--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šišák Luděk
Název: Spisovatelé Havel a Fučík a komisaři
Zdroj: NN Ročník........: 0003/005 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Immanuel KANT v době své největší slávy neměl ještě titul profesora. Když byl dotazován svými přáteli, proč ještě není profesorem, odpovídal: "Je mi milejší, když se někdo ptá, proč ještě nejsem profesorem, než aby se mne ptal, proč ještě jsem profesorem." Je tedy lepší, když člověka chválí jiní, samozřejmě bez očekávané sladké

odměny za chválu, než když se dotyčný chválí sám. Skromnost je jednou z vlastností, o které vědí i v asijských zemích, kde patřilo a doposud ještě patří k požadavkům zdvořilosti a elementární slušnosti vyzvedávat dobré vlastnosti člověka, se kterým mluvíme a současně ponižovat sebe. Pokud se někdo sám chlubí svými životními "úspěchy" a

vyžaduje uznání a chválu, nebo pokud to za něj dělají jiní, aby zdůrazňováním zásluh dotyčného dávali mimo jiné najevo, že jsou jeho blízkými známými či spolupracovníky a přáteli, pak se u některých lidí probouzí "chuť či potřeba" nebo snad dokonce "nutnost" dotyčného vychvalovaného ponížit a poškodit ho v očích veřejnosti.

Buďme ubezpečeni, že k tomu použijí jakýchkoliv dostupných i nedostupných prostředků a metod. Od pomluvy, přes intriku či překroucení faktů. Ve správný čas a na správném místě použité výše uvedené metody udělají divy. Účel světí prostředky!

Lidé spíše uvěří, když se o někom řekne či napíše něco hanlivého, než když se u něj neustále vyzdvihují jeho převládající dobré vlastnosti. Všeho moc škodí!

Lidé jsou povětšině bohužel stvořeni tak, že rádi slyší slova uznání a obdivu o své osobě. Na tuto citlivou stránku dovedou zahrát různí lichotníci - "lezdoprdelkové", kteří vědí, že nikdy neudělají chybu, budou-li dotyčnému pochlebovat. Povětšině si dřív nebo později získají trapnou přízeň pochlebovaného. Když ke svému lezdoprdelkování přidají obratně a jemně hanění jeho konkurenta, mají úspěch zaručen.

O Václavu Havlovi bylo napsáno mnoho krásných i hanlivých slov. Jaká je tedy ta tolik proklamovaná pravda?

Ocitujme další z "dokumentů", doslovný opis zápisu výpovědi jednoho "bývalého". Tento zápis jsem měl k dispozici ještě před "předvolební kampaní proti Václavu Havlovi" a nezveřejnil jsem jej ze zcela prostých důvodů. Jsem přesvědčen o tom, že zveřejnění této výpovědi mělo být užito v "něčí prospěch" a v "něčí neprospěch". Vzhledem k tomu, že jsem nebyl, nejsem a nikkdy nebudu "hlásnou troubou" cizích ideí ani "lezdoprdelkou", dovolím si tento dokument nenechat nepovšimnut. (Mnozí jistě namítnou: ten je pěkně vyčůraný, počkal si, jak to s volbou dopadne a nyní chce "zahrát na tu správnou strunku". To je ale slovy pána Klause "hluboký, ale opravdu hluboký omyl". Jinak řečeno slovy vodníka Čochtana ve Werichově pohádce Finfárum:

"Podívejme se, tak vodu z řeky do parku nanosit? Sakra, to je ňáka norma! No, ale když už ti čert pomoh, to ti vodník pomůže taky. KDYŽ UŽ PRO NIC JINÝHO, ŽE JSME ČEŠI A ŽE JSME OBA Z TRADICE PROTI VRCHNOSTI".)

Opis úředního záznamu:

Pplk. Jan Vogel přešel po roce 1969 na vnitřní zpravodajství, kde měl za úkol vytěžovat a vyslýchat všechny osoby, které byly u KS SNB Ostrava, VB i StB do roku 1969 ve funkcích, shromažďoval poznatky prostřednictvím tzv. vytěžovacích trojek (vyšetřovatel StB + 2 příslušníci StB). Vogel rozhodoval, kdo bude verbován ke spolupráci s StB, kdo bude rozpracován jako nepřátelská osoba, kdo bude ponechán "v klidu". Vogel zverboval na ideologickém základě Ludvíka Vaculku (donedávna ředitel Krajské správy Policie ČR v Ostravě, red.).

Tehdejší náčelník správy StB pplk. Paukert dal Vogelovi, Gabovi a Jurenkovi úplnou volnost ke způsobu akcií po linii kontrarozvědky vůči propuštěným příslušníkům KS SNB Ostrava. V době pobytu Václava Havla v ostravské a heřmanické věznici vedl veškeré vytěžování Václava Havla a shromažďování poznatků k němu Vogl. Václav Havel byl připravován ke spolupráci s StB již ve vězení na Ruzyni a na Borech. Po převozu do Heřmanic byl navštěvován a "obsluhován" pplk. Janem Vogelem. Jan Vogel měl Havla získat ke spolupráci s StB, jako agenta. Havel podával informace k přátelům s disentu a byl hodnocen příslušníky správy StB Ostrava, pplk. Vogelem, pplk. Šataníkem a pplk. Richterem, který se stal po Gabovi náčelníkem druhého odboru správy StB, jako pravdomluvný a bez jakýchkoliv zábran plynně hovořící o všech dostupných jemu informaních k jeho přátelům, ať již se nacházeli ve vězeních, nebo byli dosud na svobodě. Této skutečnosti pak orgánové StB využívali k zesměšňování Václava Havla. Stávalo se to i při Havlových "Dopisech Olze", kdy mu výše uvedení příslušníci správy StB Ostrava obstarávali papíry a psací potřeby, před Havlem vychvalovali jeho literární schopnosti a požádali ho vždy o zapůjčení nově napsaných "Listů Olze", tyto si vzali s sebou do kanceláře

na Správu a dělali si z Havla posměch. Uvedení orgánové StB v Ostravě zajišťovali pak vytěžování kazet z nahrávek, jak Havel hovořil se svými disidenty, spoluvězni a pak se vyhodnocovala a přehodnocovala Havlova účast na jeho další propojení na disent, aniž pravděpodobně o tom věděl, stále se využívalo Havlovy vlastnosti, že mluvil věrohodně a skoro všechno o jeho

stycích se spoluvězni.

Havla jsem vídával pouze na chodbě vězení v Heřmanicích, před místností, které se říkalo vytěžovací středisko. Výše uvedení příslušníci správy StB Ostrava zakupovali pro Havla kartony cigaret Marllboro, psací potřeby, zajišťovali mu výhled pod dohledem po městě a obstarávali také Havlovi pohoštění. (Jako Böhm Fučíkovi? - red.).

Toto je vše, nač jsem si vzpomněl k osobě prezidenta Václava Havla v době, kdy byl ve vězení. Žádám, abych nebyl zveřejňován v tisku nebo před bývalými příslušníky StB z důvodu obav újmy na zdraví nebo na životě."

Co dodat k této výpovědi "bývalého". Jed v malých dávkách slouží lékařům často jako lék. Ve velkém množství se však projeví jeho skutečné vlastnosti. Obdobně je to i se lží a pravdomluvností. Bývají situace, že pravdomluvnost je vlastností tak ojedinělou a vzácnou, že v životě prosyceném všeobecnou lží se třpytí jako nejkrásnější diamant. Existují ale velmi těžké životní situace, kdy člověk musí volit sám za sebe a nést zodpovědnost za své rozhodování. Mluvit pravdu, ale než pravdu, za okupace v letech 1939-1945 při vyšetřování na gestapu bylo zcela nemorální, kdežto lhát vyžadovalo velké hrdinství a odvahu. Byla to tedy situace, kdy lhát bylo povinností člověka. Patří rovněž k lékařské etice utajit - tedy lhát - o zdravotním stavu nevyléčitelně nemocného pacienta. Lékař přece nemůže říct: "Člověče, vy si kupte dřevěné pyžamo a trénujte spaní v něm." To by bylo porušení lékařské etiky. Ale jako člověk se lékař chová v tomto případě nemorálně, neboť lže. Jenže tato nemorálnost je vlastně prostředkem

soužití mezi lidmi a odstraňuje utrpení nebo lépe řečeno zmírňuje utrpení pacienta.

Existují tedy konfliktní situace, kdy si spolu konkurují různé mravní zásady. Kdo chce jednat v těchto situacích "správně", musí si vybrat tu hodnotu, která mu připadá nejvyšší a nejdůležitější. Člověk, který se vždy a všude drží jen "jediné, té své správné zásady" a respektuje ji bez ohledu na okolnosti, připomíná koně, kterému klapky na očích zakrývají větší část zorného pole.

"Ale koně obvykle řídí kočí........." Luděk Šišák