--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Mediace
Zdroj: NN Ročník........: 0003/014 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 15.06.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ze Západu se k nám dostává mnohé nové. Často něco, o co ani není třeba stát. Avšak mediace je něčím, co by nás mělo zajímat. Jde o natolik novou věc, že se mnohdy zaměňuje s pojmem atraktivnějším a známějším, s meditací.

Mediací se rozumí zprostředkování komunikace mezi stranami stojícími proti sobě v řešení konfliktu. Takovouto činností se zabývá v oblasti řešení konfliktů mezi zájmy ochrany životního prostředí a zájmy hospodářskými, Ústav pro ekopolitiku. Jde o nadaci stojící mimo státní orgány.

Co je na tomto ústavu zajímavé, je právě jeho zaměření a metoda, jíž využívá. Jeho cílem není nahradit státní orgány, ani rozhodovat spory vzniklé v konfliktu zájmů ekologických a ekonomických. Pracovníci ústavu umí vést strany ve sporu, v konfliktu k samostatnému rozhodnutí. Vedou je k takové analýze jejich vlastních, proti sobě stojících zájmů, aby jejím výsledkem byla dohoda mezi nimi. Dohoda vyjadřující naplnění optimálně možných požadavků těch, kdo dohodu pod vedením pracovníků ústavu uzavřou. Nelze tedy od pracovníků ústavu - mediátorů očekávat, že za kohokoliv rozhodnou.

Již zaměření Ústavu pro ekopolitiku napovídá, že se bude mnohdy angažovat v konfliktech zájmů partikulárních, a takzvaných vyšších zájmů, v nichž proti sobě budou stát občané či obce na straně jedné a státní aparát, zejména moci výkonné na straně druhé. Je to tedy novum pro naše chápání státního aparátu, jako nějaké vrchnosti reprezentující zájem, kterému vždy musíme se svým zájmem ustoupit.

Sám ústav je doposud ve veřejnosti natolik málo známý, že se nedá říci, jak bude skutečně využíván těmi, kdo se do konfliktu dostanou. Má-li však být řešení konfliktu skutečně výsledkem rovné a rovnoprávné aktivity sporných stran, nelze ústav než doporučit. Věc má pouze jeden háček. Předpokládá se, že strany v konfliktu proti sobě stojící přijmou služby ústavu jako mediátora shodně a dobrovolně, což se od institucí reprezentující státní aparát, zejména moc výkonnou, příliš očekávat nedá. Upravit činnost ústavu jako mediátora ze zákona je samo o sobě proti smyslu mediace. Snad by se dala přijmout myšlenka uzákonění povinnosti přijmout služby mediátora v určitých druzích konfliktů a s určitými stranami v konfliktu proti sobě stojícím. Třeba však zvážit, zda by takováto povinnost nebyla nakonec na újmu opravdovosti a upřímnosti stran, mediátorovy rady a jím nabízené postupy jednání přijmout.

Není však dobré hledat důvody proti jen proto, abychom nemuseli nic dělat. Z tohoto důvodu sdělujeme čtenářům, zájemcům o pomoc mediátorů, ale i zájemcům o spolupráci s ústavem jeho adresu: Ústav pro ekopolitiku, U dvou srpů 2, 150 00 Praha 5.

V Praze dne 15. června 1993

pro NN JUDr. Vladimír Kolář