina a jeho takzvaný kult je jen propagandistický podvod, a to bez ohledu na to, jde-li dnes o podvod eurokomunistický, reformně komunistický, či perestrojkový. Vždyť přesný opak jest pravdou: Stalin byl vždy učenlivým a důsledným žákem Marxovým, Engelsovým, Leninovým a v prvních fázích zejména Trockého, a vždy spolehlivě realizoval jejich natihumání projekt, aniž se od marx-leninského dogmatu v čemkoliv podstatnějším odchýlil.

     Stalinismus je marx-leninismus v krystalické podobě. Jestliže tento zvácený systém vrátil evropské národy o půl tisíciletí nazpět jen v oblasti takových "buržoazních" svobod, jako je svoboda slova, je dnes opravdu přepychem diskutovat o tom, v čem se fašismus od kumunismu lišil, anebo v čem byl komunismus snad pokrokovější.

     Na fašismu, ani na komunismu není pokrokového nic. V obou zvácených systémech je občan zbaven svých základních svobod, dokonce i těch, které mu přiznaly monarchistické systémy v průběhu minulých staletí. Za fašismu i za komunismu se občan stává majetkem státu, občan smí být státem beztrestně zabit, a kto většinou jen proto, že se stát, režim, vláda domnívá, že si občan možná myslí něco jiného, než k myšlení předkládá státní ideologie, anebo jen proto, že se narodil v jiné rodině, než měl, anebo prostě jen proto, že má velký nos.

     Pokud je vůbec nutné oba systémy nějak objasňovat či vymezovat, pak tedy jedině z pohledu tohoto občana, sociálního subjektu, který musel v takovýchto zvrácených životních podmínkách žít či přesněji - musel se pokusit nějak tyto systémy přežít.

     Pokud se někdo hodlá pouštět do vymezování hranic mezi fašismem a komunismem, ani bych mu to příliš nedoporučoval, zejména jde-li o potencionálního apologeta komunismu. Takové srovnávání totiž vždy musí vyznít v neprospěch komunismu, a to jak co do počtu masových hrobů, tak i co ekonomických "úspěchů". Vykládat nám dnes cosi o tom, že komunismus, jaký tu byl, nebyl ten pravý, "ořechový", nebo dokonce tvrdit, že to byl jen jakýsi "stalinismus", je stejný intelektuální zločin, jako psát po sto padesáti letech znovu nejkrvavější brožůru v dějinách světového písemnictví - Komunistický manifest.

 

                                            Vladimír Přibský