--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Telegraf
Název: Rubopis seznamů
Zdroj: NN Ročník........: 0003/026 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

"Osočení" Zdeny Salivarové-Škvorecké, 226, údajně již opravdu závěrečná publikace nakladatelství Sixty-Eight Publishers, USD 19, stran 584.

Jan BENEŠ

Hněv těch, kdož se cítí uveřejněním svého jména v Seznamech agentů StB pohaněni, nezaměřuje se kupodivu na ty, kdož seznamy sestavovali, na ty, kdož dávali podepisovat, ani na ty, v jejichž zájmu se podepisovalo, ale na vydavatele, který měl odvahu zveřejněním ukázat propastnou podlost doby. I hlava státu ostatně dala vědět, že co bylo dobré u Bartončíka, není už vůbec dobré u jiných. Ajta - krajta, pravím. Dvojí měřítko nepatří mezi věci obvyklé u lidí počestných a už vůbec ne do společnosti, která o počestnost prý usiluje. Patřil by k tomu, pravda, seznam těch, kdož dávají podepisovat, doufejme, že ekvivalent amerického Freedom of Information Act, o kterém se právě jedná v parlamentě, tuto možnost konečně přinese. V každém případě můžeme říct, že pokud si Zdena Škvorecká zvolila za soka Nezávislé noviny a Petra Cibulku, je to její právo, ale působí to dojmem pouhého zlobení se na zrcadlo, nikoli dojmem bytostné touhy po pravdě. - Ta stovka příběhů lidí pod titulem svrchu uvedeným je z převážné většiny záznamem tragedie těch podlosti vystavených, nikoli vždy nutně těch, kteří se rozhodli být podlí, protože svět kolem už je takový. Většinou, nikoli zásadně vždy. Na Seznamech i ve spise paní Škvorecké jsou lidé, které autor počítá mezi přátele a hodlá je tam počítat i nadále.

Jedním z vehementních protestantů, jedním z těch, kdo se rovněž cítili osočeni, kdo se pokoušeli, přesně jako druhdy křesťan Bartončík, Seznam bagatelizovat a útočili spíše na osobu vydavatele než na co jiného, býval i známý vtipálek Vladimír Škutina. Soudně domáhal se "spravedlnosti". Upustil náhle od žalob ve chvíli, kdy mu údajně bylo vyhrožováno likvidací, ... ale podivnou náhodou v té době také vyplul na světlo jeho agenturní svazek, včetně seznamu honorářů vyplacených za udávání. Inu, klasik praví, že každý člověk občas pocítí chuť spáchat podlost. V podlém systému jistě přijde taková myšlenka i na držitele Ceny Marka Twaina, doktora integrálních věd a rytíře (či cosi) Řádu Britského imperia, o studiu a doktoráru z psychologie nemluvě, které si bohužel jejich proklamátor k větší slávě a zpestření životní nudy vymýšlel.

Autentická držitelka Řádu bílého lva Zdena Škvorecká, řádu, který jí zajisté patřil, jenž patřil plným právem i jiným vydavatelům exilové literatury, řečeno s panem doktorem Paynem "nemapovali" si tito lidé své zásluhy dosti pečlivě, Zdena Škvorecká se na soud neobrátila. Poučenost Škutinou? - Nejprve si opatřila negativní osvědčení podle názoru autora těchto řádků nesporně falešné. Obsahuje totiž navíc křestní jméno Josefa, které na Seznamu není. Počítač, který má v paměti pouze Zdenu S., samozřejmě negativně vyhodnotí Zdenu Josefu. Podobně by si počínal, kdyby na Seznamu byl Jan Beneš a měl hodnotit Jana X. Beneše.

Kromě toho založila VONO, čili Výbor na obranu nespravedlivě osočených, který se podle tiráže podílí na vydání předmětné knihy. Nedovídáme se ovšem nic dalšího, pokud jde o tento výbor, kromě Zdeny Škvorecké osoby a obsazení chybí.

Již název organizace je ovšem záměrná dezinformace. Zveřejnění Seznamů není žádné osočení, pouhá informace. - Tady pokládám za nutné dodat, že přes vše, co autora od dámy odděluje, jeho sympatie byly, a to až do okamžiku, kdy se objevila jako negativně ilustrovaná Josefa, zcela na její straně. To, že cítila potřebu sáhnout k tomuto triku, ba prostě podvodu, mne přivedlo k názoru, že nejspíše má co zakrývat, že však na rozdíl od Škutiny, případně jednoho zasloužilého umělce, který rovněž přispěl do textu Osočení svým dílem, nehodlá riskovat, že by se její svazek nalezl. A založením VONO pak kamufluje desítkami účastníků sežvýkaných érou podlosti, svou osobní účast. Pokud jde o zmíněného zasloužilého umělce, před pár lety (je to dr. Nesvadba) autora o jeho 100 % fízlovství informoval právě Josef Škvorecký. Zcela shodně neváhal oznamovat po Kanadě a USA i agentství bývalého politického vězně Kunty, který dělával v Sixty-Eight účtařinu a nějak se nedohodli.

Do tohoto sborníku přispěl Josef Škvorecký, ač "neosočen" povídkou, k utvrzení základního scénáře hněvu na zrcadlo, pravícího:

Nezávislé noviny (zásadně ovšem používám původní recesistický titul z doby před uveřejněním Seznamů, Rudé krávo) jsou neseriózní tiskovina. Petr Cibulka je případ pro psychiatra. Je porušována presumpce neviny a jiné demokratické řády. Manželé Škvorečtí pak navíc po roční oscilaci mezi Západem - Toady a Polygonem oznámili opuštění redakční rady Polygonu, neboť se časopis nepodřídil teorii osočení.

Celkem vše, co už jsme četli od Bartončíka až po Škutinu. Působí to dojmem, že osnovatelé sborníku považují nás za prosťáčky včera narozené, domnívám se. Neboť nikdo nikoho z ničeho nežaluje, ba ani neobviňuje. Seznam pouze publikuje letitou dobře zaplacenou a usilovnou práci StB. Seznam agentů totality, včetně těch, kdo podepsali k zajištění podmínek útěku z této, seznam tohoto rozsahu odkrývá právě jen šíři podlosti systému, sytému podlost vyžadujícího. Jméno na něm není obžaloba. Ta může sídlit právě jen ve svědomí nositele jména. Dokumentuje, jak společnost a člověk v ní korumpoval, vázán do bezvýchodnosti, ba nutnou potřebu spojovat se se zákulisními silami, obavu vzepřít se jim. To vše v zájmu jakési existence, případně existence maličko se podílející na privilejích, které sloupy systému stanovily pro sebe, a které tento způsob existence vyžadovaly. Knížka by věru nestála za recenzi, stejně jako celý ten Výbor, o kterém nic nevíme, kdyby právě v těchto dnech neprobíhala ona legislativní debata o tom, zda máme, či nemáme mít svůj Freedom of Information Act. Právo na informace, které o nás samých shromažďují jiní. Existence takového zákona je nutná. Rozbíjí totiž na padrť možnost páchat podlosti u vědomí toho, že se o tom nikdo nedozví. Nutně by přinesla nejen seznamy těch, kdo podepisovali, ale i těch, kdo podepisovat dávali.

Pociťuji rovněž potřebu právě zde a při této příležitosti sdělit, že rovněž v těchto dnech se v jakési makulatuře objevil i fascikl bývalého ÚV KSČ. Svodky operačního spisu 1. správ StB o cause Beneš, které byly zasílány s. Mamulovi. Pěkná řádka jmen kolegů, za pár let disidentů, kteří nejsou na žádném seznamu agentů. Vyjadřují souhlas a podporu se zatčením. J. T. - o cosi později bude do výčtu svých utrpení počítat i dvojí vyloučení z KSČ (!) si pochvaluje nejobšírněji. Soudruzi vše pečlivě zaznamenali a předali dál.

Takže, co nakonec zbývá? Pokud máte těch USD 19, zakupte si Osočení. Je to sbírka tragických případů doby, i zjevného pokrytectví. A ačkoli kniha byla vydána zejména právě proto, kupodivu vůbec nepřesvědčuje o tom, že pošramocená ješitnost nositelky Řádu potřebuje pofoukat. Nebýt té knížky, dávno by se ostatně na záležitost zapomenulo.

If you can talk with corwds and keep your virtue, Or walk with Kings-nor lose the common touch,

Když sbratřen s davem uchováš si hrdost, A nezpychneš byť mluvil s tebou král, -

Jestliže se mělo jednat o cokoli jiného než pofoukání osobního dotčení, zbývá premisa mnohem nebezpečnější. Jsou-li osoby na Seznamech právě jen osočené, vinných agentů ani podlosti doby prostě nebylo. Nebylo?

(Telegraf)