TEMELÍN

(Pokračování z minulého čísla)

Jaderná elektrárna Temelín je rozestavěný gigant z doby energetické koncepce, založené na mamutí jaderné elektrárně v každém karaji republiky. Její stavba byla zahájena v roce 1983. Původně se počítalo se čtyřmi reaktory sovětské výroby, typu VVER 1000, které měly pohánět čtyři tísícimegawatové generátory. Nyní porjekt počítá s dostavbou dvou reaktorů opatřených kontejnemrem podle západního vzrou a evropských požadavků bezpečnosti provozu. V současnosti je velká rozestavěnost u prvního bloku a značně pokročilá u druhého. Bloky číslo 3 a 4 zůstaly od jara 1990 v základech stavby.

V souvislosti s téměř permanentní diskusí o energetické koncepci státu, s ekologickými problémyy naší země, se světovým ústupem od jaderné energetiky a protijaderným hnutím, s otázkami finančního zajištění stavby, s privatizací ČEZu i se vztahy k Rakousku se otázka Temelína vždy znovu dostává do popředí zájmu veřejnosti a následně i odpovědných orgánů státu.

Hlavními okruhy problémů, kterým je třeba věnovat pozornost při posuzování otázky Temelín,a jsou vztahy k jeho okolí, vliv případného dokončení na energetickou soustavu a energetickou politiku státu, vztah dostavby Temelína k problému uhelné energetiky, zejména v ohledech na problémy v severních Čechách, financování dostavby a společenské a politické souvislosti dostavby JETE.

Kromě všeobecně popsaných vlivů jaderných elektráren na životní prostředí je třeba si u Temelína všimnout možného dopadu jeho provozu na další klima regionu a na kvalitu a další osudy odpadních vod.

JETE je budována dalko od všech významnějších průmyslových a sídelních center, a proto většina jinak využitelného tepla bude rozptylována přes chladicí věže a odpadní vody do okolí. Důsledky tohoto tepelného znečištění by se porjevili ve změně klimatických podmínek. Na základě zkušeností lze očekávat snížení osvitu v celé českobudějovické pánvi, v oblastech toku vodních par až o 10 %. V zimních měsících lze očekávat spoluúčast Temelína na vzniku či přímo vytváření inverzních a smogových stavů. I spolupůsobení při vzniku mimořádně koncentrovaných bodových srážek (nad 50 mm) v letních měsících.

Při provozu reaktorů typu VVER 1000, které využívají ke stínění reaktorů chladicí vodou, vzniká velké množství tritia, které nelze vzhledem k velkému objemu průběžně vypouštěných vod nikterak separovat. Tritiové vody budou proto ředěny vltavskou vodou na přípustnou koncentraci ve výpusti a odváděny do Vltavy.

Názory odborníků ne potenciální nebezpečnost tritia pro životní prostředí se různí. Koloběh tritia v metabolismu živých organismů je v počátcích výzkumu. Pozitivně je však známa značná bioselektivita tohoto radioaktivního izotopu na úroveň nižších forem života. Některé vodní organismy se mu vyhývají, jiné jej ve svém těle obsahují až stokrát víc, než je ho obsaženo v jejich vodním prostředí. Mezi Prahou a Týnem je na Vltavě řada nádrží. V nich může docházet ke kumulaci tritia ve vodních organismech a při hormadném úhynu k náhlému zvýšení jeho koncentrace nad hygienické normy. Přitom Vltava je vodárenským zdrojem pro Prahu a uvažuje se, že v budoucnu bude zdrojem až 60 % pitné vody pro celou dvouapůlmiliónovou středočeskou aglomeraci.

Také infrastruktura, ovlivněná hospodářskou polohou elektrárny, se výrazně dotkne svého okolí. Již vzpomenutý nedostatek vhodných odbytišť tepla vede některé projektanty k návrhům na vybudování horkovodu až do plzeňské aglomerace. Rovněž tak naprostá většina vyrobeného elektrického proudu nebude využita v místě, ale spotřebovávána mimo region. Tím byla vyvolána nutnost zadrátovat tento zemědělský kraj několika větvemi velmi silné přenosové sítě.

Často uváděný argument "buď JETE, nebo pokračování ve znečišťování ovzduší v severních Čechách" neobstojí, neboť v době optimisticky předpokládaného náběhu JETE (1997) bude dle harmonogramu odsíření velké části severočeských elektráren již odsířena a u zbývalých budou probíhat práce na výstavbě odsířovacích zařízení nebo na úpravě technologií spalovacího procesu. V souvislosti s úvahami o Temelínu a severních Čechách se až dosud obcházela také jiná oodstatná okolnost. Nebyla jí poskytnuta patřičná váha ani v úvahách o energetické politice, přestože je pro obě určující. jde o to, že většina povrchových dolů se nachází, i přes nově vymezené limity těžby, před polovinou své životnosti a rozhodně je nelze bez dalšího opustit. Zahlazení následků těžby je projektováno, musí probíhat již po dobu důlní činnosti a konečné podoby nabývá s jejím ukončením. Peníze k tomu nutné se tedy vytvářejí postupně, žádný záložný fond v minulých letech vytvořen nebyl, takže s prostředky na rekultivaci lze počítat jedině z budoucí důlní činnosti. Ukazuje se, že ani objem těžby, který se v severočeském revíru na konci osmdesátých let pohyboval kolem 80 miliónů tun ročně, zřejmě nepůjde výrazněji snížit pod 50 miliónů tun, neboť na investice vysoce náročná důlní technika musí vykonávat ročně jistý objem prací, aby se vůbec zaplatila. je proto třeba reálně počítat s těžbou 45 - 50 miliónů tun ročně nejméně po dobu 10 let a uvažovat spíše než o dostavbě JETE o přestavbě stávajících a výstavbě nových uhelných elektráren. Technologie jejich čistého a přitom ekonomického provozu jsou dnes ve světě propracovány téměř k dokonalosti a v jejich nejekologičtější podobě, to jest v třídě výkonu 30 - 100 W, jsou tyto elektrárny také nejvhodnější pro vytvoření zdrojové základny pro vytvoření zdrojové základny moderního energetického systému.

Nejdiskutovanější otázkou Temelína v současnosti jsou náklady na jeho dostavbu. Podle různých údajů bylo dosud proinvestováno 23 - 30 miliard korun. Celkové náklady na výstavbu dvou bloků by měly činit 67,1 miliardy korun v cenách z ledna 1991. Podle údajů investora, publikovaných k různým účelům, je k dokončení dvou bloků třeba investovat ještě 43 - 48,8 miliard korun převážně do technologické části. Existují však i vyšší odhady nákladů: 80 - 120, či dokonce 180 miliard korun. Tyto odhady vycházejí z toho, že skloubení západního zabezpečovacícho systému se sovětským reaktorem si vyžádá výrobu a instalaci zcela nových, dosud nikde neodzkoušených a nelicencovaných částí. to vytváří přesně stejnou situaci, která vedla ke zdražení a následnému ukončení stavby většiny rozestavěných elektráren v USA, když po Černobylu došlo k zavedení přísných bezpečnostních předpisů. Prodloužení výstavby a nutnost opakované nové výroby některých částí zařízení vedly k zvýšení nákladů až o 200 %. Lze tedy předpokládat, že k zvýšení dnes uváděných nákladů skutečně dojde. V nejlepším případě na úroveň nejnižšího předpokládaného zvýšení, tj. na 80 miliard.

ČEZ uvádí, že na dostavbu elektrárny a veškeré předpokládané nutné investiční akce bude potřebovat v letech 1992 - 1997 182,5 miliardy korun. Z toho počítá s vytvořením 121 miliardy vlastních prostředků, 12,9 miliardy hodlá čerpat ze sjednaných půjček a 48,6 miliardy potřebuje buď půjčit zcela, nebo získat vývozní licence a částečně si přivydělat vývozem proudu. V různých variantách uvažuje o vývozu výkonu 300 -500 MW po 6.000 hodinách ročně po dobu 10 let.

ČEZ k tomu potřebuje garance státu na půjčky, licenční povolení na vývoz, případně garanci, že v případě neschopnosti vytvořit zdroje na zaplacení půjček mu bude vývoz proudem povolen.

Až dosud prováděl ČEZ financování dostavby z vlastních zdrojů a z půjčky u Komerční banky. Od června do prosince 1991 investoval zhruba půl miliardy měsíčně. Další financování bez nových půjček už tako akciová společnost unést nemůže, a proto se otázka státních garancí stala naléhavou. ČEZ proto přes ministerstvo průmyslu a obchodu inicioval vznik mateiálu "Zpráva o dostavbě jaderné elektrárně Temelín", který má vládě účelnost dostavby, a tím i požadované garance za půjčky dokázat. Materiál byl od samého počátku připravován s tímto úmyslem a diskuse k němu vyvolaná mu měla jen zajistit zdání objektivity. Závěr byl znám již před zpracováním studie.

V této souvislosti je třeba upozornit na následující závažné materiály:

Mise Světové banky, která ve dnech 2. - 4. listopadu 1992 otázku dostavby JETE zkoumala, dospěla ve své zprávě k závěru, že Temelín je zhlediska potřeb naší energetiky zbytečný, jeho výstavba, pokud by nesloužila výrobě na export, by vedla k masové likvidaci zdrojů na severu Čech a k vytvoření vysoké nezaměstnanosti. V této souvislosti dodává, že vyčištění uhelných bloků považuje za méně nákladné než dostavbu JETE, a proto doporučuje odložit další výstavbu do doby, než bude nový zdroj skutečně potřebný, což je podle jejích odhadů někdy po roce 2010. Minimálně doporučuje odložit rozhodnutí do června 1993, kdy se očekává, že budou k dispozici alternativy rozvoje energetiky v bývalém východním bloku, připravované skupinou zemi G7.

Studie Energy in the Danubian Countries, zpracovaná pro Evropskou banku pro rekonstrukci a rozvoj francouzskými společnostmi International Consulting in Energy a Equipe Cousteau v červenci 1992, vychází z obdobné analýzy vývoje spotřeby elektrické energie u nás a doporučuje namísto dostavby JETE modernizaci průmyslu, zejména těžkého.

Společnosti Westninghouse, kterou ČEZ v konkursu narychlo skončeném před návštěvou premiéra Klause v Americe vybral jako dodavatele řídícího a bezpečnostního systému pro velký JETE, hrozí ekonomický kolaps.

Společnost vykázala v roce 1991 ztrátu přes 1 miliardu dolarů a její celkový dluh činí 6 miliard dolarů. Za tři měsíce loňského podzimu klesly její akcie o 40 % a byla nucena snížit dividendy ze 72 na 40 centů. Navíc je vážně zpochybněna její obchodní prestiž. Filipínská vláda žaluje Westinghouse, že vybudovala vadnou jadernou elektrárnu o výkonu 620 MW v prvincii Bataan a že uplatila bývalého prezidenta Marcose, aby objednávku na její výstavbu zadal.

Rozhodnutí o dostavbě JETE má také rozměr bytostně politický. Hlavním nebezpečím je tu trvalé svázání státu s energetikou. Jaderná energetika, založená na garancích a penězích státu, po něm natrvalo vyžaduje, aby v její prospěch intervenoval a vytvářel pro ni příznivé podmínky. Poskytne-li stát garance, pak v případě finančního neúspěchu elektrárny či jejího vynuceného odstavení bude muset sáhnou na státní kasu, a tím do peněz daňových poplatníků, nebo za všech okolností garantovat provoz pomocí státních protekčních zásahů. Bude muset bránit přijetí tvrdších bezpečnostních standardů, než je aktuální stav elektrárny, a nepřipustit takovou míru svobody občanů, aby mohli tak jako ve Spojených státech rozhodnout, zda chtějí elektrárny za zády, anebo jako ve Švédsku rozhodnout o tom, zda vůbec jadernou energetiku chtějí.

Již dříve zmíněná nevhodnost jaderných elektráren pro vytvoření moderního energetického systému má rovněž politický rozměr. Vybudování JETE znemožní zavedení takového systému, a tím zbaví naši společnost možnosti chovat se odpovědně v jednom z klíčových oborů své činnosti - v energetice a vytvářet si pro své rozumné chování podpůrné systémy.

Rozhodnutí o dostavbě JETE a státních garancí také znamená udržení akciové společnosti ČEZ v její nynější podobě. To znemožní vznik konkurenčního prostředí mezi výrobci elektrického proudu se všemi z toho plynoucími důsledky pro hospodářství a pro efektivní využívání elektrické energie.

6. 1. 1993

Ivan DEJMAL