--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis, armádo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/018 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Otevřený dopis ved. tiskového odd. Ministerstva obrany

Vážený dr. Borkovče !

Neznám Vás a nikdy jsem o Vás neslyšel, a přesto jste již podruhé jménem ministerstva obrany ČR odmítl účast ing. Baudyše při rozhlasové besedě pořádané redakcí Rádiofóra a Necenzurovanými novinami. To vše údajně proto, že by diskuse se mnou byla konfrontační. Pokud správně chápu význam onoho slova, nezbývá mi než se podivit, viz případně i slovník cizích slov: "postavení dvou nebo více osob tváří v tvář za účelem přesného ověření jejich údajů a zjištění pravdivosti té či oné výpovědi, resp. střetnutí názorů ..." To by mělo být ovšem základem každé užitečné diskuse. Veškeré debaty, kterých jsem se účastnil, byly vedeny ve věcném duchu, potom si bohužel Vaše odmítnutí nelze vysvětlit jinak, než jako úpornou snahu vyhnout se nepříjemným otázkám.

Pokud stejný názor sdílí i pan ministr, přičemž se nevyhýbá rozhovorům s redaktory Rudého práva či podobných archaických reliktů, svědčí to o podivném pojetí demokracie a vztahu ke sdělovacím prostředkům, jenž je pro tuto dobu typický. Bůh potom pomoz této nešťastné zemi !

A ještě jednu poznámku ryze privátní : dr. Borkovče, kdybyste byl šlechtic, vyzval bych Vás na souboj, takto je Vaše jednání zřejmě adekvátní, a proto je mi naprosto lhostejné.

S obvyklou mírou úcty

B. Karel

Nastala opravdu doba pohybu ?

Ve dvaadvaceti dílech seriálu jsme se snažili - alespoň částečně - přispět k očistě armády od lidí poplatných bývalému režimu, kteří díky prověrkám-neprověrkám obou předchozích ministrů obrany, M. Vacka a L. Dobrovského, přežili dělení federální armády a zůstali zachováni i AČR. Několik částí seriálu se zabývalo bohulibou činností politruckých vzdělanců, v ostatních statích jsme alespoň v hrubých rysech ukázali práci další nepostradatelné složky bdící nad ideovou čistotou uvědomělého vojáka - vojenské kontrarozvědky (- přesněji řečeno expozitury StB v armádě). Nemálo prostoru jsme věnovali rozkazu MO č. 23/1993, na jehož základě právě nyní probíhají další - a patrně nikoli poslední - personální pohovory či mimořádná hodnocení (MH) vojáků z povolání. Otiskli jsme rovněž nemálo čtenářských dopisů, kdy většinu prostoru dostali právě vojáci z povolání (- symptomatické však je, že nás žádali o nezveřejňování svého jména, což chápeme a respektujeme). Prostor k vyjádření dostal i Svaz reaktivovaných důstojníků AČR, s jehož názory se v podstatě ztotožňujeme. Obdrželi jsme řadu podnětů, které byly využity při zpracování jednotlivých částí seriálu a vesměs byly již před časem předloženy Ministerstvu obrany a Branně bezpečnostnímu výboru Parlamentu či jednotlivým poslancům. Otázkou zůstává nakolik byly či budou využity ku prospěchu české armády. Snažili jsme se uspořádat několik rozhlasových besed na stejné téma a není naší vinou, že nejméně jedna z nich proběhla bez účasti zástupce ministerstva obrany. Podobné pokusy jsme učinili již před časem, kdy otázky zaslané faxem panu ministrovi, zůstaly - přes ujišťování tiskového oddělení, že si pan minsitr jistě najde čas a odpoví - bez jakékoli odezvy.

Dá se to nazvat různě, nejmírnější termín jímž je možno podobné jednání označit, je nedostatek slušnosti a snaha ignorovat nepříjemné dotazy. Navíc to svědčí o vřelém vztahu příslušných vládních funkcionářů k tisku a oprávněné kritice vůbec. Politik musí dokázat odpovědět na jakkoli ožehavou a nepříjemnou otázku a pokud to nezvládne, zakrývá tím cosi nedobrého, ať už s určitým záměrem či z pouhého diletantismu.

Mimořádné hodnocení a hodnotitelé Určitý obrázek o dosavadních výsledcích MH si můžeme učinit z poměrně kusých informací z tiskovek MO a nepříliš častých zmínek v denním tisku.

V Českém deníku byl s výstižným titulkem Na základě prověrek neodešel z armády ani jeden důstojník (30.7.) publikován článek, ve kterém najdeme několik zajímavých informací. Někteří vyšší důstojníci (např. z Gšt), se odmítají prověrek účastnit a z armády tak odcházejí automaticky. V článku se píše (cit.): "Možným důvodem této neochoty může být i spolupráce důstojníků s tajnými službami bývalého Sovětského svazu KGB a GRU, na kterou by se při prověrkách pravděpodobně přišlo. Spolupráce s těmito institucemi by se totiž podle zákona dala kvalifikovat jako trestný čin vyzvědačství podle ş 105, odstavce 1-3. Promlčecí lhůta je v tomto případě 10 let. Některé případy jsou proto trestně stíhatelné ještě dnes." (...). Groteskní je prohlášení zástupce tiskového mluvčího J. Síly, že (cit.): "Může nastat i případ, kdy budou propouštěni vojáci z povolání, kteří prověrkami prošli s kladným hodnocením." Patrně tím chtěl naznačit, že záporných hodnocení nebude. To by konečně nebylo nic nového, i za předchůdců nynějšího pana ministra prošli všichni ...

Odcházejí sami ?

Jednou z nejčerstvějších informací, kterou poskytlo ústy nového Ngšt gen.Nekvasila ministerstvo obrany, bylo několik konkrétních údajů o počtech prověřených vojáků z povolání (stav k 1O.8.): do té doby prošlo MH 1.620 generálů a důstojníků, tzn. asi 6,6 % vojáků z povolání. Podle vyjádření nám. ministra J. Pospíšila nejsou prověřovány jenom fyzické, ale i morální a odborné vlastnosti důstojníků. Sleduje se rovněž podíl jednotlivých důstojníků na represivních akcích komunistického režimu, jako byly např. akce Zásah či Vlna nebo spolupráce s KGB či StB. Ještě před zahájením MH odešlo na základě vlastní žádosti 97 důstojníků. Ngšt gen. Nekvasil rovněž uvedl, že před hodnotitelskou komisi se nedostavili čtyři generálové a 37 důstojníků a všichni podali žádost o propuštění z armády. Za typické je možno v tomto případě považovat vyjádření nám. ministra J. Pospíšila, cit: "Teprve historie ukáže jestli se mimořádné hodnocení provedlo správně nebo ne." Jeho slova komentovat nebudu, dovolím si však o výsledcích pohovorů pochybovat, a jistě nejsem sám.

Jak to vidí reaktivovaní důstojníci VA Brno Již před časem jsme zveřejnili vyjádření Svazu reaktivovaných k připravovaným personálním pohovorům a transformaci české armády zvláště. V červnu zaslali obdobné stanovisko k již známému rozkazu č. 23 českému premiérovi, předsedovi Poslanecké sněmovny, ministrovi obrany a několika dalším institucím. Z prohlášení vyjímáme některé pasáže, jež se týkají nejproblematičtějších částí zmíněného rozkazu.

- Termíny k prověření funkcionářů přímo podřízených MO České republiky do 31. května 1993 a funkcionářů MO a GŠ AČR, jejichž funkce jsou v ustanovovací pravomoci MO ČR jsou nereálné. V praxi to znamená, že tato skupina hlavních funkcionářů armády bude prověřena, aniž by k ní mohly být vzneseny jakékoliv připomínky. V termínu do 10. prosince 1993 budou prověřeni ostatní vojáci z povolání AČR ... Zásada rozkazu min. obrany prověřovat důstojníky od nejvyšších funkcionářů směrem k funkcím nižším a navíc způsob jaký je v rozkaze zakotven poskytuje možnost upevnění pozic "nenahraditelným kádrům" a funkcionářům, kteří tak mohou propustit nepohodlné rebely a konečně se také rozejít s reaktivovanými důstojníky ... Připomíná to začátek 70tých let, neslavné období normalizace. Co se normalizátorům nepodařilo tehdy, to mohou nyní beze zbytku dokončit.

- Z hlediska složení komisí se potvrzují údaje uvedené v předchozím odstavci. Jen na oživení uvádíme, že před rokem 1989 bylo 82 % důstojníků členy KSČ. Po třech letech působení v armádě si dovolujeme tvrdit, že odevzdáním stranických legitimací se v myšlení a jednání většiny z nich moc nezměnilo. Celá řada z nich čeká na "návrat starých zlatých časů". Zamítnutí účasti civilních složek na prověrce vojáků z povolání nedává záruku, že se armáda konečně očistí. Sám ministr obrany se na jedné z besed vyjádřil, že předpokládá očistu armády z 30 až 40 %. To tedy bude v dalších letech ještě další mimořádné hodnocení ?

- Pro práci komisí jsou stanovena velmi mlhavá kritéria. Tato nejsou stanovena ani v Metodických pokynech, ani v Metodické pomůcce ...

- Lahůdku rozkazu tvoří článek 14: "Při realizaci organizačních změn v AČR v letech 1994 a 1995 a z nich vyplývajících personálních změn lze vycházet ze závěrů mimořádného hodnocení, nenastanou-li důvody pro jejich změnu. Nelze-li závěry mimořádného hodnocení využít, zpracuje se hodnocení ve smyslu RMO č. 38/1991." Tento článek umožňuje absolutní a neomezenou manipulaci. Není tedy celá záležitost mimořádného hodnocení formální a zbytečná ?

Závěrem Svaz reaktivovaných doporučil provést některé změny dosavadních legislativních norem, jež měly uplatnění rozkazu samotného předcházet.

- Novelizace lustračního zákona v tom smyslu, že by se tento zákon vztahoval na všechny vojáky z povolání. Pozitivní lustrace vojáka z povolání by se měla stát neslučitelnou se službou v armádě České republiky (- lustrovat je třeba i z registru III. správy SNB, což bylo úmyslně "opomenuto"; pozn. aut.).

- Urychlené projednání zákona o protikomunistickém odboji. Jaho realizace se dotkne celé řady funkcionářů v AČR (- je mi líto, ale váš bezbřehý optimismus, pánové, naprosto nesdílím, i zde platí, že teprve historie ukáže, kdo měl pravdu ...). Budou-li již tito lidé před platností tohoto zákona prověřeni, vyhnou se (...) jeho ustanovením. Nebo snad budou prověřováni znovu ?

- Ustanovit generálního inspektora armády, včetně zahájení jeho působení v této funkci. Tento funkcionář bude mít nepochybně (?) možnost dění v armádě ovlivnit (...). Cílem našeho dopisu je upozornit na markantní rozpor ve verbálních projevech rozhodujících struktur ministerstva obrany s jejich faktickými kroky, které dle našeho názoru nejsou schopny deklarovaných cílů dosáhnout. Jsme názoru, že již tak dost kritickou situaci v armádě dále zkomplikují. Tomu bychom rádi zabránili.

S názorem vyjádřeným v závěru dopisu reaktivovaných důstojníků nemohu než souhlasit. Stejné důvody mne vedly i při publikování jednotlivých částí seriálu, jehož dvaadvacáté pokračování jste právě dočetli.

Vážení čtenáři, dnešním XXII. dílem armádní seriál končí. To však neznamená, že bychom se vojenské problematice uzavírali. Armádě české republiky se budeme na stránkách našich novin věnovat i v budoucnu formou jednotlivých článků. Rovněž chceme dát více prostoru i vám, čtenářům. Vyzýváme vojáky z povolání, aby nám napsali jakým způsobem probíhají mimořádná hodnocení právě u jejich útvarů. Jsme toho názoru, že nejobjektivnější informace je možno získat přímo v praxi.

Závěrem chci poděkovat všem našim příznivcům, kteří nám poskytli (- a ještě poskytnou) množství cenných informací o armádě, jež jsme ve snaze po pravdivém zobrazení poměrů ve stále ještě příliš nezměněném českém vojsku, využili v našich článcích.

Čtenářské dopisy

Jako definitivní tečku za rozsáhlým blokem věnovaným transformaci české armády, zveřejňujeme výběr z mnoha čtenářských ohlasů, které dorazily na adresu redakce. Pan A. Košťál z Prahy píše: "Vážení, vaše články zabývající se českou armádou mi mluví z duše. Řadu let jsem působil jako voják z povolání (nestraník) a na vlastní kůži jsem poznal co znamená, když se řekne politruk. Zbytečnější armádní funkci jsem nepoznal a míra jejich blbosti byla donebevolající. A tito soudruzi v armádě zůstávají dál a nedá se s nimi hnout. Mnoho se toho namluvilo o připravovaných "pohovorech", jak to vypadá ve skutečnosti je ostudné. Ono se to lehce "prověřuje" když kamarád kryje záda svému kolegovi z partaje ... Nevím kam až se s podobnou armádou dostaneme, NATO to určitě nebude ..." Váš názor komentovat raději nebudu, ono to ani není třeba. Čtenář A. Beer se ve svém dopise zabývá okolnostmi vyšetřování tzv. MBO v armádě: "Pane redaktore, uveřejnili jste toho hodně o armádě, její minulosti i přítomnosti, praktikách i smutně známých osobnostech. Pochopitelně, že kamarila předlistopadových funkcionářů se snaží vše zamaskovat, překroutit a hlavně pořádně zamlžit. Mlha a to dosti hustá se vznáší nad akcemi Vlna, Norbert, Zásah, Krkonoše atd. Zdá se, že dokonce je zde pokus poslanecké skupiny vedené ing. Tollnerem prorazit tu přikrývku. Ale nějak všechny dohromady nenapadá kdo stojí v pozadí té mlhy, zatemnění. Kdo to vše organizuje a tak je za to i odpovědný. Prostě, pane redaktore, podívejte se na tak zvané armádní osmičkáře. Je to 8. oddělení na Generálním štábu, které by mělo bdít nad tím, aby se z armády nevynášely tajné informace ... Oni totiž jako kozlové zahradníci, místo strážení dokumentů, organizovali jejich likvidaci ... Naopak dodnes šmejdí po archivech v Praze a Olomouci (to jsou armádní) a systematicky zametají informace, fakta před zvídavými zraky případných badatelů nebo pracovníků komisí apod. Dobře vědí jaká kvanta materiálů se zlikvidovala a ještě stále ničí, vybírají, zatajují. Můžete začít známými vojenskými šifrovkami a můžete končit spisy Hlavní pol. správy, generálního štábu, osobní data a fakta o gen. Vackovi, Ducháčkovi, Matyášovi, Horáčkovi, Vrlíkovi, prostě všech těch hrobníků lidskosti. Kladu si otázku co udělali tito pánové, mimochodem strašně důležitých k tomu, aby se archivní bohatství dochovalo, co udělali a jak bránili nezákonným skartacím a konečně kdo nese odpovědnost za likvidaci pravdy, faktů a skutečností ? A kolem toho všichni mlčí nebo spíše chodí kolem horké kaše. Myslím si, že bát by se měli skuteční likvidátoři pravdy, je totiž minimálně 20 let nepromlčitelná. Co nezmůže tato vláda, tyto komise, mohou pravdu odhalit jiné, bojovnější a otevřenější. Ale přeji poslanecké komisi hodně úspěchů a nebát se." Děkujeme za otevřený názor a poslanecké komisi pro vyšetřování zmíněných akcí přejeme totéž. A abychom nebyli vůči MO pouze kritičtí, s potěšením kvituji omluvu ministra obrany A. Baudyše důstojníkům likvidovaným v době normalisace, stejně jako slib Ngšt gen. Nekvasila otevřít archivy s dokumenty z let 1968-1969. Nemělo by však zůstat pouze u doby krátce pookupační, neméně zajímavé by bylo odtajnění dokumentů z doby pozdější.

Nadpraporčík J.H. píše : "S potěšením sleduji, jak servírujete čtenářovi to, co bylo dlouho tak nějak pořád zamlženo a zamlžováno, hlavně ve vojenském tisku A-Report apod., (proč asi?), a sice to, že Vojenská kontrarozvědka byla složkou StB. A z toho předávacího zápisu je konečně už jasno všem, když ho schvaloval pan (tehdy ještě soudruh) generálporučík Lorenc, komu to tedy VKR vlastně podléhala. Řadě lidí se teprve tím teď otevřely oči. Oni totiž teď ti bývalí příslušníci SNB, které do hodností povyšovali soudruzi Obzina, Vajnar a Kincl, tvrdili v AČR svým kolegům, že byli vždycky jen a jen vojáci (...), ale už jaksi opomíjeli to, že se do armády vrátili až v dubnu 1990, kdy je tehdejší min. vnitra JUDr. Richard Sacher vrátil soudruhu ministrovi obrany ČSFR armádnímu generálovi (dnes úspěšnému podnikateli) M. Vackovi ...Takže by bylo dobré zveřejnit i ty "úspěšné" případy rozpracování vnitřního nepřítele. Tam byli vojenští estébáci hrdinové ... Důstojníka za vtip o Brežněvovi zavřeli do vězení (vazby) a následně do psychiatrické léčebny a jeho rodinu uvrhli do neštěstí a kádrově perzekvovali. To byl hrdinný boj se zahraničními rozvědkami ... Zveřejněte konkrétní případy, ať čtenáři vidí, s kým mají dnes v těch tmavomodrých baretech Vojenské policie se slušivými nášivkami VP na rukávě, tu čest. Když si FBIS ponechávala odborníky typu pplk. Wallise, ponechala si vojenská zpravodajská složka VOZ také podobné odborníky. Pan Baudyš je zdědil po L. Dobrovském a I. Andrejčákovi, zdalipak je s nimi spokojen ?" Vážený pane nadpraporčíku, protože jsem nezřízeným optimistou, věřím, že pan ministr jednou dospěje ke stejnému názoru jako my dva, mám však obavy, aby nebylo až příliš pozdě ...