--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Staněk František D.
Název: Politický střed
Zdroj: NN Ročník........: 0003/012 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Od vzniku samostatné České republiky prvním dnem tohoto roku se neustále diskutuje otázka tzv. "politického spektra". Česky řečeno: kdo je nalevo, kdo napravo a kdo uprostřed. Pravičáci se navzájem potírají s levičáky a řekněme, že se vyznačují poměrně odlišnými pohledy na uspořádání lidské společnosti. O tom bylo už popsáno mnoho stran, netřeba se k tomu dále vyjadřovat. Ale pak zde existuje velmi zvláštní místo v politickém spektru zvané: "střed".

Střed, ať vezmeme význam tohoto slova z kteréhokoli pohledu, je velmi nepatrné místo - ne-li bod "v prostředku".

Proto se také některé politické strany deklarují jako pravý střed či levý střed, aby daly najevo svou tolerantnost k názorům opačným.

I my, Křesťansko-demokratická strana, jsme se po listopadu 1989 označili za stranu pravého středu, protože náplň a směr našeho politického programu, se kterým jsme započali nelehký zápas o přízeň voličů, tomu přinejmenším v evropském měřítku odpovídal. Avšak hleďme, jak zcela jiná je naše situace nyní. Často se píše o pravicové vládní koalici, o destruktivní levicové opozici a o "prázdném" politickém středu, kde bys se velmi rády viděly strany, se svým nynějším vedením beznadějně levicové, jako OH a HSD - SMS. (Jak nepředstavitelnou škodou pro důvěryhodnost našeho politického spektra je, že tragickou obmyslností byli díky Viktorii Hradské a ODA ze hry vyřazeni velmi důvěryhodní liberálové Emanuela Mandlera (LDS), a ještě tragičtějším "kšeftem" se díky naivnímu sociálně-demokratickému Čechoameričanovi prof. Horákovi stala ČSSD úspěšnou "po krku jdoucí" smečkou s vůdcem sládkovského ražení. Nutno přiznat, že mnohem inteligentnějším a sebevzhlíživějším - avšak tím hůř. Skutečně důvěryhodná sociální demokracie Rudolfa Battěka (ASD) se také octla mimo hru.

Jsou to fauly? Těžko říci, do jaké míry existuje politická "fair play" v tradičních demokratických státech, ale u nás se na ni rozhodně nemůžeme spoléhat. O tom jsme se ostatně přesvědčili při naší první polistopadové koalici.

Vraťme se však k onomu politickému středu. Je zde skutečně tak prázdno, jak se tvrdí? Nikoliv. Je zde našlapáno, jak se říká o každé "levnější" hospodě v centru Prahy. Dá-li se velmi zjednodušeně říci, že pravice se vyznačuje podporou soukromého majetku, individuality, rozdílnosti, osobní svobody a osobní odpovědnosti za společnost, že levice se vyznačuje snahou po rovnosti, řízeném kolektivismu a odpovědnosti společnosti za jedince, pak pravicové strany s vágním vztahem k tradici soukromého majetku, tak povolné k různým socialistickým družstevníkům, tak pragmatické ke komunistickým privatizátorům a "špinavým penězům", nemohou být "plnohodnotné strany" pravicové, nýbrž nutně balancující uprostřed.

Není vhodné reagovat možností vystoupení z koalice. Tím bychom si nepomohli. To je jen ten nejkrajnější prostředek, který lze zvolit pouze v naprosto zásadním rozporu, jakým by bylo třeba úplné odmítnutí restitucí církevních majetků. To, zdá se, nehrozí.

Chci jen říci, že uprostřed politického spektra je plno. Ocitli jsme se zřetelně napravo a je to dobře. Avšak zpřetrhání svazků s našimi koaličními partnery, kteří stále častěji kolem středu krouží, by ničemu neprospělo. Jistě časem zjistí, že střed je jenom špička, na které se nelze dlouho udržet. A pro nás bude vždycky lépe, když ti uprostřed se nakonec převáží napravo. Každopádně bychom měli co nejvíce využívat toho, že na "pravici" je stále více místa.

František D. Staněk