--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Nejen Pich-Tůma
Zdroj: NN Ročník........: 0003/020 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

To, co komunismus páchal v dobách svého krvavého zenitu je dnes už všeobecně známo a není snad soudného člověka, který by popíral nutnost odsouzení viníků několika desetiletí fyzického a duchovního barbarství, jež uzavřelo cestu normálního vývoje společnosti v této více než Bohem, lidmi těžce zkoušené zemi.

Tak začínal článek Spravedlnost naruby (NN 16/92), ve kterém jsem velmi stručně popsal životní osudy Emilie Saibertové-Faitové, jedné z řady obětí estébáckého zločince kpt. Miroslava Picha-Tůmy. Od té doby uplynulo mnoho vody a bylo vyřčeno množství slov, jimiž se politici zapřísahali, že jenom oni jsou schopni prosadit zákon, jenž by umožnil potrestat komunistické zločince a odsoudit samu podstatu bývalého režimu - marxleninskou ideologii - jíž ve světě padlo za oběť více než 50 miliónů nevinných lidí a jejíž krvavé stopy jsou stále zřetelné.

Uprostřed prázdnin byl Parlamentem přijat zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, v němž se praví, že "režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, je zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný." Zdá se tedy, že konečně byla nalezena cesta - byť se čtyřletým zpožděním - jak dosáhnout spravedlivého ocenění zásluh budovatelů "nejhumánnějšího společenského systému světa". Nakolik se to podařilo, ukáže teprve budoucnost ...

Dozvíme se někdy pravdu ?

Před třemi lety podal pan James V. Jakoubek (Lakewood, U.S.A.) Generální prokuratuře ČR podnět pro přešetření nikdy řádně neobjasněných okolností smrti Jana Masaryka (spis IV/I Gn 282/90).

O dva roky později zasílá prokuratuře další podnět, týkající se tentokrát činnosti komunistického zločince kpt. StB Picha-Tůmy. Množství písemných dokladů z nichž jasně vyplývá jeho přímá účast na mučení odbojářky Emilie Faitové, zasílá prokuratuře rovněž její dcera Jiřina Urbanová z Karlových Varů. Další informace byly prokuratuře zaslány i jinými občany. Vyšetřováním se má nyní zabývat Krajská prokuratura v Hradci Králové. Poslední dopis týkající se causy Pich-Tůma dostal pan Jakoubek od JUDr. K. Černovského z odd. obecné kriminality GP ČR. Výsměchem do tváře spravedlnosti je jeho požadavek, kdy podavateli podnětu nařizuje, aby do určené lhůty sdělil "konkrétní skutečnosti" o trestné činnosti Picha-Tůmy, stejně jako ho upozorňuje, že k případu Jana Masaryka "neuvedl žádné konkrétní skutečnosti o něž svá tvrzení (- přesvědčení, že nejednalo o sebevraždu, ale sprostou politickou vraždu; pozn. aut.) o podezření z trestné činnosti opírá."

Naše snaživá justice

V tomto případě šlo o článek z Mladé fronty Dnes, ve kterém bylo uvedeno, že existuje reálné podezření, že smrt Jana Masaryka byla provedena na objednávku sovětské NKVD (autor čerpal z amerických pramenů). Ctěný pan prokurátor tvrdí (...), že zpráva je "vyložená lež" a snad i spadá pod paragrafy o šíření poplašné zprávy (!?). Z obou velmi inteligentních poznámek váženého prokurátora vyplývá, že zřejmě nemá vůbec žádný zájem obě podání vyšetřit. V odpovědi na dopis prokurátora pan Jakoubek uvádí: "Dovolím si konstatovbat osobní názor: chce-li, dle slov premiéra V. Klause, republika Česká kráčet do kulturní Evropy, bude muset nejdříve lidi Vašeho typu z funkcí vyházet, jinak se dobelhá do Byzance ..." K tomu není třeba nic dodávat. Připomeňme si však, alespoň ve stručnosti, kdo je pan kapitán Miroslav Pich-Tůma, nyní důchodce na zaslouženém odpočinku (bytem Trutnov, Nádražní ul.).

V pozadí NKVD

Na samém konci roku 1944 a počátkem roku 1945, kdy obě spojenecké fronty postoupily do nitra Evropy natolik, že území republiky bylo v dosahu sovětských letadel, začaly sovětské zpravodajské služby zvyšovat svou aktivitu. Z taktického či operačního hlediska byla podobná činnost víceméně zbytečná, Wehrmacht stál před definitivní porážkou a válka byla rozhodnuta. Jediným důvodem byla připravovaná zpravodajská činnost NKVD v poválečném Československu a příprava k ovládnutí střední Evropy komunistickými stranami.

Jednou ze skupin vysílaných na naše území a složených z absolventů kyjevské zpravodajské školy, byla i ta, v níž se nacházel náš známý kpt. Pich-Tůma. Příslušníci diverzních skupin byli vybíráni a vysazováni pod přímou kontrolou NKVD. Tam byl rovněž významným činitelem Rudolf Slánský, později popravený svými spolusoudruhy. Členy skupiny byli Češi i Slováci - jednalo se o agenty NKVD - a byli cvičeni nikoliv na partyzánskou činnost proti německým okupantům, ale na zpravodajskou práci v osvobozené ČSR.

Schrammův žák

Miroslav Pich-Tůma jako mladý a nadějný komunista uprchl do SSSR, kde byl vycvičen v kyjevské zpravodajské škole a později vysazen na Českomoravskou vysočinu. Tam pomáhal vytvořit partyzánský oddíl Mistra Jana z Husi. Instruktorem našeho partyzána byl samotný Augustin Schramm, sudetoněmecký komunista, antiosobnost nikoli neznámá. Schramm absolvoval kurs Dzeržinského školy v Moskvě (1945-1946) a po válce byl mj. i předsedou Svazu partyzánů. Náš milý Gustl byl vysoce efektivní a schopný agent NKVD a i ve své funkci předsedy Svazu ochotně plnil všechny úkoly ruské tajné služby. Podle některých údajů byl zapleten do předpokládané vraždy ministra Jana Masaryka či měl být dokonce osudné noci z 9. na 10. března 1948 jeho vrahem ... Major StB Schramm byl v roce 1948 zastřelen a jeho údajným vrahem měl být student Milan Choc, jenž však vraždu do konce svého krátkého života popíral, byl odsouzen k smrti a v únoru 1949 popraven.

Dalším členem Pichovy skupiny byl např. i jistý Goga-Bílý, Andrej Keprt a mnozí jiní.

Válka skončila a Pich-Tůma byl pověřen velkým Kl. Gottwaldem náročným úkolem: vytvořit tajnou zpravodajskou agenturu KSČ. To také učinil. Je jasné, že se jednalo o zcela nelegální instituci a legislativa obnovené republiky byla tak porušena v samém začátku, navíc s vědomím vládního představitele - alkoholik Kléma byl tehdy místopředsedou vlády. Pichovo partajní komando bylo podřízeno přímo R. Slánskému. Samozřejmě, že není žádným tajemstvím komu ve skutečnosti agentura sloužila, jediným úkolem bylo zajistit hladký průběh komunistického převratu v zemi.

Sprostý vrah

První doloženou obětí Picha-Tůmy byl ruský partyzán Konstantin Alexejevič Korovin, partyzánský velitel, jenž působil na Holicku. Existuje dokonce dopis, ve kterém pisatel obviňuje Picha ze zrady a z likvidace mnoha českých lidí. Vraždu spáchal jistý Jan Palus na rozkaz Picha a mělo tak být Korovinovi zabráněno říci pravdu.

Těsně po válce zemřela za podivných okolností tehdy asi 17tiletá Eva Pilařová z Lipovce-Licoměřic u Podbořan, která byla za války partyzánskou spojkou na Vysočině . Byla nalezena oběšená v pražském soukromém bytě. Není vyloučeno, že měla důkazy o konfidentské činnosti Picha, tentokrát ve prospěch Gestapa. Konečně on sám ji ve své knize Útěk a návrat označuje za konfidentku, nezmiňuje se však o její likvidaci ...

Podezření o spolupráci Picha s Gestapem (od doby paktu Hitler-Stalin) je zcela reálné a není vyloučeno, že důkaz se nachází v dokumentech tzv. Štěchovického archivu, jenž má obsahovat i seznam českých kolaborantů a konfidentů Gestapa, včetně tzv. českých špionážních vůdců.

Mrtví nepromluví

Další jeho obětí byl npor. ing. Bedřich Wiesner, jenž byl podle Kolderovy zprávy Pichem umlácen k smrti při výslechu. Pich-Tůma má na svědomí i vraždu ing. P. Konečného a příslušníka StB Fr. Novotného v červnu 1948. U příbramského soudu, kde byl souzen, vypověděl, že "museli být fyzicky likvidováni" protože "představovali ohrožení komunistické bezpečnosti ..." Bývalý partyzán Novotný "... věděl příliš mnoho o citlivých akcích bezepčnosti a nebylo ho možno postavit před soud, protože by mohl vyzradit řadu nebezpečných skutečností ..." Byl zastřelen ranou do týla v lese u Benešova npor. Volfem a stržm. Vávrou.

Vraždu ing. P. Konečného si vzal na starost sám Pich. Svázali ho drátem, vhodili do kufru auta a odvezli ho na Slovensko k Bánské Bystrici. Tam byl Pichem vlastnoručně zastřelen dvěma kulkami do týla. Jeho tělo se nikdy nenašlo, nejpravděpodobnější verze hovoří o tom, že jeho tělesné pozůstatky skončily v ostravské vysoké peci ...

Budou viníci vůbec někdy potrestáni ? Komunistický předbojovník byl v roce 1953 za "sabotáž" odsouzen na 15 let nepodmíněně, po amnestii v témže roce mu byl trest snížen na 11 let a v roce 1956 byl trest změněn na podmíněný. V roce 1960 Pichu-Tůmovi sdělil JUDr. Číhal, že mu byl zbytek trestu prominut ...

Uplynulo více než třicet let a přišel listopad 1989, komunistický režim vyčerpal všechny rezervy a padl. Vojenský soud v Příbrami - tam byl i v roce 1953 souzen - jej 27. července 1991 na neveřejném zasedání morálně rehabilitoval. Komunistickému právu bylo učiněno zadost ...

Úspěch ničemů láká mnohé (Phaedrus) Veškerá snaha Jamese V. Jakoubka ze Spojených států, Jiřiny Urbanové a řady dalších, po spravedlivém potrestání komunistického zločince a mnohanásobného vraha, tak vychází zcela naprázdno. Kompetentní orgány, v našem případě Gen. prokuratura, posílá pouze další dopisy, ve kterých požaduje nové důkazy o jeho trestné činnosti . Jako bychom nikdy nepodepsali Chartu lidských práv, jejíž základní úzus jasně stanoví nepromlčitelnost zločinů proti lidskosti. Paní Urbanové se obrátila i na Ústavní soud tehdejší ČSFR. Její podnět byl zamítnut s tím, že návrh na přezkoumání rozsudku příbramského soudu "nemá zákonem předepsané náležitosti", s poznámkou, že "proti rozhodnutí Ústavního soudu není přípustný opravný prostředek."

V listopadu roku 1992 přibyl na návštěvu krajanské obce v Clevelandu velvyslanec Žantovský a pan Jakoubek se ho zdvořile optal, zda vláda pomýšlí na otevření Masarykova případu, odpověď byla stručná - nikoliv, protože současná vláda je s komunistickým nálezem plně spokojena ... (Prokuratura v H. Králové však tvrdí, že se případem zabývá). Jeho vyjádření vzbudilo mezi přítomnými krajany nevoli. Další dotaz - budou-li pro historiky otevřeny tajné archivy - již mrzutý pan velvyslanec nezodpověděl. Je nutno pochopit, že se nejedná pouze o jednoho sprostého vraha, jenž byl naší sametovou justicí rehabilitován přesto, že tisíce bývalých politických vězňů po čtyři roky marně usilovaly o zrušení nestoudných zbytkových trestů. Podobných zločinců - i z doby mnohem méně vzdálené - je několikanásobně víc a spravedlnosti se úspěšně vyhýbají doposud.

Epilog

V ş 5 zákona č. 198/1993 je stanoveno, že do promlčecí lhůty trestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do prosince 1989 - dočkají se oběti komunistické zvůle tentokrát ?

Bedřich KAREL