--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hubálek Bohuslav
Název: Rozhlasové klamání veřejnosti
Zdroj: NN Ročník........: 0003/006 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 23.02.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Aktéři: Václav Bálek, redaktor Radiožurnálu Fidelis Schlée, vydavatel Večerníku Praha a LD

Pohádka o ušlechtilém milionáři Ve stylu únikových listů paní a dívek, tzv. krásných románů, aranžoval pan redaktor Václav Bálek na vlnách Radiožurnálu (23. 2. 1993 po 10 hod.) nenápadně zřejmou glorifikaci vlivného kapitalisty (internacionalisty v. v.). Pan redaktor Václav Bálek poskytl prostor a publicitu samotnému panu Fideliovi Schlée, vydavateli Večerníku Praha a Lidové demokracie. Bezkonfliktní povídání se vyhýbalo jádru problémů. Spíše měly zaznít dotazy na nejasná místa v minulosti pana Schlée, stejně jako zaměření na jeho polistopadové praktiky (což se však nestalo). Pak by se dalo mluvit o poctivé novinářské práci, v jejímž rámci mohl pan Schlée vyslovit své stanovisko k plejádě kriminálních obvinění, která jdou na jeho adresu. O tom poměrně často přinášel řadu konkrétních informací tehdejší šéfredaktor Jan Patočka na stránkách Českého deníku, kde např. 22. 12. 1992 píše o vykrádání starožitností ze Strahovského kláštera soudruhem Schlée.

Ve hře však není jenom minulost, nýbrž i žhavá současnost. Proto jsem už v první polovině pořadu telefonicky požádal redakci vysílání, aby se zeptali, proč pan vydavatel říká, že se do práce svých novinářů nevměšuje, ačkoli Český deník (právě v den vysílání tohoto oslavně - podbízivého rozhovoru) přinesl zprávu, že pan Schlée 22. února 1993 náhle a na hodinu vyhodil z Večerníku Praha dosavadního šéfredaktora Josefa Richtera i jeho zástupce Josefa Skalku.

Když už takováto "bezvýznamnost" novinářského světa unikla pozornosti redaktora Václava Bálka, proč nezazněla přiměřená reakce na včasný telefonický dotaz? Jistě by narušila selanku tohoto užitkového vysílání. Určitě by však přispěla ke skutečnému poslání sdělovacích prostředků. Účelem přece nejsou bezkonfliktní vztahy mezi redaktory na straně jedné, a mezi vlivnými osobnostmi ekonomiky či politického nebo kulturního světa na straně druhé. V pravdivé konfrontaci by nezasvěcenému posluchači asi jinak vyniklo cituplné povídání pana Schlée, jak si z lásky k sametovým čumákům závodních koní pořídil vlastní dostihovou stáj, nebo jak se z chudého kamelota stal multimilionářským magnátem.

Nevytváří se tu pomíjením důležitých faktorů a servírováním cukerinového mýtu o úspěšném podnikateli nebo podnikavci, předpolí něčeho jiného ?

Jedno je jisté. Tento zavádějící pořad je vizitkou nejméně dvou protagonistů. Je na každém, aby v případě dalších dezinformačních aktivit těchto osob nevypadla jejich jména z paměti: Fidelis Schlée a Václav Bálek, neboť oni ve vylíčeném pořadu vědomě a veřejně jednali, jak bylo popsáno. A to je poučné i rozhodující.

Šokující pokračování epilogu Když jsem chtěl tuto zcela jasnou profesionální a etickou deformaci prohovořit s panem Bálkem, dověděl jsem se, že redaktor Václav Bálek pracuje v Českém rozhlasu jako externista. Jeho řádným zaměst-navatelem je Večerník Praha, patřící panu Schlée. V redakci však nebyl k zastižení, neboť odcestoval na několik dní do Švýcarska. Je to odměna za jeho submisivní jednání? Za ignoraci vyhozených kolegů?

Střet zájmů

(Čí chleba doopravdy jíš ...?) Bohužel, jenom na ústavní činitele se vztahuje zákon č. 238 o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu. Jinak by aktéři cukerínově oslavného rozhovoru mohli podléhat ustanovení ş 2 odstavci a), neboť zejména nesmějí: "zneužívat moci a informací nabytých v souvislosti s výkonem funkce ve prospěch svůj nebo jiných fyzických a právnických osob".

Cesta k řešení

Dne 3. března jsem dopisem upozornil na vzniklou situaci generálního ředitele Českého rozhlasu JUDr. Jiřího Mejstříka. Současně jsem ho požádal o sdělení stanoviska i příslušných opatření jak ve zmíněné záležitosti, tak i všeobecně. Aby se dalo účinně zamezovat podobnému zneužití centrálního sdělovacího prostředku.

Jedině adresným a průkazným způsobem můžeme dosáhnout buď přímé vyřízení problému - nebo získat naprosto věrohodný doklad pro případná odvolání k instancím nejvyšším, parlamentu, prokuratuře či soudu (podle charakteru záležitosti). Bohuslav HUBÁLEK