--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Stankovič Nikolaj
Název: Proč Karel Srp nedostane Nobelovu cenu míru
Zdroj: NN Ročník........: 0003/005 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nikolaj Stankovič V třetím letošním čísle vašich novin je otištěn dopis Karla Srpa, v němž je můj spolufúzista Ivan Martin Jirous vylíčen s notnou dávkou přecitlivělosti a sebelítosti jako bouchač a zabiják s podezřelým výcvikem.

Klíč k tomu, jak se k věci vyjádřit (jako spolufúzista mám takovou nepsanou povinnost), mi poskytl pisatel svou poznámkou, že facka, kterou od Martina dostal, "byla i technicky zajímavá".

To mi vnuklo nápad, který by mohl čtenáře vašeho jinak dosti ponurého listu i pobavit.

Vzpomněl jsem si na jinou facku, která se v historii, alespoň literární, stala "technicky zajímavou". Jaroslav Hašek ve své povídce "Proč dostal profesor Fridrich Nobelovu cenu míru" popisuje situaci analogickou. Rovněž nic netušící budějovický profesor fyziky Fridrich vyšel po dobrém obědě a pivku z Masných krámů hluboce zamyšlen a inkasoval facku od chasníka, do kterého vrazil. Ale co se nestalo! V hlavě se mu rozbřesklo a nevnímal facku "tak jako prostý nevzdělaný člověk, nýbrž konstatoval pocit tepelný, mechanický ekvivalent tepla, takzvané teplo Jouleovo (čti Džaulovo). O tomto přenosu energie z fackujícího na fackovaného napsal vědeckou práci "Fyzikální význam políčku", ve které dokázal, že jím fackující ztrácí, zatímco fackovaný získává.

Za své pojednání se stal laureátem Nobelovy ceny míru. Pisatel může být rád, že facku dostal od I. M. J. - byť ho vylíčil jako Fantóma opery - a ne od ducha řeckého vojevůdce Xenofonta, jako ono nešťastné médium, které to podle legendy nepřežilo. V hlavě se mu však nerozsvítilo. Soudím tak alespoň z toho, že ačkoliv je jinak velmi sdílný, zmiňuje se jen o nějakém "hučení". Proto Karel Srp nedostane Nobelovu cenu míru.