--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: S novým názvem staré kádry
Zdroj: NN Ročník........: 0003/003 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Vězeňská služba se posiluje nomenklaturními kádry Situace ve vedení sboru nápravné výchovy, v současnosti přejmenovaném na Generální ředitelství vězeňské služby, je stále ostudnější. Podobně jako v resortu ministerstva vnitra, v tajných službách i jinde je zde patrná snaha dát dějinám zpětný chod, znovu nastolit, či udržet staré komunistické moci věrně sloužící kádry do výhodných pozic a zbavit se těch nových pracovníků, kteří to s očistou od totalitního myšlení a totalitní praxe myslí doopravdy vážně a snaží se vytvořit předpoklady pro rychlou změnu těchto nedávných opor komunistické nomenklatury v instituty demokratického státu. Tato snaha se dnes i u Vězeňské služby trestá vyhazovem, případně končí dobrovolným odchodem polistopadových pracovníků, kteří se odmítají podílet na procesu "retotalizace". Za tichého přihlížení ministra spravedlnosti Nováka, člena ODS.
Na téma poměrů ve vedení Vězeňské služby jsem si povídala se zastupujícím ředitelem personálního odboru ředitelství Sboru nápravné výchovy ing. Vladimírem Shánělcem - bohužel již bývalým. Byl jste dva roky zastupujícím ředitelem personálního
odboru ředitelství Sboru nápravné výchovy (dnes Vězeňské služby), nyní odcházíte. Jaké důvody Vás k tomuto kroku vedou ?
Důvody jsou hned dva. Nemožnost jakékoliv spolupráce se současným vedením vězeňské služby, kvůli kterému odcházejí z ředitelství mladí, schopní lidé. Jen za posledních 7 měsíců odešlo 6 mladých vysokoškoláků. Druhým důvodem je - plně se distancovat od všech nepravostí a podvodů, které se v současnosti na ředitelství dějí.
Mohl byste celkovou situaci ve Vězeňské službě a její příčiny blíže objasnit?
Počátek všeho je asi v přílišném idealismu, kterému jsme s některými přáteli po listopadovém převratu podlehli. V přesvědčení, že se mnohé zlepší, jsme se podíleli na prověrkách příslušníků SNV, trávili tím svůj osobní čas bez jakékoliv náhrady. To s tou náhradou neříkám, že bych se cítil nějakým způsobem poškozen, ale proto, že někteří zlí jazykové tvrdí, že jsme prověrky dělali pro peníze. Tehdy jsme žili v naivní představě, že zlo protagonistů komunistického režimu, jejich mafiánské metody, prostě už nemohou dále existovat. Dnes víme, že jsme se mýlili.
Po prověrkách nastoupil do funkce prvního náměstka ředitele JUDr. Milan Hulík - dnes tiskový mluvčí generálního prokurátora ČR. Stal jsem se členem jeho konzultačního týmu. Šlo nám o to, obsadit řídící a koncepční funkce lidmi z civilu, tedy osobami nezkompromitovanými, které nejsou napojeny na léta budované vazby, které se ani prověrkami nepodařilo zcela rozrušit. Tento úkol se nám pomalu začínal dařit. Dalším cílem bylo vybudovat silné rezortní vzdělávací středisko, které by "vychovávalo" nové příslušníky. Základním prvkem tolik omílané humanizace vězeňství je především vězeňský pracovník, jeho chování, přístup k vězňům, přístup k řešení složitých situací. Podařilo se nám vytvořit koncepční skupinu, zabývající se rezortním vzděláváním a obsadit ji schopnými, mladými vysokoškoláky. Ta je již dnes bohužel zrušena.
Jakou úlohu v té době hrál ředitel Karabec? Jaký je jeho podíl na stavu vězeňství?
Hrál roli mrtvého brouka, kterého jsme však často museli obtížně překračovat. Panu Karabcovi šlo vždy jen o prezentaci vlastní osoby a o časté služební cesty do zahraničí. Na těch zahraničních cestách by nebylo ani nic špatného, kdyby ovšem pro ostatní zaměstnance nebyly uzavřeny. Mohou dokladovat případy, kdy zamítl svým podřízeným účast na služební cestě bez zdůvodnění. Po likvidaci dr. Hulíka mu v podobných aktivitách pomáhal jeho nový náměstek - dr. Malý, který v jednom případě projevil svůj důvtip poznámkou, že cestu povoluje, ale dotyční si musí vzít dovolenou. Pak jim pochopitelně nenáležely žádné diety. Přesto, že dr. Hulík sjednal stáže příslušníků v Německu, pan Karabec jim svojí nečinností zabránil. Služební cesty pana Karabce jsou jen jednou částí jeho cest. Každoročně si přiděluje poukaz do zahraničí a poukaz do lázní. Nikdy mu poukazy nebyly přiděleny komisí, za tímto účelem zřízené, neboť tato byla potichu obejita. Vraťme se však k důvodům Vašeho znechucení a odchodu.
Přišlo jaro 1992 a s ním vzrostla nervozita některých poslanců, kteří si spočítali, že jejich politická kariéra skončila a jejich další existence je velice nejasná. Hrstka politických zkrachovanců z vězeňské komise, včele s poslanci Vackem a Vaňákem, si proto začala brousit zuby na teplá místečka ve Vězeňské službě. Překážkou v jejich kariéristických sklonech však byl právě dr. Hulík. K jeho odstranění proto využili ministra spravedlnosti Nováka, o kterém věděli, že ve skutečnosti za ODS "nehraje". Dr. Hulíkovi pak cestou ministra a ředitele Karabce vyčetli politickou aktivitu, spočívající v jeho teoretických rozborech nepromlčitelnosti komunistických zločinů, což jim zřejmě vadilo. Tímto a dalšími pseudoargumenty ho znechutili natolik, že podal rezignaci. Pak šlo již všechno jako po másle. Poslanec Vaňák se stal ředitelem Institutu vzdělávání, přesto, že se ve výběrovém řízení umístil až na posledním místě, poslanec Vacek se raději žádného výběrového řízení nezúčastnil, neboť by se základním vzděláním nebyl k němu ani připuštěn. Přesto byl dosazen panem Karabcem do funkce tiskového mluvčího. V současnosti šéfuje třem doktorům, z toho jednomu docentovi.
Po odstranění dr. Hulíka z funkce se konala na půdě ODS schůzka s ministrem Novákem za účasti členů KPVČ a některých pracovníků tehdejšího SNV k situaci, která ve vězeňství nastala. Jak se k tomu pan ministr postavil ?
Pan ministr s pochopením vyslechl všechny problémy, sdělil, že o nich ví, že také ví o neschopnosti pana Karabce vykonávat řídící funkci a přislíbil, že do 14 dnů bude situaci řešit.
@TITULEČKY = A jak ji vyřešil ?
Vyřešil ji s rychlostí, jakou nikdo z nás neočekával. Třetí den po konání oné schůzky byl o všem, co se na ní událo, a o všech jejich účastnících informován ředitel Karabec. Přestože schůzka byla označena za důvěrnou, pan ministr o ní informoval některé poslance, kteří informovali ředitelku inspekce Lenku Marečkovou (nyní Hoffmanovou) a ta vše udala řediteli Karabcovi.
Odchod dr. Hulíka se odehrál v době, kdy se ve vězeňství začala připravovat realizace lustračního zákona. Mohla být i zde nějaká souvislost ?
S odstupem času mohu říci, že je to velmi pravděpodobné. Dr. Hulík by totiž vadil pro svoji důslednost v uplatňování onoho zákona. Tuto úlohu jsem později vzhledem ke své funkci převzal a tvrdě jsem narazil. Lustrační zákon se totiž týká pouze uniformované části vězeňského personálu. Na ředitelství jsou například lustrováni všichni příslušníci, tedy i sekretářky, ale neuniformovaní občané mohou bez lustrace vykonávat jakoukoliv funkci. Dal jsem řediteli proto podnět, který zákonnou cestou tento problém řešil. Na odpor jsem narazil již u prvního náměstka pana Malého, který o návrhu odmítl diskutovat. Ono se není ani co divit, neboť pan Malý byl jako vedoucí oddělení zvláštních úkolů, účastníkem cvičení Lidových milicí. Bohužel tato informace nikoho nezajímá a pan Malý nadále vykonává svoji funkci a řídí veškerou personální práci ve vězeňství. Pan Karabec údajně můj návrh na lustraci občanských pracovníků předložil ministrovi spravedlnosti, který jej odmítl. Sám tomu však nevěřím, protože právě pan Karabec nemůže mít na lustrování občanských pracovníků žádný zájem. Ve své blízkosti má totiž na ředitelství známého, který je dle Necenzurovaných novin evidovaný v kategorii agent - krycí jméno Zpěvák. Dále někteří příslušníci, kteří byli na základě
tzv. lustračního zákona označeni pozitivně, byli uvolněni ze služby s vysokým odchodným (až 200 000 Kčs), do důchodu budou pobírat příspěvek za službu totalitnímu režimu a nadále vykonávají funkce ve Vězeňské službě jako občanští pracovníci. Existuje i případ, že jeden pracovník vykonává jako "civil" funkci stejnou, ze které musel kvůli lustraci odejít. Tento lustrační podvod současné vedení plně podporuje. Příslušníci dále v čestném prohlášení uvádějí, že nespolupracovali s bývalou vnitřní ochranou (StB ve věznicích). Tato skutečnost však nikdy nebyla ověřována, neboť veškeré materiály, týkající se vnitřní ochrany jsou uloženy na ministerstvu vnitra a dosud nebyly předány k analýze a využití. Na tuto skutečnost jsem také bezvýsledně poukazoval. Ještě během prověrek jsem několikrát žádal paní Marečkovou - tehdejší předsedkyni jedné z komisí, o vytěžení materiálů vnitřní ochrany. Vždy se však vymluvila na pracovní zaneprázdněnost.
Na začátku rozhovoru jste se zmínil o podvodech, od kterých se distancujete. Můžete to nějak konkretizovat ?
Mohu namátkově několik podvůdků popsat, ale nebudou to všechny, neboť na to by musela být zvláštní příloha. O podvodných výběrových řízeních jsem se již zmínil, následují protekční stanovování platů, která jsou i v rozporu se zákonem. Panu Vaňákovi bylo například započteno 15 let praxe kulisáka pro výkon funkce ředitele Institutu vzdělávání (srovnatelné s ředitelem střední školy) přesto, že ředitel Karabec byl na tuto nezákonnost upozorněn. Manželka náměstka Malého je podřízenou pana Vaňáka. Nedávno se svým manželem odjela se souhlasem Vaňáka na tzv. rehabilitaci (14 dní dovolené navíc), na kterou neměla zákonný nárok. Přesto, že jsem podal proti této skutečnosti stížnost řediteli, již druhý měsíc se věc neřeší. Je pochopitelně snaha celou záležitost ututlat. Prostě Vězeňské službě vládne šlechta, která si může dělat co chce, a zlikviduje každého, kdo na tyto nepravosti poukazuje. Taktika likvidace spočívá v maximálním pošpinění likvidované osoby na veřejnosti. Mě například pan Vacek označil v jednom dnes již neexistujícím deníku za člověka, který bude muset ze služeb odejít pro svoji pracovní neschopnost a členství v KSČ. Panu Vackovi ale jaksi ušlo, že za neschopnost jsem v minulém roce obdržel 18 tisíc korun odměny a členem KSČ jsem nikdy nebyl. Kdybychom žili v demokratické společnosti, pak by Vacka ředitel Karabec musel za tyto lži na hodinu propustit. V opačném případě by měl být pan Karabec trestně stíhán za zneužití pravomoci veřejného činitele, neboť vědomě uděluje neschopným lidem finanční odměny. Jenže lež je dnes ve vedení Vězeňské služby na denním pořádku. Nedávno bylo na jedné tiskové konferenci řečeno, že prvořadým úkolem je zaměstnávání vězňů. V současné době je vydáván časopis Vězeňství, do jehož čela se postavil pan Vacek. Časopis se tiskne v tiskárně v Teplicích. Pan Vacek totiž v Teplicích bydlí. Nikomu nevadí, že přímo v Praze je vězeňská tiskárna, kde za nižší náklady může být časopis tištěn a ještě bude práce pro vězně. Zde jsou patrně úplně jiné zájmy.
Proč tyto skutečnosti nesdělíte přímo ministrovi spravedlnosti ?
Panu ministrovi jsem poslal již čtyři dopisy, z toho dvě stížnosti. Více jak půl roku mi však neodpovídá. Vůbec mu nevadí, že hrubým způsobem porušuje vládní vyhlášku o vyřizování stížností. V současnosti probíhá na ředitelství Vězeňské služby
reorganizace. Dochází ke snižování přebujelého byrokratického aparátu. To je přece pozitivní krok.
Ano, o tom ani nemusíme diskutovat. Jenže skutečnost je úplně jiná. Ředitel Karabec se reorganizaci do poslední chvíle bránil, seč mu síly stačily. Po celou dobu, co je ve funkci, byl upozorňován na nefunkčnost přebujelého ředitelství. Nakonec byl k tomuto kroku doslova dokopán. Probíhající reorganizace tak, jak ji současné vedení provádí, přinese spíše více škody než užitku. Pan ministr má přitom k dispozici jednu dobrou variantu, kterou vypracoval člověk, který právě kvůli neschopnému vedení Vězeňské služby odešel. Současná reorganizace je zneužívána k likvidaci nepohodlných osob. Jsou to jakési nové prověrky. Také je třeba do vězeňství nabrat zasloužilé nomenklaturní soudruhy. Mám doklady o tom, že jsou přijímáni nomenklaturní vojáci z povolání. Soudruzi to mají prostě dokonale připravené.
Jak se dá podle Vás tato situace změnit ? Jedině výměnou celého vedení Vězeňské služby. Tuto změnu však tento ministr spravedlnosti neprovede.
Takže vlastně bude třeba vyměnit ministra ? Pravděpodobně by to bylo to nejlepší.
Ptala se: Pavla Grünthalová