--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Přežijí rok 2000 ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/026 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 17.10.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V článku (NN 23) se autor pokouší o jakousi analýzu česko-německých vztahů, jejichž kolaps vyvrcholil v roce 1938 za spolupůsobení Francie a Anglie tzv. Mnichovskou dohodou, jež měla zabránit válečnému konfliktu. Mír však zachován nebyl a nacistické Německo získalo pouze další trumf ve své vyděračské politice. V následujícím roce byl okupován zbytek ČSR a na šest dlouhých let byla země vydána všanc hnědému běsnění ...

Hned v úvodu se hovoří cosi o "zastydlém nacionalismu" a "patologických osobních ambicích" místních politiků, kteří údajně zapříčinili rozpad Československa. Nehledě už k tomu, že vůbec opomíjí slovenské snahy po vlastním osamostatnění a nemožnost další společné existence dvou zcela odlišných politických koncepcí (- nacionální socialismus na Slovensku a počátky demokratického systému u nás), dopouští se řady nepřesností a záměrných nepravd, přičemž zastydlý nacionalismus charakterisuje spíše autora. Pominu-li zjednodušující tvrzení, že Češi a Moravané se za Rakouska-Uherska, i dříve, měnili na "pouhý pomalu se poněmčující plebs", argumentace "historickým právem Čechů na celou Bohemii" je již vysloveně podivná. Historický český stát byl budován jak Čechy, Moravany a Slezany, tak i Němci, Židy, Italy či příslušníky ostatních evropských národů, kteří společně vytvářeli jeho pozoruhodnou kulturu. Nelze samozřejmě tvrdit, že soužití obou převažujících etnik bylo idylické, zdaleka však nebylo natolik konfliktní, jak se později tvrdilo. Němci byli stejnými vlastníky země jako Češi, byli do Čech zváni - nedostali se sem podvodem či násilím - a do doby vlády císaře Josefa nelze mluvit o nějakém poněmčování. Téměř tisíc let společných dějin není možno poměřovat výstřelky nabubřelého českého či německého nacionalismu XIX. století, v době vzniku novodobých národních mýtů, které bohužel přežívají dodnes. Avšak ještě v jeho druhé polovině se uznávalo, že Němci jsou právě tak majiteli země jako Češi, samozřejmě se všemi kulturními a politickými právy, byť "většinoví" Češi jsou historicky původnějším zemským etnikem - ovšem s tím, že obě národnosti jsou rovnoprávné.

K neprospěchu věci právě koncem onoho století převládl mezi českými Němci radikální velkoněmecký proud, jemuž nebyly české státoprávní vztahy vlastní, ale spíše usilovali o rozplynutí českých zemí v Rakousku-Uhersku.

Výměna rolí ...

Bohužel shodným způsobem jsme po roce 1918 postupovali i my sami: ustavení státotvorného československého národa bylo stejně pochybené a čeští Němci se tak ocitli v podobně podřízeném postavení, jako Češi předtím. Krátce po říjnovém převratu vyhlášená "německo-rakouská provincie Deutschböhmen", tak byla spíše zoufalou reakcí na nedomyšlený postup nové české representace než pouhou zradou. Idea výlučného "vlastnictví" země českým národem a označení Němců za přistěhovalce vznikla současně s novým národním státem. Bohužel jenom málo lidem došlo, že odstavení třiapůlmiliónu Němců a několika set tisíc Maďarů - oproti 2,5 miliónům Slováků - do posice minority a zřízením čs. "státní národnosti", byl dán základ dalším sporům a nedorozuměním. V politice dvojjazyčnosti se pokračovalo po celou dobu existence první republiky. Holým faktem zůstává, že německá účast ve státní správě - zejména na územích obydlených převážně německým obyvatelstvem - byla naprosto neadekvátní. Při restrikcích státního aparátu v r. 1925 bylo např. v Ústí n. L. propuštěno ze 62O osob (nádražní zřízenci) 13 Čechů a 1O2 Němci, v Chomutově ze 778 osob 7 Čechů a 113 Němců. V K. Varech bylo propuštěno 72 osob (poštovních zřízenců), z toho 72 Němců, v Děčíně z 38 propuštěných osob byli opět všichni Němci, stejné to bylo i v Podmoklech a Chebu. Restrikce však neprobíhaly pouze ve státních úřadech, ale i na nátlak vlády v soukromých podnicích. V době velké hospodářské krise na počátku třicátých let byli jako první propouštěni Němci ... Podobně byly i názvy obcí a ulic počeštěny či poslovenštěny a názvu v jiném jazyce se mohlo používat pouze jako vedlejších označení (- po svolení ministerstva vnitra). Nechci tvrdit, že německá či maďarská "menšina" byla vysloveně utlačována, avšak její v mnoha ohledech podstatné omezování bylo jednou z příčin, která zvláště Němce vehnala do náručí nacismu. Rovněž tak netvrdím, že nebýt podobné intolerance, nedošlo by ke vzniku nové války, na níž měli nezanedbatelný podíl i appeaseři ze západoevropských zemí, kteří politikou ústupků Hitlerovi uspíšili nacistickou expansi, stejně jako bolševické Rusko, jež nacisty podporovalo přímo. Nesporný byl i rozhodující podíl sudetských Němců na rozbití první republiky a pohlcení téměř bezbranného zbytku země nacistickým Německem.

Definitivní rozdělení Evropy ?

Fakt chybného evropského uspořádání po první světové válce je nepochybný a není žádnou teorií, jak tvrdí P. Pavlovský. Dokazuje to mimo náš případ i situace na Balkáně, kde na několik desetiletí přerušené štěpení vypuklo se všemi hroznými průvodními jevy nanovo. Mluvit o naprosto neživotném česko-slovenském soužití samém by bylo zbytečné. Uměle vytvořené Československo bylo experimentem, jenž se zvláště v dobách krizí pranic neosvědčil a jeho rozpad po uvolnění totalitního krunýře byl nevyhnutelný. Fenomén nacionalismu byl jednou z příčin bídy a utrpení Evropy v obou posledních stoletích, letité pokojné soužití evropských národů bylo zapomenuto, vše dobré odvrženo a prokleto.

Stále stejná písnička

Autor článku se (nikoli neúmyslně) dopouští stejné chyby a pomocí ahistorických tvrzení, která vycházejí z umělých nacionalistických mýtů minulého století se snaží dokázat, že evropská integrace je pouhým prostředkem k dosažení jakési nové německé nadvlády. Přitom samozřejmě argumentuje vším co se mu dostane pod ruku.

Podobně operuje i právem na "mírové sankce" po ukončení války, do kterých se mu snadno vešla i kolektivní vina, přičemž kolektivní trest je potom podle něj naprosto odpovídající morální záležitostí. Podivná morálka, silně mi totiž připomíná bolševismus a nacismus, také tehdy byly podobným způsobem trestány desítky miliónů lidí. Nacisté kolektivně trestali méněcenné rasy a národy, komunisté stejným způsobem tzv. nepřátelské třídy. Autor sice uznává, že nucené vyhnání člověka z domu (domova) je hanebné a nemorální, avšak zcela zavádějícím způsobem je srovnává s válečným násilím a opět vše poměřuje jako "součást válečných akcí", že se tak děje v míru je mu lhostejné. Účel zkrátka světí prostředky ...

Stejným způsobem překrucuje i proklamace vyhnanců, ve kterých je zmiňováno právo na vlast a právo na sebeurčení, jež samozřejmě platí pro všechny, tedy i pro nás. Ze všeho pak vyvozuje záměr připojit sudetské území k Německu... Neznám P. Pavlovského, ani ho nechci někam zařazovat, avšak překrucování faktů a přizpůsobování si skutečností k obrazu, který má být výsledkem hodnocení, je mi po čertech povědomé. Podobná ryze účelová tvrzení o tradičním česko-německém nepřátelství a nemožnosti pokojného soužití, po čtyři desetiletí sloužila "upevňování tábora míru proti americkým imperialistům a německým revanšistům".

Proti gustu žádný dišputát ...

O lecčem svědčí i to, že článek - mimo NN - s nevšední ochotou otiskl americký Nedělní hlasatel vycházející v Berwynu, přičemž pro vydavatele typickým je žebříček českých nepřátel, jenž je možmo sestavit v tomto pořadí: Židé, svobodní zednáři, Němci, potom dlouho nic a teprve na samém konci najdeme bolševika.

V NH byl před časem publikován i výplod jakéhosi anonymního PV, ve kterém mne označuje dokonce za "proněmeckého kolaboranta" (- navíc mám štěstí, že ještě ke vší hrůze nejsem Žid) a lituje NN, které dosud byly "zdravě pročeské".

Redakci samozřejmě vůbec nevadilo, že se onen pán (podle obsahu příspěvku však spíše soudruh) nepodepsal, stejně jako se nikdo nepozastavil nad slovníkem anonyma, o obsahu ani nemluvě. Pokud by si pánové v redakci přečetli příspěvek pozorně, leccos by jim došlo. Pokřik o "destabilisaci společnosti (v posledních čtyřech letech samozřejmě), zotročování českého národa a rozbíjení národní jednoty či nebránění rozvoji a přistěhovalectví nepřizpůsobitelných, tzn. nepřátelských ... menšin a etnických skupin", stejně jako "nepřipravenost kultury a žurnalistiky ekonomickým tlakům", která samozřejmě "slouží podplaceným zrádcům a zbohatlým primitivům ...", není ničím novým. Po čertech to připomíná ČOF (Českou obec fašistickou) či rétoriku Rysa-Rozsévače z protektorátní Vlajky. Podobné perly bychom našli i v Rudém právu konce let čtyřicátých či období následujícího. Co zmíněný PV myslí "rozvratem nosné struktury (?) hospodářství v národním vlastnictví" či "výprodejem ... klíčových podniků a neumožněním růstu poctivé české podnikatelské vrstvy" (- nejspíše má na mysli poctivé české bolševiky z nomenklatury KSČ ...) či vznikem "proporcionální ekonomicky multidimenzionální společnosti" je nabílédni: nevyvětratelný zápach socialismu je cítit z každé věty. Formulace jako "ztráta klidu pro tvůrčí práci" či "destrukce sociálního zabezpečení" komentovat netřeba. Co je však Volks- či Parteigenosse PV proti srsti nejvíc, jsou restituce bolševiky uloupeného majetku. To snad už hovoří za všechno a člověk by musel být notně slepý, aby nepoznal s kým má tu čest ...

Čtenář, kterému se Hlasatel občas dostane do ruky však překvapen není, redakce se totiž nikdy netajila svou podporou poskytovanou M. Sládkovi a jeho rudohnědým soukmenovcům.

Pro někoho se čas zastavil v roce 1945, pro jiného v roce 1948, 1968 či 1989, další žije v minulém století a jsou i jedinci, kteří shodné letopočty vyznávají en bloc ... Přežijí podobné názory - na rozdíl od jejich šovinistických nositelů - rok 2000 ?

Bedřich KAREL

17.10.1993, 16:08:55