--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Záhadná cesta jednoho spisu
Zdroj: NN Ročník........: 0003/029 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Před časem přinesl populární Froňkův Špígl článek, ve kterém byl hrubě pomluven plk. Ing. Zbyněk Čeřovský. Důstojník po ruské okupaci degradovaný a vyhozený z armády, dvakrát vězněný v komunistických kriminálech, signatář Charty 77 a člen lidové strany. Po návratu z německého exilu po listopadu 1989 prošel několika funkcemi, mj. byl i ředitelem pankrácké věznice, odkud byl pro svůj odmítavý postoj k nomenklaturním kádrům stále působícím ve vězeňství, pod záminkou údajného porušení bezpečnostních opatření věznice, počátkem letošního roku odvolán.

Zmíněný plátek v článku použil materiály, které nepochybně získal na tehdejším MNO od zjevných "příznivců" plk. Čeřovského působících nejspíše na kádrové správě ministerstva ...

Po nástupu Ant. Baudyše (KDU-ČSL) do funkce českého ministra obrany se všeobecně předpokládalo, že práce na českém MO se účastní i vojáci do té doby nepohodlní, což by každopádně napomohlo očistě armády od letitého komunistického sedimentu.

Při pohovoru plk. Čeřovského s ministrem Baudyšem v únoru letošního roku mu byly stejné materiály ministrem předloženy s tvrzením, že je obdržel anonymně. Dodávat, že se staly argumentem proti jeho reaktivaci je zbytečné. Pozoruhodný je ovšem fakt, že nedlouho před oním setkáním, samozřejmě pouhou náhodou, navštívili ministra dva vysoce postavení pánové: NGšt generál Pezl a šéf personální správy MO plk. Greiner. Dlužno podotknout, že se během návštěvy plk. Čeřovského u ministra obrany mělo rozhodnout o jeho zařazení do funkce na českém MO. Rehabilitovaný důstojník a předsednictvem ČSL v říjnu 1990 nominovaný stínový ministr obrany, je náhle nepřijatelný pro lidoveckého ministra obrany ...

A není divu, píše se totiž rok 1993 a demokracie v naší zemi postoupila na vyšší úroveň - pro armádu jsou mnohem vhodnější vždy komunistickému režimu věrní politruci, příslušníci VKR (StB) či bývalí funkcionáři armádních partajních organizací, kteří s úspěchem prošli "sítem" personálních pohovorů ...

Služební tajemství ?

Plk. Čeřovský již v listopadu 1992 zasílá na MO dopis, ve kterém žádá o poskytnutí kopie řádného hodnocení z r. 197O. Na jeho dopis odpovídá v prosinci téhož roku náčelník personální správy tehdejšího FMO plk. Ing. F. Greiner, cit.: "Sděluji Vám, že podle "Seznamu skutečností tvořících předmět státního, hospodářského a služebního tajemství v oboru působnosti federálního ministerstva obrany (příloha 2 k RMO č. 26/1881) má osobní spis tajný charakter, neboť jde o skutečnost, která je předmětem služebního tajemství ...

Ujišťuji Vás, že ani ve Vašem případě (..?) nebyl Váš osobní spis personální správou federálního ministerstva obrany tisku poskytnut".

No vida, člověk by si mohl myslet, že to bylo právě naopak. Ovšem ujištění pana personálního má svou váhu a slušný člověk to pochopí. Nikoli však zatvrzelý kverulant Čeřovský, jenž v únoru letošního roku podává na vojenskou obvodovou prokuraturu v Praze podnět pro zahájení šetření ve věci úniku služebního tajemství a s notnou dávkou naivity se domnívá, že záhada bude objasněna.

Inspekce ministra obrany

Armádní aparát se dal po čertech nezvyklým tempem do pohybu a tak ještě téhož měsíce dostává plk. Čeřovský odpověď, tentokrát od šéfa IMO plk. Ing. Rudolfa Šilhána (- nar. 13.4. 1926, uveden v seznamu osob, jejichž jména a data se shodují s údaji osob uvedených v dokumentaci StB jako důvěrníci, reg. č. 13516, krycí jméno RUČITEL, viz článek Quo vadis, armádo ? v NN 8/93; pozn. red.).

V odpovědi se praví, cituji: "Náčelník personální práce FMO svým dopisem čj. 83560-K-46 ze dne 1O.12. 1992 (- viz dopis plk. Greinera v předešlé kapitole) vyloučil poskytnutí Vašeho " Odvolání proti řádnému..." z 16. dubna 197O (Vámi označené jako "TAJNÉ") tisku a tím i veřejnosti. Není úkolem IMO provádět šetření jen proto, že Vás zajímá, jak se mohl předmětný dokument dostat do rukou anonyma" (sic!) a pan plukovník důrazně upozorňuje stěžovatele, že se sám dopouští úniku služebního tajemství proti svému zájmu, již tím, že "utajovanou přílohu tajného charakteru "Odvolání proti ..." jste zaslal průvodním dopisem bez čísla jednacího a charakteru utajení VOP Praha". Přičemž inteligentně podotýká, že "již cestou od Vás až k mé osobě mohlo rovněž dojít k zneužití tohoto dokumentu".

To je patrně konečný výsledek šetření způsobu, jakým se mohla písemnost dostat do rukou redaktorů fialového Špíglu. Uvažovat o tom, že inkriminovaný článek vyšel více než před rokem a dokumenty inspekci zaslala VOP, by bylo zřejmě nad mentální kapacitu jednoho plukovnického mozku. Podivuhodné myšlenkové pochody dokládá i slovní ekvilibristika šéfa IMO, s níž dopis uzavírá, cit.: "Z dřívějšího rozhodnutí MO se anonymní oznámení neřeší. Šetřit ústní oznámení ministra obrany není jeho inspekce oprávněna. Ministr obrany, jak je Vám určitě známo, má plné právo z titulu své funkce znát celý obsah Vašeho osobního spisu. Proto i sdělení ministra obrany, že dokument obdržel anonymně, bylo nadbytečné. Z výše uvedených důvodů podnět, který mi VOP postoupila k dalšímu opatření, odkládám " (...).

Právo tedy opět zvítězilo a spravedlnosti bylo učiněno zadost. Leč dosti ironie. Místo obsáhlého mravního ponaučení volím jeden stručný citát, jenž platí zvláště pro poměry vládnoucí na českém ministerstvu obrany. Jedna z římských moudrostí totiž praví: Vulpes pilum mutat, non mores (Liška mění srst, nikoli zvyky) ...

Bedřich KAREL