--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Jak se to hodí ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/029 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jedním z nejhorších znaků jakékoli státní správy je, jestliže její úředníci, zejména ti vysocí a nejvyšší, jsou vydíratelní ať již z jakýchkoli důvodů.

Proto je v demokratických státech obvyklé, že jsou stanovena jasná pravidla, jak pro výběr státních úředníků, tak pro jejich činnost.

Tato pravidla obsahují jak kritéria pro morální a odborné kvality úředníků, tak systém kontroly jejich plnění a dodržování.

V demokratických státech (a nejen v nich) záleží totiž výkon státní správy, praktické naplňování zákonů a předpisů právě na činnosti státní správy. Státní úředníci na všech úrovních jsou pak pro občana často jedinými představiteli státu, vlády a politických stran, se kterými se setkává a proto podle nich, podle jejich činnosti při uplatňování svých práv a potřeb, posuzuje většinou i celý systém státní správy, vládu i politické strany, které se na vládě podílejí.

Mají-li státní úředníci vykonávat řádně svou práci, musí přesně znát svá práva a povinnosti a musí mít jistotu, že při řádném výkonu funkce, nemusí a dokonce nesmí brát v úvahu politické ani jiné vlivy. Musí mít jistotu, že neporuší -li závažným způsobem své povinnosti, nebudou odvoláni, ani jinak postiženi.

V posttotalitní společnosti, jako je naše, je státní správa tvořena jak lidmi, kteří přišli do státní správy nově a nejsou tudíž zatíženi její totalitní minulostí, tak lidmi, kteří ve státní správě pracovali již před rokem 1989. Jejich účast ve státní správě je dána nutností kontinuity fungování státní správy, jejich často těžko nahraditelnou profesní kvalifikací a zkušeností i skutečností, že mnoho z nich i v minulém režimu pracovalo dobře a není tedy o nic víc svázáno s minulým režimem, než většina spoluobčanů. Na druhé straně, po listopadových událostech vznikla zcela jasná potřeba, zbavit státní správu lidí, kteří se morálně zkompromitovali spoluprací s komunistickým, protiprávním režimem.

K cíli očistit státní správu od zkompromitovaných lidí, sloužil především lustrační zákon, jiná právní forma nebyla vytvořena.

Lustrační zákon však byl přijat poměrně pozdě, byl velmi nedokonalý a navíc nebyl a není řádně doržován. Společenská potřeba očisty od lidí, kteří se aktivně podíleli na vládě komunistů byla daleko větší a rostly proto oprávněně společenské tlaky na její uskutečnění. Tuto společenskou potřebu však bohužel nevzala dostatečně vážně nová legislativa. Nebyl vytvořen dostatečný právní podklad pro tuto očistu a její provádění se stalo záležitostí značně voluntaristickou, závislou na subjektivních rozhodnutích vedoucích činitelů státní správy.

S růstem problémů při transformaci totalitní společnosti ve společnost demokratickou rostla i nespokojenost řadových občanů s tím, že bývalí členové a funkcionáři KSČ, kteří za vlády komunistů měli řadu výhod, nejsou na tom v současnosti o nic hůře, ba často lépe, než ti, kteří v komunistickém režimu byli jako nestraníci občany druhé kategorie. Této společenské atmosféry využívali ti, kteří měli vzhledem ke své funkci možnost vybírat si a propouštět státní úředníky často i k tomu, že tyto příslušníky státní správy z minulého režimu určitým způsobem vydírali. Budeš mi poslušně sloužit a budeš moci zůstat, nebudeš dost ohebný, budeš mít výhrady či připomínky, budeš propuštěn.

Tímto způsobem se začal ve státní správě znovu šířit strach. Mnoho lidí, včetně řady vojáků z povolání a policistů, přivítalo listopadové události s radostí a nadějemi a bylo upřímně ochotno spolupracovat s novými představiteli a podílet se na vytváření demokracie.

Velmi brzo však mnozí zjistili, že jejich činnost není ani tak posuzována podle kvality, ale podle toho, jak "vstřícně" se postaví k novým šéfům.

To co u jedněch nevadilo k výkonu vysokých funkcí, stalo se pro jiné důvodem skutečné pracovní persekuce. Pravidla neexistovala, záleželo na subjektivním rozhodování nadřízeného. Jako před tím se vyplácelo držet hubu a krok. A tak se přizpůsobili a jejich elán jsme ztratili. Vědí, že když bude potřeba, může se na ně jejich členství v KSČ kdykoli vytáhnout a vědí, že je pro ně výhodné poslouchat staré zkorumpované šéfy i nové (těmto zkorumpovanými šéfy zpracované) nadřízené.

I to je určitý způsob vydírání, který se na práci státní správy podepisuje velmi negativně. Je třeba si to přiznat a vyvodit z toho příslušné závěry.

Myslím, že jsou dvojího druhu. Na jedné straně je nezbytné nekompromisně, bez jakýchkoli vyjímek, zbavit státní správu lidí zkompromitovaných - a to na základě jasně stanovených legislativních pravidel.

Zároveň je nezbytné stanovit podmínky pro výkon funkcí ve státním aparátu, které budou pro všechny občany stejné. Tyto podmínky musí vycházet z proklamované apolitičnosti státní správy.

Každý státní úředník má tedy být posuzován pouze na základě výsledků své práce.

V současné době, kdy je připravována nová forma státní správy, nové územní uspořádání a hovoří se o nutnosti zeštíhlení státní správy, i otázce t.zv. definitivy je nejlepší (a zároveň možná poslední) příležitost, položit skutečně demokratické, zákonem podložené, základy jejího utváření a fungování.

Skutečnost, že příslušné právní normy v tomto směru dosud neexistují, je dluhem minulé vlády a parlamentu, stejně jako současné vlády a parlamentu, vůči občanům.

Nedostatečná funkčnost státní správy je závažným "politikem", jehož váha narůstá i v souvislosti s blížícími se volbami. Pavla Grünthalová