--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Horne Jed
Název: Ze zahraničního tisku
Zdroj: NN Ročník........: 0003/012 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Kubánské hospodářství se blíží ke kolapsu Lidé se dohadují, jak dlouho to ještě potrvá

Jed Horne, Newshouse News Service, USA Ve chvíli, kdy kubánská revoluce vstupuje do svého 34 roku, hospodářství ostrova je na pokraji kolapsu. Symptomy jsou patrné všude.

V bytě na druhém podlaží prase kvičí v místnoti, která bývala rodinnou koupelnou. Chov zvířat v bytech je kriminální úchylka od revolučního hospodářství, ale je to riziko, které stojí za to, nyní, když je maso prakticky nemožné nikde koupit.

Po setmění, v havanské čtvrti Velado, se mladé ženy navléknou do přiléhavých oděvů a potulují se kolem kdysi honosných hotelů z 50tých let a hvízdáním se pokoušejí upoutat pozornost turistů. Za své služby požadují pouze několik dolarů, anebo - raději, což je spolehlivější forma platu - nové džínsy či značkové blůzky prodávané v obchodech pouze pro turisty, kam Kubánci mají zakázaný vstup.

Primář nephrologického oddělení hlavní nemocnice přijede na kole do práce - má sice auto, ale nikoliv benzín - aby zjistil, že se jako obvykle, jeho doktoři nedostavili, údajně pro nemoc, do práce. Simulantství není ani tak protestem jako poddáním se realitě. Platy lékařských specialistů se pohybují kolem 400 pesos za měsíc, což je méně než 10 dolarů na černém trhu.

Autobus veřejné dopravy je o hodinu zpožděn. A když konečně přijede, je tak narván lidmi, že ti se všemožně drží i zvenčí, a kodrcá se po městě, chrle ze sebe chuchvalce černého dýmu. Na polích zemědělského družstva v Batabanu na jižním pobřeží Kuby, úředníci a univerzitní profesoři si ošetřují puchýře a natažené svaly, po prvním dnu práce na jejich dvoutýdenní brigádě. Sklizeň je tak pracná a namáhavá jako nikdy za poslední půl století, protože pohonné hmoty pro zemědělské stroje nejsou. Toto jsou pouze některé ze symptomů. O diagnóze není sporu. Co je předmětem debaty, je prognóza.

"Hasta cuando?" Jak to dlouho ještě potrvá, ptají se Kubánci jeden druhého, stojíce ve frontách až tři hodiny, aby si mohli koupit několik liber brambor.

Hasta cuando? Je to výraz stoupajícího podráždění. Je to ale také zcela legitimní otázka. V policejním státě pod jednou stranou, bez nezávislých sdělovacích medií, nikdo nemůže přesněji odhadnout, jak je opozice skutečně rozšířena.

Podle nedávných výroků Fidela Castra plánuje odejít na odpočinek během pěti let. Rand Corporation, prognostický ústav ve své studii pro Pentagon předpovídá, že se Castro s jistým štěstím bude moci ještě udržet u moci tak 1 1/2 roku.

"Naprosto zde není co dělat, a i kdyby nějaké ty možnosti byly, co bych z toho měl, abych se jich chápal?" odpověděl otázkou X-ray (rentgenový) technik, který právě přistavuje z odpadového dřeva další místnost v domě svého tchána, protože v nemocnicích není co dělat.

Pro stoupence revoluce, i když ještě početné, ale zmenšující se skupiny, je toto velice smutná doba. Zlomyslnost Washingtonu zvítězila nad hrdinným pokusem vybudovat model komunistického státu v Karibské oblasti.

Castro nazývá současnou krizi "zvláštním obdobím v době míru", aby zdůvodnil příděly, které by byly nedostatečné i v době války a předpodívá, že jeho podivný druh tropického socialismu se z krize vynoří silnější než kdy před tím.

"Podívejte se na tohle", říká Elvira A., Kubánka středního věku a rozhodí listy přídělové knížky do tváře návštěvníka. "Jednu housku na den. Čtyři vejce na 10 dnů. Mléko žádné. Na Vánoce jsme dostali bonus, půl libry (asi 20 deka) kuřete. Půl libry!"

V generaci, která poznala pouze Castrův režim, může současná bída vyvolat jen rozličné pobouření. Ale Elvíra, která pamatuje ještě minulý režim a má zámožného bratrance v kubánské čtvrti u New Orleans, ta ví, o co jde.

Po deseti letech vězení jako politický vězeň uprchl její manžel před 12 lety z Kuby a zanechal tam Elvíru a děti. Nyní 21letého syna a 19letou dceru. Ta nyní zahanbeně ukazuje na padající omítku kdysi elegantní síně s vysokým stropem.

"Mýdlo ani čistící prostředky nejsou k dostání", řekla. Režim pochopitelně si nikdy těžkou hlavu ze strádání spotřebitelů nedělal. Stranická propaganda si skoro válečné omezování pochvaluje jako revoluční ideál. Konsumní společnost - čímž se myslí Spojené státy - je popisována jako bezhlavá nákupní mánie. "Já nechci žádné auto - pouze dost potravy, abych mohla nasytit Yeiniela", říká mladá žena z Regla a vytáhla rybí filé z pytlíku, aby připravila večeři pro čtyřletého synka. Nákup na černém trhu, dva tucty filé, ji stál téměř týdenní mzdu (je zaměstnána jako statistická pracovnice textilky).

Při chůzi k přívozu, který spojuje Reglo s Havanou, se žena zastavila na chvíli před výlohou hračkárny, zvané Edad de Oro, Zlatý věk. Téměř prázdná výloha celkem přesně vyjadřuje obsah obchodu. Záhada byla, proč se obchod vůbec namáhali otevřít. Kubánští pohlaváři nikdy nezapomenou prohlásit, že za vše může severoamerické obchodní embargo, když se pokoušejí vysvětlit, proč situace došla tak daleko.

Ale ve vyšších vládních kruzích, kde upřímnost je tolerována a občas se dokonce vyžaduje, někteří z pohlavárů jdou až za Castra, když hledají viníky současné katastrofy.

Pro ně připoutat Kubu tak těsně k osudu Sovětského svazu byla ne snad jenom nešťastná sázka vsazená na špatnou supervelmoc. Byl to přímo smrtelný hřích revoluce.

(přeložil James V. Jakoubek, Lakewood - USA) Dodatok: Nečaká takýto osud aj komunistické Slovensko? Vladimír Pavlík