--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Česko-německé vztahy, tentokrát v dopisech
Zdroj: NN Ročník........: 0003/028 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ve dvacátémšestém čísle Necenzurovaných novin odpovídá L. Vydra na Poznámku poněkud delší, kterou jsem uzavřel seriál Češi, Němci a Evropa.

Nechci vzájemnou polemiku prodlužovat do nekonečna, tím méně by něco podobného uvítali čtenáři, nemohu se však ubránit několika nejstručnějším poznámkám.

V replice najdeme bohudík pouze autorův názor, že vytvářím dojem obdobné kolektivní viny české za vyhnání našich Němců, což vtipně komentuje příměrem o věku redaktorů. Kdo četl seriál pozorně samozřejmě ví, že to není pravda: jakákoliv kolektivní vina (i trest) je nesmyslná a zavrženíhodná a platí to pro všechny. Konečně, podobného zevšeobecňování se již v roce 1945 zřekli i samotní vyhnanci.

Stejné je to i s dojmem č. 2, kdy prý dnes, stejně jako před lety, je opět předkládán pouze jednostranný názor - tentokrát na vyhnání. Nikoli, milý příteli, co se mne týče mám ve zvyku držet se holých fakt - ty jsem zveřejnil, nic víc. Definitivní názor si musí utvořit čtenář sám, záleží pouze na míře objektivity a svědomí.

Ve druhé části odpovědi autor operuje prudkým zvýšením počtu pravicových extrémně motivovaných trestných činů ve sjednoceném Německu. Dlužno dodat, že podstatné zvýšení se týká právě východní části země, která ještě před nedávnem hostila extremismus právě opačný. Nevím rovněž, co tím chce autor dokázat. Podobné zvýšení počtu stejně motivovaných trestných činů bychom mohli doložit i u nás. Nedovolil bych si však tvrdit, že to dokládá nástup českého fašismu či naši snahu po odtržení Bavor ...

V článku najdeme i poznámku, že se podobný názor na poválečné česko-německé vztahy čtenářům nelíbí. S tím souhlasím, po téměř půlstoletí se o něčem podobném mluvit, ani psát nesmělo a dodnes je tehdejší dění pro mnohé politiky i novináře novodobým tabu.

Názory v ohlasech, které jsem dostal, se postupně vzácně vyrovnaly - nemohu popřít, že mne to potěšilo - je to důkazem, že řada lidí dokáže přemýšlet. V prvních dopisech jsem byl zatracován stejným způsobem, jako v samých počátcích ještě recesistické Rudé krávy, kdy jsme byli osočováni skalními soudruhy. Některé z dopisů byly zřejmě i dílem totožných osob. Nenávistné výlevy, jejichž jediným mottem bylo heslo Dobrý Němec, mrtvý Němec (postupně byly publikovány), vystřídaly ohlasy s vcelku souhlasným názorem. Kromě pojednání J. Egera z K. Varů, které vychází na pokračování, publikujeme výběr z dalších dopisů. Čtenář Theodor O. Ruiner píše: "Jako mladý člověk - 24 let - jsem byl spolu s jinými v tzv. Nár. stráži (předchůdce SNB), která vznikla na obranu našich žen, které byly brutálně znásilňovány osvoboditeli ... Dne 30.5. 1945 jsme byli odvelení do Pohořelic k posílení čety, která tam byla pod velením kpt. jehož jméno už neznám. Pochod Němců z Brna, který dorazil do Pohořelic byl žalostný, nebyli to žádní zatvrzelí fašisté, kde těm byl konec ! Starci a stařeny, ženy a děti, hladové a vysílené po urputné cestě, po níž byli hnáni mladými lidmi ze Zbrojovky, zorganizovanými komunisty, ozbrojení elektrickými kabely a těmi mlátili po rukou těch, kteří měli narychlo spakovaná zavazadla, až jim vypadla z potlučených a zkrvavených rukou, potom zavazadla sebrali a vzali zpátečku do Brna. Celá kolona pak téměř od Ledec zůstala bez "ochránců". Ještě z Brna prý měli svoje zavazadla na nějakých vozech, které snad vydržely jen do Rajhradu. Tam se jim dostalo pravého "uvítání", okolostojící plivali na pochodující, trhali na nich šaty a sprosté nadávky korunovaly jejich uvítání ... Na prostorném dvoře byl uprostřed vodovod pro téměř sto tisíc lidí a jídlo nebylo ani pro nás ! Vařili nám guláš z koní zastřelených v bojích ... Vyhnaní z Brna neměli kousek jídla a mimo útrapy fyzické je sužoval i hlad, lidé umírali hromadně a jedna žena mne přišla upozornit na mrtvé dítě, položené na trámech, novorozeně ! Msgre. ThDr. Lekavý (později v Kalifornii) a páter Fanfrla z Brna a matrikářky třídily smíšená manželství a mnohdy i vyhnané Čechy ! Byla mezi nimi i Fr. Karpíšková, neteř mojí kmotry, která měla ve Vranovicích 4letou holčičku u rodičů. Její návrat ... nezapomenu, div mi nelíbala ruce, její byt v Bohunicích byl však již vyrabován ...

Pokud píšete o "Pochodu smrti z Brna do Pohořelic" (výpověď p. Krobota 31.8.1946), mohu potvrdit jenom pravdu ... Ano, byli nahnáni do pískovcového lomu, kde byly vybudovány štoly-kryty sloužící obyvatelům Husovic a Obřan. Pohled na vyhnání byl hrozný ! Jako školák jsem jezdil do Měšt. školy v Pohořelicích - menšinové, bývalé židovské, kde žilo 4O% Němců a 2O% Čechů a s nimi chodil do školy jeden Žid, Pavel Rosenbaum. Zažil jsem tam nesčetné potyčky s mladými Němci (tak jako na vesnici vrchňáci proti spodňákům), ale staří byli vesměs rozumní ... Sám jsem měl dědečka v pohraničí, který byl v r. 1848 prvý nájemce "Rathausu" u nás ... Život v pohraničí byl spořádaný, dokud Hitler neposílal svoje korteše, aby zfanatizovali některé do NSDAP ... Divoký odsun 3O.5.1945 z Brna pokládám za nejhorší provinění na těchto lidech, protože nešlo o fašisty, ale vesměs to byli jenom staří, ženy a děti, kteří nemohli nijak ovlivnit situaci u nás ..."

Pan H. C. z Šestajovic (nepřeje si být jmenován, adresa je v redakci) v ohlasu na seriál píše: "Je těžko vyprávět o tzv. odsunu "Němců, Maďarů a zrádců" těm a před těmi, kteří poválečný stav let 1945, až do "Vítězného února" 1948, nezažili. Jak dalece pak souvisí "listopadový převrat" s možnou dobou stanovené platnosti Jaltské dohody, a s tím souvisejícím chytráckým vyčkáváním, až bude dotyčná generace "poválečníků" jaksepatří zmenšena, či změněna zubem času v dědky nad hrobem.

Když se hovoří o osudném roku 1938, zapomíná se na taktéž osudné rozbití územní celistvosti Rakouska-Uherska, jež etnické problémy nejen nikterak nevyřešilo, nýbrž naopak v rámci nově vzniklých "samostatných", malých, sotva životaschopných státečků, tragicky vyhrotilo ! Zapomíná se, že již sám název "Československo" byl nacionalistický, když, pokud víme, do první republiky bylo začleněno více Němců než Slováků ...

Dekrety Dr. Beneše přinesly vodu na mlýn především tehdejším komunistům a levicově založeným, což si tento vynikající státník řádně a včas neuvědomil.

Do úrodnějšího či jinak "lepšího" pohraničí, se nahrnula spousta ... tzv. nemajetných či prostě majetkuchtivých a celá záležitost předávání konfiskátů ... byla představována a též chápána jako dar komunistické strany, takto uskutečněnému jedině díky tatíčkem Stalinem znovuobnovenému ČSR.

Sám mám někde dotyčný Dekret předání do vlastnictví "na věčné časy" mé ženě (ostatně tehdy Francouzce) a mně samému, s krásnou kresbou M. Alše a neméně krásným podpisem p. ministra Ďuriše ...

Jakýpak div, když v následujících volbách L.P. 1946 celé nově osídlené pohraničí volilo komunisty nebo alespoň "na levo" ? A jaký div, když a jestli dnešní/tehdejší lidé anebo jejich potomstvo, nechtějí ani slyšet o nějakém posunutí data spáchaných bezpráví před "Vítězný únor" ! Jak se tehdy vesele kradlo-rozkrádalo, si pamatují dozajista všichni a dodnes ... moje rodná země zůstala tehdy a jako vždycky, věrna její tradiční posedlosti konfiskacemi. Šlo s konfiskacemi a následujícím "odsunem", dle mého názoru, o hození pořádné kosti vyčkávajícímu "uvědomělému" národu, bez nejmenší starosti o následky, zvláště pak nikoliv o to, co se s konfiskovaným majetkem stane; v r. 1945 již v duchu plánované kolektivizace. Veliká většina pozdějších obětí komunismu zuřivě tleskala všem před tím páchaným bezprávím tak, jako ti z r. 1968 tleskali "Vítěznému únoru".

Kolik pak bylo obětí vlastního zaslepení, kteří všemožně z jejich zásluhou nastoleného "ráje" utíkali, v lepším případě s nějakým tím kufrem, za tmavých nocí a s rizikem života, když předtím, alespoň ti "řádně odsunutí", jejichž děti ostatně často ani německy neuměly, takřka "v pohodě" odvážely náklaďáky U.S. Army kamsi do Bavorska ?

Válku jsem dokončil jakožto příslušník Západní brigády. Do rodné země jsem se vrátil po 43 letech k "trvalému pobytu", jako cizinec: chci se dočkat konce života v klidu a pokoji, politické a veškeré dnešní dění jen pozoruji. Prosím proto, vážený pane, abyste si moje jméno a adresu, jak se říká, nechal pro sebe".

Sestavil B. Karel

(dokončení příště)