--------------------------------------------------------------------------------
Autor:
Název: Vážený pane Höfer
Zdroj: NN Ročník........: 0003/005 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 22.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Konečně se našel někdo, kdo se nebojí a jde tvrdě do toho. Konečně si někdo začíná všímat blíže i naší policie tady ve Vyškově. Vaše články jsou naprosto pravdivé. Policie je navzájem propletená lidmi, kteří si něco dluží, něco na sebe vědí nebo jsou si něčím zavázáni. Nyní, kdy občanské komise jsou zrušeny, budou opět komunističtí funkcionáři na koni. Dosud se alespoň trochu něčeho báli, i když bokem se vysmívali. Na ředitele policie ve Vyškově byl opravdu dosazen příslušník z Brna - tehdy mjr. Antoš, protože ho potřebovali někde schovat. V Brně už pro něj začínala být horká půda. Do funkcí šel přes mrtvoly a hlavně vysokou angažovaností v KSČ a tak se dopracoval až do celoútvarového výboru KSČ a jako sebevědomý kariérista, který věděl, co chce, byl postaven i do čela zásahových jednotek na náměstí Svobody v Brně. Jen díky náhodnému zaváhání a díky tomu, že se uměl rychle přizpůsobovat, nedal pokyn k zásahu. Pak toho samozřejmě dovedl okamžitě využít ve svůj prospěch. Přesto se stal hodně známý, hlavně tím, jak se choval k lidem a příslušníci v Brně se začínali ozývat. Hrozilo, že by mohl být předmětem jednání, jako jeho bratr, který musel ze svých funkcí odejít. Ve Vyškově se uvolnilo místo po panu Fritzovi a tak v důsledku hesla "Škatule hejbejte se", byl uklizen do Vyškova. O tom svědčí i to, že do dneška je veden pod Brnem a čekalo se asi jenom, že u nás přečká nepříznivé období. Čas se protáhl a bývalý mocipáni se neprosadili a tak bylo třeba zajistit si pozice ve Vyškově. Tak začal pan ředitel kolem sebe soustřeďovat jemu nakloněné lidi. Podlízalů se najde vždycky dost, a když jim pomohl do funkcí, byli mu zavázáni. Stačilo někdy, když je jenom podržel. Tak jako v případě pana "X", vedoucího 2. odd. krim. sl. Smáli se celé věci a pan ředitel mu řekl, ať se drží stranou, nic neříká a celé věci se nechytá. Řekl, že ho podrží a časem se zapomene. Jako velitele vnější policie si udělal pana Gryce, bývalého člena výboru KSČ ve Vyškově, který osobně ve Vyškově naháněl příslušníky do autobusu určeného jako posila k zásahu proti demonstrantům v Brně. Jak moc se mohl hodit panu řediteli, když jeho žena ještě k tomu psala do našich novin a mohla mu vylepšit reputaci. Jen se optejte, jak moc pan Gryc plakal, když se nedostal napoprvé do KSČ, jak se ptal, co má dělat a jak se snažil, aby byl přijat. Vždyť přijetím do strany mohl jít do funkcí a to on vždycky chtěl a za to byl ochoten sloužit třeba ďáblovi. Co se týče pana Mudry náčelníka obvodu ve Vyškově, toho bylo třeba honem taky uklidit a tak to zkoušel pan ředitel do Rousínova, ale tam ho občané nechtěli a tak ho schoval na kriminálku pod pana "X". Tam to má lepší, nikdo o něm neví a nemusí se na něj ani vyžadovat lustrace. Na kriminálního komisaře si pan Antoš dovezl neškodného kamaráda z Brna - pana Netrefu, který tam dělal jenom analytika, nic nevadilo, že neumí, ale hlavně se mu nebude plést do jeho rozhodování. Na sekretariát si dosadil pana Gottvalda z Ježkovic, který má dobré konexe a už na obvodním oddělení se osvědčil, když donášel na ostatní příslušníky a v létě jezdil ve službě panu řediteli na houby. Takový člověk se hodí, nezradí a mohou společně podnikat výlety pro své blaho. I nějaké to srnčí od pana Gottvalda se hodilo. Na místo vedoucího ekon. odd. přišel vhod pan ing. Čtvrtníček z Opatovic. Přímo z civilu a do funkce. Proč ne, zase se to může hodit. Otec pracuje na přehradě, kam chodívá pan ředitel pytlačit ryby a takhle bude mít zajištěno vždycky nějaké to povolení a ještě získá oddaného člověka.

Pan Železný, který odešel od sboru ze zdravotních důvodů, napřed živě obchodoval s akvar. rybičkami, z kterých se měl dobře i pan ředitel Antoš a pak se na jeho přímluvu - pana ředitele

- vrátil k policii a ještě se ty zdravotní důvody musely nějak ututlat. Občanské komise? Ty měl ředitel v malíčku, měl svou metodu. Být úslužný, milý, snažit se všechno slíbit, pohostit, ale pak si stejně dělat vše podle sebe. Bokem se jim jenom vysmíval a říkal, že by chtěli členové komise do všeho kecat a stejně tomu nerozumějí. Že to chce jenom vydržet, protože je stejně brzo zruší. No konečně se dočkal. Do komisí moc chodit nemusel, vždy se nějaká ta výmluva našla, nebo určil někoho za sebe. Měl živý kontakt se členem komise, předtím předsedou, panem Hanákem, ten mu vše řekl a na

všem se domlouvali. Uměl si pana Hanáka získat. Večer jsme jej potom museli vozit služebním autem domů do Brankovic, aby se zas na oplátku pan ředitel blýskl. Došlo to tak daleko, že i samotní členové komise, začínali mít podezření. Velmi výhodný zůstává kontakt pro pana ředitele s bývalým předsedou ONV a poslancem panem Ant. Hrazdírou. Ten byl a je u pana ředitele stálým hostem. Vždy mu nosil zaručeně čerstvé plány a informace z Prahy, vždy měl nové zákony z první ruky. Spolu se pak domlouvali a kuli pikle. No nějak to nevyšlo, ale přátelství se ještě pořád může hodit, co kdyby. Také kontakt s policií v Prostějově je až dojemně bratrský. Nic se nedělá, o čem by se ti dva napřed nedomluvili. Také je pan Jurtík ve Vyškově víc jak často. Vždyť udělal takový záslužný čin. Vzal do služby pana Zdeňka Fritze, bývalého náčelníka okresu Vyškov, který by jinak musel odejít do civilu. No jak by ne, když kdysi pan Fritz podržel pana Jurtíka, když mu hrozil odchod od VB a tak mu to musel zase oplatit, co by na to řeklo svědomí. Lidi ať si říkají, co chcou, však se na to časem zapomene a zase budem u vesel. Teď už jim nic nebude stát v cestě, komise jim do toho kecaly a přece jenom byly obavy, aby to někde nerozmazávaly. Nyní už to, co,ještě zbylo u policie s dobrým jádrem, budou moci zlikvidovat a znovu oživit své politické kádry. Ještě jim vadí dost vaše články, ty jim otravují život, to lícou jak pominutí v čele s panem ředitelem a nadávají, jak vzteklí psi. Říká se "ryba smrdí od hlavy" a v tomto případě je to velká pravda, ale tato odtrhnout nepůjde, už je až moc přirostlá. Jenom mi Vyškováci jsme asi pořád hloupí a manipulují si s námi, jak se komu zlíbí. Neumíme se ani zasadit za to, abychom měli svého ředitele, ne odkudsi přiděleného a třeba i civila, jak

si to uměli zařídit třeba ve Zlíně. Neumíme si zařídit, aby i u nás se provedly prověrky opravdu tak, jak mají vypadat a nemít obavy, že nebude, kdo by sloužil. Vždyť se hlásí lidí dost, jenom se jim říká, že nejsou místa a pouští se do éteru, že by neměli zkušenosti. Možná by jich měli více a lepší a nenarušené předešlým režimem, ale to by se zase otřásaly pozice těch nynějších a to se nesmí připustit. Je nutno vydržet co nejdéle, protahovat to a pak už bude kousek do důchodů a to ať si pak dělá kdo chce co chce. To je heslo dnešní doby.

Takže, jak vidíte, naše policie se ani změnit nijak nemůže, dokud ji budou řídit titíž lidé, kteří neznají jinou cestu, než tu už dávno vyježděnou k vlastnímu pohodlí a vlastní kapse. Takže bývalé komunistické kádry se dále drží, tajně doufají, že přijde zas jejich čas nebo to nějak překlepou a takticky si zakryly svou tvář. Vždyť si to ověřte; na funkcích u policajtů nemohl být nikdy nikdo, kdo nebyl aktivní v KSČ, kdo tvrdě neprosazoval její politiku. Jedině tak mu byl dopřán postup. Odbornost již byla druhořadá.

S pozdravem čest vaší práci a hodně úspěchů v prosazování zdravých názorů, které otevírají oči ještě těm zaslepeným.

příslušníci

zdravého jádra Policie

OŘP Vyškov

Vyškovské noviny č. 3. - 22. ledna 1993 Z očí do očí: Kdo tahá ministra za nos?

Milena Dvorská: Věřila jsem, že láska a pravda zvítězí, protože nejsme jako oni

V dopisu ze dne 9. prosince 1992 ministr vnitra ČR Jan Ruml odpovídá na dotaz předsedy ČNR:

Mjr. M. V. Je zařazen ve funkci vedoucího 2. odd. služby Kriminální policie okresního ředitelství PČR Vyškov, kde pod jeho řízením dosahuje pracoviště velmi dobré výsledky. Jak bylo zjištěno, občanská komise ve Vyškově mu opakovaně vytýkala arogantní jednání vůči herečce Mileně Dvorské při její návštěvě města v prosinci 1989. Případ byl definitivně ukončen tím, že paní Milena Dvorská osobně před členy komise prohlásila, že se mjr. M.V. žádného arogantního jednání vůči ní nedopustil. Uvedený příslušník PČR je svými nadřízenými hodnocen jako spolehlivý, nekompromisní a slušný člověk, což podporuje i fakt, že dosud nebyla vůči němu zaznamenána stížnost... "To je pěkný nesmysl," pronesla paní Milena Dvorská, když se seznámila se svým hodnocením, "nic takového jsem nikdy neřekla."

- Paní Dvorská, vzpomínáte si na mítink OF ve Vyškově 1.prosince 1989?

Vzpomínám a to velmi dobře. Už proto, že byl nejdramatičtější ze všech mítinků, kterých jsem se po listopadu zúčastnila. Do Vyškova jsem přijela s paní Frankovou a dvěma studentkami Vysoké školy ekonomické. Po mém vystoupení na tribuně před radnicí jsme odcházeli k autu, které stálo před prodejnou Klenoty. Byli jsme zde obklopeni skupinkou agresivních lidí, kteří nás neustále hrubým způsobem verbálně atakovali a uráželi. Vynikala mezi nimi především vysoká hubená žena - až nepříčetně hysterická, pak muž v mysliveckém oblečení a ještě jeden silnější, který nám kopal do pneumatik automobilu a rovněž slovně napadal. Kromě jiného vyhrožoval, že jsme udělali dopravní přestupek a že je zvědav, jak odjedeme. Chtěli jsme se vyhnout nějaké zbytečné konfrontaci a téhle špíně, řekla jsem mu už zvýšeným hlasem, že pokud je policista, ať se legitimuje, my zaplatíme pokutu a v klidu odjedeme. Začala jsem křičet: "Policie!", načež se skupinka hulvátů vzdálila do uličky směrem ke kostelu. - Co bylo dál? Údajně se o celý případ zajímala policie. Na jaké úrovni?

Ano někdy v polovině roku 1990 se u mne objevili dva muži a představili se jako pracovníci vyškovské policie. Bohužel, jména si nepamatuji. (Na protokolu z tohoto jednání jsou uvedena jména mjr. Pořízky a pplk. Jurtíka - pozn. redakce.)

Vyptávali se mě na podrobnosti, což jsem jim popravdě sdělila. Pohovor trval asi 15 minut. Ukončila jsem ho s tím, že se nehodlám mstít a někde si stěžovat. V té době jsem vycházela z filozofie, že pravda a láska musí zvítězit a že nejsme jako oni. Přítomní pánové mě však zamlčeli, že se jedná o osobu zaujímající významné místo na policii. V tom případě bych protestovala, protože člověk, který se tenkrát tak hulvátsky zachoval, nemůže změnit své chování a myšlení a práci na policii může spíš škodit. Hulvát zůstane hulvátem vždy. K osudovému pátku 1. prosince 1989 se vyjádřila v poslední době řada svědků. Kvůli objektivitě vyberme alespoň některé z nich: Ing. Vladimír Nezval: Přišel jsem na náměstí něco po 17. hodině a postavil se na rohu banky. V blízkosti tří nebo čtyř policistů v civilu (znal jsem je podle vidění), stál i pan M.V. To už na tribuně pomalu končil své vystoupení ministr Chňoupek. Někteří z nás zpozorovali příjezd osobního auta od Katolického domu do Husovy ulice. Z auta v tu chvíli nikdo nevystupoval. V tom jsem slyšel M.V. jak říká, že to bude asi z Prahy a hned se vypravil "služebně zakročovat" přesto, že mu jeden z kolegů říkal: "Mirku, nech toho, nechoď tam a neblbni." Ing. Petr Machálek: Vzhledem k tomu, že jsem byl v té době mluvčí OF a celý mítink jsem řídil a vzhledem k tomu, že se celý konflikt odehrál až po odchodu paní Dvorské z náměstí, nemohu v této věci podat svědectví. Pokud se týká pana M.V., nejsem rodilý Vyškovák a jeho minulost mi není známa. Pouze na mítinku jsem při spíkrování měl kratičký spor, ve kterém mě jmenovaný žádal o to, abych mu neříkal pane, ale soudruhu, a to jednou provždy. Této poněkud zvláštní žádosti jsem bohužel nemohl z pochopitelných důvodů vyhovět.

Mirka Franková: 1.12. 1989 jsem poskytovala doprovod paní Mileně Dvorské při příjezdu na mítink občanů do Vyškova. Přijeli jsme krátce po 17. hodině. Při vystupování z auta jsme byli slovně napadeni jedním z přítomných občanů. Další incident nastal až při našem odjezdu. Vyslechla jsem sprchu vulgarismů. Přijeli jsme dvěma auty, moje bylo zaparkováno před autem, kterým přijela Milena Dvorská. Jeden z těchto hulvátů mi zaklepal na boční okno, které jsem ihned stáhla. Otevřít dveře jsem nemohla, protože mi v tom bylo dotyčným bráněno. Byla jsem velmi arogantním způsobem dotázána, jak si představuji, že se z toho místa dostanu a jestli jsem si vědoma, že jsem porušila dopravní předpisy. Odpověděla jsem, že odjedu tak, jak jsem přijela. Z jednosměrné ulice že mohu vycouvat nebo půjdu na náměstí k mikrofonu poprosit občany, aby byli tak laskaví a umožnili mi průjezd po kruhovém objezdu. Ještě jsem dodala, že to pro mě jistě rádi udělají, zvlášť když jim sdělím, kdo to po mně žádá. Načež přítomný uhodil pěstí do střechy auta, kopl do přední pneumatiky a s pozdravem "tak táhni, ty krávo!" odstoupil, a já z ulice vycouvala.

František Zabloudil: ... Kolem auta byla skupina chlapů, z nichž hlasitostí vynikal policista M.V. "Já jí to auto rozbiju!" kopal do gum a cloumal autem. Když na pódiu Milena Dvorská hovořila o dobách totality, křičel: "Ty krávo, ještě jednou zkus přijet do Vyškova!" Parta kumpánů se od auta odebrala blíže k pódiu, aby mohla rušit vystoupení. Milena Dvorská však situaci zvládla. Na shromáždění bylo hodně komunistů, nechyběl snad žádný policajt, bylo tam i hodně paniček důstojníků z VVŠPV. "Za chvíli přijedou vojáci z Kozí Horky - a pak uvidíte!" výhružně ječela jakási ženská.

Ing. Květoslav Zlámal: Koncem měsíce dubna 1988 jsem v pozdních odpoledních hodinách navštívil restauraci Besední dům ve Vyškově. Měl jsem na sobě lesnickou uniformu. Po zaplacení účtu a před odchodem z restaurace mě zastavil M.V. a legitimoval se jako kriminalista. Tázal se, zda jsem od Státních lesů Bučovice. Pokusil se o nečekaný výslech, doprovázený arogantním, drzým a hrubým vystupováním. Já jsem samozřejmě odmítl vypovídat i přesto, že se výše uvedený legitimoval. Byl totiž evidentně ve značně podnapilém stavu. Poté jmenovaný reagoval hrubými výroky vůči mé osobě, což způsobilo, že jsem Besední dům opustil. To, že tento pilíř totality nahánějící lidem hrůzu, dokonce po listopadu povýšil, podává reálný obraz o sametovosti polistopadového vývoje.

Ing. Pavel Vašíček: Při celé řadě jednání jsem byl občany upozorňován na nevhodnost jmenování mjr. M.V. do funkce vedoucího 2. odd. služby Kriminální policie okresního ředitelství ve Vyškově. Zastávání současné funkce je značnou částí veřejnosti považováno za neúnosné.

***

Splnily občanské komise své poslání? Nesplnily? Do jaké míry se jim podařilo vtisknout této složce demokratický duch se ukáže v budoucnosti. Jisté je, že policie, jako represívní složka, by si zasloužila více pozornosti veřejnosti a OK samotné. Je např. velmi podivné, že občanská komise, která tak vytrvale poukazovala na chování M.V. nedosáhla svého návrhu. Je podivné, že nebyla blíže seznámena s protokoly týkajícími se vyšetřování činnosti a chování tohoto policisty a to nejen v listopadu 1989. Je podivné, že tato komise byla svým vedením směrována k určitému pesimismu, že se v této věci nedá nic dělat, jelikož Milena Dvorská svědčila tak jak svědčila, že je to již passé apod. Je jasné, že strukturám, které lumpárny kryjí, jde o čas. Jen klid, vydržet první bouři, něco se zapomene, něco se odpustí... a pak přijde čas a vyrazíme... Jakou roli při tom sehrál předseda občanské komise, ukáže čas. Už dnes je jasné, že veřejnost do určité míry zklamal.

Policie jako represívní složka musí mít respekt a ve společnosti své pevné místo. Zvlášť dnes při vzrůstající kriminalitě musí mít veškerou důvěru a podporu nejširší veřejnosti. Ovšem tuto důvěru si musí získat přirozenou cestou a nikoli zastrašováním a zametáním stop příslušníků, kteří by měli policejní řady opustit

- už kvůli důvěře v policii.