--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Váhala Josef
Název: K zásadám zákona o protikomunistickém odboji
Zdroj: NN Ročník........: 0003/005 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Návrh KDÚ-ČSL jsem pročetl se zklamáním. Působí dojmem prázdných krabic, pro jejichž sestavu navrhovatel žádá kolaudační řízení, jež by dovolilo jejího užívání jako domu. Otázkou viny a trestu KSČ jsem se zabýval v čísle 8/1991 NN, str. 9: Ke stavu zákonnosti v ČSFR. Mám za nezbytné, aby se prací na zákoně účastnili kompetentní právníci, jako dr. M. Hulík.

Poškození byli a jako takovými by měli být zákonem uznáni i ti občané, kteří se odboje neúčastnili, provinili se v očích KSČ jen tím, že existovali, byli s celými rodinami perzekvováni, aby se vytvořila atmosféra strachu a celé skupiny obyvatelstva byly pak snadněji ovladatelné. Terorizováni byli bez soudu, aby se podpořila socializace vesnice, dále akce 77 tisíc do výroby, prověrky 1958, útvary PTP. Pro srovnání uvedu hodnocení příslušníků 2. odboje: Jsou jimi podle zákona č. 255/46 Sb. rukojmí a studenti zatčení a věznění v koncentračních táborech bez soudu. Devět členů předsednictva Svazu studentů bylo zastřeleno, přestože se nepodíleli na odboji (politicky byli příslušníky krajní pravice národně demokratické) a přece o nich jako odbojářích nikdo nepochybuje. Německá moc nezjišťovala jejich účast na protiněmeckých akcích. Do koncentračního tábora byli odvedeni studenti starší dvaceti let, kteří byli studijně zaneprázdněni a demonstrace 15. listopadu 1939 se účastnili v malé míře. Těch se účastnili studenti mladší bez studijních starostí, ti však byli z Ruzyně naproti tomu propuštěni. Naproti tomu zřejmě odbojový charakter měl pochod studentů na Hrad v únoru 1948, komunistický režim ho jako takový bral: zakročil útokem bodáky, střelbou a vyloučením z vysokých škol. Nevím, jak by se takový druh protikomunistického odboje dal zařadit do čtyř bodů zásady č. 3. Nejsprávnějším měřítkem stupně odbojové činnosti bude stupeň poškození občana státním terorem.

Něco řeší zákon o mimosoudní rehabilitaci, není tam však nic o postihu osob provinilých. To je sice v zákoně o soudních rehabilitacích, nikdo však z osob provinilých, kterých se dá odhadnout na půl miliónu, postižen, tedy nečetl a neslyšel jsem ani o jediném. Zásada č. 7 má nedostatky, které zákon o soudní rehabilitaci formálně nemá. Návrh zákona žádá postih jen představitelů komunistické moci, který bude projednávat jediný tribunál. Přece každý nezákonný výrok soudu (nad 220000), administrativy (asi větší počet) má svého autora. Těžko jeden tribunál prošetří statisíce případů.

Aby se vyloučila nedobrá zkušenost splněním ustanovení zákona o soudní rehabilitaci o postihu osob, které se na nezákonnostech podílely, bude třeba vložit do zákona zásadu č. 9 o sankcích proti osobám, které budou za plnění zákona odpovědny. Zákon o půdě si takové doplnění vyžádal.

Dávám na uváženou, zda by v rámci navrhovaného zákona respektive mimo něj nebylo možné určit proti pracovníkům státní správy, jejichž povinností bylo podle zákona č. 119/90 Sb. postih osob, které přivodily nezákonnosti napravované tímto zákonem, realizovat.

Ing. Josef VÁHALA, CSc.

Ústí nad Labem