--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Jak pan Beneš ukradl lokomotivu
Zdroj: NN Ročník........: 0003/025 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(na motivy komunistické pohádky) Luboš Vydra

Výhoda socialismu spočívá v tom, že nepohodlného člověka lze obvinit z čehokoliv. Přesvědčit se o tom mohl i strojvedoucí Martin Beneš, když ho obvinili z toho, že ukradl lokomotivu. Ptáte se jak k tomu došlo? Panu Benešovi se již dlouho před listopadem na železnici mnoho věcí nelíbilo. Stěžoval si na nedostatky nejen na oblastním výboru ROH, ale i na ÚV KSČ. Mimo jiné se mu nelíbilo, že peníze pro strojvůdce byly rozděleny tak, že na vedlejších tratích měli méně, na hlavních více. A vybraná skupina tzv. angažovaných lidí měla vysoké platy všude, bez rozdílu o kterou trať šlo. Vedení nejprve na jeho kritiku reagovalo různými kázeňskými tresty. No prostě buzerací. Pravá pohroma však teprve nastala, když v únoru 1989 vyšla v Mladém světě č. 9 reportáž " Červená na hlavní koleji " v niž reportér Jíří Franěk popisuje dvanáct hodin strávených s tímto mašinfírou v lokomotivě T 751. Když tehdy za dvanáct hodin ujeli s nákladními vagóny za lokomotivou osmdesát kilometrů, tedy 6, 6 km za hodinu, Jíří Franěk se po gorbačovsku rozhorlil a ve své reportáži zkritizoval lidi ve vedení železnice a způsob jakým provádějí finanční odměňování, které neodpovídá skutečně vykonávané práci. Napsal, že dráhu řídí lidé, kteří nemají vůbec představu o tom co řídí.

Hněv rozezlených bolševiků však nepadl na novináře, ale na Martina Beneše, kterému dal na to kralupský náčelník ing. Tovara 30.3. 1989 výpověď mimo jiné i za to, že prý "zneužil majetek v socialistickém vlastnictví - lokomotivu řady 751.1 - pro soukromou jízdu".

Je jasné, že pan Beneš žádnou lokomotivu neukradl, protože jel podle příkazu a podle jízdního řádu. Novinář, kterého na ní vezl, měl platné povolení. Ostatně i výpověď sama byla formulována "... na základě reportáže v Mladém světě vám dávám výpověď."

Martin Beneš dal proto celou záležitost soudu, jehož rozsudky zněly, že vše bylo vedením železnice vykonstruované, aby se ho jako pracovníka zbavili. Přestože se odvolali, prohráli to, přičemž prosoudili 120 000 Kč. Martin Beneš na to požádal ředitele drah, aby za způsobené škody, vedl příslušné osoby k zodpovědnosti. Ředitel to odmítl a tito lidé zveřejnili hned na to v novinách, že soudy byly neobjektivní a že pan Beneš porušil předpisy. Proto vzápětí na to podal na ně žalobu na ochranu osobnosti, ale přestože soudu předložil zprávy a posudky, že to byli tito nadřízení, kdo porušili stanovené předpisy, rozhodnutí ministra, že na základě jeho kontroly vedení bylo nekompetentní, pan Beneš soud na ochranu osobnosti prohrál. Podle soudkyně, prý onen dotyčný nadřízený mluvil za celou organizaci a pan Beneš jej špatně žaloval. Přičemž se opomělo, že organizace sama uznala, že onen nadřízený je vinen a že o něm prohlásila, že vystupoval z pozice síly. Martin Beneš svým nadřízeným, kteří hlavně byli zodpovědni za šikany proti jeho osobě: členu výboru KSČ absolventu VUMLU a nomenklatrunímu kádru soudruhu Tovarovi a bezpartijnímu ing. Brejníkovi, dokázal nedodržování předpisů. Došlo to však tak daleko, že místo, aby vše napravili, tak kryl jejich špatnosti i tzv. nezávislý soud. I tento případ dokazuje jak člověk, který postupuje právní cestou nemá dnes právo dosáhnout spravedlnosti. Pan Beneš dokonce musí za to, že žádal soud podle zákona na ochranu osobnosti a ničeho se nedomohl, zaplatit náklady soudního řízení ve výši 30 000 Kč. To všechno proto, že ing. Brejník v uvedeném článku si zavolal jako svědka "kamaráda" soudruha ing. Tovaru, který před soudem prohlásil, že mu to jako svému podřízenímu nařídil, aby to řekl jménem organizace. Inu hleďme jaké soudružské vztahy i nadále na železnici panují, kde poslušné loutky dodnes mohou i před novinářem mluvit pouze na povel. Nelze se divit, že při tomto nesamostatném myšlení to s ní nemůže jít ani jinak, než z kopce. A bolševický soud, který by nejspíše osvobodil i esesáky, protože plnili pouze příkazy, této blbosti dá nakonec za pravdu. Lze se divit, že Martin Beneš prohlašuje, že spor by vyhrál spíše za komunistů než dnes? A zlobí se, že právě "sametová revoluce " celou jeho věc jen o to více zkomplikovala. Dřívější tzv." komunistický pořádek", vystřídal naprostý chaos a "staré struktury" toho využívají, mstí se a dělají si co sami chtějí.

Tehdy došlo k porušení jejich platných předpisů. Dnes však tito lidé v oněch funkcích nejsou, protože ty byly zrušeny a nedají se prý proto trestně postihnout. Nikdo však nebere v potaz, že místo starých zrušených funkcí vznikly funkce nové kam tito lidé přešli. Místo nich se také na tato nová místa nedostali zodpovědní odborníci. (Tato situace připomíná celkovou skutečnost, kdy zločinci z KSČ založili KSČM a tím mají za to, že nadobro skončili se svojí zločineckou minulostí. L.V. ). Pan Beneš říká, že když on překročí nějakou normu, tak dráha mu dá pokutu i kdyby to měla být padesátikoruna a on jí musí zaplatit, ale prosouzených 120 000 Kč je jejím provinilým funkcionářům odpuštěno.

Že Martin Beneš není jediným kdo vidí tyto nedostatky potvrzují i slova generálního ředitele Českých drah ing. Šípa,(Obzor 41, 11.10.93) podle něhož obsazení vedoucích míst na Generálním ředitelství železnice i nově konstituovaných Obchodně provozních ředitelstvích bylo provedeno z velké většiny na základě kamarádských vztahů a mnohdy v rozporu s požadavky odbornosti. Staré kádry se tudíž opevňují v nových pozicích a jejich nepohodlní kritici se stali v mnoha případech tzv. nadbytečnými a byli nuceni od železnice odejít.