--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Českoněmecké vztahy, tentokrát v dopisech
Zdroj: NN Ročník........: 0003/029 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
(dokončení) V minulém čísle jsme publikovali dva dopisy z ohlasů na seriál Češi, Němci a Evropa. Ve výběru pokračujeme výňatky z několika dalších.
Z dopisu čtenáře S. Horáka z České Třebové-Lhotky vyjímáme: "Dostaly se mi do ruky vaše noviny, a tak jsem si zakoupil č. 18, 19 a 20 najednou. Velmi mě tam některé věci zaujaly a jsem přesvědčen, že vaše noviny jsou na patřičné úrovni. Velmi mne zaujalo téma: Češi, Němci a Evropa, vidím, že je ve vašich novinách obsaženo vše pravdivé. Nedávno se v ČMZN ozval občan ze smíšeného manželství, který popisoval své osudy, které zažil jako dítě v České Třebové, kdy ho jako 14 letého chtěl zastřelit ruský voják ... Závěrem poukázal na to, že bylo v této době popraveno v Č. Třebové na 2000 Němců. Reakcí bylo dementi předsedy Bojovníků za svobodu, že se jedná maximálně o počet bez dvou nul a autor článku "Apokalypsa se nekonala", píše, že by rád věděl, kde jsou tzv. oběti pochovány. To je zvláštní, že to neví neb každý starší občan ví, že hromadný hrob Němců byl za hřbitovní zdí ústředního hřbitova v Č. Třebové. Němci byli popraveni v tzv. lágru na Parníku a jsou vesměs uloženi na parnickém hřbitově a někteří i v semaninských lesích u Skuhrova, jak se právě hodilo ... Od roku 1945 uběhlo však již drahně let a tak se vše snadno zapírá ! Nikdo již nemůže napravit zločiny nacistů, komunistů, ani našich tzv. českých vlastenců. A pokud se podíváme do bývalé Jugoslávie, vidíme tam prosté opakování válečných zločinů a opět bohužel na nevinném civilním obyvatelstvu ... Stálé připomínání podobných událostí sice jitří emoce, ale přesto je nutné mladou generaci s tímto seznámit !"
Pan H. Rulíšek z KPV Kopřivnice ve svém rozsáhlém dopise píše: "Se sympatiemi jsem sledoval odvážný pokus Necenzurovaných novin o pohled z druhé strany na náš nejbolestnější, ale i nejdůležitější problém pro náš návrat do Evropy - náš vztah k Němcům a Německu v sérii článků "Češi, Němci a Evropa". Při současném stavu našich nacionalismem ba šovinismem pokroucených představ to byla odvaha. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem si přečetl článek "Omluvili se již sudetští Němci za vlastizradu?". Jako by byl vystřižen z Rudého práva předlistopadové éry. Přesně táž bubnová palba komunistické propagandy, která pseudovlasteneckými frázemi o nacisticko-německém nebezpečí v době, kdy se Německo distancovalo od nacismu a bylo vysoce demokratickým státem, naháněla Čechy do své marxisticko-socialistické ohrady, kterou vydávala za jedině bezpečnou jistotu před německou agresí. Živení strachu a nenávisti se jim plně zdařilo, takže dosud převládají v myšlení národa, a taktuje jim k tomu většina českých politických periodik. Žádnou roli v tom nehraje, jsou-li argumenty pravdivé či lživé, důležité je, aby Němce, zvláště sudetské, líčily posedlé touhou po odplatě za osud, kterým museli projít po prohrané válce.
Jistě, spojili se s nacismem a zradili republiku. Zapomínáme ovšem, že nebyli jediní, kteří v intencích Hitlera tuto republiku otrhávali, že to byli Poláci, Maďaři a nakonec i Slováci, kteří svým osamostatněním 14.3. 1939 dali Československu poslední ránu. Není to důvod k zamyšlení nad národnostní politikou republiky, proč se jí nepodařilo pro čs. myšlenku získat žádnou nečeskou národnost, ba ani ne Slováky ...?
Nechci polemizovat s česky svérázným líčením všech německých hříchů a provinění obsažených v uvedeném článku. Jde mi o vyloženou nepravdu, kterou společně s většinou našich sdělovacích prostředků předkládáte veřejnosti. Alespoň polovina z nich dobře ví, že skutečnost je naprosto jiná. Jde o vyhnání Čechů ze Sudet ...
Nuže i Necenzurované noviny "vyhánějí Čechy ze Sudet", jak jsme si mohli přečíst ve větě: "Zrovna tak bychom neměli zapomenout, že horlivost, s jakou byl proveden tento odsun (rozuměj Němců z pohraničí) nám Němci vnukli sami, když po zabrání pohraničí na podzim v roce 1938 vyhnali odtud české obyvatelstvo, které se odmítalo nechat poněmčit."
Jaké to tedy bylo s tím vyhnáním ? Tu je pravdivé svědectví pamětníka, který to všechno prožil a který byl dokonce jedním z mnoha českých učitelů na českých školách v Sudetech. Ano, na českých školách, čtete dobře.
Na území připojeném k Říši v roce 1938 žil necelý milion Čechů. Z tohoto počtu jich tam velká většina zůstala po celou dobu okupace. Žili jako dělníci, zemědělci, řemeslníci, obchodníci, ale i úředníci soukromých podniků. Tvořili dokonce rozsáhlé enklávy v německém osídlení. V těchto oblatech existovaly pro české děti české, sice jen základní školy, takže žádné české dítě nebylo nuceno chodit do německé školy. Rovněž žádný Čech, ať už byl německý nebo protektorátní občan, nebyl povinen rukovat do německé armády.
Národnostní práva ovšem neměli žádná. V tomto ohledu byli občané druhého řádu, podobně jako nekomunisté v komunistickcýh režimech. Nebylo jim povoleno organizovat se v českých spolcích, získávat nemovitý majetek nebo předávat svůj vlastním dětem. Pokud by chtěl Čech prodat jakoukoliv nemovitost, mohl tak učinit jen Němci ... České děti po opuštění základní školy nemohly jít dále do škol a nebylo jim umožněno vyučit se řemeslu ... Cíl těchto opatření byl jednoznačný: vymýcení českého živlu v Sudetech. Část Čechů však ze Sudet odešla. V oněch chmurných zářijových a říjnových dnech se svými skromnými zavazadly zaplňovali haly okleštěné republiky. Velkou většinu tvořili zaměstnanci státních podniků a úřadů, jako ČSD, pošty, soudních a berních úřadů, policie apod. Většina těchto hraničářů přišla do pohraničí z vnitrozemí ve shodě s národnostní politikou první republiky, aby v německých oblastech ... posílili českou menšinu. Po odstoupení pohraničí ztratili pochopitelně své zaměstnání a tak odcházeli ... většinou ještě před příchodem německé okupační armády. Nebyli tedy vyhnáni. Svůj movitý majetek si mohli později odvézt.
Samozřejmě, že mezi vystěhovalci byli i takoví, které Němci vyhnali. Byl to však pouze zlomek proti těm, kteří v Sudetech zůstali po celou dobu okupace.
Mluví-li se o vyhnání, pak, chceme-li být objektivní, musíme mluvit o vyhnání ze všech odtržených území - tj. Čechů z Těšínska i ze Slovenska ... Taková je pravda. Chceme ji však vůbec přiznat ? Moje dosavadní zkušenost říká, že nikoli. V neochotě k pravdě tkví především náš šovinismus ..."
Poslední věta dopisu hovoří sama za sebe a zvláště dnes platí slova moudrého Seneky - patet omnibus veritas - pravda je přístupná všem ...