--------------------------------------------------------------------------------
Autor: (b.r.)
Název: Nebát se a nekrást
Zdroj: NN Ročník........: 0003/006 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Olala! Zase jsme jednou byli jako národ - trestuhodně naivní. Opájeli jsme se vidinou, že až se vrátíme

z listopadových ulic domů, budeme lepší, spravedlivější, citlivější ... a ouha, sešel se rok s rokem, přešly tři podzimy a jaro obrození v nedohlednu. Ze všech koutů doléhají k našim uším nářky a stížnosti. A ti, co se měli kát, opět rajtují na koni, zatímco národ podkoních zůstává rozpačitě zaražený ve dveřích maštalí.

Možná, kdo ví, že už jsme tak zrozeni: k zoufání si, morální bídě, kompromisům. Anebo jsme k nim celými svými dějinami neochvějně kráčeli? Pak se ovšem každý z nás podílel ... na počtu obětí v pečkárnách Evropy, na procesech v padesátých letech, na normalizaci i na tom, v čem žijeme dnes.

Je-li tomu tak, buďme rádi, že je to ještě tak, jak to je. Držme dál hubu a krok... jako za "komančů", a nové polistopadové kádry balme do růžové vatičky a nedovolme, aby ofoukly.

Z mnoha stran slýchám, že bor...1, který po sobě zanechali rudí, se v řadě případů ještě prohloubil. A že ti, kteří dnes tam i onde rozhodují, jsou méně kompetentní, než byli ti předlistopadoví. To ovšem může mít řadu příčin: k moci přišli zas jen nýmandi, jenomže s opačným znaménkem. Nebo to jsou pořád ještě "tamti", ale tváří se pravicově. Anebo proto, že na klíčová místa "nenaskočili" slušní lidé (komu by se také chtělo do politiky?!), dali příležitost dravečkům, kteří nezaváhali.

Nu - čekají nás zřejmě doby nelehké. A obávám se, že těch svízelů bude ještě víc než dost. Současně ale říkám: CHCEME ŽÍT - anebo jen živořit? MÁME PÁTEŘ - anebo jsme jen samý hrb a boule? DOKÁŽEME PŘESVĚDČIT EVROPU, SVĚT, ŽE ZA NĚCO STOJÍME - anebo to položíme a kapesník nám od slzí neoschne?

JSEM PRO TY PRVNÍ VARIANTY! Už proto, že se mě třeba jednou někdo zeptá: "A dědo ... proč jsi tenkrát něco neudělal? Proč jsi mlčel? To ses bál?"

(b.r.)