--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hulík Milan
Název: Chyba horší než zločin
Zdroj: NN Ročník........: 0003/009 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Přijetí zákona o nepromlčení zločinů SED německým parlamentem a poslední návrhy politických stran včetně návrhu i OH, znovu oživují již diskutovanou otázku, zda-li byla uzavřena dohoda o předání moci výměnou za nepotrestání komunistické nomenklatury v prosinci 1989.

Nevím, chci věřit, že tomu tak nebylo. Jestliže ano, pak to nebyl zločin, ale chyba. Chyba politická, jak ji výstižně charakterizoval Talleyrand v souvislosti s únosem a popravou vévody z Enghienu. Tato Napoleonova chyba byla skutečně horší než zločin. Zločin je možno trestem odpykat, některou chybu však už není možno napravit. V případě Napoleona ho tato chyba zbavila charisma bojovníka za spravedlnost a pokrok, z reformátora se stal diktátor.

Obdobná politická chyba se zavedením prohibice v USA ve dvacátých letech způsobila vznik organizovaného zločinu, se kterým se v USA nevyrovnali dodnes.

"Naše" dohoda ať už písemná, ústní, či konkludentní, by měla na svědomí následky ještě horší. Není to jen zmizení majetku KSČ, vznik komunistických mafií, netrestání zločinů spáchaných na spoluobčanech, státě, přirodě a hospodářství, fixace ekonomické moci komunistické nomenklatury se zachováním ukořistěného majetku - není to ani morální neodsouzení toho, co nelze vůbec pod trestní zákon podřadit - po desetiletí vykonávaná indoktrinace komunistickou ideologií, izolace od světa a nemožnost cestování, zničené existence a zmařené životní plány. Je to především

hořké konstatování, že kolaborace, vypočítavost a kariérismus profitovaly nad slušností a poctivostí. Je hezké slyšet od osmašedesátníků a dalších komunistů, že vstoupili do strany proto, aby ji změnili. Faktem zůstává, že kdyby do KSČ vstoupil celý národ, tak by stranu řízenou pyramidálním způsobem (demokratickým centralismem) nezměnil. Naopak, kdyby všichni se postavili proti ní, tak by KSČ nemohla bývala existovat. Morální devastaci, vítězství zla nad láskou a dobrem by takováto dohoda koodifikovala. Také však peněžní konta (včetně zahraničních) komunistických prominentů a jejich ukořistěný nemovitý majetek.

Dá se pochopit, že v prosinci 1989 i po pádu Berlínské zdi stála proti OF <%2>ještě kompaktní komunistická moc (i<%0> když rozklížená více než se předpokládalo). Dnes víme, že byly připravené milice, armáda a vnitro. Za této situace byla dohoda ospravedlnitelná. Ale na jak dlouho. Do prvních voleb? Pacta sunt servanda. Dohody se mají dodržovat. Platí to však i o smlouvách s ďáblem nebo zločincem? "Algérie francaise" bylo heslo, které de Gaulla přivedlo k moci. Byl však natolik velkým politikem a státníkem, že věděl, kdy se musí dohoda porušit. A byl to on, kdo dal Alžírsku svobodu.

Garancie beztrestnosti komunistickým prominentům - pachatelům již přinesla bohaté ovoce. Narážíme na něj dnes a na každém kroku. Komunističtí milionáři a kapitalisté nám možná předvedou

systém horší, než byl raně kapitalistický nebo komunistický - komunistický kapitalismus nebo kapitalismus s komunisty na vedoucích místech. V takovém případě by ona dohoda byla stejným cárem papíru, s jakým mával jeden ministerský předseda s deštníkem, byl by to staronový Mnichov.

JUDr. Milan HULÍK

(foto: Pepíno MARACZI)