--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hubáček Petr
Název: Jistoty omezuje,rizika garantuje - Česká republika!
Zdroj: NN Ročník........: 0003/025 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Tak se zdá, že sféra státní správy prosperuje daleko lépe než ti, kdo ji platí. Ti, kdo platí, jsou veskrze totožní s těmi, kdo platili i dříve za komunistů, aniž z toho měli něco více než radost, že občanům I. kategorie se daří velmi dobře. Kdo platí, jsme my. Kupodivu ne ti, kteří se měli na náš účet dobře už minule.

Potvrzením právní kontinuity s protiprávním systémem vytvořeným zločinnou a zavrženíhodnou státostranou - i přes rozpad federace, jež se ho vlastně dopustila - vzal na sebe náš stát veškeré závazky za škody spáchané komunisty v hospodářství, životním prostředí i v životě společnosti. Stát tyto závazky, které si vyžádají nezměrné úsilí a nevyčíslitelné částky finanční, na sebe vzal jako veliká, bohatá a mocná pojišťovna.

Pojišťovny dostávají od těch, kdo chtějí být pojištěni, platby pojistného. Náš stát ale dříve platili jen nekomunisté, protože všechny nomenklatury od něho braly víc, než dávaly. Komunisté a ostatní nomenklaturní kádry byli tedy z pojišťovnického hlediska vysoce rizikovou a problémovou skupinou, jaké každá normální pojišťovna velmi podstatně znevýhodňuje pojistné podmínky. Před rokem 1989 to u nás pochopitelně nešlo. Majitel pojišťovny přece sám sebe neznevýhodní. Ale po listopadu se údajně stali vlastníky opět všichni občané. Tak se to alespoň deklaruje. A hle - pojišťovna i s novým majitelem se zavázala plnit škody i za ty, kteří vlastně pojištění nikdy neplatili a škod napáchali až hrůza. Tady už je nutné nějaké vysvětlení. Jsou tři možná: A) Majitel do toho nemá co mluvit

B) Majitel je dementní

C) Majitel se nezměnil ... Cé je správně! (Tu jen pro zasmání) Náš čtenář si jistě dokáže vybrat.

Pro A nemluví prakticky nic. Skutečný majitel má vždycky poslední slovo.

Pro demenci majitele hovoří fakt, že se rozhodl vyplácet částky plnění škod mnohonásobně převyšujících movitý majetek pojišťovny a NEUPLATNIT NÁHRADU ŠKOD U VINÍKA. Takový postup je naprosto ojedinělý a vpravdě převratný.

Pro vysvětlení bodu C pak hovoří téměř vše. Podle mého mínění je to takhle: starý majitel se převlékl a nechal si narůst knír a živnostenský list. V nové, tolik, tolik progresívní podobě se nám snaží vsugerovat, že on jsme vlastně my. Někteří mu to dodnes věří.

Přijmeme-li toto vysvětlení, uvažujme dále. Kritéria pro výběr příjemců plnění škod jsou dána nepsanými, leč právě proto úzkostlivě dodržovanými pravidly: nejlepší je známost s pracovníkem pojišťovny a těsně následuje příslušnost k té nejrizikovější skupině. Teprve pak přichází na řadu skutečně poškozený. Ale tomu už nepomůže ani ochota nechat provizi (tak se dnes jmenuje úplatek, víte?) pracovníku pojišťovny. Prostě nejsou peníze. Takže k čistým ziskům si pojišťovna může připočíst prakticky všechna vyplacená plnění škod, neboť je vlastně vyplácí sama sobě. Je to něco jako absolutní zisk. Prostě nezdaněný sen podnikatele.

A tak se ptám: není od nás hloupé za těchto okolností platit pojištění?

Petr Hubáček