--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Češi,Němci a Evropa
Zdroj: NN Ročník........: 0003/019 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Bedřich KAREL
Pozadí vyhnání
Do komunistického puče v únoru 1948 probíhal v řadách tzv. Národní fronty ostrý spor o prvenství týkající se myšlenky na transfer českých Němců. Komunisté tehdy tvrdili, že první popud byl dán v prosinci roku 1943 při podpisu moskevské čs.-sovětské smlouvy. Naproti tomu již v březnu 1946 vystoupil v parlamentní debatě předseda zahraničně-politického výboru dr. I. Ducháček (Čs. strana lidová), jenž po komunistickém převratu emigroval. Ten ve své řeči tvrdil, cit.: "Lidová strana považuje odsun Němců za úspěch vpravdě historický, který se svým významem řadí k úspěšnému uzavření smlouvy se SSSR (...). Zrádcovská německá menšina, která systematicky nahlodávala naši jistotu a byla stálým předvojem vysloveného pangermanismu, od nás mizí a zmizí úplně. Za tento úspěch jsme zavázáni velkým díkem vládě dr. Šrámka, která odsun připravila a projednala se všemi našimi spojenci ..." Na jiném místě dr. Ducháček pokračuje : "Když v létě 1942 otázka vysídlení Němců dosáhla stadia důvěrných rozhovorů s našimi třemi hlavními spojenci, využil dr. Ripka příležitost, že Anglie a Francie již odmítly Mnichovskou dohodu, k veřejné řeči v říjnu 1942. Od té doby se k otázce našich Němců hovořilo v Londýně měsíc od měsíce otevřeněji. Ke konci r. 1943 se všichni členové NF v této otázce ujednotili; vysídlení Němců je proto výsledkem společného úsilí všech členů a stran v Nár. frontě."
První zmínky
Není žádným tajemstvím, že o problému transferu Němců se v okruhu dr. Huberta Ripky, jehož lze kromě Ed. Beneše považovat za dalšího původce oné myšlenky (dr. I. Ducháček byl jeho nejbližším spolupracovníkem), diskutovalo už v roce 1939. Sám to ostatně připouští v knize "Czechoslovakia enslaved" (Londýn, 1950).
Ripkův pozdější postoj je překvapivý, jeho původní stanovisko k německé otázce bylo totiž vcelku objektivní. Při líčení událostí kolem Mnichovské dohody konstatuje, že Henleinovu výzvu k sudetským Němcům k odporu vůči státní moci v žádném případě nenásledovala většina sudetsko-německého obvytelstva. Hlavní chybu české vlády viděl v tom, že se nepokusila dosáhnout dohody nikoli s Hitlerem, ale se sudetoněmeckým obyvatelstvem.
Tzv. "Benešův plán"
Vůdčí osobností čs. exilové politiky byl bezesporu sám president Ed. Beneš, a lze proto bez nadsázky tvrdit, že byl otcem myšlenky vysídlení našich Němců.
V roce 1941 vyšly v předních amerických časopisech dva články, v nichž se Ed. Beneš vyslovuje pro přesídlení, jako možnosti definitivního řešení problému menšin (- "The New Order in Europe" v The Nineteenth Century and After, Sept. 1941 a "The Organisation of Postwar Europe" ve Foreign Affairs, 1/1941). Obsah obou článků zavdal pak příčinu k pověstem o tzv. Benešově plánu vysídlení menšin. Konečně Beneš sám to potvrdil 19. května 1947 v K. Varech v projevu k okresním a místním nár. výborům: "...První otázka, kterou jsem naší zahraniční akci předložil již v roce 1940 byla otázka odsunu Němců z naší země. Postavil jsem tuto otázku přesně a integrálně a prohovořil jsem ji otevřeně, nejprve s Angličany, pak s Američany a nakonec s Rusy, neboť jsem očekával, že Rusové nám určitě pomohou..."
Stanovisko německých soc. demokratů Deportace našich Němců se stala v r. 1942 jedním z hlavních důvodů, proč se sudetoněmečtí sociální demokraté seskupení okolo poslance Wenzela Jaksche, a kteří v roce 1938 odešli do londýnského exilu a snažili se dospět k užitečné spolupráci s čs. exilovou vládou, odvrátili od presidenta Beneše. K tomu W. Jaksch v dopise z 22.6. 1942 adresovaném Ed. Benešovi: "Naprosto negativní stanovisko, co se týče souhlasu o politických i hospodářských přechodných opatřeních, bere naší politice dorozumění jakoukoli základnu. Program přesunu obyvatelstva leží mimo princip státoprávní kontinuity, v jejímž jméně se dosud čs. vládou požadovala loajalita sudetských Němců v zahraničí ..."
Otevřené výzvy k násilí
Samotný akt vyhnání byl předznamenán mnoha výzvami, jež se příliš nelišily od podobných projevů exponentů nacistického režimu a nelze je omluvit ani tím, že byly vysloveny v době, kdy byly páchány nejhanebnější nacistické zločiny po celé okupované Evropě. Stejné výzvy se svým způsobem staly i podnětem k tomu co následovalo po únoru 1948 a co bylo ztělesněním komunistické ideologie, jež byla pouhým starším sourozencem nacionálního socialismu.
Bylo by možno citovat množství projevů známých osobností čs. politiky, které násilný způsob transferu přímo podněcovaly, za všechny však pouze některé.
Rozhlasový projev Ed. Beneše z 27.10. 1943 : "... V naší zemi bude konec války psán krví. Němcům bude nemilosrdně a mnohonásobně splaceno vše, čeho se v naší zemi dopustili od roku 1938. Celý národ se zúčastní tohoto boje. Nebude žádného Čecha, který by se tohoto úkolu nezúčastnil a žádného vlastence, který by nevykonával odplatu za všechno, co musel národ vytrpět ..." (Central European Observer, XX, Nr. 22/1943).
Dr. Ed. Beneš ve Státní radě (3.2. 1944) : "... Převrat musí být násilný, musí být násilným zúčtováním lidu s Němci (- nikoli s viníky ?; pozn. aut.) ... krvavý, nemilosrdný boj." (Einheit, 4/1944).
Gen. S. Ingr v britském rozhlasu (3.11. 1944) : "... Až přijde náš den, celý národ se vrátí ke starému husitskému pokřiku ŢŘežte je, bijte, žádného nešetřete.Ţ Každý si musí sehnat vhodnou zbraň, aby mohl zasáhnout Němce. Ne-li pušku, pak něco jiného, co řízne, píchne nebo uhodí ..." (News Chronicle, 4.11. 1944).
Po vítězství
Prokop Drtina, Svobodné slovo, 19.5. 1945 : "...V naší nové republice by nemělo být z němčiny dovoleno mluvit více, než jen tato tři slovíčka: Heim ins Reich ! Ale abychom toho cíle dosáhli, musíme začít s vyháněním Němců z našich zemí ihned, okamžitě, všemi způsoby, před ničím se nesmíme zarazit a zaváhat. A každému jednotlivému členu národa zde připadá dějinná odpovědnost. Každý z nás musí pomoci v čištění vlasti !"
Známé jsou rovněž výroky presidenta Beneše po návratu do vlasti, kdy např. na brněnské radnici prohlásil (12.5. 1945) : "... Náš zběsilý soused ... si vytvořil situaci, jejíž důsledky stihnou celé jeho dnešní i budoucí generace, ponesou je jako zasloužený a plně mu náležející trest ... Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidským, přestal být lidsky snesitelným a jeví se nám už jen jako jediná veliká lidská nestvůra ... Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat ..."
Vae victis !
Násilné jednání s vyhnanci, vraždy a všechna příkoří páchaná na civilním obyvatelstvu (po většinou na starcích, ženách a dětech, protože praví viníci byli buď v zajetí či dávno za horami), jež dr. V.Černý výstižně nazývá "českým gestapismem", probíhalo s plným vědomím našich politických špiček. Nehledě už k faktu, že přímé výzvy k násilnému jednání nebyly žádnou výjimkou zvláště u části čs. exilové vlády.
O oficiálním posvěcení krutého způsobu zacházení s vyhnanci svědčí i zákon č. 115/1946, podepsaný mimo dr. Beneše i Zd. Fierlingerem, dr. P. Drtinou a gen. L. Svobodou, o beztrestnosti na Němcích a Maďarech páchaných poválečných zločinech. Nucené označování osob německé národnosti bílou páskou, zákaz používání prostředků veřejné dopravy či odebírání rozhlasových přijímačů, by mělo něco připomínat spíše generacím, které zažily hrůzovládu nacistickou. Někteří čtenáři píší, že deportace probíhaly spořádaně - ty oficiální zajišťovala obnovená čs. armáda - pro odsun prý platila přísná nařízení a vojáci nesměli Němce tělesně trestat (...). Bohužel všechno bylo poněkud jinak, a o státem podporovaném násilí svědčí i výňatky z tzv. Desatera čs. vojáka v pohraničí, které rozkazem zplodil velitel 1. voj. oblasti (Záp. vojenský okruh), posuďte sami. "Nepřestaň nenávidět Němce ... Buď tvrdý k Němcům ... I německé ženy a hitlerovská mládež nesou vinu na zločinech Němců. Buď neústupný i k nim !"
Až příliš mi to připomíná pokyny esesáckým sonderkomandům v okupovaných zemích východní Evropy, cit: "...Shovívavostí a slabostí se ještě nikdy nic nevybudovalo. Proto nesmíte být shovívaví, musíte být neúprosní a ničit všechno, co není německé a co by mohlo překážet procesu výstavby ..." (SS-oberführer L. von Alvensleben, Gdaňsk, 16.10. 1939)... Netrvalo dlouho a podobná praxe došla svého naplnění na obyvatelstvu očištěném od německých podlidí. Nad svobodou a demokracií, jež se ani nestačily po porážce nacistického totalitarismu obnovit, se stahovala mračna - do mrazivého února 1948 zbýval pouhý rok a totalitní noc tentokrát netrvala 6 let, ale dlouhá čtyři desetiletí. Vysídlení Němců bylo pouhou předehrou ...
- - - - - -
Vyhnání se v drtivé většině dotklo nevinných, a jak jsem napsal výše - viníci byli už dávno za horami. Spravedlnost vyšla, jako už vícekrát, opět naprázdno, odpovědnosti za své zločiny se odsunem vyhnuli i ti, kteří zůstali a měli být poprávu potrestáni ...
(Příště Dekrety presidenta republiky)