--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Nejistý senát v rukou ODS
Zdroj: NN Ročník........: 0003/028 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 07.11.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pan Václav Klaus, coby čelný představitel ODS se opět nachal slyšet o Senátu. Na zatím posledním výjezdním zasedání výkonné rady o něm hovořil v souvislosti s územním členěním státu, které nevidí jako vyřešitelné do komunálních voleb. S přípravou na ně se zmínil i o stanovení volebních obvodů pro volby do Senátu. Jak se to vůbec má s vývojem názorů pana premiéra a možná i celé ODS na tuto doposud nerealizovanou instituci zákondárné moci?

Vzpomeňme počátku tohoto roku. To pan premiér požadoval naplnění Senátu ještě před volbou prezidenta. Pak, jakoby celá diskuze o Senátu, zejména jeho ústavou předpokládané prozatímní verze, šla mimo něj. Avšak bylo by křivdou tvrdit, že o něm nepřemýšlel. Jen nemohl nic vymyslet. Alespoň ne do 8. září t.r., kdy se vyjádřil, že se mu, do té doby, nepodařilo pro Senát nějakou funkci najít.

Zde je nutná malá exkurze do teorie státu a práva. Ta zná dvojí funkci druhé komory zákonodárného sboru. Ve státech složených, typu federace či spolkového státu, zastupuje druhá komora parlamentu zájmy jednotlivých částí federace či jednotlivých spolkových zemí. V unitárním státě tvoří protiváhu moci poslanecké sněmovně, která projednává a vydává zákony. Taková protiváha má eliminovat snahy parlamentní většiny zastávat jen své zájmy, bez ohledu na zájmy obecné, přijatelné tedy i pro parlamentní opozici. Zárukami takové vyvažující funkce druhé komory jsou zejména: odlišný způsob její volby, postupné obměňování jejích členů tak zvanou rotací a odlišné, zpravidla delší funkční období. Aniž by tím byla Ústava České republiky příliš přechválena, je nutno konstatovat, že všechny tyto prvky obsahuje. Vnějším jejich projevem v pluralitním politickém systému s více politickými stranami je skutečnost, že se v průběhu funkčního období Poslanecké sněmovny projeví v Senátu změny politických preferencí voličů. A aby takové změny neohrozily postavení partlamentní většiny, musí tato dbát, jek výše uvedeno, obecných zájmů více, než partikulárních zájmů stranických. Tolik teorie. V praxi má většina demokratických států zákonodárné sbory dvoukomorové. Na to přišel i básník Milan Uhde, viz TELEGRAF z 6.11. t.r. Co pan premiér? Ten stále neví co se Senátem. V Českém deníku vyjádřil v souvislosti se Senátem "jisté obavy z politické roztříštěnosti" a potřebu "pevných jeho kontur" zejména proto, že, dle premiérova názoru je to v "transformační chvíli této země" nutně potřebné.

O podobných obavách, možná jinak formulovaných, hovořili mocipáni již před listopadem. Ony totiž vyjadřují ne péči o obecný zájem, ale strach o postavení těch, jež jsou momentálně u moci. Moment existence moci předlistopadových mocipánů trval 40 let. V demokracii si musíme zvyknout, že zlomem momentu trvání moci bývají volby. Ony činí konec surovému násilí a zrušují právo ku povstání. Tak je alespoň chápal již v roce 1850 Victor Hugo.

Pokud má pan premiér obavy z roztříštěnosti politického spektra, v souvislosti se Senátem nebo i jinak, jsou to ve skutečnosti obavy z roztříštěnosti moci, respektive neochota se o moc dělit a nedostatek umění naslouchat těm, kteří tu moc nemají. A taková neschopnost může mít jediný následek. Tím je právě onen zlom momentu trvání moci, tedy volební neúspěch stávajících mocných.

Uvedení Senátu do praxe je stále oddalováno. Ačkoliv uplynul již skoro celý rok, v němž mohl být řádný Senát zvolen. Jeho suplování Poslaneckou sněmovnou je nedostatečnější, než případné suplování funkce prezidenta, orgány k tomu v Ústavě pověřenými. Ač Ústava počítá s přechodným stavem, do zvolení řádného Senátu, ani toto její ustanovení není naplněno. Causa Prozatímní Senát, zašla na úbytě. Dle vyjádření poslankyně, paní Evy Matouškové, chybí politická vůle. Ona skutečně chybí. V tom se paní poslankyně nemýlí. A to je to nejvarovnější na celém případě. Je přeci nesporné, že instituce Prozatímního Senátu je zakotvena v platné Ústavě. Stejně tak lze v zákoně najít oporu pro způsob jeho naplnění. Není-li u Poslanecké sněmovny vůle dodržet zákon, bude mít vůli k čemukoliv jinému, co bude osobně nepříjemné jeho jednotlivým členům? A jak to vlastně je s vůlí jednotlivých členů Poslanecké sněmovny k naplnění Senátu? Poslanci ČSSD se vyjádřili jednoznačně, podáním návrhu na zrušení Senátu. Levý blok již podporu tomuto návrhu vyjádřil a sládkovci jsou proti Senátu rovněž.

Překvapivý postoj zaujala ODA. Té vadil Prozatímní Senát a lze říci, že ve vládní koalici to byla zejména ona, kdo se zasloužil o stávající stav faktického jednokomorového parlamentu. Aby si však nezadala s levicí, prohlásila ústy pana poslance Dobala návrh ČSSD za zločinný, destabilizující celý systém. Cože tak najednou? Považuje snad ODA současný stav Parlamentu České republiky za stabilní? Jestli ano, na co pak ten Senát bude?

KDU-ČSL, respektive její hlavní právastrůjce, JUDr. Výborný, si dovede jednokomorový parlament představit.

Panu poslanci Bendovi z KDS Senát chybí, ba vidí v něm prvek stabilizace moci.

Názor předsedy ODS je uveden výše. On však nebude hlasovat neb není členem Poslanecké sněmovny, takže existenci Senátu sám neohrozí. Zato pan Uhde jím je. A je též jednoznačným zastáncem Senátu, tedy bod pro. Jiné je to s panem poslancem Lomem. ten existenci Senátu zvažuje hlavně z jakéhosi hlediska předčasnosti změny Ústavy.

Moravané budou patrně oním pověstným jazýčkem na vahách případného hlasování pro či proti Senátu.

Protože není v řadách parlamentní většiny jednota a protože jde o většinu takřka těsnou, má to Senát nahnuté. Nebyl-li ustaven Prozatímní Senát, ač o něm Ústava hovoří, nebyly-li přes čas, jenž od počátku roku uplynul, vyhlášeny volby do Senátu řádného, nemůže jít už ani o pragmatismus, ale jen a jen o naprostou ignoraci textu platné Ústavy. Má-li se v této souvislosti srovnat pragmatismus s ignorantstvím, pak nelze než říci, že pragmatismus je, v lepším případě, metodou k dosažení trvale určeného cíle, zatímco ignorantství je charakterová vada.

V Praze dne 7. listopadu 1993, pro NN Vladimír Kolář