KDO FALŠUJE ČESKÉ DĚJINY?

O TGM a V. Černém trochu jinak

Až do listopadu 1989 bývaly v prominentním měsíčníku KSČ Nová mysl publikovány teoretické statě, které se okamžikem vydání stávaly "písmem svatým" těch, kteří věřili této avantgardě dělnické třídy. Na stránkách tohoto časopisu publikovali mnozí "velikáni" komunistické éry.

Byl mezi nimi také akademik Josef Macek, který se po listopadu 1989 stal na krátkou dobu ředitelem Ústavu čs. a světových dějin ČSAV. Tuto funkci opustil po srpnu 1968, mimo jiné za spoluautorství tzv. Černé knihy o srpnové okupaci Československa v roce 1968. Následujícím dvacet let byl disidentem. Nová zkušenost nepochybně způsobila, že v jeho názorech došlo ke změnám.

Přesto není bez zajímavosti seznámit se s tím, co si J. Macek myslel v době, kdy byl děkanem fakulty společenských věd VŠPHV v Praze, docentem a laureátem státní ceny. V jeho obsáhlém referátu na téma Proti kosmopolitismu ve výkladu našich národních dějin, otištěném v roce 1952 v Nové mysli se mimo jiné uvádí:

"Historie byla Masarykovi jenom vhodnou snůškou faktuů, jež si podle libosti vybíral a komolil, aby mu sloužily v politickém manévrování. Byl ochoten odhodit slavnou minulost našeho národa jen proto, aby se zalíbil svým západním přátelům. Sám ostatně zdůrazňoval, že se učil u francouzské buržoazie a jí že chtěl zaprodat duši českého lidu...Stejně poníženě jako se ukláněl francouzským diplomatům, kořil se Masaryk i diplomatům americkým ...(...) A stejně jako Masaryk i Pekař se nespokojil jenom falšováním dějinnného vývoje našeho národa tím, že jej vykládal z vlivů západoevropských a nikoli z vlastních kořenů. Pekař stejně jako Masaryk přímo proklamuje myšlenku evropanství, tj. zřeknutí se národní svébytnosti v zájmu imperialistického kosmopolitismu.(...) Ještě v roce 1948 vydal jiný představitel buržoazní literární vědy, Václav Černý, knihu o staročeské lyrice, jež je proniknuta kosmopolitismem...V. Černého tedy především zajímá míra vlivů z ciziny, převaha ciziny nad domácími výtvory... Tak pojímá nakonec staročeskou lyriku jako odlesk cizí vzdělanosti."

Po přečtení výše zmíněné statě J. Macka mě napadá, že všechno to, o čem se od listopadu 1989 stále více hovoří a píše, tedy vlastně už dávno bylo. Tyto staronové myšlenky jsou nám servírovány pouze v jiném, modernějším, elegantnějším (řečeno oblíbeným slovem velkých mužů z ODS) balení.

A tak namísto odpovědi se vynořují spíše nové a nové otázky: Má pravdu Masaryk, Pekař a Černý, nebo J. Macek? Kdo má stále zájem na falšování našich dějin? Dozvíme se to někdy?

Jiří Tichý

Praha 4