--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Glos George
Název: Česká republika versus sjednocené Německo
Zdroj: NN Ročník........: 0003/025 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 12.10.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Hospodářské ovládnutí středovýchodní Evropy bylo vždy jedním z hlavních cílů německé politiky

Sjednocení Německa po pádu komunismu způsobilo změnu v Evropském společenství a na celém kontinentu. Německá síla v rámci ES neobyčejně vzrostla, což se okamžitě projevilo v jeho vystupování v rámci společenství, ale i mimo něj. Země je opět světovou velmocí a má znovu všechny zájmy, které tradičně měla v Evropě i ve světě. I proto bez ohledu na své partnery v ES postupuje vůči státům střední a východní Evropy samostatně.

Hospodářské ovládnutí středovýchodní Evropy bylo vždy jedním z hlavních cílů německé politiky. Mezi první a druhou světovou válkou toto ovládnutí nebylo úplné proto, poněvadž Německo muselo v této sféře soutěžit s Československem, které bylo dostatečně hospodářsky silné, a tak mařilo jeho úmysly. O splnění svých cílů Německo muselo bojovat. Vydírání Francie a Anglie docílilo rozbití ČSR pomocí mnichovské dohody.

Po pádu sovětské nadvlády a komunismu po roce 1989 se německé cíle uskutečnily bez velkého úsilí. Stačily jen zákulisní manévry k rozbití jak Jugoslávie, tak ČSFR. Hlavní práce ve prospěch Bonnu byla vykonána politiky těchto zemí, kteří si snad ani neuvědomili, komu slouží.

Dá se očekávat stálé zvyšování německého tlaku v celém regionu. Jde o tlak jak hospodářský, tak politický. Sjednocení Německa a rozdělení Československa má okamžité důsledky. Česká republika je vystavena tlaku, který by nemohl mít dnešní sílu, kdyby nebylo došlo k rozpadu bývalé federace. Požadavky Německa po rozdělení neobyčejně vzrostly. Nároky lidí odsunutých ze Sudet se čím dál tím více stávají celoněmeckou záležitostí.

Ukazuje se, že bonská vláda není od sudetských nároků tak vzdálená, jak se dříve zdálo. Odmyslíme -li si vojenský nátlak na předválečnou ČSR, je možno současný vývoj srovnat se situací koncem let třicátých. Proto musí Česká republika tento vývoj rychle zamezit - než přeroste veškeré její možnosti.

Je nutno si uvědomit, že celá sudetoněmecká otázka byla definitivně vyřešena velmocemi v Postupimské dohodě ze srpna 1945. Nároky Němců a Německa vůči Československu a Polsku byly výslovně vyloučeny. I vláda Helmuta Kohla je vázána poválečným politickým uspořádáním v Evropě a její povinností je tato ujednání dodržovat. Německá vláda si je dobře vědoma, že tvrzení sudetských Němců o právu na vlast je nejen nesmyslné, ale že představuje zásah do vnitřních věcí cizího státu.

Je pozoruhodné, že Němci vystěhovaní z Polska takovéto nároky nevznášejí. Přitom jich bylo vystěhováno třikrát tolik než z Československa a byli vystěhováni též z čistě německých území, která nikdy Polsku nepatřila.

Důvodem odlišného postoje vůči České republice se zdá být nekompromisní postoj Varšavy, který vylučuje jakoukoli možnost i jen pouhé zmínky o těchto věcech. Polské vlády se i po pádu komunismu zcela ztotožnily s tím, že jakákoliv změna poválečného uspořádání mezi Německem a Polskem by mohla být docílena jedině válkou.

Česká republika by si měla vzít příklad z rozhodného postoje Varšavy. Přitom ČR má vůči Německu ohromné pohledávky za drancování za druhé světové války a za oběti na životech a zdraví svých občanů. Německá vláda nikdy neprojevila ochotu o této věci jednat a poskytla prakticky žádnou náhradu. Škody způsobené Němci se nedají odbýt nabídkou postavení domu přátelství s velkým nápisem, že jej postavila německá vláda jako projev usmíření za napáchaná násilí.

Pokud se Němci opravdu snaží o usmíření, pak by měli nahradit České republice, jako nástupnické zemi ČSFR, jimi napáchané škody za války v jejich plné hodnotě a současně dodržovat uspořádání Evropy provedené na základě Postupimské dohody a zamezit jakoukoliv činnost svých občanů namířenou proti České republice. George Glos

Autor je profesorem na Yalské univerzitě v USA