--------------------------------------------------------------------------------
Autor: David Radek
Název: Podivný rozhovor aneb všichni na svých místech !
Zdroj: NN Ročník........: 0003/019 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
I když jsem si od rozhovoru se zastupujícím ředitelem OŘ PČR v Prachaticích Janem Homutem moc nesliboval, přece jsem jen doufal, že se dozvím více než vím. Opak byl pravdou a jen se utvrzuji v tom, že se za téměř čtyři roky nezměnilo vůbec nic, že všichni jsou na svých místech a navíc ještě nepostradatelnější než v dobách, kdy se tento sbor mohl přiléhavě označit částí názvu jedné z písní Karla Kryla: Gustápo.
První slova pana ředitele byla vznesena ještě cestou do jeho kanceláře:"pokud se vaše dotazy budou týkat služebního tajemství, musel byste za tiskovým mluvčím do Českých Budějovic...". I přesto, že předmětem služebního tajemství jsou dnes pomalu i policejní hodnosti, bylo mi jasné, že základní dva směry mých otázek: práce občanské komise-její výsledky a podivné jevy v současné policii-jsouci tajemství veřejným, nemají s tajemstvím služebním nic společného i když je snaha tyto věci pod "pokličku" označenou písmenem "T" uložit.
Po ředitelově odmítnutí nahrání rozhovoru se zdůvodněním, že on si to také nenahrává, ukazujíc přitom na vypnutý diktafon (znám poměrně dobře praktiky a způsoby pořizování tajných nahrávek a proto pro mě nebyl vypnutý diktafon žádným důkazem), se dáváme do poněkud podivního rozhovoru. Vlastně to byla spíše klasická ukázka dnešních debat i s nepoměrně vyššími "šéfy": vyhýbání se podrobné odpovědi na danou otázku, zavádění tématu jinam a bagatelizování podle mne závažných skutečností. Proto, tento poněkud neuspořádaný - 2 -
průběh diskuse, soustředím do zmíněných dvou problémů, které mne zajímaly především, vycházejíc bohužel z toho, co mě utkvělo v paměti.
...polistopadové občanské komise Občanské komise, podle slov ředitele, provedly perfektní práci. Aby ne. Pod vedením a instruktáží plk.JUDr."Standy" Poláčka (jak jej ředitel Homut důvěrně jmenoval), absolventa vysoké školy KGB, příslušníka tzv. druhé garnitury bývalého FMV ČSSR a jistě ne náhodou polistopadového náčelníka KS SNB v Českých Budějovicích, nemůže být o "perfektnosti" práce komise žádných pochyb. Komise pracovala tak dokonale a usilovně, že nebrala na vědomí ani podněty některých vlastních členů, včetně podání, týkajících se trestné činnosti několika "staronových" policistů, podaných a neřešených v průběhu posledních 10 let. V současné době již tato komise neexistuje. Na dotaz, jaká bude spolupráce s novou iniciativou - Občanská iniciativa-Občanské komise, která se v brzké době v Prachaticích ustanoví, zněla odpověď v tom duchu, že to už by se mohlo spolupracovat i se zahrádkáři (na jedné z porad prý tuto komisi "zahrádkářemi" nazval ministr vnitra Jan Ruml), neboť ti mají stanovy rovněž schváleny ministerstvem vnitra. Nicméně s komisemi se možná spolupracovat bude, ale až k tomu přijde rozkaz od samotného ministra.
Na druhé straně však pan zastupující ředitel plánuje či má zámysl svolat před volbami (?) zástupce politických stran a vytvořit z nich jakési poradní seskupení. V tomto případě patrně rozkaz ministra nebude potřebovat.
OIOK, jako iniciativa, která by měla dbát především na to, - 3 -
aby v okrese nevládla mafie a podvodníci nad zákony, jako i na to, aby zaměstnanci jak v soukromé sféře, tak v orgánech státní správy a samosprávy dělali to co mají a ne co nemají a nesmí, považuje pan Homut revolučním přežitkem. V současné době se prý nedají problémy řešit revolučním způsobem. Že potřeba existence této komise je z velké části důsledkem současného katastrofálního stavu právě na poli bezpečnosti a justice, to pan ředitel jaksi nepřipouští.
...potřební z nejpotřebnějších ?! Druhý okruh otázek, který mě zajímal, měl zároveň dokázat,že polistopadová komise nesplnila ani zdaleka to, co splnit měla. Zdůvodnění stávajícího personálního stavu v policii tím, že nejsou lidi se zájmem o práci, kteří by nahradili současné zkompromitovance neobstojí před skutečností, že od listopadu 89 se proto, aby tito zájemci byli, neudělalo téměř nic... Staré, zkompromitované policejní struktury, které ve sboru nemají dnes již co dělat, po celou dobu trpělivě vyčkávaly co se bude dít. Když se nedělo nic a jejich místa se nejen upevnila, ale mnohdy dokonce povýšili a stali se "nepostradatelnými", opět povyrostli a jen ztěží mezi sebe pustí někoho nového. Navíc je v současné policii dnes stav takový, že nějaký enormní zájem o službu v ní, může očekávat jen člověk s notnou dávkou naivity.
Ani argument, že padesátiprocentní úspěšnost objasňování trestné činnosti - co je prý velice úspěšné - nelze považovat za důvod, který by omlouval setrvávání "starých" policistů v nových podmínkách.
Zajímavou věc jsem se dozvěděl při otázce, co vedlo - 4 -
superpodnikatele Stanislava Žáka k tomu, že věnoval policejnímu ředitelství videokameru. Dá se to považovat za jakýsi "předplatek", ptám se pana ředitele? "...ne, byl to sponzorský dar...", zní pohotová odpověď. Policie prý žádnou nemá a nutně ji potřebuje! A co videokamera, kterou používala v minulosti Státní bezpečnost? Ptám se dodatečně.On totiž pan podnikatel Žák velice dobře ví, proč to dělá.Po svém návratu z výkonu trestu za rozkrádání, zakotvil v JZD Slušovice, odkud po listopadu 89 zahájil podnikatelskou ofenzívu na Šumavě. Kde vzal na své rozsáhlé a velkolepé podnikání peníze zůstává otázkou s odpovědí v podvědomí jistě tušenou. Ve známost pak pan Žák vešel výrobou obalů na žvýkačky se známým portrétem Mečiarovým. Tu si jej "všimla" rodina Bolka Polívky a Žákovým prostřednictvím vzniká v Prachaticích pobočka nadace Archa-Chantal. Z důvěrných kruhů, policii blízkých vím, že o aktivity pana Žáka se zajímali někteří z mladších příslušníků policie, ale byli brzy těmi staršími usměrněni do správných mezí.
Asi po hodině "rozhovoru", o jehož zbytečnosti jsem se přesvědčil po pár úvodních minutách odcházím. Odcházím a v uších mi neustále zní něco o permanetních revolucionářích, kteří do dnešní doby prý již nepatří. A právě tato slova mě utvrdila v tom, že patří...a možná více než kdy jindy a čím více, tím lépe, pokud se nebudeme chtít dívat na spravedlnost skrčenou někde v zaplivaném koutě ohrady na hnůj.
Radek DAVID