--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vodrážka Mirek
Název: Soumrak pozemských bohů?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/005 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 10.12.1992 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
soudkyně Mgr. I. Pikalové konalo soudní přelíčení, v němž proti sobě stanuli invalidní důchodce Milan Řehák a československý stát v zastoupení MS ČR Praha.
Během soudního líčení jsem nabyl dojmu, že proti sobě nestojí dvě rovnoprávné strany, ale spíše dva zcela odlišné světy. Znehodnocený život, jehož viník není jednoznačně určitelný, a stát, který ze svého čistě fragmentárního "právního hlediska", nemá žádný zájem odhalovat nezákonnost ve svém "celku". Co je však předmětem soudního sporu? V roce 1978 rockový hudebník M. Řehák, pracující v této době v TOS Olomouc, začal trpět velkými bolestmi hlavy a zalehnutím v obou uších. Bez jakéhokoliv efektu byl vyšetřován a léčen na mnoha ORL odděleních, aniž by byla správně určena diagnóza. Přesto musel prodělat různé lékařské experimenty od psychiatrického vyšetření až po odebrání nosních mandlí a polypů i průplachů uší. Na lékařské posudkové komisi, která po jednom takovémto odborném "výkonu" pacientovi sdělila, že je opět práceschopen. Když odmítl podepsat ukončení pracovní neschopnosti, vedení ROH donutilo jeho otce, aby se za něho podepsal. Přesto koncem r. 1978 dostává z ORL v Olomouci lékařské doporučení, aby nepracoval v hluku. V průběhu následujícího roku mění zaměstnání a krátkodobě brigádně pracuje. Od předsedy OK při Policii ČR v Olomouci ing. Víta Pelikána jsem se dozvěděl, že právě od této doby se datuje i opoziční činnost M. Řeháka. Podepisuje různé petice vycházející z okruhu Charty 77 a katolické opozice, které byly adresovány státním orgánům. V zoufalé situaci si začíná v létě r. 1979 vyřizovat vystěhování do Rakouska. Jako důvod uvádí "Špatné zdravotnictví v ČSSR". Jelikož však většina vyjádření k vystěhování, např. od Jana Ehrenbergera, ředitele Okresní správy spojů, byla zamítavá, rezignuje i na tuto možnost. Koncem léta je náhle a bezdůvodně propuštěn ze zaměstnání a žádný lékař mu nechce vystavit zdravotní neschopnost.
V téže době jeden z předních signatářů Charty 77 psycholog Jiří Němec, propuštěný z politických důvodů z Foniatrické kliniky v Ječné ulici v Praze, stačí ještě tajně vyjednat M. Řehákovi odborné nemocniční vyšetření. Aby byl přijat, je stanovena ze strany lékařů podmínka, že se nikdo nesmí dozvědět, kdo ho doporučil. Zde MUDr. Iva Mládková stanoví diagnózu - oboustranná otoskleróza. Mimo průvodních obtíží, jako je závrativost, bolest hlavy atp., se tato nemoc vyznačuje především ztrátou sluchu a vede až k ohluchnutí. Koncem roku 1979 prof. Sedláček sděluje rodičům M. Řeháka, že je nezbytné provést operaci. K operaci však již nedošlo. Následujícího roku se stala událost, kterou popisuje M. Řehák v mnoha stížnostech takto: pod záminkou svědecké výpovědi o rvačce ho doma navštívili dva příslušníci SNB. Když jim vysvětlil, že o žádné rvačce neví, protože je nemocný a nikam nechodí, požádali ho, aby s nimi aspoň jel na OO VB Dolany, kde by sepsali protokol. Po příjezdu se ho však začali vyptávat, proč nepracuje? Když jim znovu a podrobně vysvětlil svoji zdravotní situaci a sdělil, že má prostředky k obživě, což následně doložil vkladní knížkou, zdálo se, že bude propuštěn. Náhle však do místnosti vstoupil mjr. JUDr. M. Ošťádal (v současné době vrchní inspektor obvodního oddělení policie ve Šternberku), který nejdřív křičel na dva příslušníky a potom se vrhnul na
M. Řeháka se slovy "Ke zdi, nohy od sebe, ruce nahoru", přičemž mu pomáhal a přitom ho šacoval. Předešlý protokol roztrhal a sepsal nový se slovy: "Nekecé, nevykládé, podle mě seš zdravé a móžeš dělat. Naše socialistická vlast nepotřebuje takovy, jak seš ty. ZAVŘÍT!" Později oni dva "slušní" příslušníci navštívili rozrušenou matku zadrženého a se slovy "my nevíme, co ten šéf blbne, vždyť ten chlapec do vazby nepatří" ji požádali, aby pouze podepsala, že se o svého syna stará. O pět dní později je na něho okresním prokurátorem uvalena vazba pro trestný čin příživnictví podle ş 203. Obhájce obviněného JUDr. Kupka podává žalobu pro porušení zákona. Po dvou týdnech se podařilo paní Řehákové dostat osobně ke krajskému prokurátorovi, kterému ukázala dvě vkladní knížky, jenž dokazovaly, že její syn si "prostředky k životu neopatřuje nekalým způsobem". 13. května dává JUDr. V. Dostál v zastoupení okresního prokurátora příkaz k propuštění z vazby s odůvodněním, že "prověrkou spisového materiálu jsem zjistil, že jak obviněný, tak jeho matka, okolnost, že obviněný měl našetřené peníze, potvrzují. Vzhledem k tomu tedy lze mít zato, že obviněný, pokud zůstane na svobodě, bude mít vlastní prostředky k obživě". Podle výpovědi matky M. Řeháka u soudu v listopadu tohoto roku byl její syn propuštěn v celkově špatném zdravotním stavu. Od okamžiku, kdy M. Řehák informoval o své situaci vyšetřujícího lékaře v Praze, přestali uvažovat o operaci.
V zoufalé situaci se obrací na Mezinárodní červený kříž se sídlem v Ženevě, na Československý červený kříž v Praze i na Kancelář prezidenta republiky ČSSR se svou zkušeností ze socialistického zdravotnictví, kde popisuje i svou "léčbu vězením".
Přitom hledá lékaře, který by ho mohl operovat. Až po roce se dostává do Ústřední vojenské nemocnice v Praze k prof. MUDr. E. Černému, CSc., kde byla na jaře r. 1981 provedena operace pravého ucha, tentokrát ještě s kladným výslechem. V pooperační lékařské zprávě se píše: "Kontrola u nás za měsíc, plánujeme operaci na druhém uchu." K operaci však opět nedochází a po několika kontrolách prof. MUDr. E. Černý, CSc., sděluje M. Řehákovi skutečný podvod. Byl pozván ke svému nadřízenému gen. Szabovi, který na základě politických informací o nemocném rozhodl, že další jeho operace v ústřední vojenské nemocnici není možná. M. Řehák tedy opětovně hledá nového lékaře a teprve až po dvou letech je v Brně operován i na druhé, levé ucho, avšak pro časovou prodlevu s negativním výsledkem. Po několika měsících dochází k úplné ztrátě sluchu. Na konci r. 1983 je mu přiznán částečný invalidní důchod 435 Kčs a o dva roky později plný - 866 Kčs.
Po 17. listopadu podává žádost o zahájení řízení o soudní rehabilitaci, která je však zamítnuta z důvodů, že rehabilitace se vztahuje pouze na pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí. Zároveň podává i podnět na prošetření jednání mjr. M. Ošťádala. Krajská prokuratura v Ostravě stejně jako Inspekce pro Veřejnou bezpečnost však považují jeho podnět jako nedůvodný a tvrdí, že v průběhu vyšetřování bylo podle archivovaného vyšetřovacího spisu OVŠ OLOMOUC ČVS: VV 237/80 zjištěno, že M. Řehák si měl pouze částečně prostředky k životu opatřovat nekalým způsobem, a proto jeho jednání bylo překvalifikováno na přečin příživnictví podle ş 10 zák. č. 150/1969 Sb. a z tohoto důvodu byl propuštěn na svobodu a trestní stíhání bylo dne 2. 6. 1980 na základě amnestie prezidenta ČSSR zastaveno. Problém je však v jedné podstatné věci. Jediný doklad, který M. Řehák obdržel po svém propuštění z vazby, je pouze z usnesení okresního prokurátora, kde se naopak výslovně píše, že prověrkou spisového materiálu bylo zjištěno, že "jak obviněný, tak jeho matka, okolnost, že obviněný měl našetřené peníze, potvrzují". Žádná zmínka o amnestii nebo o tom, že by jeho jednání bylo překvalifikováno na přečin příživnictví. Nabízí se otázka, jak k tomu mohlo dojít? Domnívám se, vzhledem k tehdejší praxi, že vyšetřovatelé, aby zahladili nezákonnost, či vyretušovali nesrovnalosti, dokonstruovali vyšetřovací spis už bez obžalovaného. Nepočítali však s tím, že jednou přijde doba, která odhalí způsob, jak podvojně bezpečnost pracovala. A jelikož na trestní čin příživnictví se amnestie nevztahovala, dodatečně ho překvalifikovali na přečin. Proto inspekce prošetřující případ podle vyšetřovacího spisu dochází nutně na základě této "literární" předlohy k výsledkům povíce smyšleným.
Ve zprávě Inspekce velitele Ostrava i Inspekce pro Veřejnou bezpečnost se objevuje více chyb, ale jedna je signifikantní. Je to pouhá náhoda, když se píše, že "V roce 1979 byl oznamovatel trestně stíhán OO VB Dolany pro trestný čin příživnictví"? Když mohly být v předstihu napsány i komunistické rozsudky, proč by nemohly být zakládány předem trestní spisy? Něco neodpovídá skutečnosti? Tím hůř pro ni! MUDr. B. Krejčová v lékařské zprávě z roku 1992 explicitně upozorňuje na fakt, že pacient byl v důsledku policejní vazby operován opožděně, kdy "došlo již k podstatnému zhoršení sluchu". Toto však Inspekce ministerstva vnitra ČR odmítá uznat s tím, že obviněný sice "popisoval svůj špatný zdravotní stav, ale jen jako součást obhajoby". Není něco sociálně pathologického na tom, když se živý, byť invalida, hodnotí podle diskursu mrtvého režimu? Nepodařilo se skutečností právní kontinuity částečně zakonzervovat do nového státu i nihilistický diskurs minulé doby?
Režim se může zhroutit takřka ze dne na den, ale jeho spolutvůrci i diskurs, který ho vytváří, většinou residuálně přežívá ještě dlouhou dobu, často v závislosti na geopolitických podmínkách. I uplatňování tzv. lustračního zákona závisí na geopolitickém směru. Na Slovensku neplatí, na Moravě se pouze nedodržuje a v Čechách se při životě aspoň udržuje.
Zákon 279, který vyjmenovává některé předpoklady pro výkon příslušníků české policie, např. říká, že ředitele, jeho zástupce
i vrchního inspektora na okresních odděleních nemůže vykonávat občan, který byl členem celoútvarového výboru komunistické strany. Na Moravě ředitel okresní policie v Olomouci mjr. Chromec i jeho zástupce J. Gregůrek a vrchní inspektor obvodního oddělení policie ve Šternberku mjr. M. Ošťádal byli členy celoútvarového výboru komunistické strany.
Když inspekce pro Policii ČR prošetřovala stížnost M. Řeháka na JUDr. mjr. Ošťádala, obrátila se na jeho bývalé kolegy, funkcionáře a ti svého soudruha pochopitelně "hodnotili kladně". Možná, že se někdo zeptá, jak je možné, že tito lidé mohli vůbec projít různými komisemi a pohovory? Odpověď je jednoduchá. Např. z dokumentu o provedeném pohovoru s mjr. JUDr. M. Ošťádalem vyplývá, že jedním z členů pohovorové komise byl právě J. Gregůrek. Snad proto i způsob, jak byly pohovory vedeny na místy záměrně snovou podobu. Např.: Otázka komise: Byl jste trestán?
Odpověď mjr. JUDr. M. Ošťádala: Ano, byl. Tresty mám od doby, co jsem ve funkci.
Nic víc a nic míň se čtenář nedozví. Záleží jen na jeho schopnosti interpretovat skryté poselství...
J. Ruml při svém nástupu do funkce ministra vnitra ČR prohlásil, že "jedinou institucí, jediným pozemským bohem, před kterým se policista sklání, je zákon". Nevypovídá výše uvedený případ spíš o soumraku pozemských bohů?
Na straně bývalých členů CÚV KSČ SM nestojí jen kontrolní orgány, ale i nová politická reprezentace. Starostka města Šternberk ing. J. Škráčková (ODS) v dopise adresovaném ministru vnitra ČR píše: "... jako starostky našeho města se mne dotkla velmi nepříjemně dnešní návštěva člena občanské komise, který z pověření pracovníků Inspekce ČR Vašeho ministerstva přišel zjistit můj názor na <221>případ mjr. Ošťádala<221> vzniklý stížností pana Řeháka. Okolnosti tohoto případu jsem projednávala z pověření Městské rady Šternberk s nadřízeným mjr. Ošťádala, t. j. mjr. Chromcem,... o to více mne udivilo nové projednávání případu a navíc skutečnost, že nestačí názor nadřízeného...". Na závěr svého dopisu ing. J. Škráčková zcela otevřeně vyslovuje svůj politický názor: "...považuji obnovení <221>případu mjr. Ošťádala<221> a způsob jeho provádění nejen za zbytečné plýtvání času a financí, ale za politický precedens, t. j. vyslovení nedůvěry mně, jako starostce města a Městské radě Šternberk". Pro přesnost je třeba uvést, že 3. července 1992 se skutečně schází mimořádná rada, která jedná o důvěře starostce, avšak nikoliv kvůli případu mjr. Ošťádala, ale jak vyplývá z článku z Hanáckých novin nazvaného "MAFIE NA ŠTERNBERSKÉ RADNICI?", z důvodů, že tato starostka manipuluje s majetkem města bez souhlasu zastupitelstva. Tento případ, kdy ing. J. Škráčková měla poskytnout úvěr a zakázku na rekonstrukci radnice právně neexistující stavební společnosti, jejímž podílníkem je její manžel J. Škráček, se dodnes "šetří" na prokuratuře v Olomouci. A tak v duchu Nietzscheho nihilismu si mohou občané povzdechnout: "Jsme balamuceni, a zároveň nemáme žádnou moc tomuto balamucení zabránit."
Co dodat na závěr? Když si soudkyně Mgr. I. Pikalová vyžádala pro soudní jednání archivovaný vyšetřovací spis M. Řeháka, bylo jí sděleno, že byl skartován. Tak se téměř doslova naplňuje vize o nejhrozivějším hostu, který čeká před našimi dveřmi. Dveřmi nového českého státu. Naše minulost neexistuje, co z ní zbylo, jsou jenom nevratné invalidní následky.
@PODPISEK = Mirek VODRÁŽKA