--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Dva příběhy o tomtéž bezpráví
Zdroj: NN Ročník........: 0003/003 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Motto: Práce není trestem - ale ctí a povinností každého občana.

(Z úvodního motta Výměru TK č. 13 v Brně, č. 1444/49) V r. 1948 byl osmnáctiletý Josef Koudelka potrestán Trestní komisí ONV v Mikulově vězením v trvání jednoho měsíce pro přestupek podle zák.č. 198/48 Sb. za přípravu ilegálního přechodu do ciziny. Dne 3.6.1949 mu však byl odeslán Krajskou komisí čís. 13 z Brna tzv. Výměr, který ho zařadil na rok do tábora nucených prací. Předsedou této komise s. Horákem byl J. Koudelka upozorněn, že "toto zařazení není ve smyslu § 4 trestem, nýbrž výchovným prostředkem k práci, že "Vaše mzdové požitky budou upraveny ve smyslu zákonných předpisů", a že "Komisí vymezená doba pobytu v táboře Vám může být dle Vašeho chování a Vašeho pracovního výkonu zkrácena, eventuel. prodloužena", atd. Vzhledem k tomu, že se J. Koudelka o své vůli vzdálil ze svého pracoviště, tatáž Komise 13 mu prodloužila pobyt v oslavanském koncentračním táboře o další rok. Necelý půl roku po propuštění, 1.10.1951, ho však převzala jiná komise, tentokrát pro PTP Olomouc. Tak se dostal do Uhelné jámy Kl. Gottwalda. 30.8.1953 v blízkosti kasárenského prostoru Horní Suchá je však v nočních hodinách přpaden spolu se svými druhy PTP smečkou zločinecké StB vyzbrojenou samopaly a všichni nato jsou odvlečeni do věznice Praha-Ruzyně, kde jsou mučeni pod vedením kpt. Hrušky a obviněni z vykonstruované sabotáže, podle písemné výpovědi V. Šíbla v propojení s npr. VKR Hanákem a Humbálkem. Dne 18.2.1954 je pak s nimi zinscenován vyšší vojenský soud v Trenčíně, za předsednictví mjr. JUDr. Merty, který odsoudil J. Koudelku k 13, M. Ivana 11, J. Hampla a L. Zelenku, oba k 10 letům odnětí svobody.

Dne 7. ledna 1960 Lidový soud Jičín, který se konal ve věznici Valdice za účasti předsedy senátu Františka Přibyla a soudců z lidu J. Jiránka a J. Petra, rozhodl, že dne 9.8.1959 se dopustilo několik vězňů a mezi nimi i J. Koudelka ve spojitosti s výkonem trestu tr. činu dle § 245 a § 171 tr.zák. Údajně se totiž pokusili o útěk z této likvidační věznice s použitím nákladního vozu RND a sanity. Po dopadení byli s výjimkou komplice Šindlera vystaveni nejodpornějšímu druhu psychického a fyzického násilí. Bití a kopance pouze předcházely celoměsíčnímu pobytu na korekční cele, a to nepřetržitě s pouty na rukou. Z toho počátečních pět dní nedostali potravu ani tekutiny. Deset dní jim byl znemožněn spánek. Za toto nelidské týrání je zodpovědný náčelník věznice Stanislav Král a dozorci: vedoucí III. odd. por. Kolář, Tokár, Kejklíček, Kolomazník, Vysůček a jiní.

Celková výše sazby, kterou obvinění dostali od tzv. Lidového soudu Jičín: Koudelka 7 let, Synák a Ondráček 5 let. J. Koudelka tak dosáhl díky komunistické justici od počátečního jednoho měsíce 20 let ztráty svobody v tom nejproduktivnějším věku. Soudci, kteří místo aby za to vše byli potrestáni, soudí dál, nebo se těší požitkům vysokého důchodu, v kruhu potomků, kteří díky zločinnosti svých otců dosáhli také privilegovaných postavení a místo studu cítí i oni nenávist k těm, kteří jim to připomínají.

Zprávu o všech těchto skutečnostech adresoval J. Koudelka i GP ČSFR a Hlavní vojenské prokuratuře dne 9.9.1992. Uvádí v ní i žádost o zahájení trestního řízení dle §§ 231, 232, 234, 337 a dle - 259 tr.z. Mimoto žádá, aby pro ověření těchto uvedených skutečností byli vyslyšeni poškození, případně jejich příbuzní a aby byli vyslechnuti účastníci represivních akcí, pokud žijí. Dále aby byly přečteny soudní spisy svědčící o odsouzení, dosažitelné zdroje dokumentací a případně vyslechnuty další osoby. Vzhledem k tomu, že se jednalo o záměrný úmysl přivodit přímé narušení zdravotního stavu a předčasného ukončení života, jedná se o záměrnou likvidaci části národní skupiny, jak to uvádí § 259 tr. zákona. Dále J. Koudelka připomíná, že 9.12.1948 přijalo OSN Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy. V čl. 2, písmeno c, se hovoří o tom, že zločinem genocida se mimo jiné rozumí: "Úmyslné uvedení kterékoliv skupiny obyvatelstva do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné zničení." Shora uvedenými činiteli zločinecké KSČ byla naplněna skutková podstata této konsekvence systematickým uváděním tzv. "třídního nepřítele" (propagace rasismu - politického). Důkazy jsou obsaženy v rozsudcích T - 6/54 a T - 131/59. Pro někoho znamenal teror v rámci třídního boje popravu, ubíjení při výsleších v kriminálech, zastřelení při pokusu o útěk do tzv. nepřátelské ciziny, či ztrátu nejproduktivnějšího věku a podlomené zdraví. Pro soudobé dědice zločinecké ideologie však znamená fenomenální ztrátu paměti o povinnosti spáchané zločiny proti lidskosti odčinit.

Kapitola II. (sama pro sebe!)

aneb neúcta k obětem bezpráví

Motto: Pane Koudelka, sděluji Vám, že podle zákona o rodině č. 100/1988 Sb. jste povinen jako manžel a otec nezletilé dcery se o obě plně starat, to je zabezpečit jejich výživu a ostatní jejich potřeby. Pro sociálně potřebné občany se vypočítává sociální dávka takto: hranice sociální potřebnosti 1200 Vy příjmy v rodině: Váš ID

1200 manželka výchovné

1300 dcera SVP 2x

800 na domácnost

------

4500,-

Pokud příjmy nedosahují žitovního minima, může Vaše manželka u nás uplatnit žádost o sociální dávku. Pokud ovšem příjmy dosahují HSP, na sociální dávku nárok není. Vyřizuje Otyepková. Mgr. Zdeněk Vepřek, vedoucí odboru. Úřad Olomouce, Horní náměstí. Dne 14.9.1992.

Pan J. Koudelka v současnosti žije se svojí čtyřčlennou rodinou ve zdravotně závadném bytě IV. kategorie. Jeho invalidní manželka, která zastávala místo pokladní, byla soudružkou Andělovou, vedoucí kina Metropol, 1.1.1991 propuštěna a nyní zcela bezvýsledně tráví čas, že s nerozlučnou berličkou shání přes PÚ zaměstnání. Vyhozena byla jen proto, aby na její místo nastoupila jiná soudružka z řad KSČ, Schächerová.

V naší redakci máme jako doklad potvrzení z dvaadvaceti míst, kde paní Koudelkovou po propuštění z kina odmítli zaměstnat. Ani její čtyřletá ekonomická škola jí v tomto případě moc nepomůže. Poukazování na minulost manžela, který 30. srpna 1968 se vrátil po téměř dvacetiletém pobytu v komunistických kriminálech a koncentrácích, jí jednání v současné společnosti s tzv. pragmatickými tendencemi jen ztěžuje. On sám s podlomeným zdravím stal se spíše přítěží, terčem výsměchu a bezohledného odbývání.

A do této situace dostává rodina Koudelkova odporný přípis z Úřadu práce, který jsem celý umístil jako motto do čela kapitoly, protože má v sobě tentýž cynický akcent jako "Arbeit macht frei!" Výměru Trestní komise 13.

Jako plně rehabilitovaný má pan J. Koudelka dnes nárok na odškodnění v podobě zvýšení důchodu až do částky 3 800 Kčs. Je proto velkou nestoudností tuto malou "satisfakci" za zmarnění velké části života započítávat do HSP.

Luboš Vydra