--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Gajda Jaroslav
Název: Otevřený dopis pastoru Aleši Březinovi
Zdroj: NN Ročník........: 0003/012 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vážený pane Březino, předně se omlouvám za částečné, stylizačně upravené použití Vašeho úvodu z "otevřeného dopisu Petru Cibulkovi", zveřejněného ve 23 vydání Necenzurovaných novin ročníku 1992. Domnívám se totiž, že je i v tomto případě obsahově správný!

Píši Vám tento dopis proto, že Vás chci upozornit na určité skutečnosti, které by měla znát širší veřejnost a nikoliv jen Vy, nebo já či pár jiných - zúčastněných.

Ve svém "otevřeném dopise" Petru Cibulkovi si osvojujete právo upírat Cibulkovi právo kritiky bývalých i současných prominentů s poukazem na Cibulkovo prohlášení, že "v Norsku není demokracie, poněvadž Komunistická strana Norska nemá v předvolební kampani vymezen čas v televizi."

Udivilo mne, že Vy, pastor a člověk žijící v Kanadě, tedy v demokratické zemi, jste evidentně protidemokratického smýšlení, zatím co Cibulka neznaje tento pojem z praxe, se právě tímto názorem projevil jako pravý demokrat! Diskriminace či omezování práv minoritních politických stran, ať jde o kteroukoliv legální, o demokracii nesvědčí stejně jako o demokratickém myšlení nesvědčí upírání práva svobodného projevu kterémukoliv člověku! Váš "názor" nese silné rysy totalitního myšlení nehledě na polopravdy, které Cibulka svou otevřenou odpovědí uvedl na pravou míru. Její pravdivost jste potvrdil svým následovným "mlčením", čímž jste současně prokázal, že Váš "otevřený dopis" obsahoval dezinformace.

Nejvýraznější z dezinformací v tomto článku či dopise je Vaše poukazování na "zveřejnění sto tisíc jmen. Jmen lidí, kteří (podle Vašeho názoru) udělali kompromisy". Dále pak pokračujete slovy "Jen hrstka z nich podepsala spolupráci s StB dobrovolně". Tato Vaše tvrzení se vzácně shodují s obdobnými zveřejněnými před časem v exulantských časopisech Československé noviny a Československý týdeník v New Yorku. Všechny tyto "názory" vydávané za fakta silně připomínají dezinformační kampaň StB. Z tohoto důvodu si dovolím položit otázku: "Můžete podloženě vyčíslit poměr dobrovolných a nedobrovolných podpisů ve svazcích spolupracovníků StB?" Pokud se opíráte o články, tvrzení a lustrační osvědčení paní Zdeny Škvorecké-Salivarové, jsem nucen Vám sdělit, že je pro mne nevěrohodným proto, že paní Škvorecká byla lustrována pod jménem Zdena Josefa Švorecká a v seznamech spolupracovníků-agentů StB vedena pod jménem Zdena Škvorecká. Negativní lustrační osvědčení získané takovým trikem nepovažuji za věrohodné, navíc, když paní Škvorecká v řadě případů sama prohlásila nejen, že psala na žádost StB posudek na svou přítelkyni, ale navíc se s StB stýkala "u kávy".

Vaše "doporučení" Cibulkovi, aby "nehonil", podle Vás,"oběti", čímž myslíte agenty StB, "poněvadž nemá na to právo", opět je převzato ze slovníku totality! Přenechat trestání Bohu, jak o Cibulku žádáte, je obdobné přání, které před časem, v poněkud jiné formě, na stránkách časopisu Reportér doporučoval Zdeněk Eis. Jeho doporučením však bylo "přenechat posouzení příštím generacím". Jeho "doporučení" je logické, lustrovaný agent StB nemůže doporučovat Boha! V paralele jsou však obě doporučení totožná, jenže každý člověk není pastorem, nebo agentem StB. Od žurnalistů se pravděpodobně ani Vy, ani agent Eis, splnění vašich přání nedočkáte. Alespoň od těch ne, kteří vyznávají pojem "žurnalistická etika", ví, co znamená pojem demokracie a jsou si vědomi nejen své povinnosti informovat čtenáře, ale především mají v sobě dostatek sil informovat čtenáře pravdivě a nepředkládat jim dezinformace. Posouzení a souzení patří pak jiným, reálným a kvalifikovaným současníkům.

Váš článek s titulem "Requiem za Chartu 77" zveřejněný dne 8. dubna 1993 ve Vámi vydávaném časopise Satelit nese stejné rysy dezinformací jako "otevřený dopis Petru Cibulkovi". Především je to označení seznamů spolupracovníků StB vydaných Necenzurovanými novinami přívlastkem "Cibulkovy seznamy". Dnes už dávno každý ví, že se o "Cibulkovy seznamy" nejedná, že jde o přepis registrů StB a o jejich pravosti, kromě jiného, svědčí skutečnost, že zatím z každého proběhlého procesu v této záležitosti vyšly Necenzurované noviny vítězně.

V článku "Requiem..." se trapně opakujete zdůrazněním názoru Cibulky na demokracii v Norsku, o kterém jste psal již v "otevřeném dopise". Tato skutečnost svědčí o tom, že tento jeho názor je jediným, čím jste schopen, i když polemicky, stavět jej do světla "zastánce bolševiků". Tím na sebe prozrazujete, že o Komunistické straně Norska nevíte nic a její činnost si pletete s bývalou totalitní KSČ. Na druhé straně však zdůrazňujete svůj "protikomunistický odboj" tím, že jste při propouštění z Borů připsal na propouštěcí prohlášení o mlčenlivosti větu "Nebyl jsem seznámen s ničím". Samozřejmě, "nepřehlédnutelné" hrdinství. Podepsal jste Chartu 77, zatímco já jsem ji nepodepsal. Věřím, že Vaším rozhodnutím Chartu podepsat byla její ideová myšlenka, zatímco mým důvodem ji nepodepsat byly podpisy soudruhů Dienstbiera, Šabaty a jiných, se kterými jsem neměl nejmenší chuti stát v jedné řadě právě proto, že už tehdy jsem znal detailně jejich "pokřivené páteře", které výrazně Chartu zprofanovaly přesto, že se pod ní nachází podpisy drtivé většiny poctivých lidí.

Čtenáře se snažíte dezinformovat tvrzením, že ten, kdo "podepsal" spolupráci s StB, vycestoval do zahraničí, což považujete za "šikovnost". Já zase neznám jediného z těch, kteří "podepsali", vycestovali do zahraničí a pak tuto skutečnost, doplněnou svými "čistými" důvody, v cizině oznámili příslušným úřadům! Ba naopak tato fakta tajili až do poslední chvíle, a teprve vydání seznamů spolupracovníků StB je odhalilo. Navíc jsou však po ruce fakta, která dokazují, že komunistická mafie v Československu změnila od roku 1974 taktiku - odpůrcům totality nejenže povolovala vystěhování z republiky, ale mnohým bylo trvalé vystěhování neoficiální "návštěvou" StB "doporučeno"! V jiných případech byla udělována pracovní povolení v zahraničí se stanoveným termínem návratu. Při návratu do republiky byl pak těmto lidem na čs. hraničním přechodu odňat cestovní pas a nebyli do republiky vpuštěni. Nejznámějším z těchto případů je filmový herec Pavel Landovský, který pak musel nadále, proti své vůli, zůstat v rakouském exilu.

Váš příklad emigranta - agenta StB Jiřího V. (proč ne celé jméno? Žijeme v demokracii!), jehož jméno se objevilo v seznamu lustrovaných novinářů, a byl "obzvláště záporně hodnocen", který se po revoluci vrátil do republiky a Vy jste si teprve za čtrnáct dnů "uvědomil", že tento "stoprocentní agent" se nejmenoval Jiří, ale Miloš, není vinou Cibulky, nebo zveřejněného seznamu spolupracovníků StB, nýbrž Vaší! Aby k takovému "omylu" příště nedošlo, je tady rada - nesmíte číst povrchně, nebo si musíte zdokonalit znalost mateřského jazyka!

Uvedl jsem jen několik příkladů dezinformací, které Váš "otevřený dopis Petru Cibulkovi" a článek "Requiem za Chartu 77" obsahuje. Kromě této skutečnosti upozorňujete čtenáře na svou "odvahu" v boji proti totalitě, upíráte jiným právo na demokratické vyřčení svého názoru a na druhé straně "přecházíte mlčením" své vlastní činy, které by mohly vrhnout stín na Vaše jméno.

Kupříkladu je to skutečnost, že jste se o své dovolené v roce 1990 v Beskydech představoval funkcí redaktora Hlasu Ameriky z Toronta. Ve stejné době a na stejném místě jste spřádal plány o natočení dokumentárního filmu, jehož cílem mělo být "vytvoření glorioly manželů Škvoreckých a emigrantů sdružených kolem jejich nakladatelství". Zajímavou skutečností je, že jste tyto plány spřádal s člověkem, který byl do roku 1968 členem KSČ, kdysi v minulosti nejmladším ředitelem Pionýrského domu v republice a i dnes je známo, že jeho myšlení je myšlením zásadového komunisty! Nic na tom nemění ani skutečnost, že se nejedná o dogmatika, jde o slušného člověka, ale jeho vztah k emigraci je asi takovým jako můj vztah k Leninovi! To všechno Vám však nebylo překážkou, zatímco Cibulkovo demokratické vyjádření názoru je ve Vašich očích levičáctvím a vydání seznamů spolupracovníků StB, slušně řečeno, nepřístojností.

Závěrem se vkrádá myšlenka, jaký cíl jste "otevřeným dopisem Petru Cibulkovi" a článkem "Requiem za Chartu 77" sledoval? Je evidentním, že se jedná o osobní útoky na toho, který stojí v čele těch, co prokázali odvahu a seznamy spolupracovníků StB zveřejnili. V neposlední řadě jde o pokus zlehčení jejich významu stejně jako o zlehčení významu lustrací a jejich výsledků. Navíc "Requiem za Chartu 77", napsáno ve "škvorecko salivarovském levičáckém stylu truchlohry", napovídá, že jde sice o Váš článek, ale cizí myšlenky, které už tady také byly. Přesto si však kladu otázku: "Jde o Vaši ješitnost zapadlého Chartisty, nebo o záměr někoho jiného prostřednictvím znevážení Cibulky znevěrohodnotit obsah Necenzurovaných novin!?" Přikláním se k druhému.

Jaroslav Gajda, New York