--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Nauman Pavel
Název: Mnohonásobné proč
Zdroj: NN Ročník........: 0003/008 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V posledních dnech se vynořila aféra s vydíráním ředitele Harvardského fondu, Viktora Koženého bývalým plukovníkem FBIS. Na tom by nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby se tím, vlastně poprvé, veřejně neukázalo, že stopy vedou k bývalé 1. správě SNB, tedy ke špionáži, kterou se až do dnešního dne podařilo udržet mimo zájem veřejnosti, takže nikdo vlastně neví, kdo z "bývalých" tam ještě působí a jaké praktiky se tam uplatňují.
Až zmíněný "vyděrač" vlastně nedopatřením pošramotil tuto bariéru zapomění a v tisku se objevilo cudné přiznání, že pan V.W. původně pracoval v rozvědce, což stačilo, aby nám kteří jsme pracovali v prověrkových a občanských komisích, se mnohé objasnilo.
Nuže pan plukovník (tehdy podplukovník) ing. Václav W. pracoval v komisích také. Kromě toho měl zajímavý průběh služby a díky tomu i značné vědomosti a rozsáhlé styky. Celá léta totiž pracoval na 1. správě StB, tedy v rozvědce, na jejím britském oddělení. Na centrálu 2. správy přešel až nedlouho před listopadem, kde pracoval na 3. odboru (kontrarozvědné rozpracování spec. služeb Velké Británie, Francie a ostatních států NATO). Tak zněl oficiální název; v praxi to znamenalo hlídání příslušných ambasád a jejich návštěvníků, tedy pramálo společného s "vnitřním nepřítelem" a na něj zaměřeným 9. - 12. odborem. Tím si také vysloužil v očích polistopadového režimu určitou "nevinnost" - navíc to je pán inteligentního a zdrženlivého vystupování a dík tomu nejen prošel ústřední prověrkovou komisí, ale stal se dokonce sám členem tříčlenné prověrkové komise, která na jaře 1990 čistila právě onen nejhorší 10. odbor. Dlužno podotknout, že účast jednoho aktivního estébáka v komisi, v níž kromě něho byl ještě jeden reaktivovaný (po srpnu 68 vyhozený) estébák a jeden zástupce OF nebo politický vězeň, byla běžná. Většinou však tito "důvěrníci" komisí vykonávali tuto funkci na oddělení, kde dosud pracovali, protože tam nejlépe znali poměry i činnost svých spoluzaměstnanců, toto byla trochu výjimka.
Nicméně zde pracoval věcně, informovaně a bez sebeprosazování, přičemž dával taktně najevo, že toho ví ještě mnohem víc. Tím si vysloužil na příslušných místech důvěru a zejména pověst "nepostradatelnosti" a dostal se tak do Úřadu na ochranu ústavy a demokracie a posléze do FBISu. Na tom všem není nic neobvyklého a takových prověřených bylo víc - úřad musel fungovat a na uvolněná místa nebylo dost kvalifikovaných lidí; ptát se proč se tak dělo se sice nabízí samo od sebe a je to dnes populární, nemá to však už velký význam, protože je na to trochu pozdě a většina tehdy prověřených, až na několik zajímavých výjimek o nichž se zmíníme jindy, již stejně v bezpečnostních složkách nepracuje. Důležitější a aktuálnější otázky člověka a novináře neznalého poměrů v tomto "zvláštním" oboru často ani nenapadnou a přitom celá záležitost je navýsost podezřelá a to velmi aktuálně, vzhledem k rozbíhající se činnosti různých podnikatelů a privatizačních fondů. Není třeba zdůrazňovat, že verzi o vydírání pana Koženého, tak jak byla předložena veřejnosti nemůže věřit ani absolvent pomocné školy. Otázek je tolik, že nevíme kterou začít dřív.
Tak za prvé: Zkušený zpravodajec, kterým pan plukovník nepochybně byl se dopustil dvou trestuhodných selhání, jichž se žádný profesionál v tomto oboru dopustit nemůže, nechce-li spáchat profesní (někdy i fyzickou) sebevraždu, pokud ovšem nejedná na rozkaz a s vědomím někoho vyššího a mocnějšího: Tímto navýsost podezřelým diletantismem bylo jednak to, že se dostavil pro peníze osobně, ale zejména, že usvědčující materiály ukrýval jako venkovská babička v gauči. Proč?
Věnujme se však panu Koženému. Ten vcelku bez zdráhání přiznal, že ono "vydírání" nebylo první a že se na "vyděračské" schůzky dostavil že až při tomto posledním případě dostal strach. Proč? Ačkoli dávání úplatků panu plukovníkovi přiznal, nebylo proti němu okamžitě vzneseno obvinění podle paragrafu 161 nebo 162 a pouze se o tom uvažuje. Proč?
Při jiné příležitosti však vyšlo najevo, že strach neměl poprvé a že požádal tehdejšího federálního ministra Čermáka o osobní ochranu. Proč? Proč si pan Kožený nezaplatil některou ze soukromých bezpečnostních služeb, jimiž se tento stát nyní přímo hýbe a jestliže k žádné z nich neměl z nějakých důvodů důvěru proč žádal ministra hned federálního a ne ministra republiky v níž pan Kožený žije, tedy českého.
Největší proč je však se skrývá v tom, jak pan ministr na tuto těžko uvěřitelnou žádost reagoval.
Představte si vážení podnikatelé (o obyčejných lidech si ani netroufám uvažovat), že byste z něčeho, nebo z někoho dostali strach a šli byste za federálním ministrem vnitra, aby vám poskytl státem, tedy veřejností placené instituce osoby, jako gorily k vaší osobní ochraně. Představte si, co by vám (pokud by vás ovšem vůbec přijal) asi řekl. Pana Koženého však přijal a Body guard mu poskytl. Proč?
V této souvislosti stojí za pozornost, že tehdejší pan ministr a dnešní místopředseda ODS vlastní, nebo má pronajato od restituentů - promiňte jeho paní, na níž, protože je o něco inteligentnější než pan Macek, to včas převedl (opět argument pro žáky z pomocné školy), v obci Zdislava a okolí údajně již 8000 hektarů půdy.
Kromě toho máme ještě v dobré paměti aféru okolo metod společnosti HC&C , která na začátku kupónové privatizace tak vzrušovala veškeré sdělovací prostředky, ale hlavně máme ještě v dobré paměti, jak tato kampaň po krátké době jako mávnutím kouzelného proutku umlkla. Proč?
Nejzajímavější by však bylo znát odpovědi na závažnější otázky, jež s těmi prvními nicméně souvisejí. Vzhledem k tomu, že pan plukovník pracoval jako důstojník rozvědky řadu let v Anglii, kde podle některých zpráv žil, nebo se tam občas vyskytoval i pan Kožený bylo by nepochybně inspirující vědět:
- jak dlouho se pan Kožený s panem plukovníkem opravdu znají? - z jakých peněz pan Kožený založil svou společnost?
- v jakém příbuzenském vztahu je pan Viktor Kožený s panem Stanislavem Koženým, generálním ředitelem Omnipolu, jenž jak známo byl monopolním vývozcem zbraní?
- kdy poprvé začal pan plukovník pana Koženého "vydírat"? - o jaké druhy plateb opravdu šlo ? Byly to úplatky, nebo podíly na zisku, nebo naopak splátky nějaké půjčky poskytnuté již dříve, nebo předávání vypraných "služebních" peněz - nezapomínejme, že pan plukovník byl na 1. správě, která čtyřicet let disponovala značnými a nekontrolovatelnými částkami v tvrdých valutách a jejíž personální složení ani její agenturu dodnes neznáme. PROČ??
Význam tohoto proč vynikne ve srovnání s 2. správou SNB (kontrarozvědka) na níž se po listopadu soustředila pozornost veřejnosti a jež byla považována za ono ústředí "říše zla" a jejíž složení i agentura byla (sice napůl ilegálně) zásluhou Necenzurovaných novin uveřejněna. Po dnešních zkušenostech už nejen víme jak jsme se mýlili, ale máme i na jazyku mnohé další otázky.
Nepochybně, byla to druhá správa a zejména její tři odbory určené k boji s "vnitřním nepřítelem", která nám otravovala životy a řadu lidí přivedla na zcestí nebo do neštěstí. Avšak ve srovnání s onou první byla "druhá" nejen podle čísla. Nejen kvalitou perzonálního obsazení, ale zejména finančními a dalšími prostředky jimiž disponovala. Jak jsme se mohli po listopadu přesvědčit byly dost ubohé; používala Mototechnou vrácené škodovky, neměla vybudovánu počítačovou databázi, působila v bývalé studentské koleji a její placení agenti (placení pochopitelně v korunách), by se dali spočítat na prstech. Všichni víme, že jediná cesta, jak se odpoutat od minulosti a vzít bývalým estébákům jejich moc je uveřejnit všechny jejich tajné metody i osoby s nimiž spolupracovali, či kterých zneužívali. Necenzurované noviny se o to snaží od samého začátku. Přes všechno úsilí se jim to, stejně jako týdeníku Reflex, podařilo dosud (dokonce podivuhodně snadno) jen u druhé správy. Ptáme se tedy naposledy Proč ?
Neslouží tím mimoděk demokratický tisk něčím zájmům a neodvádí vlastně pozornost od těch skutečně nebezpečných viníků, kteří jak vidíme vyvíjí činnost dodnes?
Pavel Nauman