--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis, armádo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/012 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL

Bude česká armáda očištěna ?

Řadu měsíců se věnujeme problému transformace české armády na těleso schopné účinného nasazení v případném válečném konfliktu. O samotné koncepci vojska bylo už popsáno mnoho papíru a konečný výsledek, jenž se objevil v tisku, odpovídá úrovni jeho zpracovatelů. Definitivně bylo rozhodnuto snížit stav AČR (do roku 1995) zhruba na 65.000 vojáků, čímž se sice dostaneme na úroveň některých západoevropských armád (Dánska, Itálie, Belgie či Rakouska, viz NN č. 4/93 - pozn. aut.), ale přepočítáme-li předpokládaný stav vojska v poměru na 10.000 obyvatel, dosteneme číslo vyšší, nežli má německý Bundeswehr. Připomínat insolvenci našeho rozpočtu vůči národnímu produktu Německa je tuším zbytečné.

Letošní rozpočet na armádu činí 23 mld. korun a ministr Baudyš požaduje dalších 10 mld. Na tiskové konferenci prohlásil, cit.: "Nechci, aby to znělo jako nějaké vydírání, ale je to naprosto tvrdé konstatování" (- bylo by jistě užitečnější, kdyby se stejnou razancí požadoval odchod zkompromitovaných důstojníků, pozn. aut.). Pokud budeme pokračovat podobným tempem, spolyká dosud neredukovaná a pohříchu neschopná a nespolehlivá armáda, značnou část státního rozpočtu. Bylo by totiž nanejvýš logické, aby se početní stav přizpůsobil našim neutěšeným finančním možnostem, nehledě už k tomu, že by to prospělo i kvalitě AČR, a v tom se kupodivu shodnu i s mladofrontovním novinářem I. Jemelkou ...

Vackovy atestace a Baudyšovy "pohovory" jedno jsou ... Úroveň armády by se měla zlepšit odchodem podstatné části neschopných a s minulým režimem provázaných velitelů. Tzv. personální pohovory by se tedy měly stát onou selekcí, jež ji očistí a přispěje ke zvýšení její bojeschopnosti, stejně jako k vylepšní armádního image pro veřejnost. Potud je to idylka určená necvičenému uchu prostého občana. A protože posláním publicistiky je pravdivé informování veřejnosti, pokusím se porovnat dva věhlasné rozkazy, dvou, pouze napohled rozdílných ministrů obrany.

Rozkaz ministra obrany ČSFR č. 11/1990 Na úvod podotýkám, že schvalovatelem rozkazu byl proslulý popřevratový ministr obrany genplk. M. Vacek, jeden z hlavních pučistů z listopadových dní. Zločinec, jenž měl být již před třemi lety poprávu odsouzen k mnohaletému trestu vězení, jinak protége prezidenta Havla a nynější úspěšný podnikatel veřejnosti, známý zvláště z VÚ Ralsko.

Obsah rozkazu, jenž byl tajný - jak jinak - si přiblížíme pomocí tzv. Metodických pokynů k provedení atestačního řízení v ČSLA, jak praví titul směrnice v pověstném bolševickém newspeaku. Čtenář tak bude mít možnost porovnat kritéria v něm uvedená, s podmínkami kladného hodnocení vojáka z povolání, v ještě teplém rozkazu křesťanského ministra obrany A. Baudyše č. 23/1993. V úvodu metodických pokynů se praví, cit.: "Cílem atestačního řízení je komplexně prověřit individuální předpoklady všech příslušníků velitelského sboru a vybraného okruhu občanských pracovníků vojenské správy a pracovníků státních podniků v oboru působnosti FMNO k výkonu zastávaných funkcí, posoudit jejich použitelnost a stanovit další perspektivu v ČSLA." V oddílu III. jsou důvody atestací poněkud šířeji rozvedeny: "... atestační komise ... zabezpečí objektivizaci obsahu i navržených závěrů s důrazem na úroveň odborné erudice, morální a charakterové kvality, věkové a zdravotní předpoklady a ověří připravenost hodnoceného k výkonu zastávané funkce. Při posuzování morálních kvalit ověří komise rovněž názory a postoje hodnoceného k uplynulému a současnému vývoji čs. společnosti s důrazem na období let 1968-1970 a rok 1989 (...)".

Pro porovnání budeme uvádět obsah podobných pasáží z rozkazu dnešního ministra Baudyše odlišným písmem, kurzívou.

Zpracovatelé letošního rozkazu na to jdou rafinovaněji a takříkajíc od lesa, slovník přizpůsobili údajně pravicovému trendu doby, cit.: "... nelze připustit, aby v ní (- armádě, pozn. aut.) nadále působili lidé, kteří svým jednáním prokazují neschopnost oprostit se od metod a stylu práce poplatných minulému režimu, nemají požadovanou vojenskoodbornou kvalifikaci nebo jejich vzdělání a předchozí praxe jsou v nové armádě nevyužitelné, zadané úkoly plní nekvalitně, jejich morální vlastnosti, kázeň a fyzická zdatnost nejsou na požadované úrovni. Předpoklady pro službu v AČR nemají ani ti, kteří v minulosti z titulu svých funkcí nebo i mimo jejich rámec byli prokazatelně tvůrci protidemokratických opatření vůči ostatním příslušníkům armády nebo jiným osobám, anebo praktickým uplatňováním těchto opatření tyto osoby poškodili." Velmi hezky řečeno, leč příliš vágní formulace lze vykládat v podstatě široce, nebylo by daleko jednodušší vyjmenovat příslušné kategorie nevhodných vojáků konkrétně? Ve sporných případech by bylo možno mnohem spravedlivěji posoudit použitelnost prověřovaného vojáka.

Proč ten spěch, pane ministře ?

Rozkaz ministra Baudyše byl doslova upečen ve velmi krátké době a přisoudíme-li jeho zpracovatelům opravdovou snahu po očistě armády od osob hrubě amorálních, potom ho lze považovat za velmi odbytý. Není mi známo, proč bylo potřeba tolik spěchat, uvědomíme-li si, že armádu zamořují osoby nevhodné již tři roky. Určitě by stálo zato věnovat se potřebnému rozkazu s patřičnou péčí. Již tak dosti řídkou sítí proklouznou i větší ryby, než se na pouhý pohled zdá. Termíny jsou v některých případech doslova šibeniční. Rozkaz ukládá prověřit do 31. 5. funkcionáře přímo podřízené MO ČR do 25. 6. 1993, funkcionáře MO a Gšt v ustanovovací pravomoci MO, do 10. 9. vojáky z povolání ve funkcích na MO a Gšt AČR, do 10. 12. tr. ostatní vojáky z povolání, včetně vojáků z povolání vykonávající funkce v zahraničí. Osobně jsem přesvědčen, že horečný spěch nijak naše přijetí do NATO neurychlí, naopak nedůvěru Bruselu ještě posílí...

Způsob hodnocení

Nahlédneme-li do rozkazu 11/1990, zjistíme, že "K důslednému a všestrannému posouzení kvalit hodnocených využije komise: poslední komplexní hodnocení, kádrový spis, další průkazné dokumenty a činnosti hodnoceného (záznamy ze šetření stížností, upozornění na porušení zák. norem, rozsudků apod.)."

Porovnáme-li to s ustanovením rozkazu č. 23/1993, najdeme v příslušné části nařízení: "Uvést veškeré dosažené vzdělání a zhodnotit možnosti uplatnění hodnoceného v AČR ... uvést, zda voják studuje ... zhodnotit dosavadní průběh vojenské činné služby ... uvést, jaké funkce, na jakém stupni a jak dlouho vykonával ... zhodnotit, zda lze v AČR takovou praxi využít. Současně zhodnotit morální a faktické dopady předchozí služební a mimoslužební činnosti hodnoceného na jeho podřízené ... a z nich se odvíjející důvěryhodnost ...."

Zarážející je obsah bodu c), ve kterém se praví: "s využitím kritérií stanovených RMO 38/1991 zhodnotit kvalitu výkonu současné zastávané funkce, včetně morální způsobilosti, bezúhonnosti, charakterových vlastností, způsobu jednání, vztahu k práci, zdravotního stavu a věku."

Kde je leckdy pestrá minulost exponentů komunistického režimu, příslušníků kontrarozvědky, VOZ, pravděpodobných agentů KGB (GRU), šéfů velké partaje, politruků a další rozmanité armádní verbeže ? Jistě, lze podobné jedince zahrnout do skupiny osob, jejichž předpoklady nevyhovují ustanovení bodu c), to však zavisí na libovůli samotné komise. Teď už mi konečně došlo, proč nám ministr obrany neodpověděl na otázky publikované v NN 8/93, ani jediná z otázek by totiž nemohla být zodpovězena kladně ...

Kdo bude prověřovat ?

V minulém čísle jsme popsali setkání SVP (Svazu důstojníků z povolání s personalistou MO Greinerem, kde hovořil o pohovorech a jeho vystoupení vzbudilo tolik ohlasu mezi přítomnými - zmínil se totiž o složení komisí ...

Na rozdíl od atestačního řízení v ČSLA z roku 1990, kdy bylo pevně ustanoveno devět komisí, přičemž komise č. 1 prověřovala příslušníky VOZ (- podle zvláštního rozkazu č. 015/90, složení zmíněné komise bylo věru žertovné, viz faksimile - pozn. aut.), je složení Baudyšových komisí poněkud odlišné. Komise budou vesměs tříčlenné, cit.: "Vedoucím komise je zpravidla velitel (náčelník), v jehož ustanovovací pravomoci je funkce hodnoceného vojáka ... A tady si dovolím jednu poznámku - co znamená slovo "zpravidla"? Kdo další to ještě může být? To už bohužel uvedeno není ... Vysvětlení nenajdeme ani na dalších řádcích, může to být patrně kdokoliv. Text pokračuje: "... to nevylučuje, aby jím byl ten, kdo podle závěrů hodnocení je pro takovou funkci předurčen, zejména tehdy, je-li tato funkce neobsazena, jde-li o funkci v nové organizační struktuře útvaru (zařízení), nebo rozhodne-li tak nadřízený příslušného velitele (náčelníka) s ustanovovací pravomocí. Členem komise je vždy nejbližší nadřízený hodnoceného..., který zpracuje návrh hodnocení včetně jeho závěru. Třetího člena komise určí její vedoucí z dalších nadřízených (...), ze svých zástupců, odborných náčelníků, příslušníků štábu útvaru apod. ... za člena komise může určit ... i příslušníka jiného útvaru ... , který vykonává funkci stejné úrovně jako hodnocený ... Je-li vedoucí komise současně nejbližším nadřízeným ... určí dva další členy komise z funkcionářů uvedených v předchozím článku."

Zalistujeme-li v rozkazu č. 11/1991, dojdeme k jedinému a nanejvýš varujícímu poznání - způsob ustavení komisí a jejich složení, totiž přesně odpovídá ustanovení zmíněného zákona. A čemu posloužily Vackovy atestace, asi není třeba blíže rozvádět: uchovaly totiž armádu ve stavu, který odpovídá sedmdesátým létům, kdy se tvrdá bolševická garnitura dala opět na pochod ...

Co tedy vlastně platí ?

Pasáž, která zpochybňuje v podstatě všechna ustanovení rozkazu, najdeme v odstavci 14, kde se praví: "Při realizaci organizačních změn v AČR a z nich vyplývajících personálních změn lze vycházet ze závěrů mimořádného hodnocení, nenastanou-li důvody pro jejich změnu. Nelze-li uzávěry mimořádného hodnocení využít (- k čemu tedy vůbec jsou, táži se? pozn. aut.) zpracuje se hodnocení ve smyslu RMO č. 38/1991."

Pro nezasvěcené podotýkám, že RMO č. 38/1991 je výplodem MO z dob panování nejmenšího ministra obrany ze států bývalého Varšavského paktu L. Dobrovského, jinak též v armádě familierně zvaného "zkutr", čelného to činovníka našich autentických literálů z OH a nynějšího kancléře V. Havla. Účel jeho prověrek byl naprosto shodný s atestacemi gen. Vacka: uchovat ve funkcích maximum komunistickému režimu věrných a všehoschopných velitelů, kteří mohou být kdykoliv použitelní k čemukoliv.

Co k tomu ještě dodat - i Baudyšovy prověrky budou provádět osoby nanejvýš "nezávislé" - vojáčci budou prověřovat sami sebe navzájem a celý ten tyátr bude kdykoliv zpochybnitelný. Je to vpravdě geniální způsob, jak bolševickou armádu převořit v těleso navýsost demokratické. Srdečný dík, pane ministře !

Přednost dostanou lépe připravení (A. Baudyš pro A-REPORT) V bodu 10. se hovoří o výsledcích komise, která "uskuteční s hodnoceným ... pohovor, při kterém jej seznámí s obsahem a závěry tohoto hodnocení a dá mu možnost se k nim vyjádřit. Dojde-li komise k závěru, že námitky hodnoceného jsou opodstatněné a oprávněné, hodnocení upraví (...)." A dále v bodu 11. "O odvolání proti mimořádnému hodnocení rozhoduje ve smyslu ş 10 e) zákona č. 76/1959 nejbližší nadřízený vedoucího komise" (...).

To zpracovatel Metodických pokynů k zákonu 11/90 genmjr. ing. Roule byl jiný kabrňák, ustanovení onoho nařízení o odvolání nehovoří (- byť ani nebylo proti čemu, všichni prošli ...). Typické je vyjádření pana ministra v titulku zmíněném rozhovoru pro A-REPORT, kde praví: "I když byla původní představa o složení komisí zcela jiná, nakonec je jasné, že komise, před které budou generálové a důstojníci předstupovat, budou složené z vojáků z povolání." Slušně řečeno, smíšené pocity z tohoto podivného prohlášení neodstraní ani následující ujištění, že "v komisích mohou pracovat jenom ti, kteří již mají za sebou stejně zaměřený rozhovor (?!) a vyhověli" - komu, táži se ? Kdo je bude prověřovat ?

Za velmi povážlivé lze označit i následující vyjádření páně ministra: "Za velmi důležité je třeba považovat fakt, že závěr tříčlenné komise není rozhodnutím k personálnímu opatření. Závěrečný verdikt komise je nutné ale považovat za závažný a důležitý signál v další personální práci." Hned budu usínat klidněji a bez obav o další osud naší "demokratizující se" armády ...

Resumé

Pokud shrneme všechna fakta, která máme k dispozici, včetně obsahu dlouho očekávaného rozkazu, dojdeme k jednoznačnému závěru: systém pohovorů naprosto nezaručuje důsledné posouzení morální způsobilosti vojáků z povolání k další službě v Armádě České republiky. A na tom nic nezmění ani prohlášení A. Baudyše, že "v české armádě není místo pro ty, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli v minulosti na antidemokratických opatřeních..." Nezávislé rozhodování komisí není možné bez kontroly veřejnosti. Jejich složení totiž přímo předjímá výsledek pohovorů. Po zkušenostech z uplynulých tří let po listopadovém převratu můžeme předpokládat, že k očistě opět nedojde. Nikde se nehovoří o agentech bývalé VKR (StB), o spolupracovnících KGB (GRU) ani nemluvě. Je ovšem možné, že budou pro "novou" armádu spíše přínosem...

Navíc ustanovení zákona skýtají nepřeberné možnosti zbavit se lidí nepohodlných, tedy těch, kterým změny v armádě opravdu leží na srdci. Neblahý trend propouštění důstojníků s demokratickým a antikomunistickým smýšlením z "obrozované" české armády bude proto nejspíše pokračovat.

POZNÁMKA ZÁVĚREM

Po řadě jednání a nekonečných dohadech uvnitř vládní koalice bylo rozhodnuto, že funkci gen. inspektora armády bude zastávat předseda KDS dr. V. Benda, který se začal, se vší vážností, na svou funkci připravovat. KDS rovněž předložila návrh zákona o řadě GI armády a všeobecně se předpokládalo, že bude schválen do konce května. Od rozhodnutí o obsazení funkce neuplynulo ani čtrnáct dnů a všechno je jinak. Jmenování bylo odloženo s tím, že inspektora armády je možno volit až po přijetí příslušného zákona. Není žádným tajemstvím, že hlavním odpůrcem ve sporu o tuto funkci je KDU-ČSL reprezentovaná min. Baudyšem, jehož odmítavý postoj vůči osobě V. Bendy je všeobecně znám. Pana ministra by totiž vůbec nepotěšilo, aby mu někdo zvenčí nahlížel pod armádní pokličku. Natož politik, jehož nekompromisní postoj vůči residuím minulého režimu se v uplynulých třech letech nezměnil. Pan ministr proto usiluje o co nejokleštěnější pravomoce inspektorátu a jistě velmi dobře ví, proč. Konečně celý spor svědčí i o platnosti společných dohod a vzájemných vztazích v koalici vůbec.

A jelikož neblahých zpráv není nikdy dost, po uzávěrce jsme se dozvěděli, že k posunu dojde i ve funkci armádního hauptpersonalisty.

Ženista Greiner (zasloužilý to osmašedesátník), jenž má lví podíl na uchování rudých armádních es v činné službě, opouští své místo. Armádě však zůstane zachován. Díky svým neobyčejným schopnostem upoutal pozornost samotného náměstka MO J. Pospíšila (ODS) natolik, že by měl být jmenován jeho odborným poradcem. Také drobné práce politická ...

Příště navštívíme mezinárodní výstavu voj. techniky v Brně IDET 93 a nahlédneme do pozadí obchodu se zbraněmi, věnujeme se curriculum vitae členů kolegia MO, čtenářským dopisům a dalším zajímavostem z armádního prostředí.