--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šišák Luděk
Název: Rumová aféra naruby
Zdroj: NN Ročník........: 0003/029 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

O rumové aféře bylo napsáno ve sdělovacích prostředcích spousta informací, které byly více méně jednostranné. Nás v redakci kontaktovali protagonisté rumové aféry pánové Jiří Dienter, Karel Leitner a Milan Batlík, kteří poskytli informace ke svým obviněním v cause prodej a distribuce závadného rumu v Severních Čechách a v Blatnici na Jižní Moravě. Tento záznam je autentickým přepisem "zpovědi"- zachycené na televizním záznamu.

Jiří Dienter říká:

"V roce 1990 jsem se začal vracet do republiky, a založil jsem firmu, nakoupil jsem několik objektů, vložil jsem do toho všechny peníze co jsem měl a začal jsem podnikat. Letos v létě, když byla rumová aféra v plném proudu v televizi a ve sdělovacích prostředcích tak v tom problému je ve vazbě na mou osobu klíčovou postavou Jaroslav Burger, pražák bytem na Barandově, Lamačova 1624. Burger sám o sobě tvrdil, že je bývalým zaměstnancem Ministerstva vnitra, v osmdesátých letech vyhozený. Po delší spolupráci s ním jsme dospěli k názoru, že je to psychopat. Burger mě nakontaktoval na lidi, o jednom z nichž tvrdil, že je náměstek ministra vnitra, nakontaktoval mě dál a přes něj zajišťoval export ven. Já jsem byl akorát postava, která jela do fabriky, za německou firmu jsem podepsal smlouvu a dál se všechno odvíjelo beze mne. Tam prostě jezdily kamiony, byli lidé, kteří všechno financovali, odešlo spoustu kamionů a já jsem dostal jen dvě provize. Celá tato akce podle mého názoru krachla na hamižnosti lidí, kteří celou záležitost řídili, neboť i když se jednalo o velké částky nedali těm drobným lidem na hranicích ani těch pár šušňů. Protože se nedávali peníze těm dotyčným celníkům co to na hranicích štemplovali a dávali do počítače, jak mi sdělil Burger, který to všechno organizoval a objížděl, tak se to všechno provalilo. Část kamionů šla ven, většina zůstala v republice, překládaly se, a poté se vozily jako uhlí a palety. Ze strany Burgera na mně byly dělány nátlaky. Když jsme odjeli v polovině srpna na dovolenou do Itálie a Jugoslávie, tak pod Burgerovým velením byla na mé firmě ukradena dvě auta. Jednalo se o loupežná přepadení, neboť vždy šoféra z auta vytáhli a zbili ho. Po obdržení této zprávy jsme se vrátili okamžitě do republiky, hranice jsme přejížděli v Mikulově a jel jsem do Prahy. V Praze jsem se stavil na kriminálce Praha 8, kde jsem znal policisty již z dřívějšího vyšetřování krádeže mercedesu a dotazoval jsem se jak celou věc zařídit. Všechno jsem jim vysvětlil, oni řekli dobře, osobně jsem hovořil s panem Harapátem a hledal jsem pana Břeského a Staňka. Řekli mi, jeďte tedy do Sokolova a tam to všechno nahlaste. V Sokolově na policii jsem nikoho nezastihl, takže následující den jsem vzal sebou toho postiženého šoféra, který byl dvakrát zbit od Burgera a jeho lidí. Ten šofér měl hrozný strach, řekl že nebude vypovídat, že mu Burger vyhrožoval pistolí strčenou v puse, že mu ustřelí hlavu, že vyhodí autoservis a moje obchody a že ty lidi na servisu postřílí. Svědci byli vyslechnuti Okresní policií pod vedením dr. Šímy, ředitelem Úřadu vyšetřování Sokolov. Bylo zahájeno trestní stíhání ve dvou případech za loupež proti pachatelům, které jsem jmenoval to znamená Jaroslav Burger a další lidé, celkem se jednalo o tři osoby. Další den jsme šli na odbor vyšetřování s panem Dvořákem, to je ten šofér z Karlových Varů. Ten všechno vypověděl jak to bylo a začala mela. Najednou byl pan Dvořák sbalenej pražskou kriminálkou, uvalenej na vazbu na Ruzyň za padělání občanského průkazu, který byl nalezen "samozřejmě" v nějakým kradeným autě v Praze. Vzpomíná si, že v květnu sliboval Burger, že má v Praze známý, kteří můžou udělat mezinárodní řidičské průkazy. Tenkrát mu dávali fotky Lažanský, Dvořák moji zaměstnanci. Sám si tam ten řidičák dával dělat.

My jsme policii uvedli, kde kradená auta jsou, neboť nám to sdělil jeden ze spolupachatelů loupeže, který nám řekl, že poznal co je Burger zač, že mu také vyhrožoval. Od té doby jsme od policie nedostali žádnou zprávu. Osobně jsem zajel za dr. Šímou a dotazoval jsem se co se v případu děje. Dr. Šíma mi řekl, že případ byl předán do Karlových Varů. Tam mi řekli, že o ničem neví, no prostě totální bordel.

Tato věc se nevyšetřuje ale bylo proti mně údajně zahájeno trestní stíhání pro křivé svědectví a podvod. Já mám stopku na hranicích a zatykač v Čechách.

V září jsem měl konfrontaci v Plzni kde mně navštívili Břeský ze Staňkem, kteří mi tvrdili, že mi jde o život a že bych s nima měl spolupracovat a že by někdo měl se mnou

pořád jezdit. Staněk mi říkal, že ví z pevných zdrojů, že mi jde o život, že jsem na listině odepsaných, že je to otázka hodin a dní jestli budu nebo nebudu žít. Já jsem jim na to řekl, že pokud mi jde o život, tak mi o něj především usiluje Burger. Já sám nejlépe vím jak je Burger ozbrojenej, že vozí sebou v autě odstřelovačku a pistole.

Ta aféra se zbraněmi, samopaly, viz. Petružálek, tak on v tom jel. Já to vím, neboť on to prásknul a jedinej zůstal venku. Burger přijel ke mně a k Prajkovi do Kraslic a říkal čtrnáct dní dopředu, že se budeme muset ze Zdeňkem Petružálkem rozloučit, že jdou těžce po něm, že je blbec, že to s těma samopalama pohnojil a ještě k tomu ty starožitnosti. Za čtrnáct dní Zdeňka seberou tvrdil. A ten samý den, kdy Zdeňka sebrali, přijel ráno ke mně a řekl mi, že dnes Zdeňka seberou.

Burger je těžkej vyděrač. Například když měl Prajka po bouračce, tak za ním přijel, a začal ho mlátit před ruskýma partnerama, že chce prachy, že Prajka dostal z rumu peníze a on ne.

A teď co udělal Burger v tom slovenským rumu. To je ještě z minulýho roku. To byla firma nějaká z vlády, samí poslanci, Podskalský já přesně neznám ta jména. Burger byl zástupce jejich firmy, na tu firmu se to všechno napsalo, překládalo se to v Hostivaři u Terminálu a Burger za to sbalil těžkej baťoh z Petružálkem. Milióny!

Burger je rozenej násilník. On na to má fyzicky. Já jsem s nim byl několikrát na střelbách. Mu nedělá problémy střílet v kotoulu, v běhu, ve skoku. To samo Zdeněk Petružálek, ten je máčo také. Burger má těžké styky, on se dověděl, že Petružálek má vylízt, tak přijel ke mně a schoval si u mně tři samopaly, ještě z tý aféry, řekl mi, že má ještě nějaký trofeje. Já jsem to říkal na kriminálce a jak jsem řekl o co jde, tak s tím nikdo nechtěl mít nic společnýho, tak mi řekli, jdi pryč, jdi od nás, přestaň, mi nic neslyšíme.

Já jsem chytil nerva, a řekl jsem Burgerovi ať na mně ty jeho praktiky neskouší, že jednou to musí skončit, že ho oznámím na policii. On to ale předešel a šel jako hodnej občan, kterýho svědomí tíží a šel některé věci oznámit na policii. Za pár dní na to, povídám pražskejm policajtům o Burgerovi a oni na to, že kdo to je, a jak se jmenuje, a dělali blbce mně do očí. No to svět nežral. A přitom zřejmě dělali spolu stejnou policejní školu, bůhví jestli spolu nebyli v Rusku a znají se s Estébáckých přednášek.

Burger je u všech kšeftů, on zřejmě dělá zprostředkovatele. Přijel ke mně do Kraslic a přitáhl si tam sebou nějakýho Mirka, nevím jak se jmenuje příjmením, a říkal o něm, že je těžký zvíře z Ministerstva obrany. Tam mně dohazoval levý devítky neregistrovaný, ve velkým, v bednách. Burger vozí zbraně v autě, má toho plnej kufr, je to všechno levý, neregistrovaný a von se nebojí. On když ho někdo zastaví, tak toho policajta seřve, na místě ho pošle do tepláků, degraduje ho na místě a řekne mu zejtra už nechoď do práce. Takhle on jedná s lidma.

A teď si řekněme něco k Východním Čechám, říkejme tomu rumovka. No prostě Kracík, mám tady jeho číslo telefonu. Bylo to prostě hrozný haló, proběhlo to sdělovacími prostředky a najednou ticho po pěšině. Byly do toho zatažený vlivný osoby, já je nechci jmenovat. Prohlásili někteří, že aféra bude v nejbližší době uzavřena. A dali tomu celýmu jinej směr, hledali a našli jinou aféru. Prostě tvrdí, že hlavními protagonisty jsou Leitner, Batlík a Dientr. Já to vím podle Honzy Dvořáka, to je ten přepadenej šofér. Oni mu napsali výpověď, vyhrožovali mu s pistolí, že ho přejedou autem. A on je měkej, on je to fakt hloupej Honza, kterej jim ve finále nakonec všechno podepsal. Já vím, že Burger má do dneška přístup na Ruzyň kdy on chce a to k vězňům, ke všemu. A Honza Dvořák je na Ruzyni. Já jsem to už říkal právníkovi aby Honzu dostal z Ruzyně, než mu Burger na cele uřízne hlavu a bude to jako nešťastnou náhodou, že se netrefil lžící do krku a uřízl si hlavu.

To je jasný, že tomu dali celýmu jinej směr, že se honí Leitner s Batlíkem, jejich fotky jsou v televizní pátrací relaci, jsou zveřejněni plnými jmény a obviněni, že chtěli závadným rumem otrávit půlku národa a že jsou ozbrojeni. V Zemědělských novinách byli zveřejněni plnými jmény, kde je presumpce neviny. Přitom hlavní viníci Petrák, Hadrych a Burger běhají po svobodě!" Vypovídá Karel Leitner:

"K vyvolané aféře závadnýho rumu "Blatnice", kde tedy smáčejí mě, tedy Leitnera a Batlíka, chci říci, jak to vlastně začalo. V listopadu 1992 jsme byli pozváni panem Petrákem, který s náma chtěl navázat spolupráci, protože byl zaměstnanej ve skladu v chemii a má trošku náročnou manželku, která byla zvyklá z dřívějšího totáče na slušný živobytí, neboť její táta byl ministerskej pracovník, jmenuje se Matouš. Ten byl vyhozenej z ministerstva jako těžkej bolševik a dnes dělá šéfa živnostenskýho úřadu. Ona nám říkala, že jí vystaví živnostenskej list, ona si na něj udělá vlak plechů a von zase ten živnostenskej list ztornuje a šmytec. Žádný daně prostě nic. Tady je vidět, kam šly ty očištěný peníze.

My víme, že Hadrich, vo kterým Česká policie nechce nic slyšet, když si pozve policie někoho k výslechu, tak řekne nevykládej nám nějaký pohádky vo Hadrychovi, to je Leitner, Batlík a Dienter. Pro policii je výhodnější neznat Hadricha, nebo lépe řečeno, udělat Hadricha z nás tří, neboť potřebují z toho případu vyháčkovat Petráka. Petrák je totiž "zlatej slavík". Policajti zjistili, že Hadricha neseženou, že jo, že to byla levá firma založená v Liberci. To je prokázaný, že to byla neexistující firma. Policajti si myslej, že to je podvodník, ten Hadrich, tak my jsme nalítli podvodníkovi, ale podvodníkovi, kterej nám dobře platil. My jsme s ním jednali jako s obchodníkem. My jsme s ním spali na hotelu. Ještě na vysvětlenou, Petrák je příbuznej Milana Batlíka, a my jsme měli s jeho ženou přes jednu firmu se kterou nás ona seznámila, měli mít kamion cigaret.

Ale nedopadlo to dobře. Ona viděla, že se točíme kolem potravin a že nám to funguje. Viděla, že nějaký peníze točíme, viděla, že jsme měli kamion Camelek od jedný firmy z Brna, od polský firmy oficiálně Mallbora, který sem přijely pro jednu firmu, jak oni se jmenují, jo Kresl, pro ten obchodní dům, oni to nepřevzali, proto, že to bylo špatně zabalený a my jsme úplně náhodou slyšeli, jak řidič telefonuje zpátky firmě, co s tou nepřevzatou zásilkou má dělat. Tak jsme využili tý situace, ztlačili jsme ho s cenou a tento kamion jsme koupili a prodali, tudíž jsme nějaký ty peníze otočili. Myslím si, že jsme to udělali až moc poctivě, když jsme zaplatili jeden a půl milionu korun na daních za loňský rok. Jiní podnikatelé vykazovali ztrátu. Já za sebe platím pojištění dvanáct tisíc korun měsíčně.12 za sebe a 12 za manželku, ze zákona a nesmím do republiky. Proč? Protože nějakej bolševik Petrák, který si uhrál prokazatelně 10 miliónů pro sebe, policii to vůbec nezajímá. Policii vůbec nezajímá Hadrich i když jsme s ním spali na dvou hotelích, policie ho nechce, ona má nás. Tady mám před sebou článek v zemědělských novinách, kde o nás píšou, kde zveřejn a nás pěkně naplno.

Ale vraťme se k tomu, jak to fungovalo. Petráková měla domluveno, že odejde od firmy, ve které pracovala, a bude vést tu uměle udělanou firmu od jejího táty a že bude obchodovat s plechama. Petrák nám řekl, že mu volal pan Hadrich, jestli by mu nemohl sehnat líh. Petrák Hadrichovi slíbil, že líh sežene, že má jednu velmi dobrou známou z Mostu, která pracuje v Litvínově na odbytu lihu. Petrák nás pozval na schůzku s Hadrichem, které jsem se zúčastnil já, Petrák, Batlík, Dienter a Hadrych, který měl u sebe doklad o zaplacení 1 milión 600000 tisíc korun první várky lihu. Petrák si vzal od Hadricha razítko firmy, živnostenský list, objednávku a plné moce a šel do fabriky, nás poslal pryč, ať se tam nemotáme, a tam to s tou svojí známou jako prostředník firmy upekli. Vzhledem k tomu, že Petrák z Hadrichem neměli dopravu, tak já jsem zajistil v mrazírnách Mochov, aby nám tam poslali dva vagony cisterny lihu. Hadrich přijel do Mochova, udělal si tam smlouvu o uskladnění, zaplatil 20 halířů z litru za uskladnění. Nám za toto zajištění uskladnění dal každému 2 000 korun. Požádal nás, abychom mu sehnali cisterny -auta pro dopravu toho uskladněného lihu, protože Hadrich měl zákazníky po celé republice. Cisterny jsme sehnali ve Vysočanech. Jedna cisterna jezdila pro Hadricha.Ta ženská v tom Litvínově prostě líh Hadrichovi s Petrákem dodávala v pohodě. Jmenovala se Korejsová. Petrák chtěl od Hadricha 40 tisíc, aby Korejsové zaplatil dovolenou v Itálii.

Hadrich nám složil 100 000 tisíc zálohu, abychom se mu starali a zajišťovali mu kšefty, neboť on kšeftoval s celým světem, tahal kontejnery ze Švédska obchodoval dost se severem. Tedy naše spolupráce fungovala následovně: Hadrich zavolal, potřebuji poslat cisternu na Větrník do Brna. Pohlídejte to. Já jsem zavolal Macanovi, vem cisternu, jeď ji naplnit do Litvínova, zavez ji do Brna. Když mi někoho Hadrich jmenoval, tak jsem mu řekl, kdo ho převezme. My jsme někdy z Hadrichem k jeho zákazníkům jeli. Třeba k Synkovi do Brna. Synek mu vytopil na dřevo 700 tisíc a bylo to v pořádku. Po čase za náma Petrák přišel, že byla poukázka na milion šest set tisíc chybná, Hadrich mu dal v hotovosti tuto částku a Petrák nás poprosil, abysme s ním šli do banky to zaplatit. A to je jediná částka, která tam přišla. Hadrich dal Petrákovi 4 milióny a já jsem tam u přepážky byl, když se peníze posílaly. My jsme vzkázali policii, a oni ví, že peníze poslaný byly, ale je pro policajty hroznej problém zjistit, kam si Petrák ty 4 milióny poslal.

Kdyby nám Policajti zaručili, že nás nedají do vazby, tak do republiky jedu, vylezu s úkrytu a všechno jim to řeknu. Jenže to nám nikdo nezaručí. Na silvestra nám Petrák řekl, že s ním musíme jet do Ostravy, že tam jde jedna cisterna a že budeme kasírovat v hotovosti. V tý Ostravě jsme byli v jednom baráku, kde Petrák zkasíroval v hotovosti peníze za cisternu a jeli zpátky. Hadrich s náma spal na hotelu v Litvínově a tam se prokázal občankou. Policajti jej ale nechtějí a říkají, že neexistuje. Tak mi jsme zajišťovali dopravu. Hadrich měl spojení telefoní jen na hotely, a to do Anglie, Španělska a jinam.

My jsme vůbec nevěděli, kam cisterna jede. Já jsem dostal vyfakturovanou dopravu, přefakturoval jsem ji na Hadrich s provizí, ten se jednou za týden objevil, podepsal to, já jsem to dal do účetnictví a šmytec. Tak z čeho mě policajti viní? Celá výroba v Blatnici jela na Hadricha, ten zaplatil den před výbuchem, teda když se to profláklo, 2 a půl miliónu korun za výrobu rumu v Blatnici. V Blatnici zabavili policajti rumu za 8 milionů korun a kde ten tzv. závadnej rum je dnes. Policajti zjistili, že do Blatnice jezdí líh z Litvínova, tresť z Litvínova a už měli pachatele a hotovo. Z jakýho důvodu mně spojují s výrobou rumu v nějaké přiblblé Blatnici,když já tam v životě nebyl, já ani nevím, kde to je? Jsou ve vazbě nějaký dva Slováci, kteří si to tam objednali přes Hadricha, přes noc jim vybrali kancelář, kde našli Hadrichovi papíry. Policajti skřípli Petráka, řekli mu, tvůj tchán je ministerskej pracovník, komunista jako kráva, tys byl určitě taky bolševik, tak zaspívej. Oni měli rumovou aféru Hradec. Já jsem měl shodou okolností blízko Hradce hospodu, kam ke mně jezdili zadarmo šoustat a chlastat největší gauneři z hospodářský kriminálky a dávali mi zprávy jestli po mě policajti jdou, nebo nejdou, Pavlíček, Děkánek.Tak ti v rumové aféře ve dvaadevadesátým roce, vrchní komisař Pavlíček, největší děvkař, kterej za bolševiků bral úplatky úplatky za hospody. On mi řek, chceš vinárnu v Hořicích, dej 50 talířů a ten co tam je, jde od válu. Já když jsem četl, že komisař Pavlíček odstoupil z vyšetřování rumové aféry, tak jsem šel do kolen. Ten když odstoupil, tak ten je tak nafouklej melounama /milióny/, že nemusí do konce života dělat. Já ho znám, toho chlapa. Ta vytvořená vyšetřovací skupina je ze všech postižených oblastí a všichni kamarádi jsou v ní zastoupeni. Oni už mají nachystaný články Rumová aféra objasněna. Všechno je vyšetřeno. Největší podvodníci jsou kriminálník Leitner, emigrant Dienter a Leitnerův kolega ozbrojený Batlík, nikdo z ministerstva v tom nejede a podobné nesmysly. To takhle udělají, a lidi řeknou, už je mají. Rumová aféra tím pro obyčejný lidi bude objasněna a oni mohou jet dál."

Tento záznam byl pořízen 23. října 1993 ve 13:00 hod až 16:25 hod. Byl pořízen i záznam pro televizní vysílání. Dne 21. listopadu 1993 byl pořízen další záznam o dění kolem pánů Batlíka a Leitnera kteří mají výpověď policajta, že vybrané složky ministerstva vnitra mají příkaz je zlikvidovat, je zastřelit. Oni je nechtějí do republiky živé, a ten policajt, kterej je za dvacet tisíc korun nechal utýct z republiky je konfident. To znamená, že to všechno bylo předem připravený. Je prokázáno, že aféra kolem ozbrojování Leitnera s Batlíkem je proto, je oba zastřelit bez vyzvání. To znamená, jak se objeví, i kdyby se vzdávali, tak je odrovnají, protože nepotřebují, aby promluvili. Protože už je všechno hotový, celej příběh kolem rumové aféry je hotovej a tenhle tejden to chtějí spustit. Je zájem dostat je mrtvý, proto je policajti pomohli dostat z republiky. Policajti říkali Olině a Aleně, /manželky Leitnera s Batlíkem/že si za to, že budou vdovy, můžou sami kluci. Burgera zřejmě odepsali, protože tenhle tejden je na něj připravenej zatykač a zřejmě ho chtějí smést ze stolu. Potřebují výpověď jednoho člověka, jde tam o loupežný přepadení, který měl udělat Burger s pistolí v ruce, to má proběhnout ta výpověď od pondělí do středy, pak ho ukliděj, jako že ho půjdou zatknout, ale on už nebude, možná bude někde s kolejnicí na krku."

Výše uvedený přepis magnetofonového záznamu nechci a nebudu komentovat. V dalším čísle NN uvedeme nově získané skutečnosti k Rumgatě.

Zaznamenal Luděk Šišák