--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Něžné sny paní Ivanky Hudcové pro naivní stařenky
Zdroj: NN Ročník........: 0003/015 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra Paní Ivanka Hudcová střežila věrně po dobu nepřítomnosti Václava Havla na prezidentském křesle, pro něho v Květech "Hradní okénko". Přičemž slůvko "Hradní" pietně skryla do závorek, které nikoliv vzdáleně připomínaly pás cudnosti. Mezi obvyklými nářky, kterak společnost neunesla mravní zrcadlo tohoto velkého "humanisty", a starostmi, aby lidé místo něho nezvolili do funkce prezidenta třeba Marii Stiborovou, však pilně gruntovala své hnízdečko lásky, věrně čekajíc na návrat muže svého srdce. Protože však zlí nepřející lidé si dělali z toho čisťounkého okénka posměch, Ivanka Hudcová, po půlročním trpělivém čekání, skrze svoji lásku pochopila a název přetvořila na "Jak to vidím". Kdyby dodala ještě slůvko "já", mohlo by se to jmenovat jako knížka Miroslava Sládka. V květnovém čísle Květů 22, v rubrice Květomluvy, se nám Ivanka Hudcová svěřila, že u nás vyšla kniha Michaela Simonse "Nesmělý prezident". Tento novinář podle Lidových novin projevil zájem o extravagantní historky o Václavu Havlovi a hlavně o ženách, s nimiž navázal intimní vztah. Prý v tomto ohledu potřebuje kniha doplnění. Inu, proč ne. Spousta Havlových přátel však z falešné solidarity mlčí. Patří to již jaksi k našemu národnímu rysu. Vždyť z této podivné družnosti pocházejí i slova: "Ten a ten byl dobrý komunista." (To proto, že se s ním dobře popíjelo).
Michael Simons by udělal dobře, kdyby nepátral u hezkých, zato však poněkud uzavřených děvčat v Havlově ochrance a ani u jeho sametových přátel, z nichž ta upřímnější část již beztak trpí pokročilým rozpadem jater, takže alkohol, který konzumují, jim jde bez obtíží rovnou do mozku, ale aby se obrátil přímo na řeckou herečku Mimi Denissi, která toho ví o čerstvých intimních radostech našeho pana prezidenta nepochybně mnohem více. Vždyť pokud mají pravdu rakouské časopisy, NEWS Nr. 22, ALLES täglich Nr. 424 a KURIER z 8. června 1993, Václav Havel by se nám měl brzo oženit. K tomu se však musí nejdříve zbavit své ženy Olgy. Mimi Denissi je však štíhlá, mladá a krásná, takže už to samo je dosti dobrým důvodem pro rozvod českého prezidenta, jehož humanistickým úvahám naslouchali se zatajeným dechem i američtí kongresmani. Podle již zmíněných rakouských časopisů, kterým jistě nelze vytýkat nesolidnost, si nejvíce Havlových obdivovatelů získalo zveřejnění jeho korespondence z vězení, vydané pod titulem "Dopisy Olze", které miliony českých občanů dohnalo k slzám: "Sním o tom, že bychom měli palác v Benátkách. Chtěl bych tam s Tebou žít a líbat Tě z lásky opět tisíckrát." - Dnes se zdá, že tyto touhy velkého intelektuála jsou tak staré jako papír, na kterém byly napsány - , povzdechne si týdeník NEWS. A pokračuje citací, kterou V. Havel dal na vědomí spoluzakladatelům Charty 77: "Ona je odpovědí na moje chování, střízlivý korektor mých bláznivých nápadů, skromná podpora mých veřejných dobrodružství." Nyní se tedy tato dobrodružství přesouvají do 350 m2 apartmá Mimi Denissi z Athen. Pohádka literárního prince a proletářské dívky Olgy, kteří se poznali v pokladně reálsocialistického kina, nemá happy - end.
Že netřeba mít i jinak pochybnosti o zvláštním charakteru Václava Havla, potvrzují informace, mnohem starší a z jiné oblasti, než jsou tajnosnubné líbánky na řeckém poloostrově. 21. 5. 1977 vyšel ve Svobodném slově článek "Vyšetřování je skončeno", ve kterém mimo to, že Václav Havel je propuštěn z vyšetřovací vazby, je i zmíněno, cituji: - Obviněný V. Havel ve svém vlastnoručním dopise Generální prokuratuře ČSSR ze dne 6. 4. 1977 mimo jiné oznámil, že z principiálních důvodů vyplývajících ze základních úvah o jeho postavení ve společnosti jako občana a spisovatele, po zvážení činnosti, na niž měl zejména koncem roku 1976 a začátkem roku 1977 v souvislosti s Chartou 77 účast, dospěl k jednoznačnému závěru, že jeho jednání nebylo vždy správné, a že některé jeho činy byly "tendenční interpretací zahraničního tisku" zneužity vůči ČSSR. Prohlásil dále, že se "vyvaruje veškeré činnosti, která by mohla být kvalifikována jako trestná". Uvědomil si, že čs. zákony mu dávají dostatek možnosti k vyjádření názorů, a že "existují konstruktivnější způsoby, jak je uplatnit. V jiné souvislosti obviněný V. Havel prohlásil, že nadále nechce svými činy umožňovat, případně podněcovat protičeskoslovenské a protisocialistické politické akce doma i v zahraničí, a proto se vzdal úlohy mluvčího Charty 77 a nezúčastní se akcí, které by mohly být zneužity ke kampani proti ČSSR. - Shrneme-li obsah této informace, která se rovná zradě Charty 77 v samém jejím počátku, s milostnou nestálostí pana prezidenta, o to více se stává závažnější, co jsme zveřejnili v článku "Snaživý práskač Havel?" (NN 30/92). A o to stádnější se jeví postoj poslanců v parlamentu, kteří svým chováním dávali najevo nezájem k tomu, co jim přítomní republikánští poslanci, byť nevhodnou formou, z něho citovali.
Kdyby dnes přišel novinář Michael Simons za mnou, poslal bych ho především za Petrem Uhlem, aby se ho zeptal, jak se vyřešily nejasnosti mezi jím a V. Havlem v otázce otcovství děťátka jisté slečny "Míly", údajně agentky StB. Svého času si o tom povídala hejna vrabců na střechách domů pražských disidentů. Protože sděluji věci takové, jaké jsou, a nikdy jsem si na rozdíl od jiných na nic nehrál, bavím se při pohledu na směšné divadlo, které si říká současná politická scéna, aniž mám k němu kapku vážnosti, natož úcty. Ostatně kolik chybělo, aby o jistém velevýznamném člověku, který nedlouho před listopadem na severní Moravě, na návštěvě u undergroundové hudební skupiny, se opilý a ponořený v náhonu plném výkalů, tak, že se málem utopil, stačil Kojzar ještě napsat: "Skončil tak, jak žil?" Určitě se nemýlím, tvrdím-li, že o tom by se Michael Simons bál napsat. Ani on totiž nechce být vyloučen z pokryteckého kruhu tzv. slušných lidí. Kde jinde by totiž sehnal za svoji knihu slávu a velké prachy. Závěrem bych naše naivní stařenky rád uklidnil, že jsem přesvědčen, že i z těch samých důvodů se jim náš pan prezident nerozvede.