--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis, armádo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/014 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Bedřich KAREL
Reatestace důstojníků VOZ (VKR) aneb jak to všechno začalo
V předcházejících pokračováních seriálu jsme věnovali mnoho prostoru právě probíhajícím personálním pohovorům v armádě. Jakým pochybným způsobem probíhají, se čtenář může dočíst v čísle 12, ve kterém je popsán slavný rozkaz č. 23/1993, jenž je zpracován způsobem předem vylučujícím objektivní posouzení podílu vojáků z povolání na prodlužování agonie bývalého režimu. A protože panu ministrovi Baudyšovi zřejmě chybí informace nebo špatně slouží paměť, věnujeme se v příštích částech seriálu instituci, která v armádě vzbuzovala strach a jejíž působení - v pozměněné formě - neustalo dodnes. Estébáci z VKR prošli "prověrkami" obou předchozích ministrů obrany a byli většinou přeřazeni k Vojenské policii a VOZ (Voj. obrannému zpravodajství). Ti, kteří neprošli, byli přeřazeni také, ovšem jinam ... Podle Frolíkova Nástinu organizačního vývoje SNB v letech 1948-1989 (Sborník archivních prací 1991). stala se vojenská kontrarozvědka jednou ze správ či tehdy ještě sektorů StB, již v roce 1949. Podle prvního dochovaného návrhu organizačního řádu Státní bezpečnosti, se vyznavači koncentrace moci rázně chopili příležitosti a začali vytvářet Velitelství StB, kterému měly být podřízeny ostatní sektory skupiny BAa (kontrarozvědka, odd. sledování, vyšetřování, ale také ochrana vládních činitelů, skupina věznic a táborů nucených prací, atp.). Navíc měla být k MNB (Ministerstvo národní bezpečnosti) přičleněna i vojenská kontrarozvědka (VKR), která dosud byla součástí Gen. štábu československé armády.
Toto přiřazení Vojenského obranného zpravodajství k čistě policejním složkám, je třeba nesporně hodnotit jako důsledek stoupajícího vlivu sovětského příkladu, byť i vojenská kontrarozvědka (pod Reicinovým vedením) nemalým dílem přispěla k "boji s vnitřním nepřítelem", kterému se věnovala s daleko větší energií, než boji se skutečnými agenturními sítěmi cizích tajných služeb.
V sovětském, a konečně i v našem mocenském systému, byla totiž vojenská kontrarozvědka součástí centralizované tajné služby (KGB), podřízené rezortu vnitra (či přímo ministerstvu tajné policie), protože jejím úkolem není ani tak armádu chránit, jako ji kontrolovat ...
VKR prošla několika organizačními změnami ve schematu Státní bezpečnosti: v r. 1966, kdy byla znovu zřízena HS StB, do níž byly zařazeny- kontr. správa MV, HS VKR a správa sledování z centrály MV a 1 zvl. odbor MV. VKR byla už tehdy označena jako III. správa SNB, pod spisovým značením SKR. Těch změn, vcelku nepodstatných, bylo do vyjmutí VKR z pravomoci MV ministrem Sacherem (1.4. 1990) a předání ministerstvu obrany ještě několik.
Co bylo úkolem VKR ?
Vojenská kontrarozvědka, která byla v závěru roku 1989 v přímé podřízenosti I. nám. FMV genpor. ing. Alojze Lorence, CSc., přešla rozkazem čj. SKR 0023/01-1989 ze dne 18.7.1989 z řízení genmjr. Ing. Pavola Vrlíka do rukou nového náčelníka HS VKR, genmjr. Ing. Josefa Červáška. Jeho prvním zástupcem se stal plk. Josef Pejša a zástupcem plk. JUDr. Jaroslav Benda. Neméně zajímavá jsou i jména důstojníků zastupujících bratrskou sovětskou instituci KGB, styčnými pracovníky byli dva generálové: genmjr. Jurij Ivanovič Vetoškin a genmjr. Vladimír Vladimirovič Chromych. V Protokolu o předání a převzetí funkce náčelníka HS VKR se mj. praví: "Odevzdání a převzetí funkce náčelníka HS VKR bylo provedeno podle pokynů I. nám. MV ČSSR genpor. Ing. A. Lorence, CSc. V jeho průběhu přijal genmjr. Ing. J. Červášek doklady náčelníků KO, AIPO, OOO, 3. odboru, OMO, SZÚ, finančního orgána (...) a VSID HSVKR, náčelníka SVKR ZVO, náč. odborů VKR 1. A, 4. A, 10. LA, VPVOS, HSPS OSH, VVVO, FMNO a GŠ ČSLA a vel. provozního praporu".
Kádrová situace a morálně politický stav "Podle tabulek mírových počtů je ve vojenské kontrarozvědce plánováno celkem 94O funkcí pro důstojníky, všechny s kvalifikačním požadavkem vysokoškolského vzdělání. K 1.10. 1989 je obsazeno celkem 935 funkcí, dalších 8 příslušníků je v dispozicích.
Kádrová situace ve VKR z hlediska hlavních ukazatelů má dobrou úroveň. V řídícím aparátu převažují schopní a zkušení náčelníci ..."
V další části protokolu si soudruzi pochvalují míru uvědomění armádních fízlů: "Morálně politický stav příslušníků VKR je na dobré úrovni, o čemž svědčí odpovědný a obětavý přístup k plnění služebních úkolů (-špiclování a udávání důstojníků a vojáků, pozn. aut.) ... snaha o dosahování dobrých výsledků v práci ... rozvoj socialistické soutěže ... růst profesionální úrovně práce (-v příští části seriálu bude moci čtenář sám posoudit onu úroveň..., pozn. aut.), zvyšování odborných a politických znalostí, uvědomělý vztah k politice KSČ i Sovětskému svazu..."
Organizace VKR, bojová a mobilizační pohotovost "Organizace VKR je učleněna (...) podle organizace ČSLA, vojsk MV a HSPS OSH jak v období míru, tak i pro případ branné pohotovosti státu (BPS). Mírová a válečná organizační struktura VKR je stanovena "Plánem mobilizačního rozvinutí VKR" (čj. 002/19 ZD-1986) schváleným náměstkem MV ČSSR dne 4.9.1986.
V současné době je mírově z rezortu MV pro VKR vyčleněno 94O funkcí. Organizace HSVKR je stanovena tabulkou č. 27 schválenou MV ČSSR s platností od 1.9. 1989 ...
Doplňování VKR na válečné počty je zabezpečeno: 1. rozčleněním mírového kádrového stavu
2. doplněním příslušníky SNB (-rozuměj estébáky z různých správ, pozn. aut.) podle "Směrnic pro vyčleňování příslušníků SNB k VKR za BPS (RMV ČSSR VPO č. 1/1987) 3. doplněním zálohami VKR ČVO 994, 995 a zálohami FMNO ... VKR má v současné době evidenci 3.150 záloh ČVO 994, 995 (!). Podle plánu budování záloh má mít k 31.12. 1990 v první třídě kvality (!?) 3.406 záloh ..."
Soudruzi pochopitelně myslí na všechno i v případě ohrožení socialistického zřízení: "Pro plnění úkolů při vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření po linii MV ČSSR (-rozuměj např. likvidační akce NORBERT, ZÁSAH apod., pozn. aut.) je zpracován "Dílčí plán náčelníka III. správy SNB k zajištění MBO ve VKR" (čj. OO47/1983) schválený náměstkem MV ČSSR (-A. Lorencem). V potřebném rozsahu jsou zpracovány obdobné plány u všech útvarů VKR ..."
Státobezpečnostní a operativní situace v OS ČSSR (od 1.1. do 1.9. 1989)
V této části protokolu se hovoří o "stabilizované situaci v OS ČSSR, kdy drtivá část vojáků z povolání (...) plní úkoly při zabezpečování bojové pohotovosti svědomitě a svými postoji vyjadřuje podporu politice KSČ", přesto konstatuje, že se "u některých vojáků základní služby a mladých vojáků z povolání projevují negativní politické názory, které v jednotlivých případech vyúsťují v protiprávní jednání ..." To však není příliš zajímavé a nemělo by smysl citovat sáhodlouhé pasáže v nichž se zvláštním jazykem, tolik typickým pro "předvoj lidstva", soudruzi navzájem ujišťují o své loyalitě k režimu.
Už Jan Frolík ve své publikaci dokládá, že prvořadým úkolem VKR bylo hlídat armádu a posilovat její servilitu k bolševickému režimu. VKR nebyla ničím jiným, než politickou policií v khaki uniformách a její příslušníci se hlavně věnovali umělému vytváření "nepřátel socialismu a agentů západních rozvědek", čemuž věnovali veškerou energii. Existenční a někdy i fyzická likvidace postižených, byla zcela logickým důsledkem působení této ponuré instituce, řízené - jako všechno ve státě - komunistickou partají. Groteskní a navzájem se vylučující tvrzení, které ilustruje pouhé "vykazování činnosti", prolíná celou zprávou. Např. v oddílu Činnost nepřátelských rozvědek, se popisuje jakým zvrhlým způsobem se imperialistické agentury snaží získávat informace o armádě a ideologicky rozvracet režim, avšak VKR se nemůže pochlubit žádným konkrétním příkladem úspěšného odhalení agenta.
Směšné výsledky ...
V předávacím protokolu jsou uvedeny i rozpracované, případně "úspěšně" vyřešené případy nepřátelské činnosti proti armádě, jidášský groš je třeba si zasloužit. V další části protokolu se konstatuje, že "Vojenskou kontrarozvědkou je evidováno 1.192 příslušníků OS ČSSR s trvajícími soukromými i mimoslužebními styky na KZÚ, KZ a VC. Z nich 163 (68 důstojníků, 22 praporčíků, 73 obč. pracovníků) své styky utajuje (...); 8 těchto příslušníků je kontrarozvědně rozpracováváno a ke 49 jsou poznatky prohlubovány v osobních spisech PO (...). V ostatních případech je prováděna základní prověrka. Doposud však u žádné z prověřovaných osob nebylo páchání trestné činnosti prokázáno."
VKR se zabývala i tzv. kontrarozvědnou ochranou osob v zahraničí, což se týkalo 281 osob, z toho 105 příslušníků ZS GŠ ČSLA, 150 osob zařazených na akci VTP v Libyi, 19 příslušníků ČSLA vyslaných do jednotek OSN v Namibii a 7 v Angole.
Faktem potvrzujícím nulové výsledky VKR směrem k údajnému pronikání cizích agentur, je konstatování týkající se ochrany příslušníků ZS GŠ v signálních svazcích, cit.: "Jejich dosavadní prověrkou nebylo však podezření potvrzeno ani vyvráceno. Nové poznatky, které by vedly ke kontrarozvědnému rozpracování, získány nebyly ..." Jediným "úspěšně vyřešeným" případem, byla činnost jistého majora Josefa H., příslušníka VÚ 6363 Žatec, jenž navázal styky s vyšším libyjským důstojníkem, kterému vyzrazoval závažné poznatky týkající se "chráněných zájmů ČSLA." VKR se zabývala důstojníky, kteří cestovali do zahraničí (vesměs do tzv. bratrských států) a v protokolu se s uspokojením konstatuje, že nedošlo k žádnému případu zběhnutí ...
Hoši od kontrarozvědky se samosebou zajímali i o navrátilce z kapitalistické ciziny (většinou se jednalo o vojáky základní služby a obč. pracovníky) a i zde se ve zprávě hovoří, že "nebylo zjištěno páchání trestné činnosti spadající do působnosti vyšetřovatele StB ve VKR" (-profese oněch vyšetřovatelů byla ve VKR běžná a v těchto funkcích působili největší gauneři ze Státní bezpečnosti, pozn. aut.).
Špiónománie bez výsledků
Součástí protokolu je i pasáž zabývající se konkrétními případy tzv. výzvědné činnosti a ani zde se naši čačtí kontrarozvědčíci nemohou pochlubit valnými úspěchy. "V r. 1989 nedošlo k realizaci (...) žádné osoby pro spáchání tr. činu podle ş 105 tr. zák. (-vyzvědačství). V tématice vyzvědačství bylo rozpracováváno celkem 8 SKR - spolupracovníků kontrarozvědky (1-P, 7-S; z toho 1-S na jev), z nichž nově založeny byly 3 (S-VAL, a S-ŠVAGOR na civilní osoby - výjezdáře z CPP do KZ a S-KURÝR na vojáka základní služby - abs. VKVŠ)."
Pro soudruhy zcela nepochopitelným případem je nabízení spolupráce cizí rozvědce z vlastní iniciativy (v roce 1989 byly rozpracovány tři signály, opět bez viditelných výsledků...).
Další činností VKR byl "boj s rozvědkou z legálních pozic", pomocí získávání informací rozvědným pozorováním (-aktivní byli zvláště pracovníci voj. oddělení ZÚ Francie, USA, NSR a V. Británie).
Technická rozvědka
Naši odvážní chlapci se zaměřili i na vesmír, zaznamenali mimo vzdušného i kosmický průzkum teritoria ČSSR... Věrní sovětští přátelé je nenechali na holičkách, a jak zpráva uvádí: "...v součinnosti s II., IV., VI. a XIII. správou SNB, VŠ SNB a S-StB KS SNB Plzeň byla plněna kontrarozvědná opatření v S-ASTA a KUKAČKA s cílem odhalení automatizovaného zařízení tech. rozvědky (AZTR) u režimových útvarů ČSLA..." Technika byla použita sovětská.
V jednom šiku
Spolupráce s ostatními správami SNB (-čti StB) byla přímo vzorová, kolegové od "státní" neodepřeli žádnou službu, totéž samozřejmě platilo i pro KGB (GRU).
"V souladu s rozkazem MV ČSSR č. 6/1983 se VKR podílí na vnější kontrarozvědné ochraně útvarů SSkV ve 38 posádkách společné dislokace a v 6 společně využívaných vojenských prostorech. Základní normou pro koordinaci spolupráce VKR a III. hlavní správy VSB SSSR je "Perspektivní plán spolupráce na léta 1986-1990".
S okupantskou armádou fungovala spolupráce přímo na jedničku a soudruzi si nic neodpírali, kolegiální výpomoc byla samozřejmá: "...na společnou kontrolu vedení HS VKR a ZO VSB při SSkV byly vzaty tyto akce: S-RODINA, S-ŠVAGOR, PO-LETIŠTĚ, PO-FELIX a využití agenta FRANZ. Dále jsou organizovány prověrky v následujících akcích: S-KABEL, PO-VETEŠNÍK, PO-GOLF, PO-ROM, PO-MAXIM, PO-ZNÁMÁ, PO-ZÁJEM, PO-HIFI, PO-LAZNÍK, PO-RENATO, Po-PIPO, PO-ZNÁMOST, PO-SOVA..."
Ideodiverzní činnost
Nejdůležitější činností VKR bylo sledování režimu nepřátelských nálad v armádě, které spolu s blížícím se koncem bolševické nadvlády narůstaly a nabývaly na významu zvláště mezi vojáky prezenční služby, mladšími důstojníky a praporčíky. Bohužel pro čs. armádu bylo symptomatické, že podobných případů bylo nemnoho... "Nejrozšířenějšími kanály pronikání ideologické diverze do řad vojenské veřejnosti zůstávají styky vojáků na pravicové a antisocialistické živly, poslechy a sledování nepřátelských sděl. prostředků, rozšiřování protizákonných a ideologicky závadových písemností a nepřátelské působení církví a náboženských sekt ... Předmětem zájmu VKR je 19 příslušníků OS k nimž byly získány poznatky o stycích na představitele CHARTY 77 a dalších tzv. nezávislých iniciativ. Z nich 1 důstojník a 3 vojáci ZS jsou pro závadovou činnost ve spojení s chartisty vedeni ve svazcích kontrarozvědného rozpracování ..." Groteskně působí závěrečné konstatování, že "motivem účasti na uvedených akcích (-Palachův týden v lednu 1989, pozn. aut.) byla výstřednost (?), snaha o propuštění do zálohy a zvědavost" (...).
Bolševik nezapomíná
VKR evidovala i vojáky, kteří armádu opustili po ruské okupaci: "...V OS je VKR vedena báze 6O osob (43 důstojníků, 6 praporčíků, 11 obč. pracovníků) kompromitovaných postoji a činností v letech 1968-69..." Podobně evidovala i souhlasný postoj příslušníků armády s "pamfletem Několik vět" (-souhlas projevilo 45 armádních příslušníků).
Bylo rovněž "odhaleno" zhotovení tzv. PAMFLETU NEZÁVISLÉHO SVOBODNÉHO SDRUŽENÍ vojákem zákl. služby, mezi vojáky ZS získal 9 podpisů...
Ve vojenských objektech se objevila i hesla a nápisy (CHARTA 77, CHCEME HAVLA, DEJTE NÁM SVOBODU, PRYČ SE SSSR, PALACH 69) a fašistické symboly...
Soudruzi sledovali i poslouchání nepřátelských sděl. prostředků, kdy bylo odhaleno celkem 25 "poslechů", z toho 8 kolektivních (...).
Podobné protikomunistické zločiny se pochopitelně neobešly bez následků: 9 příslušníků OS bylo pro podporu a propagaci fašismu předáno vyšetřovateli StB ve VKR.
Udavači, práskači, fízlové
VKR se neskládala pouze z 1.2OO fízlů z profese, ke špiclování bylo potřeba mnohem víc ochotných duší schopných prásknout svého kolegu ze sousedního kavalce. Podobně jako ostatní správy pověstné Státní bezpečnosti, disponovala i vojenská kontrarozvědka sítí konfidentů, která pokrývala celou armádu. Závažným zjištěním je fakt, že spolupracovníci VKR (SKR) dnes slouží novým či spíše staronovým pánům.
Součástí protokolu je i pasáž, ve které jsou spolupracovníci VKR zmíněni a na ukázku přetiskujeme autentický dokument, jenž ukazuje stav konfidentů činných u Protivzdušné obrany státu (PVOS) ke 3O. 6. 1989.
Bránit socialismus tehdy estébákům pomáhalo celkem 5O rezidentů, 6O4 agentů a 903 důvěrníků, to vše pouze u jednoho druhu vojska.
Další komentář je tuším zbytečný ...
(Pokračování v příštím čísle)