--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Javořická Vlasta
Název: Vzpomínky na staťák
Zdroj: NN Ročník........: 0003/012 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Javořická Vlasta Kvilda
Kdo zná obec Kvildu v šumavském pohraničí, asi ví, že v rohu náměstí stojí Školící a rekreační středisko krajské správy ČSÚ České Budějovice. Je to dům, kde se natáčel Kalčíkův Král Šumavy. Toho Kalčíka, jemuž tento paskvil způsobil hněv přátel a smrt v zapomnění.
Uvnitř budovy, což se většinou neví, existují přesné statistické údaje ještě z dob Rakouska-Uherska, které po rozpadu mocnářství sem byly předány z vídeňského archivu. Statistické údaje se tu shromažďovaly jak za první republiky, tak za Hitlera. A to opět naprosto precizně až do padesátých let. Teprve v akci "70 000 do výroby" (což byla jakási obdoba čínské kulturní revoluce) většina statistických údajů vzala zasvé. Pouze výkazy vedené jako tajné se vedly s precizní péčí dál. Když v roce 1968 byla možnost, aby zaměstnanci, kteří projevili zájem, se podívali do historických statistických údajů, tak bylo zjištěno i to, že zaměstnancem statistického úřadu byl například i Julius Fučík. Kuriózní je, že to byl zaměstnanec smluvní, nikoliv definitivní, a když se dohledávalo, jak dlouho tam dělal, tak takzvanou definitivu zřejmě nedostal z toho důvodu, že měl v práci absence, za které mu byl nakonec rozvázán pracovní poměr. Dalším zajímavým pracovníkem byl její prezident doktor Overhant, který tuto činnost zastával jak za prvé republiky, tak za Hitlera, kdy byl popravený na kobyliské střelnici. On a několik dalších pak bylo důvodem, že když se kobyliská střelnice upravovala, nesměl být vyvěšen seznam popravených, protože národ měl v dobré paměti, že to nebyl komunista. V osmašedesátém roce, kdy byl přístup k těmto údajům, tak se zjišťovalo, jaké to bylo v Kvildě a okolí za váky a těsně před ní. Bylo zjištěno, že po zabrání Sudet byl tento kraj velice lidnatý. Městečko vysoce prosperující. Protože však zde lidé nesouhlasili s Henlainem, došlo po zabrání Kvildy k rozsáhlé likvidaci německých antifašistů jak v městečku, tak v jeho okolí. Po válce tu nebyl problém s odsunem Němců, protože původní německé obyvatelstvo neexistovalo.
Na pražské Invalidovně
Z Kvildy přišla i zaučená prodavačka paní Božena Bicanová, která jako manželka esenbáka nastoupila na pražský statistický úřad na Invalidovně. Stalo se tak poté, co proběhla akce "70 000 do výroby", kdy byli vyházeni ze statistického úřadu středoškoláci a vysokoškoláci, kteří odmítli podepsat přihlášku do KSČ. Na jejich místo pak nastoupily manželky významných komunistů. Předsedou statistického úřadu v sedmdesátých letech byl ing. Jan Kazimour, CSc., jeho manželka pak byla ředitelka nemocnice v Motole. Soudruh Kazimour měl kontakty hlavně na vojáky a vnitro. S oblibou proto zaměstnával hlavně manželky vojáků a esenbáků. Například v odboru pracovala paní Vlasta Kučerová, manželka generála Jaroslava Kučery, který údajně podepsal rozsudek nad doktorkou Horákovou. Jeden z jeho synů vystupoval po roce 1989 v televizi jako zahraniční zpravodaj.
Paní Bicanová si na statistickém úřadě obstarala milence, jehož jméno bylo Huječek. Tento Huječek, šéf a milenec paní Bicanové, odjel služebně do Moskvy. Paní Bicanovou si vzal s sebou. Dopadlo to tak, že když v Moskvě na letišti vystoupili z letadla, Huječka zatkli a byl několik dnů nato ve vězení. Protože v ruštině neexistuje "h", měl v pase napsáno "Chuječek". Do Ruska musel být nato odeslán jiný pas, tentokrát na jméno "Guječek", teprve potom byl z vězení propuštěn. Druhý poprask nastal, když se na zasedání zjistilo, že jeho milenka, která tu měla působit jako poradkyně, neumí ani slovo rusky. S velkým fiaskem je proto poslali z Ruska nazpět domů. Další kuriozitou je skutečnost, že paní Bicanová vstoupila do KSČ 21. srpna 1968. Ten den totiž vypršel termín její kandidatury, která se změnila ve členství. Jak šťastný to den, když zagratulovat jí k tomu přijeli přímo sovětští moloďci v tancích.
Nádherné časy družby
Rozdíl v platech nestraniček a soudružek na statistickém úřadě byl velký. Mimoto jednou týdně chodily tyto soudružky místo do práce do školy, což jim po jednom roce bylo uznáno jako středoškolské vzdělání. Pak měly možnost požádat o prominutí vysokoškolského vzdělání a všem jim bylo vyhověno. A tak se stávalo, že třebaže braly plat vysokoškoláků, neuměly ani násobilku.
Dělaly se také zájezdy do Milovic-Mladá, což mělo výhodu, že se jezdilo v pracovní den pronajmutým autobusem, zcela zadarmo. V jednom z těch sovětských prostorů byl model bitvy u Stalingradu a zde se ruští důstojníci před ženami vychloubali, že tak jako zvítězili v této bitvě, zvítězí na celém světě. Po návratu z Milovic zmíněné soudružky vytahovaly z tašek nepřeberné množství šišek uheráku a kozaček, nakoupených hluboko pod běžnou cenu.
Agenti a pomocníci
Ing. Karel Novotný, CSc., nar. 1930 "Nový" 18 06 30 18 314, vedoucí Základních prostředků vědecko-technického rozvoje a investic, byl postrach oddělení SU, neboť se o něm šeptalo, že je agent. V září 1968 přišlo udání, že se na statistickém úřadě rozmnožují letáky proti okupaci sovětskými vojsky. Ohledně toho byla provedena přepadová akce, kdy sebrali podřízené Novotného, kontrolovali i koše, v nichž byly pohozené kopíráky a pak tyto lidi rozvezli po jednom v uzavřených autech na oddělení SNB. Nejméně ve dvou případech vyslýchající esenbáci na chvíli odešli, nechali přitom otevřené dveře a mužský hlas, zcela však jiný než hlas vyslýchajících esenbáků, řekl, že je udal Novotný. Existuje ing. Zdeněk Pajkrt, CSc. také v seznamech NN, kterého paní Novotná zná od roku 1968, protože to byl náměstek Věnka Šilhana. O něm se již tehdy mluvilo, že je na něho třeba dávat pozor. Je proto zajímavé, že se dostal také do seznamu agentů. Další, generál PhDr. Oskar Byzík, o kterém se mluvilo, že se na něho má dávat pozor, je též v seznamech StB. Věnek Šilhan ho přijmul z "milosrdenství", protože po roce 1968 byl vyhozený z armády. Ne bez zajímavosti je také kariéra pana generála Byzíka. Při volbě prezidenta Havla v roce 1990 se vedle Emila Zátopka objevil v zářící uniformě i generál Byzík.
Po listopadu byl nedlouho ve funkci šéfa Federálního shromáždění. V jeho blízkosti byl vedoucí archivu Federálního shromáždění PhDr. František Cigánek. Také v seznamu agentů StB. Zároveň působil i ve vyšetřovací komisi 17. listopadu. Spolu s ním pracoval v kanceláři FS i další agent JUDr. Stanislav Marek. Když byla odstartována "normalizace", přátelé Věnka Šilhana se spolu s ním ještě několikrát sešli na Žofíně. Svá setkání však ukončili, když zjistili, že jsou filmováni. Pajkrt a Byzík se těchto schůzek již neúčastnili. Přestože Šilhanův výzkumák již dávno neexistoval, po všech jeho bývalých zaměstnancích chodili agenti StB, kteří tyto lidi kontrolovali. Toho se účastnil i JUDr. Stanislav Marek, který jako revizor kontrolující skutečné nemocné chodil kontrolovat i režimu podezřelé osoby.
Všichni tito agenti a pomocníci hledí dnes vstříc novým zářným zítřkům. A nám spolu s oním bosňákem z Dobrého vojáka Švejka nezbývá, než jen s povzdechem říci: "Dobro došli."