--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: V. Dlouhý nejpopulárnější český politik
Zdroj: NN Ročník........: 0003/016 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Průzkumy veřejného mínění patří už neodmyslitelně k životu moderní společnosti. Zejména ty, které se zabývají

popularitou jednotlivých politických stran a jednotlivých politických osobností jsou předmětem zájmu veřejnosti a zejména politických stran a jejich představitelů.

Výsledky průzkumů veřejného mínění jsou důležitým ukazatelem míry podpory, kterou občané vyjadřují politickým stranám a jejich představitelům. Jsou však také odrazem morálních, ekonomických, kulturních i obecně lidských hodnot, které ta která skupina obyvatelstva uznává a oceňuje, i problémů které jsou pro život občanů v době konání průzkumu důležité a významné.

Podíváme-li se na žebříček popularity našich politických osobností za posledních šest měsíců, zjistíme, že na prvních pěti místech se celkem pravidelně vyskytují stejná jména: V. Klaus, V. Dlouhý, J. Stráský, V. Havel a J. Dientsbier. Jde o osobnosti značně rozdílné a důvody jejich preferencí jsou rovněž různé. Za hlubší rozbor by však stála skutečnost, že již tři měsícese na prvním místě v žebříčku popularity politických činitelů objevuje V. Dlouhý. Důvody jeho popularity nelze podle mého názoru spatřovat hlavně v jeho profesionalitě odborné a profesionálním veřejném projevu. V. Dlouhý se stal pravděpodobně i jakýmsi symbolem "obyčejného" bývalého komunisty, který přesto, že byl až do roku 1989 členem KSČ, udělal po roce l989 velkou kariéru. Stal se tak příkladem, že to s tou vinou, kterou údajně všichni máme na tom, že tu čtyřicet let vládli komunisté a s názorem že je třeba se za příslušnost ke KSČ stydět a smířit se s tím, že nejvyšší posty jsou bývalým členům strany uzavřeny, není zas tak horké. A zdá se, že právě tenhle přístup ktotalitní minulosti 85% občanů vyhovuje. Lze se jen ptát, kde je ta protikomunistická většina našich občanů, je-li pan Dlouhý na vrcholu politické popularity.

V. Dlouhý, v současné době nejoblíbenější český politik, skutečně neměl v minulém totaliním režimu problémy. Nejenžvystudoval VŠE, ale studoval i na Katolické univerzitě v Belgii, což bylo nejen normálnímu smrtelníkovi, ale i většině členů KSČ nejen nedostupné, ale i nepochopitelné. Člen KSČ, který studoval na katolické universitě je asi tak častým jevem jako výskyt pumy v severních Čechách. Po návratu ze studií učil pan Dlouhý šest let na VŠE a poté pracoval v prognostickém úřadu, naposledy ve funkci zástupce ředitele. A je touto svou kariérou v komunistickém režimu silně poznamenán. Absolutně mu chybí nejen sebereflexe, ale zejména pokora. Jak jinak lze hodnotit jeho výrok " Vskutku si nejsem jist, do jaké míry jsme ten zákon (rozuměj zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu) potřebovali. Hlavně se mi na něm nelíbí jedno - že hází všechny bývalé členy KSČ do jednoho pytle." Nemá to snad znamenat, že právě komunisté typu V. Dlouhého jsou

nejpovolanějšími osobami pro čelné funkce demokratického státu, protože jsou vzdělaní, mají dlouholeté zkušenosti v řídící praxi a jsou politicky pružní, tudíž nepostradatel- ní?

Jestliže ani tento postoj k zákonu, který má vést alespoň k částečnému odčinění zločinů komunismu a je výrazem snahy o vyrovnání se s totalitní minulostí nevyléčí naše občany z obdivu k němu, pak si myslím, že to bude vypovídat o stavu morální devastace našeho národa pregnantněji, než se na prv- ní pohled zdá.

Umístění V. Dlouhého na první příčce žebříčku popularity na- šich politiků je známkou skutečnosti, že stopy, které si ne- seme ve svém vědomí a svědomí z minulé éry jsou daleko sil- nější, než se předpokládalo, že náš hodnotový systém je hod- notám demokratického světa velmi, velmi vzdálen.

Pavla Grünthalová