--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Náš člověk v tísní, díl poslední ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/025 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 15.10.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Z pátku 15. na sobotu 16. 10. 1993 měl smrtelnou dopravní nehodu Jindřich Fairaizl. Současně hořela jeho chalupa v Nečíně, okres Příbram.

Zřejmě cestou z chalupy narazil J. Fairaizl do sloupu železničního mostu u Davle, když si předtím koupil lahev vodky. Soudní pitva určila jako příčinu úmrtí pohmoždění hrudníku. Přítomnost alkoholu v krvi "zatím" nebyla zveřejněna (nebo prokázána?). Dle policie nebyla prokázána ani přítomnost druhé osoby.

J. Fairaizl, absolvent FAMU (přestože rodiče byli u soudruhů na indexu), pracoval od poloviny 50. let v Čs. televizi. V letech 70. patřil mezi ty, kteří zlidšťovali socialismus, což ho stálo kariéru. Teprve Velká Sametová mu dala opět příležitost a po této "revoluci" se stal na krátkou dobu úst. ředitelem Československé televize.

Po srdečním záchvatu, o kterém nemůže být pochyb, že vznikl nikoliv přetížeností, jako spíše StBáckými poměry našeho obrázkového zpravodajství, J. Fairaizl na funkci abdikoval, na krátkou dobu se odmlčel, aby se vrátil na obrazovku v několika zajímavých vlastních programech, na naši vzácnou TV "revolučně progresivních".

Zvláště jeho poslední seriál "Náš člověk v tísni" byl nebojácným a objektivně podávaným svědectvím o "demokratických přístupech s odstraňováním starých křivd" s dobře zakopanými starými strukturami všech druhů, od StB až po stranické kádry a hospodářské mafiány. Nelze být na pochybách, že to byla práce velice záslužná a že musela J. Fairaizlovi přinést řadu zarytých osobních nepřátel stejného kalibru, jako jsou "ctitelé" NN. Spolu s několika málo výjimkami (které se dají spočítat na prstech jedné ruky) jeho pořady zachraňovaly image stále narudlé televize páně Kantůrkovo. Obávám se, že se nikdy nedozvíme pravdu, co se stalo v noci z 15. na 16. října 1993. Zřejmě se také nedozvíme, co chystal J. Fairaizl jako další díly "Našeho člověka v tísni". Policie zatím z výsledků šetření vylučuje účast další osoby, což převedeno do laického slovníku znamená, že nemá jít o vraždu. Na nešťastnou náhodu je těch "náhod" trochu moc. V náznacích se nevylučuje, že J. F. mohl svou chalupu před dopravní nehodou zapálit sám.

Copak se nám tím chce říci? Náhlé hnutí mysli? To by bylo lze pochopit, kdyby si J. F. vzal život ihned na místě. Ač nejsem psychologem, nezdá se mi, že lze vzít kanystr pohonných hmot, zapálit chalupu, kterou jsem měla ráda, s kotouči filmů (!), sednout do auta a ujet ještě řadu kilometrů, jak jsem pochopila s přestávkou nákupu vodky, abych auto posléze v plné rychlosti navedla rovnou na sloup železničního mostu. Na smrt pohmoždění hrudníku to musela být rychlost pořádná.

Rovněž jako nejsem psycholog, nejsem ani kriminalista. Přesto si troufám tvrdit, že člověk i silně opilý, natož střízlivý, i člověk v psychické kolizi, který hodlá ukončit život za volantem nárazem, křečovitě se tohoto volantu drží a smrt nastane nejspíše zlomením vazu.

Doufám, že naše policie přes svou vytíženost věnuje tomuto případu zvláštní pozornost. Připomínám vraždu prezidenta USA J. F. Kennedyho, kdy již tehdy se hovořilo o možném ovládání obou střelců (L. Oswalda a J. Rubbyho) na dálku.

Možná, že usoudí čtenáři, že přeháním. Americký prezident není český televizní publicista.

Prací mechanismus na bankovky, kterému dal pan premiér zelenou, může mít i takový spínací programový knoflík. Cena lidského života klesá. U nás prý při dobrých kontaktech zakázku vám ke spokojenosti vyřídí za 80 tis. Kč.

Pokus o vraždu J. Svobody, býv. předsedy KSČM, zůstal, pokud vím, nedořešen. Policie i tisk mlčí. Indicie vedly k anarchistovi J. W., který svou vinu popírá.

Věděl snad J. Svoboda něco, co neměl? Měl útok na hlavu komunistů předvést světu, jak jsou ohroženi? Zpochybnit antikomunistický odboj? Nebo A. Dubček - i to zůstane v rovině veřejnosti dosud známé?

Před 1,5 rokem velice (až nápadně) podobná autonehoda jako J. Fairaizla postihla okresního ředitele policie, který zrovna shodou okolností vezl důležité materiály na odvolání jednoho pracovníka VKR.

Mnoho otazníků. Příliš pro dobrý pocit. Zůstane zahaleno tajemnem i to, zda v místa, kam jezdil na chalupu J. F., jezdíval i kdosi intenzivně se zabývající psychotronikou? Nebo zda stejná místa nenavštěvoval jistý vládní činitel? Na čem pracoval J. Fairaizl v dalších dílech "Náš člověk v tísni?"

Iva Sedlářová