--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pichl Karel
Název: Otevřený dopis poslancům branného a bezpečnostního výboru PS PČR
Zdroj: NN Ročník........: 0003/028 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 23.09.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dne 23.9.1993 navštívila Vojenskou akademii v Brně (VA) skupina 5 poslanců branného a bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Z historického hlediska šlo o první návštěvu tohoto druhu po rozpadu ČSFR, resp. vzniku ČR. Proto si od ní naprostá většina příslušníků VA hodně slibovala, zejména v souvislosti s přípravou vysokoškolsky vzdělaných odborníků pro vznikající Armádu České republiky (AČR), či chcete-li v souvislosti s připravovanou transformací našeho vojenského školství. Bohužel naše očekávání se nejen nesplnilo, ale dokonce mnohdy změnilo ve značné rozčarování a pobouření -a to na základě vystoupení přítomných poslanců. A to je hlavní důvod, proč píši tyto řádky.

Otevřený dopis poslancům branného a bezpečnostního výboru poslanecké sněmovny parlamentu České republiky

Paní poslankyně, páni poslanci!

Již delší dobu se chystám napsat vám pohled "z druhé strany" na situaci ve společnosti, armádě a ve vojenském školství a to nikoliv anonymně a za zády akademické obce naší školy (jak to bohužel dělají někteří z nás),ale zcela veřejně. Proto volím tuto formu. Musím se ale přiznat, že napsání těchto řádek jenom urychlila návštěva 5 vašich kolegů na naší škole (Vojenské akademii v Brně) 23.září t.r.

Vím, že můj pohled na situaci nebude některým lidem příjemný. Rovněž vím, že řada z vás se s mým názorem vůbec neseznámí či s ním nebude souhlasit, nicméně nikdy bych si neodpustil, že jsem nevyužil všech možností, které mám a neupozornil na závažné skutečnosti v oboru, kde více jak čtvrt století působím. Povolání učitele si zpravidla volí člověk na celý život. O vojenských pedagozích to platí zcela analogicky. To ale nelze říci o povolání politika. Politici a státníci na scénu přicházejí a ze scény odcházejí v závislosti na politice, kterou dělají. Dokladem toho je i vývoj na území ČR ve 20. století, kdy se u nás za necelých sto let vystřídalo sedm diametrálně odlišných politických systémů. Dva z nich si dokonce činili oficiální nárok na tisíciletou existenci. I dnes se řada našich politiků chová tak, jako by u moci měla být věčně. Osobují si právo dělat kategorické soudy o lidech, institucích, zařízeních, školách apod.,bez detailní znalosti situace a lidí, bez znalosti jejich práce. To vše jenom proto, že jim chybí politický realismus i znalost historie, která se v různých modifikacích opakuje. Tuto skutečnost lze bez nadsázky označit za dvojnásobnou tragedii, tragedii jejich i tragedii naší společnosti.

V posledních padesáti létech se u nás jaksi "stalo módou" periodicky likvidovat "nepohodlnou" inteligenci. Učitelům i vojákům z povolání se tato politika nikdy nevyhnula, naopak byli vždy "ze známých důvodů" středem pozornosti. Cíl této politiky je obecně znám, a proto není třeba o něm dále psát. (Přitom je známou pravdou, že žádný politický systém se neobešel bez odborníků režimu předchozího. Tento fakt pochopil i V.I.Lenin.) Z hlediska lidských práv jde o nepřijatelný princip. Nicméně jsme opravdu tak bohatý stát, abychom si mohli dovolit po čtvrté v tomto století politicky likvidovat inteligenci a vojenskou rovněž? Kde jsou proklamace politiků z listopadu 1989 typu "My jsme lepší nežli oni"? Kdo dal politikům mandát nejen k tomuto aktu, porušování lidských práv i narušování obranyschopnosti našeho státu?

Není žádným tajemstvím, že naprostá většina sloužících vojáků z povolání je v armádě proto, že jí není osud obrany našeho státu lhostejný. Jistě, že najdou i prospěcháři - ostatně to je ale v každé profesi.Výchova nové generace učitelů vojenských škol či vojáků z povolání není záležitostí jednoduchou či krátkodobou, pokud nechceme radikálně snížit jejich kvalitu. Pohybuje se okolo 15 až 20 let. To by ale ostatně vám mělo být známo. Pokud se s touto realitou nechcete smířit, měli byste vrátit všechny své tituly a hodnosti získané za komunistického režimu.

Povolání vojáka z povolání v posledních čtyřiceti letech nepatřilo mezi nejatraktivnější. Řada vojáků z povolání zaplatila za službu vlastním životem. A to nehovořím o tisícovkách hodin osobního volna každého z nás, stráveného na vrub armády, jednom z nejkratších časů na odpočinku (důchodě) mezi jednotlivými povoláními ve státě apod. Ve vojenských školách byla situace ještě horší, protože každý adept učitelství ví, že učitelské povolání je víc než povolání, že je to poslání. Odměnou nám všem za to byly a jsou jedny z nejhorších platů v Evropě.

Přijde -li potom (za této situace) jeden z vás s požadavkem dostatečné pokory vojáků z povolání předlistopadové éry výměnou za další služby v armádě, jde o provokaci a výsměch všem poctivým vojákům z povolání, který vzbudil na naší škole oprávněné rozhořčení.

Pokořováni a uráženi jsme byli v minulosti dost a dost. O další pokoru nejen že nemám(e) zájem, ale nenechám(e) si ji líbit, zvláště ne od arogantních "politiků", kteří sledují pouze své úzké stranické či osobní zájmy státu a jeho obrany jsou jim zcela cizí. Naštěstí jsou zde volby, které jim umožní vystřízlivět. Příklady Litvy a Polska to názorně demonstrují.

Období nejistoty je již příliš dlouhé. Pokud se problémy armády, vojenského školství a vojáků z povolání nebudou urychleně řešit, dojde brzy k personálnímu kolapsu, který nebude možné řešit metodami z let padesátých. Pokud se někdo domnívá, že problémy armády vyřeší reaktivovaní vojáci z povolání, potom se tragicky mýlí.Na tomto místě se hodí citát jednoho našeho klasika "Kdo chvíli stál, již stojí opodál!" A to je hlavní důvod, proč se naprostá většina z nich v armádě výrazněji neprosadila, bohužel se rovněž nedokázala s tím vyrovnat. A tak raději dělá pátou kolonu a předstírá své poctivé úmysly. Vždyť na naší škole všichni vojáci (a tedy i reaktivovaní) měli a mají stejné možnosti. Jak ji kdo použil, všichni víme.

Pokud se jedná o důvěru v současný pedagogický sbor, potom není nic snazšího, než uspořádat studentské referendum na toto téma, případně i s účasti nezávislých pozorovatelů. Ujišťuji vás, že každý demokraticky smýšlející příslušník akademie jeho výsledku přijme a vyvodí si z něho pro sebe odpovídající závěry. O pokoru před studenty ale prosit nebudeme! Nemáme pro to nejmenší důvod. Charakteristickým rysem každé revoluce je destrukce starého systému do základů a neochotna stavět na předchozích pozitivech. Obecně jde o velmi drahý princip, který si může dovolit pouze ekonomicky silný stát. To jistě není náš případ. A tak jde v mnoha ohledech o experiment, který zaplatí daňový poplatník. Tuto skutečnost si sice uvědomuje řada lidí ve státě i v armádě, nicméně kompetentní místa, včetně parlamentu, na ni neberou zřetel. Proto se také naše snaha po nápravě chyb minulosti a stavění na pozitivech starého systému nesetkává s pochopením či souhlasem a je zpravidla označováno za "snahy totalitních struktur po konzervaci stávajícího stavu".

Naše škola, a osobně i já, se velmi angažovala a angažuje v procesu transformace vojenského školství. Nicméně naše úsilí nenalézá adekvátní odpověď. Je to škoda, protože jde o plýtvání potenciálem, který mohl být jinak efektivněji využit. Pokud projevíte alespoň minimální zájem o naši práci, rádi to přivítáme. Prozatím ale situace vypadá tak, že sluchu se dostává spíše různým pseudoteoriím a ne seriózním pracem, opírajícím se o vědecké metody práce. Přitom si neděláme (my autoři) falešné iluze o tom, že všechny naše návrhy budou přijaty. Nicméně jen v plodné diskusi vznikají nové myšlenky a přístupy. Ten, kdo se diskuse bojí, či se jí dokonce vyhýbá, nemá zpravidla poctivé úmysly.

Paní poslankyně, páni poslanci.

Bylo by toho ještě hodně, co bych vám chtěl sdělit. Nicméně si myslím, že námětů k přemýšlení jsem přednesl dostatek. A tak budu očekávat, jak na ně zareagujete. Vaše reakce (ať chcete či nikoliv) bude, totiž představovat míru úsilí a odhodlání nazrálé problémy kvalifikovaně řešit. Já jsem své odhodlání i občanskou statečnost již prokázal tímto svým dopisem.

S úctou

Pichl Karel