--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kubík Jiří
Název: Plzeňské spalovny
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 023
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Znečištění ovzduší dosahuje v Plzni úrovně srovnatelné s nejvíce postiženými oblastmi v ČR. Veškerá automobilová doprava z celé oblasti Západočeského kraje a Německa prochází přímo středem města. K tomu přistupuje největší český strojírenský podnik Škodovka vzdálený od centra města necelý kilometr a nešťastná poloha města ležícího v tzv. plzeňské kotlině s nejmenšími srážkami v celé ČR. Proto také Rada města Plzně rozhodla o výstavbě specielní spalovny zdravotnických materiálů. Počáteční nadšení představitelů města vyjádřil nejlépe náměstek primátora Zdeněk Prosek slovy: "Prohlašuji na svou čest a svědomí, že bych si přál, aby takových kotlů bylo v Plzni víc." Cesta do pekel bývá někdy dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Rada města Plzně ustanovila komisi v čele s nám. prim. Zdeňkem Proskem. Do 26. 2. 1991 měla komise zpracovat návrh řešení, provést volbu technologie, výběr investora a provozovatele. Bylo rozhodnuto postavit spalovnu s kapacitou 10 tun na den. Z přihlášených uchazečů byl vybrán ing. Petr Navrátil a spalovna měla být postavena přímo u městského podniku Dřevo, jehož ředitelem byl pan Navrátil senior. Teplo získané spalováním mělo být využito k sušení dřeva.

20. října 1991 bylo vydáno územní rozhodnutí. 20. prosince 1991 schválila Komerční banka úvěr 60 milionů korun. Ručitelem bylo město Plzeň. V květnu 1992 proběhlo stavební řízení a 7. července se začalo stavět. Komerční banka poskytla ještě úvěr 16 mil. opět s ručením Magistrátu města Plzně a stavba byla dokončena za šest měsíců. Ing. Navrátil prokázal dobré organizační schopnosti a postavil moderní zařízení norské firmy Norsk-Hydro s kapacitou 10 tun, tak jak požadovala výběrová komise. Bohužel komise nezjistila skutečné množství zdravotnického materiálu určeného k spalování na území města Plzně a v okolí. Namísto předpokládaných 8 tun tvoří odpad všech zdravotnických zařízení sotva polovinu. Část tohoto materiálu je spalována v nemocniční spalovně s povoleným provozem do konce roku 1993. Navrátilova spalovna dostává maximálně 400 kg zdravotnického materiálu. Současně probíhá v krajské nemocnici dostavba na Lochotíně, jejíž součástí je nová spalovna o kapacitě 5 tun za den. Stavba bude dokončena počátkem roku 1994 a postačí k likvidaci veškerého zdravotního materiálu. Vedení nemocnice informovalo Radu města Plzně o této stavbě již 9. 1. 1991. Představitelé města nevzali toto oznámení vůbec v úvahu a pokračovali ve svém úsilí o výstavbu další spalovny, která je dnes téměř nevyužitá a na pokraji bankrotu. Rada města Plzně svým nekvalifikovaným rozhodnutím vytvořila situaci, kdy město ručí Komerční bance za půjčku 76 milionů korun panu Navrátilovi, který není za dané situace schopen dluh splácet. Bezzubé plzeňské zastupitelstvo bezstarostně přihlíží, jak představitelé města v čele s primátorem Mračkem stále více projevují naprostou nekompetenci pro řízení věcí obecných. Je to jen další důkaz naprosté nefunkčnosti podivných konglomerátů, vzniklých po drtivém vítězství OF v minulých komunálních volbách, zvaných městská zastupitelstva. Plzeňské komunální volby, jak známo, byly nejvyšším soudem uznány jako neplatné pro porušení volebního zákona ze strany představitelů OF. ČNR nevzala toto rozhodnutí nejvyššího soudu na vědomí a nenařídila opakování voleb v Plzni, tak jak se tomu stalo na mnoha dalších místech v republice. Proti opakování voleb vystupovala v předsednictvu ČNR a v plzeňském tisku poslankyně Anna Röschová. Předsednictvo ČNR nevzalo v úvahu ani protest všech stran Plzeňské pravicové dohody stojících mimo OF. Lidé, kteří se dostali na radnici díky porušení volebního zákona, si zvolili Radu z lidí, z nichž mnozí byli přímo iniciátory nezákonného postupu. Kauza spalovna snad otevře oči i těm plzeňským občanům, kteří doposud nepochopili, že lidé, kteří se v posledních komunálních volbách dostali do zastupitelstva, tam zastupují všechno jiné, jen ne zájmy svých voličů.

Jiří Kubík