--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pospíšíl Jan
Název: Konfederace politických vězňů
Zdroj: NN Ročník........: 0003/005 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 18.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Telefon:2357307 Poštovní přihrádka 685

Jindřišská 14, 11121 Praha 1

V Praze, dne 24. ledna 1993

Proč odboj protikomunistický, nikoliv třetí V posledních týdnech se ve veřejnosti, v kuloárech politických stran a státních institucí i ve sdělovacích prostředcích často hovoří o třetím odboji v souvislosti s jeho uzákoněním. Konfederace politických vězňů, která sdružuje všechny domácí i později emigrované politické vězně a úzce spolupracuje s domácími i zahraničními protikomunistickými organizacemi, považuje termín "třetí odboj" pro jeho neurčitost a mnohoobsažnost za nevhodný.

Obsah výrazu třetí odboj by mohl případně zahrnovat i pozdější reformní komunisty, kteří v letech padesátých vědomě páchali zločiny proti lidskosti, koncem šedesátých let se pak pokusili o reformu KSČ při zachování všech základních prvků marx-leninského učení. S námi, bývalými oběťmi své dřívější nelidskosti, odmítli v období Pražského jara spolupracovat, protože nás považovali i nadále za své nepřátele.

Po sovětské okupaci se s nimi vítězné křídlo KSČ vypořádalo vyškrtnutím nebo vyloučením. Někteří z těchto osmašedesátníků se pak sdružili v Obrodě (koncem 80. let - red.), jiní se stali členy Charty 77, kde tvořili podstatnou část původních signatářů. K lidem postiženým komunistickým terorem let padesátých, kdy byl teror nejsilnější, se Obroda i Charta stavěla rezervovaně, mnohdy i odmítavě, neboť těmto skupinám nešlo o odstranění marx-leninského učení z vlivu na společnost, tedy o odstranění podstaty všech nepravostí a zločinů, ale pouze o jeho nápravu. Nebyl to tudíž odpor ani odboj, ale pokus o reformu nereformovatelného.

Členové Obrody i Charty (a především KSČ - red.) obsadili po 17. listopadu 1989 všechny důležité orgány státní správy a vedení OF, proto se v prvních dnech po 17. listopadu také oficiálně hovořilo pouze o 20 letech nesvobody, tj. od r. 1969. Podle těchto bývalých soudruhů byla doba do r. 1968, kdy oni šířili zlo, dobou bohatýrskou. Proto chtěli tlustou čáru, proto se mělo začít znovu od nuly, proto nám byly servírovány lži o promlčených zločinech (pokud prý byly takové, jak říkáme).

A proto my musíme zřetelně diferencovat odboj proti komunismu od snah komunismus reformovat. Loňské volby něco napravily, ale ne všechno. Uzákonění protikomunistického odboje bude znamenat potvrzení historických skutečností a další krok k uplatnění práva a spravedlnosti.

Ing. Miloš Slabák

předseda tiskové komise

Konfederace politických vězňů

Návrh zákona o protikomunistickém odboji § 1

(a) Protikomunistickým odbojem je odpor občana ČSR (ČSSR), projevující se na území Československé republiky nebo v zahraničí proti komunistické totalitní moci buď činností nebo tím, že veřejně a vědomě setrvával přes donucování ve svém přesvědčení politickém, náboženském nebo mravním, na své příslušnosti k určité skupině občanů a z důvodů tohoto odporu byl komunistickým režimem perzekvován soudem, orgánem státu, samosprávy nebo Komunistické strany. (b) Perzekucí se rozumí odsouzení, popravení, žalářování včetně nucených prací, zařazení do pracovně trestních útvarů TNP, PTP, zákaz výkonu určitého povolání, zaměstnání ve vyšších nebo odborných službách, zákaz vyššího než základního vzdělání, nucené vysídlení a veškeré zákazy, kterými došlo k potlačování základních lidských práv.

§ 2

Účastníky protikomunistického odboje jsou občané, (a) rehabilitovaní podle zákona 119/90 Sb. a zákonů na citovaný zákon navazujících,

(b) kteří pro své veřejně projevené politické, hospodářské, náboženské a mravní přesvědčení byli komunistickým režimem postiženi ve svých občanských a lidských právech, (c) oběti tzv. třídního boje,

(d) opustili území republiky z důvodů politické persekuce, (e) rozhodnutím úřadů byli zbaveni státního občanství, pokud vyvíjeli i v zahraničí protikomunistickou činnost nebo byli členy některé zahraniční organizace s protikomunistickým zaměřením (viz odst. d, e).

§ 3

Účastníky protikomunistického odboje nemohou být občané, kteří

(a) zastávali v kterémkoliv časovém období vedoucí nebo řídicí místo v KSČ, Lidových milicích, Státní bezpečnosti, SČSP, svazu mládeže a ve všech organizacích a spolcích, které měly za úkol rozšiřovat a uplatňovat totalitu marx-leninismu,

(b) nebo jako řadoví členové těchto organizací se výrazným způsobem podíleli na represích proti ostatním občanům, ať již z důvodů zištných či jiných.

§ 4

Práva účastníků protikomunistického odboje: (a) plná právní občanská a morální rehabilitace,

(b) odškodnění podle zák. 119/90 Sb. a zákonů na tento zákon navazujících,

(c) přijímání podpor z nadací a fondů za podmínek stanovených předpisy těchto institucí.

§ 5

V případě pochybnosti, splňuje-li občan podmínky stanovené paragrafem 2, rozhoduje "komise pro přiznání členství v protikomunistickém odboji". Tuto komisi tvoří předseda (vládou nebo Nejvyšším soudem jmenovaný soudce místně příslušného soudu), dále jeden člen KPVČ, TNP, PTP a jeden bezúhonný občan (z laických soudců) jmenovaný příslušným zastupitelstvem. Činnost v komisi je bezplatná. Jednací řád bude vydán vládou.

§ 6

Zločiny proti lidskosti a jejich nepromlčitelnost. (a) Zločiny proti lidskosti tak, jak jsou vypočteny v paragrafu 67a trestního zákona a v Úmluvě o jejich nepromlčitelnosti (vyhl. č. 53/74 Sb.) jsou v zásadě nepromlčitelné. (b) Promlčecí doba zločinů proti lidskosti tak, jak jsou vypočteny v paragrafu 67a tr. z. a v Úmluvě o nepromlčitelnosti, které byly spáchány v období od 20.února 1948 do 17.listopadu 1989 ať již byly spáchány jednotlivcem, skupinou osob nebo orgány státu a nemohly být v důsledku komunistické totality stíhány a potrestány, počíná běžeti dnem účinnosti tohoto zákona.

(c) Podepsání závazku ke spolupráci s kteroukoli organizací nebo institucí, která se podílela na páchání zločinů proti lidskosti je nutno považovat za napomáhání k trestnému činu.

§ 7

O stíhání těchto zločinů rozhodne k návrhu poškozených nebo jejich příbuzných tribunál složený z předsedy (delegovaným Nejvyšším soudem), ze zástupce místně příslušné prokuratury a soudu, zástupce KPVČ, PTP, TNP a dvou bezúhonných občanů (laických soudců). Rozhodnutí tohoto tribunálu je konečné a bude uveřejněno v tisku. V případech obzvláště závažných je toto rozhodnutí podkladem pro zahájení trestního stíhání prokuraturou.

§ 8

Pokud se účastník odboje v souvislosti se svou odbojovou činností dopustil v období od 20. února 1948 do 17. listopadu 1989 činu, který naplňuje skutkovou podstatu obecně trestného činu podle tehdy platných trestních zákonů, není pro tento čin trestný, pokud (a) jednal ve stavu ohrožení života nebo svobody,

(b) byl aktem odbojové činnosti ať jednotlivce či skupiny.

18. ledna 1993

JUDr. Jan Pospíšil

předseda právní komise KPVČ