--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: Žijeme ve lži a hanbě
Zdroj: NN Ročník........: 0003/012 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jen ranění slepotou dodnes nevidí, že v listopadu 1989 nešlo o protikomunistickou revoluci, ale o rafinovaný podvod. Velikých lží, které se nám naši vládcové od té doby snaží vsugerovat, je povícero: že prý nadvláda komunistů skončila, že prý poctivě budujeme právní stát a společnost spravedlivou, že prý poctivě usilujeme o morální ozdravění naší společnosti, že prý naše státní sdělovací prostředky jsou nezávislé, že prý máme poctivě pravicové strany atd. Každé této lži přísluší i jedna veliká hanba. Lží největší a nejnestydatější však zůstává tvrzení, že prý to, co po 42 let postušilo naši zem a životy miliónů našich lidí, byla komunistická strana. Ve skutečnosti šlo o zločineckou organizaci, která v nejednom ohledu překonala i zvůli nacistů. Šlo-li o zločineckou organizaci, šlo také o zločince, které se nepatří brát jako členy řádné politické strany.

Této kolosální lži o komunistické prý straně odpovídá i stejně kolosální hanba. Ta spočívá v tom, že se smiřujeme s pokračující nadvládou komunistických zločinců. Jen licoměrně odložili legitimace, téměř bez výjimek však zůstali stejně nestydatí, stejně chtiví moci, stejně cyničtí i stejně arogantní. Nakradený majetek nevrátili ani jako organizace, natož pak jako jednotlivci a z významného místa neodešel dobrovolně snad ani jeden z nich. Nestydatě nalezli (a my jsme je nechali nebo jim dokonce i pomohli nalézt!) do jiných stran, do křesel poslaneckých i ministerských. Vládnou, parazitují a všemožně škodí dál. Zasloužíme si napůl vyčítavou a napůl opovržlivou parafrázi výroku známého z naší starší historie: "Hanba mužům, kterým vládnou ŢbývalíŢ komunisté!" - Opakujme si tuto větu ne poraženecky, ale jako výzvu, abychom se s touto hanbou nesmiřovali!

Ant. Bělohoubek