--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: Kdo komu dělá ostudu
Zdroj: NN Ročník........: 0003/029 Str.: 023
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Televizní GEN si národ už dávno překřtil na Galerku excentrických nul. Můžeme to zaslechnout v dopravních prostředcích i v obchodě. Zřejmě se ale blíží doba, kdy se i tato hříčka přestěhuje do soukromí našich kuchyní, protože by mohla zakládat skutkovou podstatu trestného činu "hanobení". V GENu přece vystupoval i český premiér a president. A v Čechách přituhuje.

Zdaleka nesouhlasím s veškerým konáním českého presidenta. Až dosud jsem se však vyhýbala se k tomu jakkoliv vyjadřovat v tisku. Připadalo mi jaksi nepatřičné strefovat se do člověka, který přece dříve prokázal takové mravní kvality a kterému se teď trochu zatočila hlava z té výšky vlastního postavení.

Ve chvíli, kdy parlament přijal zákon o hanobení ústavních institucí a člověk Václav Havel se svým "životem v pravdě" proti němu nevystoupil a český president pouze doufá, že jednou přijde doba, kdy takový zákon nebude potřeba, ztrácím iluze. Vyplývá mi z toho totiž, že disident V. Havel celá dlouhá léta toliko budoval ideologii, která mu jednou měla přinést ovoce. V tom se nemýlil. Vždycky se najde dost bláznů, kteří naletí na slova jako pravda, láska, spravedlnost, solidarita...

Slovo "hanobení" je odvozeno od podstatného jména "hana", tedy ostuda. Nechápu ovšem, jak může prostý občan dělat ostudu svému parlamentu. Leda by se příliš veselil na dovolené v cizině. Naopak si dovedu představit velmi konkrétně, jak může hanobit státní orgán či státní činitel svůj národ. A naprosto beztrestně. Ale dejme slovo V. Havlovi: "Zdá se, že málokdy v poslední době dával společenský systém tak otevřeně a bez zábran příležitost uplatnit se lidem ochotným hlásit se kdykoli k čemukoli, pokud jim to přináší užitek: lidem bezzásadovým a bezpáteřným, ochotným z touhy po moci a osobním prospěchu udělat cokoli: lidem lokajského založení, kterým nevadí jakékoli sebeponížení a kteří jsou kdykoli připraveni obětovat své bližní i vlastní čest příležitosti zalíbit se mocným. Za těchto okolností není náhoda, že tolik veřejných a mocenských funkcí je právě dnes obsazeno známými kariéristy, oportunisty, hoštaplery a lidmi s máslem na hlavě. Anebo prostě typickými kolaboranty, to jest těmi, kteří mají zvláštní schopnost za jakékoli situace vždy znovu přesvědčit sebe samé, že svou špinavou prací takzvaně něco zachraňují, nebo že aspoň zabraňují horším, aby obsadili jejich místa. Za těchto okolností není konečně ani náhoda, že právě dnes dosáhla dosud nejvyššího stupně, jaký za poslední desetiletí pamatujeme, zkorumpovanost nejrůznějších veřejných činitelů, jejich ochota zcela otevřeně a za cokoli brát úplatky a uplatňovat při svém rozhodování bez ostychu především ta hlediska, jež jim diktují jejich nejrůznější zištnné osobní zájmy" (z dopisu V. H. Gustavu Husákovi z 8. 4. 1975). K tomu není co dodat. Ale smí se to ještě dneska psát?

Jana VESELÁ