--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Ve volebních programech byla svoboda slova
Zdroj: NN Ročník........: 0003/016 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Aféry typu Macek, Kovář, Uhde, které se táhnou řady měsíců nepřidávají ODS na důvěryhodnosti v očích

veřejnosti, podobně jako aféry kolem ministerstva vnitra, naposledy v souvislosti s odvoláním ředitele inspekce MV Tomina či s váhavým postojem k bezcelnímu dovozci tří komfortních aut, okresnímu řediteli policie Hruškovi. Je proto celkem pochopitelné, i když ne zvlášť moudré, snaží-li se dotyční i jejich strana tyto případy relativizovat či bagatelizovat.

Není však pochopitelné, svaluje-li se vina za vznik těchto afér na sdělovací prostředky, které si dovolily je zveřejnit, opakuji zveřejnit, nikoliv vymyslet!

Všechny politické strany měly ve svých volebních programech jasně řečeno, že jsou pro svobodu a nezávislost médií a že budou všemi silami vytvářet podmínky pro svobodu slova, která je jedním ze základních kamenů demokracie.

Jak se však s těmito volebními sliby srovnávají výroky typu: "... dobře znám jednotlivé

representanty sdělovacích prostředků a vidím mezi nimi skupinu, které nejde o nic jiného, než chytit za slovo a vykreslit toho či onoho politika za každou cenu v té nejhorší podobě a v nejhorším světle" - tuto sentenci vyslovil premiér Klaus v interview pro Telegraf 23.7.93. Vzhledem k tomu, že nejmenoval, přiblížil se nebezpečně (byt jistě nechtěně) k z minulosti tak dobře známým výrokům typu "nepřátelé socialismu z řad novinářů"," osoby zneužívající naše dočasné neúspěchy k pomluvám naší cesty k socialismu" a , bohužel, jak je z nedávné minulosti rovněž známo, odtud již není daleko k výroku :" republiku si rozvracet nedáme". Podobně si bohužel počínají i někteří další vysocí představitelé ODS. Na příklad ministr spravedlnosti Novák se dopustil výroku, že noviny působí na čtenáře psychologicky nevhodně v tom, že si z kriminálních případů vybírají právě zejména ty

nejzávažnější jako jsou třeba vraždy a loupeže, a rozmazávají je na svých stránkách. Tím podle jeho názoru způsobují, že se mezi našimi občany rozmáhá strach z kriminality.

Ministr vnitra Ruml zase v souvislosti s aférou Tomin prohlásil, že má informace o tom, že některé sdělovací prostředky a HZDS vedou organizovanou kampaň proti jeho osobě, což nijak nedoložil.

Jinými slovy řečeno, sdělovací prostředky jsou kritizovány za to, co je jejich povinností, totiž informovat veřejnost o všech skutečnostech, které zjistí, tedy i o těch, které jsou pro politické představitele a strany nepříjemné. Touto svou činností pomáhají občanům kontrolovat jak je zacházeno s mocí, kterou předali při volbách svým zástupcům. Právě pro tuto svou funkci jsou sdělovací prostředky nazývány sedmou velmocí a právě proto demokratické státy všemožně podporují jejich nezávislost.

V našich poměrech existuje dosud spíše než snaha s novináři spolupracovat při řešení obtížných problémů, chyb a různých afér, tendence, nepodřídivé a neposlušné novináře ignorovat, v horším případě je "ukáznit" přes vydavatele, či šéfredaktory. Vzhledem k tomu, že novináři jsou závislí na kontaktu a informacích z politického Olympu, je poměrně jednoduché ty neposlušné pacifikovat tím, že prostě nedostanou potřebné informace, které jsou poskytovány těm poslušným a servilním , jejichž činnost spočívá v jednoznačné chvále všech činů pomazaných hlav.

Představa, že loyalita novináře spočívá v zamlčování a retušování chyb, přestupků a nedostatků vysoce postavených činitelů a vládnoucích stran je nejen nebezpečná pro demokratický charakter státu, ale i pro tyto činitele a strany samotné. Jejich včasná náprava a řešení přispívá totiž k dobrému image a důvěryhodnosti. Chyby tutlané a bagatelizované jsou naopak nejlepší zbraní nedemokratické opozice při její snaze o převzetí moci. Až tuto skutečnost všichni představitelé demokratických stran a demokracii "fandící" novináři pochopí, budeme zase o kus dál na cestě k demokracii a o kus dál v kvalitě a etice novinářské práce.

Pavla Grünthalová