PLZEŇSKÉ VIGILIE

30. října 1992 došlo k výraznému posunu v situaci ve ŠKODĚ PLZEŇ, neboť vlastníky kontrolního balíku akcií (34 %)se staly konsorcium Komerční a Investiční banky a fa NERO. Lze tedy očekávat, alespoň škodováci v to věří, že se kdysi světoznámá firma znovu postaví na nohy. Z četných vystoupení ing. Soudka i z některých přijatých opatření vyplynulo, že by tomu tak mohlo být. V současné době totiž dochází k revizím mnoha rozhodnutí minulého vedení. Zdá se, že byly vyslyšeny hlasy odborníků z oblasti energetiky, že vytvoření j-v Škoda Energo s firmou Siemens není pro Škodovku optimálním řešením. Dochází k přehodnocení poměru podílů kapitálů z původních 21 % na 49 % pro Škodu, protože AG Siemens již netrvá na vytvoření divize Škoda-Transport (23 % podíl Škody) současně se Škodou Energo, bude přehodnocena účast Siemense a je možné, že zahraničním partnerem koncernu Škoda (alespoň pro divizi Energo) se stane jiná zahraniční firm,a které půjde o opravdovou spolupráci a ne pouze o likvidaci konkurence a o vstup na Škodu kdysi obsazené východní trhy.

Jedním z kroků nového vedení je i změna organizační struktury koncernu. Počínaje lednem 1993 by měly být všechny podnikatelské jednotky (p.j.) přeměněny na spol. s r. o. hospodařícími na vlastní účet. To se týká i exekutivy (p.j. 01), ze které by měly být vyčleněny obslužné činnosti a vlastní vrcholové řízení budoucího holdingu by mělo zajišťovat pouhých 70 lidí. Mnozí škodováci se domnívali, že se s příchodem Ing. Soudka konečně dojde k oslabení vlivu místní mafie, která se m. j. podílela i na Soudkově odvolání 8. 2. 1991. Určité kroky nového managementu - zredukování počtu odborných ředitelů, odvolání ředitelů některých závodů - tomu nasvědčovaly. Proto bylo pro mnohé velkým překvapením, když se dozvěděli, že představitelé minulého vedení, kteří odešli z funkcí v závěru října nebo počátkem listopadu, na svém odchodu de facto vydělali, neboť jim bylo vyplaceno odstupné ve výši 5-ti násobku měsíčního příjmu. Protože se jednalo o lidi, kteří mají svůj podíl viny na současném kritickém stavu koncernu, ale i proto, že pro průměrného škodováka představuje částka vyplacená jednomu odstupujícímu bývalému vedoucímu pracovníkovi cirka příjem za 3 - 4 roky (výše vyplacených částek byla individuální, pohybovala se v rozmezí 82 až 134 tis.), není divu, že informace o vyplacení odstupných vyvolala mezi škodováky rozhořčení. Je to logické, jestliže si uvědomíme, že z důvodu špatné ekonomické situace, ti, kteří opustí brány koncernu po 1. 1. 1993 a kteří nenesou vinu na stávající ekonomické krizi, již žádné odstupné nedostanou. Mnozí se domnívali, že příchodem ing. Soudka skončí ve Škodovce obvyklá praxe - že odcházejícímu příslušníkovi místní mafie bylo vždy vyplaceno odstupné, neboť jeho odchod byl vždy doprovázen většinou uměle vyvolanou organizační změnou, aby vznikl nárok na odstupné. Vyplacení odstupných bývalému generálnímu řediteli a předsedovi představenstva ing. Novotnému, jeho náměstkovi ing. Prokopovi, výrobnímu řediteli ing. Hakrovi, obchodnímu řediteli ing. Měšťákovi, řediteli pro strategii ing. Bisovi (všichni od 10. 8. 1992 navíc členové představenstva), ředitelům závodů Těžké strojírenství a Jaderné strojírenství ing. Linhartovi a ing. Jankovcovi, dávají snad tušit, že by tato tradice neměla být přerušena?

To , že škodovácká mafie je životaschopná i po příchodu staronového generálního ředitele, potvrzují i některé signály přicházející v současné době z koncernu Škoda. Jak již bylo řečeno v úvodu, v současné době (počátek prosince) se rozhoduje o tom, kdo zůstane mezi 70 vyvolenými pracovníky holdingu. Jsou slyšet hlasy, že se při výběru lidí pro vrcholové vedení postupuje opět podle osvědčeného scénáře. Zdá se totiž, že značnou část míst na holdingu si opět pro sebe vytvoří příslušníci místní mafie. To že se jedná o ty, kteří již vystřídali mnoho hospodářských i stranických funkcí, by se dalo pochopit, neboť někteří z nich ve specifické škodovácké problematice umějí chodit a nepostradatelní jsou proto, že se neobtěžovali své dovednosti někomu předat. Ve Škodovce má totiž každý jedinec vymezen velmi úzký prostor (oblast své činnosti) a vybočovat z něj je dovoleno jen vybraným jednotlivcům. Odejde-li některý takový "odborník", samozřejmě aniž by své znalosti předal někomu jinému, velice těžko se hledá člověk, který by jej nahradil. Při naší ryze české povaze se nelze ani pozastavovat nad tím, že mezi vyvolenými by snad měli být i lidé, kteří si zachování svých míst vysoužili podlézáním a předáváním nejrůznějších informací svým vedoucím. Poněkud proti logice, je však to, že na holding, jak se proslýchá, by měli přejít i tací, kterým k odchodu do důchodu zbývá jen několik měsíců. Ti si patrně chtějí vylepšit výši svého důchodového výměru na úkor těch, kteří budou nuceni odejít. Lidé nepatřící do škodovácké mafie nebo alespoň s ní nespolupracující, třebaže mají odpovídající vzdělání nebo jsou v produktivním věku, budou asi nuceni svá místa opustit. Na rozdíl od nomenklaturních kádrů, pro které se vždy nějaké místo najde (ideálním pracovištěm pro staré struktury se stala např. zdravotní pokladna škodováků), budou tito lidé s největší pravděpodobností nuceni opustit brány a. s. Škoda. Jedná-li se o charakterní a čestné lidi, budou v plzeňském regionu dost těžko shánět odpovídající zaměstnání, neboť ve vedení státních podniků, ale i majiteli většiny soukromých firem jsou většinou lidé spjatí s minulým režimem, a ti, pokud mají volná místa, je rezervují pro své soukmenovce.

Ale vraťme se k a. s. Škoda. Pokud zde zůstanou pouze výše jmenovaní odborníci, bude Soudkovo vedení dříve nebo později postaveno před problém získat do Škodovky pracovní síly na odpovídající úrovni. Vzhedem k tomu, že mnoho schopných lidí Škodovku již opustilo nebo v blízké době opustí, nebude asi jednoduché v brzké době obnovit dobrý image firmy Škoda. Dokladem tohoto názoru totiž může být situace v jednom ze závodů a. s. Škoda - v Elektrických lokomotivách. Minulé vedení koncernu i závodu se zde snad příliš rychle přizpůsobilo požadavkům AG SIEMENS. Aby zde mohly být z dílů dodaných firmou Duewag montovány nákladní vagóny, bylo nutné provést zásahy do výrobní základny. Pro získání výrobních ploch bylo nutné odstranit některá strojní zařízení a tím, že byla prakticky zrušena výroba lokomotiv, odešla i značná část konstruktérů a pracovníků montujících elektrickou výzbroj hnacích vozidel. Pokud tedy nové vedení nepřipustí likvidaci výroby lokomotiv a bude-li usilovat o obnovení jejich výroby (jednat pro východní trhy, ale snad i pro České dráhy, neboť si lze těžko představit, že bude dostatek prostředků na nákup několikanásobně držších hnacích vozidel od renomovaných výrobců), nebude jednoduché získat zpět to, co bylo jednou zatraceno.

Pokud by tyto názory snad byly mylné a ve Škodovce by přece jenom setrvávali lidé stojící mimo výše jmenovanou skupinu vyvolených, je zde zančné nebezpeční, že se jim díky vytvořené informační bariéře a tedy absenci dostatečné předchozí praxe nepodaří, alespoň v počátku, plně nahradit stávající kádry na jejich postech. Nelze přeci počítat s tím, že by někdo z těch, kdo bude nucen předat svoji funkci někomu jinému, bude ochoten předávat své zkušenosti a dovednosti, a ještě k tomu lidem nepatřícím do léta vytvářené kasty. A že na tento stav budou nejvíce poukazovat "nepostradatelní" kádři, není snad třeba zdůrazňovat.

Závěrem ještě pár slov. Aby nedošlo k nedorozumění, smyslem tohoto článku není zpochybnit radikální omezení pracovních sil v koncernu Škoda, zejména jeho exekutivy. Pro koncern, který je dnes v tíživé ekonomické situaci, by bylo přepychem, aby si vydržoval nadbytečný administrativní aparát a neproduktivní pracovní síly, ať pracují kdekoli. Zdravý rozum říká, že by nový vrcholový management firmy Škoda měli tvořit lidé na odpovídající úrovni - odborníci v produktivním věku s patřičnými morálními předpoklady. Signály ze Škody, koncernu, Plzeň, a. s. nás však nutí k položení otázky, zda tomu tak opravdu bude.

-pz-