--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Ecyklopedie špionáže
Zdroj: NN Ročník........: 0003/025 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

StB ve svých směrnicích rozeznávala tři druhy motivace konfidentů pro spolupráci - kompromitující materiály, výhody a důvody ideové - a vedla si o tom pečlivě statistiky. Podle nich drtivá většina konfidentů spolupracovala na základě motivace ideové, to jest na základě vlasteneckého přesvědčení o nutnosti boje proti vnitřním a vnějším nepřátelům socialistické společnosti. Ten, kdo o tom nic neví, by byl otřesen. Ve skutečnosti za ideovým přesvědčením se ve velké části případů skrývá podlehnutí nátlaku, i když od 60. let nebyl zdaleka tak brutální jako předtím a v mnoha případech nebyl žádný a hlavní úlohu hrál pouze strach. Konfidenti, kteří skutečně spolupracovali, si pak na svůj stav zvykli a dokázali z něj mnohdy i těžit. Dnešní drzost těch významných je právě projevem jejich demoralizace.

Pronikání StB do společnosti pomocí zpravodajské techniky nepotřebuje mnoha vysvětlení - každý ví, co je cenzura pošty, odposlech telefonu, odposlech či skrytá kamera v bytě nebo na pracovišti. Je však třeba zdůraznit, že technické prostředky StB byly na velmi nízké úrovni, například před listopadem rozšířená domněnka, že se nahrávají všechny telefonické rozhovory a pásky se pak automatizovaně vyhodnocují, byla naivní. Odposlech na určité telefonní číslo bylo nutné na vysoké úrovni schválit, rozhovory nahrát, pak vyslechnout a ve výtahu písemně přepsat. Nahrané pásky se potom většinou jen na několik dní uchovávaly, kdyby si je chtěl vyslechnout i operativní pracovník. Všechny úkony zpravodajské techniky totiž zabezpečovaly samostatné útvary na centrále nebo na krajské správě StB.

Také odposlechů bylo často nainstalováno více, než bylo možné z nahrávek zpracovat, protože ani v tomto případě neexistovalo žádné automatické vyhodnocování, jež ostatně neměly ani útvary pro cenzuru pošty. To ovšem neznamená, že by osoby nebo zásilky, na nichž měla StB zájem, unikly její bdělé pozornosti.

StB vedle "nahlížení" do dospisů si vedla stykové evidence (existovaly v každém kraji). Byly pořizovány manuálně na kartách, kde se zaznamenávaly různé údaje o zahraničních a českých adresátech. Evidence se vedla nepřetržitě od roku 1969 i celostátně a obsahovala už na 3 miliony karet s průměrným ročním přírůstkem okolo 65 000 karet. Další celostátní evidence prověrky korespondence (CEPK) byla rovněž vedena manuálně, a to už od roku 1955 a zahrnovala korespondenci zahraničních korespondentů s českými adresáty. Ta měla na 900 000 karet a roční přírůstek činil okolo 50 000 nových "úlovků". (Další údaje nalezne čtenář v hesle kontrola korespondence. (Činnost spojená se sledováním občanů a používáním zpravodajské techniky v jejich bytech, chatách či na pracovištích, se neopírala o souhlas prokurátora či soudu, ale řídila se interními směrnicemi ministerstva vnitra. Je načase všechny tyto směrnice zveřejnit, aby bylo občanům našeho státu zcela jasné, co se v něm po celá desetiletí tajně dělo!

Někdy ovšem při zpracování nahrávek odposlechů vycházely najevo i kuriózní případy "nedbalosti" operativních pracovníků, a sloužily jako svérázný druh kontroly vlastní práce, jak svědčí následující příklad:

Ve druhé polovině 80. let volal konfident EKONOM svého řídícího pracovníka, že se s ním potřebuje nutně sejít. Protože konspirační byt byl toho dne obsazen, oba se dohodli na schůzce v restauraci U Pešků v Praze na Vinohradech. Tam EKONOM sdělil, že se na něj obrátil známý se žádostí o obstarání většího množství papíru pro samizdat. EKONOM iniciativně navrhl, aby mu požadovaný papír dodala StB s náležitým chemickým označením (také hodný člověk!). Když se domluvili, operativec vyšel z restaurační místnosti, ale tady potkal známého disidenta s manželkou, kteří nedaleko restaurace bydleli. Disident operativce znal, a tak ironicky pozdravil: "Dobrý den, pane vyšetřovateli, už jsme se dlouho neviděli!"

Disident ovšem znal a poznal také EKONOMA. To vše operativec pro jistotu zamlčel a věc vyšla najevo až při zpracování nahrávek telefonních rozhovorů disidenta. V jednom z nich totiž informoval jiného disidenta o své příhodě v restauraci a dodal, že mu to jen potvrzuje jeho podezření, že EKONOM spolupracuje s StB. Poté se mašinérie StB rozběhla na plné obrátky: začalo vyšetřování operativce, vymýšlení legendy pro EKONOMA atd. - prostě bylo s tím hodně starostí.

Za poznamenání stojí, že oba tehdejší disidenti jsou dnes zarputilí "protilustrátoři" a že i žadatel, který uháněl EKONOMA o papír pro samizdat, je rovněž evidován jako agent StB. Bohužel není známo, co ten řekl o EKONOMOVI "svému" řídícímu orgánu. Snad si to už všichni navzájem vysvětlili.

Tato historka přivádí tento úvod o StB k další části - ke konspirativní činnosti StB ve společnosti. Jak je zřejmé, patřila k ní především "obsluha" (ano, to je - prosím - oficiální termín!) tajných spolupracovníků a před tím samozřejmě také jejich typování a získávání, tedy "práce" s kandidáty tajné spolupráce a s důvěrníky. Součástí oné obsluhy byly i schůzky v konspiračních bytech a takové prozaické činnosti, jako byl jejich úklid, popovídání si s domovnicí a se sousedy - prostě udržování legendy pro byt.

Malá část operativců byla převáděna do "činných záloh", v nichž pod svým nebo krycím jménem byli dlouhodobě zaměstnáni na ministerstvech, ve společenských i hospodářských organizacích, na vědeckých institucích a podobně, nejčastěji v útvarech pro zvláštní úkoly, ale nejen tam! V tomto případě bylo jejich zakonspirování pochybné - téměř kdekdo o nich věděl stejně jako o operativcích, kteří doprovázeli československé výpravy na nejrůznějších mezinárodních vědeckých, kulturních a sportovních akcích pod krytím pracovníků cestovních kanceláří, sportovních organizací či funkcionářů Svazu mládeže. Nevěděli však o nich členové disidentských a nezávislých společenství - případ Ludvíka Zifčáka, jenž pod krycím jménem Milan Růžička působil v roce 1989 v nezávislém studentském hnutí, je pouze jeden z mnoha! Ke konspirativní činnosti operativců ve společnosti patří také to, co lze souhrnně označit jako agenturně operativní akce, které je laikovi snadnější ozřejmit na příkladech, než je obecně popsat.

Například v listopadu 1987 se konalo 2. fórum Charty 77, které pořadatelé organizovali jako přísně utajené. To si však jen mysleli (přesněji: někteří z nich mysleli). Ve skutečnosti o datu a místu konání věděla StB včas a zřídila operační štáb, který zasedal současně s chartisty a posuzoval, zda jejich jednání probíhá podle stanoveného plánu (v opačném případě bylo připraveno rozehnání fóra). Tento plán plnili mezi chartisty jeden důvěrník a řada agentů, z nichž dva dokonce měli odposlouchávací zařízení s vysílačkou. Ve skutečnosti se tedy konala fóra dvě - jedno chartistické a jedno estébácké. A protože to první probíhalo podle plánu (mimo jiné tam došlo ke sporům o rozdělování peněz ze zahraničí), nechalo je to druhé v klidu proběhnout až do konce ...

Vážení čtenáři,

Encyklopedie špionáže vyjde 7. 11. 1993. Můžete si ji koupit i u nás v redakci, pokud jste si ji neobjednali na kupónech, které jsme uveřejňovali v NN.